Recenze

Lego City Undercover: The Chase Begins - recenze

Po dlouhých letech tvorby her postavených z Lega a veleúspěšných licencí (Indiana Jones, Harry Potter, Star Wars, apod.) přišli vývojáři z TT Fusion (divize TT Games) s nápadem vykašlat se na profláklé značky a vyrobit si vlastní „klon“ GTA - jen tedy opět postavený z Lega. Vzniklo z toho kvalitní a vtipné Lego City Undercover, které je v současnosti jednou z nejlepších her na konzoli Wii U. The Chase Begins je prequelem "velkého" Wii U titulu, který nedávno vyšel na handheld Nintendo 3DS. Povedlo se hře „navázat“ na úspěch svého staršího bratříčka, nebo tyhle kusy stavebnice nedrží moc pohromadě?

Warp - recenze

První hra, která vyšla v rámci Microsoftí indie akce „House party“ není sice Portal, ale při jejím hraní si častokrát uvědomíte, že ač si tyto dva titulu nejsou zase tak podobné, mají toho spoustu společného. Stejně jako Chel z Portalu, je i Zero, roztomilý malý marťan, jen testovacím subjektem, který se snaží dostat ze spletitého laboratorního komplexu, v němž jej proti jeho vůli drží vědci, co na něj omylem narazili při průzkumu jeskyně.

To the Moon - recenze

Kdo je bez viny, háže kamenem, ale nám tady na Games nezbývá, než provinile najet na ikonu majáku a pokusit se odčinit jeden z loňských hříchů. Který? Opomenutí titulu, který by se možná vešel do hned několika kategorií naší velevážené ankety o hry roku. To the Moon je za prvé adventura, za druhé nezávislá a za třetí jde o možná vůbec nejsilnější věc, jaká se na herní scéně vloni objevila.

The Next Big Thing - recenze

Znáte taková ta nedorozumění pramenící z rozdílnosti vzdálených kultur? Onehdy jsem se zakoukal do cizinky – smutný příběh. Ona vyprávěla vtip, já se nesmál. Já vyprávěl vtip, ona se urazila. Nedopadlo to. Vláčela mě do pitomých podniků, kam se stahovali kulturní emigranti, a měla legraci z brunátného sólisty souboru staré hudby. Byl jsem paf z jejích očí. Divila se, proč nejsem paf z jejího iPadu. Ale proč vám to říkám: The Next Big Thing je také smutný příběh. Na podobných nedorozuměních stojí a padá. Ta cílená vcelku úspěšně generují humor, ten zbytek dělá z jinak sympatické hry záležitost k vzteku. Její pachatelé to sem přitom nemají zase tak daleko, ale vzdálenost Praha - Madrid na zmatení jazyků evidentně stačí.

The Sims Medieval - recenze

Simácká série dostala další vydařený nášup, tentokrát v podobě netradiční odbočky do středověkého světa, v němž se běžný lidský život odehrával v poněkud jiných a nám laikům ne úplně známých kolejích. Sims Medieval je důstojný, i když trochu pokřivený pohled do mikrosvěta doby dávno zapomenuté, v níž jednoho dne usedl na trůn nový panovník.

Splatterhouse - recenze

Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.

King's Bounty: Crossworlds - recenze

Černovlasá kráska v proklatě krátké kovové minisukni je zpátky. Datadisk k úspěšné sérii King's Bounty, navazující na oblibu série Heroes of Might & Magic, přináší v Game of the Year Edition verzi jak původní hru Armored Princess, tak i tři zbrusu nové přídavky.

Magicka 2 - recenze

Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.

Europa Universalis IV: Conquest of Paradise - recenze

Slavné Dobytí ráje bylo poměrně snadnou a předvídatelnou operací. Jakmile se první mořeplavec, obdařen puškou a vírou v boží poslání, zjevil před bosým protějškem s čelenkou z krocaního zadku, nebylo těžké uhodnout, kdo z civilizačního střetu vyjde s hlavou vztyčenou a kdo s hlavou na tyči.

Tales from the Borderlands – recenze 3. epizody

Pamatujete na konec druhé epizody? Že ne? Těžko se divit, už zase uplynuly tři měsíce. Před spuštěním třetí epizody si jej každopádně osvěžte, protože na ni má zásadní vliv. Žádné triky, žádné iluze, v Telltale se výjimečně hecli a skutečně dali dohromady scénář, který se zásadně větví v závislosti na vaší předchozí volbě. Dali jste na Fionu, nebo na Handsome Jacka? Hned úvodní čtvrthodinka v Catch a Ride může mít dvě úplně jiné podoby, přičemž následky vaší finální volby z minula budete sledovat i v pozdějších fázích. Hip hip hurá.

Deathtrap – recenze tower-defense s prvky diablovky

Démoni a další fantaskní kreatury chtějí zničit náš svět a vy se jim v tom snažíte zabránit. Takhle by se dala jednou větou shrnout hra Deathtrap od Neocore Games, tvůrců série Van Helsing, ale zjednodušení by v tomto případě bylo příliš velké. Klasickou strategicko-logickou formuli tower defense her ozvláštňují tvůrci prvky diablovky, v níž si to vaše alter ego musí s řadou nepřátel vyřídit v závislosti na volbě povolání osobně - prostřednictvím meče, kouzla či šipky.

