Recenze
Knock-knock - recenze
13. 11. 2013
|
Lukáš Grygar
V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.
Shelter - recenze
11. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
Smrt třetího jezevčátka v pařátech orla byla jako injekce vzteku a agrese. Jako rudý prapor před býkem. Jako být svědkem vyvraždění vlastní rodiny. Jako pád přítele do propasti. Proč mi to děláš, chtěl jsem zařvat do nebe a obviňujícím prstem ukázat na stvořitele. Namísto toho jsem udělal „ňaf“ a zahopkoval do bezpečí vysoké trávy se dvěma zbývajícími jezevčátky.
Splinter Cell: Blacklist - recenze
27. 8. 2013
|
Alina Holušová
Terorismus není, ale opravdu není žádná sranda. Pokud vám neznámá teroristická organizace unese prezidenta nebo se rozhodne vyvolat globální válku, jediný, kdo vám pomůže, je muž se svaly z oceli a s pohledem Terminátora. Muž, který se nebojí napochodovat do pevnosti neprodyšně obsazené nepřáteli a všechny je vybít, nebo taky ne. Muž, který dokáže zastavit válku pouhým pohledem. Svět dokáže zachránit jedině Sam Fisher. Nevěříte? Splinter Cell: Blacklist vám to předvede.
Starseed Pilgrim - recenze
23. 5. 2013
|
Lukáš Grygar
Ahoj, hráči! Hraješ teď nějakou dobrou hru? Odpusť familiérnost, ale potřebujeme k sobě být obzvlášť upřímní. Nevím, jak se jmenuješ, jaké jsou tvé oblíbené žánry, a taky jestli se čirou náhodou neznáme, byť by to byla třeba jen známost v rovině kritik – čtenář. Důležité je položit ti otázku: Jak moc důvěřuješ recenzím?
Pandora's Tower - recenze
30. 5. 2012
|
Jakub Kovář
Japonská RPG na Wii mají v poslední době několik styčných ploch: zajímavý příběh, atypický soubojový systém a většinou i nepříjemnou nutnost neustále procházet stejné lokace za účelem získání vyššího levelu a tím i větší šance na likvidaci dalších nepřátel. Pandora’s Tower v tomto ohledu není výjimkou, ale naštěstí dělá vhodné kompromisy směrem k tomu, aby vás brzy neotrávila a vy jste se naopak solidně bavili.
The Splatters - recenze
26. 4. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco mainstream logické hry ze svého portfolia až na výjimky (čest Portalům) vytěsnil, na nezávislé scéně se s podobnými hrami doslova roztrhl pytel. Další zástupce této početné skupiny se objevil na Xbox Live pod názvem The Splatters. Jde o prvotinu izraelského vývojářského studia Spiky Snail a nutno dodat, že vcelku podařenou.
Scarygirl - recenze
22. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.
Dungeon Siege III - recenze
20. 6. 2011
|
Karel Drda
Svět už není, co býval. Roky dané jistoty a základní pravidla berou za své a mizí kdesi v nenávratné historii herního průmyslu. Prosím vás, tuhle větu si zapamatujte a opakujte si ji u každého dalšího odstavce. Dohráním třetího a bez uzardění lze říci, že i dlouho očekávaného pokračování autor tohoto článku rozhodně nevyřešil dilema, zda strávil čas u naprosto fantastické RPG mlátičky, anebo u dalšího pokusu herních vývojářů snažících se přiblížit hry lidem, kteří zrovna včera narazili v magazínu o životním stylu na inzerát propagující PS3 nebo Xbox360.
The Sinking City – recenze
27. 6. 2019
|
Patrik Hajda
Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamější déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.
At the Gates – recenze
1. 2. 2019
|
Václav Pecháček
„Sid Meier si myslí, že je jediný, kdo může před grandiózní 4X strategie pyšně cpát svoje jméno. Ale to se mýlí,“ funěl Jon Shafer, hlavní designér Civilization V, když v bezesných nocích přemítal nad názvem své příští hry. A tak se zrodila Jon Shafer’s At the Gates, strategie o barbarech, kteří postupně rozkládají upadající Římskou říši. Jenže se taky bohužel ukázalo, že když dva dělají totéž, není to totéž. A to nejen kvůli objektivně výbornému jménu „Sid“, které obyčejného „Jona“ poráží na všech frontách.
