Kde domov můj? V pilulce na spaní
Alenka se za dobu své nepřítomnosti neměla dvakrát dobře. Jako sirotek se vrátila z blázince a sirotčinec ji nepřijal zrovna s otevřenou náručí. Události předchozí hry v její psychice zanechaly hluboké rýhy, které se snaží zacelit s pomocí psychologa. Není to ale tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Alenka je zkrátka šáhlá a člověk si to musí uvědomit, než začne vůbec hrát. Navíc si ponechala zvyk běhat za zvířátky do temných uliček, což se jí vymstí i tentokrát.
Alenka padá. Padá do hluboké díry plné šílených fantazií a ujetých nápadů. Před zraky se nám rozprostírá Říše divů. To hezké fantasy místo, které dokáže navodit pocit pohody. Ale ne na dlouho. Naše hrdinka totiž strádá halucinacemi a její mozek není zrovna klidné místo, což se projevuje i na prostředí. Říše divů se bortí. Je pod útokem temných fantazií z Alenčiny hlavy a jediný způsob, jak se z této kaše dostat, je úplně se vyléčit. To se lehko řekne, ale hůře udělá. Hra je sice plná známých postav, které Alenku většinou rády vidí, zdaleka ne všichni ale mile rádi podají pomocnou ruku.
Kde je ta plošinka!
Pokud patříte mezi pamětníky prvního dílu, v zásadě se budete cítit jako doma. Celé dobrodružství Alenky opět sestává ze tří základních složek – prozkoumávání jeb…ehm šáhlého kouzelného světa, rvaček s výplody něčí zvrácené fantazie s pomocí chladných zbraní a nakonec se žádná moderní adventura neobejde bez střílení, zde zastoupené pliváním pepře z mlýnku. Ať žije LSD!
No dobře, tak na rovinu. Jako celek hra působí kompaktně a už jen díky neustále se měnícímu prostředí se nemůžete začít pořádně nudit. Neustále se něco děje a mění, jen kdyby to bylo podpořeno patřičným základem. Hopsací pasáže se s trochu cviku dají zvládnout, i když trpí oblíbeným syndromem „kam ta plošinka zase ku*** jede!“ a trochu hloupou kamerou, kvůli které si s radostí zopakujete mnohé oblasti několikrát. Kdo by to nezbožňoval?
Alenka naštěstí kromě naditého batohu nabízí i některé šikovné schopnosti, mezi nimiž je plachtění a zmenšování pouze začátek. Díky nim si lze zpříjemnit neustálé kiksy, a pokud jste opravdu dobří, tak i zmenšit jejich přítomnost na minimum. Samotné souboje jsou totiž relativně jednoduché a váš kuchyňský nůž vždy ostrý. Stačí uhýbat a sekat, což je trochu k naštvání. Když vám hra nabízí x schopností, tak je přece využijeme, že? Chyba. Zde stačí v zásadě zmateně pobíhat a rubat vše hlava nehlava. A když se budou nepřátelé krýt? Tak je rubnete znovu.
Ruku v ruce se rvačkami nablízko je tu i pořádný pepřák do ruky. Střelná zbraň pomáhá hlavně v hektičtějších pasážích, kdy je potřeba si držet nepřátele dále od těla, případně na ně vůbec dosáhnout. Zde funguje systém automatického zaměřování, takže stačí jen přepínat cíle a o víc se starat nemusíte. Některé segmenty bohužel vyžadují manuální míření, které se sice drasticky nedoporučuje, ale bez něj si holt neškrtnete. Takže se zásobte trpělivostí a s tou páčkou zacházejte jemně prosím!
Když já zlaté zuby mám
Jít si za svým cílem je samozřejmě z dnešního pohledu málo. Musí tu být přece něco navíc. Alenka na to má relativně přímou odpověď. Až si užijete upgradů svých zbraní, soustřeďte se na sbírání, které je v každém dobrodružství téměř povinností. Jsou tu schované zuby, prasečí čumáky k sestřelení a tajné klíčové dírky, které vedou do tajemných místností.
Čas od času navíc narazíte na střípky paměti, díky které si postupně skládáte obrázek o minulosti Alenky a na ledacos si vzpomenete. Na hledání je toho dost, otázkou ale je, zda to má smysl. Dobře, zuby navyšují body, za které si pro změnu kupujete vylepšováky do inventáře, vše ostatní je vám ale prakticky na houby. Ledaže máti rádi hezky nabíhající statistiky v menu.
Jedno se ale novodobé Alence upřít nedá. Má zkrátka styl. Když už nic, tak zvrácená mysl McGeeho dává zabrat a plodí vskutku oči rvoucí kousky, ať už mluvíme o prostředí nebo postavách. Lokace nepřestávají překvapovat a některé postavy se vám budou v nočních můrách vracet ještě hodně dlouho. Ano, tuhle hru slabým povahám neukazujte.
Pochvalu si zaslouží i výborný soundtrack, který kombinuje staré dobré melodie s novým nabrnkáváním a celou šáhlou atmosféru dobře podporuje. Dabing se povedl na jedničku a nepočítám-li samotnou Alenku, která je někdy až moc neutrální a uspávající, vlastně se nemá audiovizuální stránka tohoto „eposu“ zač stydět.
Zpátky do díry
Alice: Madness Returns je naprosto klasická akční adventura, která vybočuje z řady průměru jen opravdovými drobnostmi. Nebýt unikátního vizuálu, dostatečně akčních soubojů a některých opravdu povedených pasáží, sáhla by si Alenka na dno průměru. Takhle se jedná „jen“ o slušnou hopsačku a mlátičku, která vám zpříjemní volné chvíle do té doby, než dorazí opravdoví králové večírků. Vyzkoušejte a zapomeňte.