The Witcher Adventure Game - recenze

Jen dva díly zaklínačské ságy stačily k tomu, aby v polském CD Projektu začali produkovat spin-offy. Jedním z nich je předělávka stolní hry The Witcher Adventure Game na obrazovky počítačů a tabletů. A přestože si tvůrci z CDP a Can Explode nevedli během vývoje vůbec zle, Adventure Game ve výsledku není takovou peckou, na jaké jsme v dobrodružstvích s Geraltem v hlavní roli zvyklí.

Stronghold Crusader 2 - recenze

Křižáci se pod vedením krále Richarda Lví srdce vydali ve 12. století do Svaté země a jejich dobyvatelské choutky provázela výstavba sofistikovaných opevnění, odrážení nepřátelských hord a samozřejmě také obléhání nepřátelských hradů. O tom jsou vlastně všechny středověké výpravy, které jsou popsány ve strategických a budovatelských hrách zasazených na jih od Cařihradu. Stronghold Crusader 2  nevyjímaje, protože jde o návrat k žánrové klasice.

Broken Sword: The Serpent's Curse - recenze druhé části

Recenze první části nového díla Charlese Cecila se nesla ve znamení hlasitého žehrání nad zpátečnickým designem a obsahovou chudobou. Druhá část bohužel snaživě pokračuje ve stopách předchozího pokusu – nejenom, že dělá neohrabané kroky, ale přidává nové přešlapy a definitivně tak za jediný a pravý Broken Sword určuje první hru z roku 1996.

Mass Effect 3: Citadel - recenze PC verze

Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.

Oozi: Earth Adventure - recenze

Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.

Transformers: Fall of Cybertron - recenze

Transformers. Jedna z nejoblíbenějších hraček v historii. Určitě není nic snadného, vyrovnat se vysněným světům, které si její fanoušci odmalička zdokonalovali a hýčkali. Na druhou stranu je nad slunce jasné, že v zájmu svých oblíbených hrdinů dokáží tito fanoušci i leccos odpustit.

Alice: Madness Returns - recenze

Alenku v Říši divů od Lewise Carolla zná snad každý. Když ne z osobní zkušenosti, tak alespoň z tisíce reinkarnací, které navštívily téměř každé multimediální odvětví. Hráčům libujícím se v groteskních fantaziích a halucinogenní hratelnosti pak zajisté neunikl výtvor American McGee’s Alice z roku 2000, pocházející z hlavy geniálního designéra Jamese McGeeho. Hra měla úspěch. To, co ale stačilo před jedenácti lety, dneska stíhá držet krok jen stěží. Má tedy novodobá Alenka co nabídnout?

Two Worlds II - recenze

Obvykle, když vás hra neposlouchá na slovo, pomyslíte si, že je prostě blbá. Tohle přesně se mi stalo, když jsem v pokračování Two Worlds dostal koně. Už už jsem viděl svého udatného reka na pláních za městem, v sedle ryzáka cválajícího vstříc západu slunce, ale to tupé, iracionální zvíře se ne a ne hnout. Cože? Mám ho pobízet pravým tlačítkem myši a směrovými klávesami? A to jako pořád, i za jízdy? Kdo TOHLE vymyslel?

Grand Theft Auto V - recenze

Pět a půl roku. Přesně tolik času uplynulo od vydání Grand Theft Auto IV. Telefony jsou chytřejší, lidi hloupější a okolní svět svou bizarností občas až nezdravě připomíná přepálenou satiru virtuálního opusu od Rockstar Games. Grand Theft Auto V tohle všechno reflektuje a znovu drží prst na tepu doby, když se dokáže všem aktuálním trendům vysmát nebo je rovnou nakopat do zadku.

Immortality – recenze

Hra nehra od Sama Barlowa

It Takes Two – recenze nejlepšího gaučového koopu

Když dva nemohou dělat totéž, musí se domluvit

Doom Eternal: The Ancient Gods, Part One – recenze

Ještě pekelnější, ještě božštější

Someday You'll Return – recenze

Utíkat je snadné. Je o tolik lákavější najít si výmluvu a odejít, jako by se vás to netýkalo, než se složitě potýkat s trápením. Problém je, že se skoro vždycky nakonec musíte k problému postavit čelem a o co později k tomu dojde, o to to bývá horší. Právě v takové situaci je hrdina české hororové adventury Someday You’ll Return od studia CBE software. Vy v jeho kůži zjistíte, proč se do lesů okolo Cimburka rozhodně ani trochu nechtěl vracet.

Warhammer 40,000: Mechanicus - recenze

Games Workshop rozdává licence ke svému oblíbenému universu s grácií Ježíška, v důsledku čehož se doslova a do písmene v poslední době roztrhl pytel s herními tituly s visačkou Warhammer 40,000. Z toho pochopitelně těží především menší nezávislá studia hledající cestu na výsluní hráčské přízně anebo třeba řemeslníci z francouzské dílny Cyanide Studios, autoři posledních adaptací Space Hulka. Jejich krajánci z Bulwark Studios se tedy také vydali na křížovou výpravu skrze legie cizáckého hnusu, za svatým grálem kladných recenzentských hodnocení v tahovce Warhammer 40,000: Mechanicus.