StarCrawlers - recenze
20. 6. 2017
|
Jan Slavík
Až jednou lidstvo opravdu začne budovat vesmírné stanice, nezbývá než doufat, že se tvůrci (nejen) her svými vizemi míjí s realitou. Kdyby ne, mohli bychom rovnou raději zůstat na Zemi navěky, protože jakmile by se dokončil nějaký kosmický komplex, muselo by automaticky dojít ke katastrofě. Jedna taková postihla mamutí Talos I, jiná trápí plovoucí Eden, a pod taktovkou sci-fi krokovacího dungeonu StarCrawlers se nyní můžete podívat i na paluby stanice Stella Marin, ze které z ničeho nic zmizela neznámo kam úplně celá posádka.
Rain World - recenze
25. 4. 2017
|
Jan Slavík
Nádherný svět se zasněnou, ale tíživou náladou. Pouť roztomilého zvířátka nebezpečnou krajinou a jeho zoufalá snaha o přežití. Organické prostředí, které na něj reaguje, plné nečekaně komplexních herních prvků. Taková je survival plošinovka Rain World v kostce. I v případě, že už se vám při zaslechnutí slova "survival" zvedá žaludek, neměli byste ji šmahem odsoudit, protože pod nic moc neříkajícím žánrovým vymezením se skrývá hra, jakou jsme už dlouho nehráli.
Diluvion - recenze
17. 2. 2017
|
Pavel Dobrovský
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
Dr. Mario World – recenze
22. 9. 2019
|
Jan Hrdlička
Zdánlivě nekonečný počet misí, všechny možné power-upy a hned několik typů měny, plus klasická hratelnost žánru „spoj tři“. Jestli jste potřebovali důkaz, že žijeme v těžké době, tady ho máte – jmenuje se Dr. Mario World. Píše se rok 2019 a proboha živého, Nintendo se rozhodlo v zásadě okopírovat Candy Crush Sagu.
FAR: Lone Sails – recenze
6. 8. 2018
|
Šárka Tmějová
Patřím k těm věčně neposedným lidem, kteří dlouho nevydrží na jednom místě. Zavřete mě do domku se zahradou, zatíženého hypotékou, a sledujte, jak chřadnu, nebo mě posaďte k portálu s levnými letenkami a kochejte se jiskřičkami v mých očích, které si nezadají se skelným pohledem hazardního hráče. Touhu podlehnout vábení dálek máme s hlavní hrdinkou FAR: Lone Sails, myslím, společnou...
Age of Solitaire - recenze
17. 11. 2017
|
Jan Hrdlička
Prohlášení “Age of Solitaire je solidně zpracovaný solitaire s boží hudbou” v sobě ve skutečnosti obsahuje jak největší devízu hříčky, tak jedním šmahem zatracuje všechno, čím mohla vystupovat z řady. Jestliže totiž “Age of” součástka slibuje trochu zamíchat kartami v oblíbené kancelářské hře, doufat, že v ní opravdu vybudujete něco smysluplného, to je asi jako stavět si vlastní vzdušné zámky.
Card Thief - recenze
19. 9. 2017
|
Jan Hrdlička
Při čtení základního popisu Card Thief (iOS, Android) dost možná leckomu vytane na mysl ta samá otázka, jako mě. Lze opravdu smísit karetní adventuru s prvky stealthu tak, jak to o svém posledním dílku prohlašuje Arnold Rauers z vydavatelské firmy TiNYTOUCHTALES? Ano, lze. A jak, panečku. Kdyby jenom všechna ta omáčka okolo stála za trochu víc. To by potom byla jiná zábava.
Phoenix Wright: Ace Attorney – Spirit of Justice - recenze
31. 1. 2017
|
Jiří Pavlovský
Soudní dramata jsou pořád v módě. Ten okamžik, kdy se všechny stopy a důkazy dají na jednu hromadu a všechno se vyostří na souboj dvou lidí, kteří na sebe pokřikují v soudní síni, stojí za to. A série Phoenix Wright je na tom celá postavená. Poslední díl s podtitulem Spirit of Justice nevyjímaje.
Rise & Shine - recenze
30. 1. 2017
|
Ondřej Švára
Poklidný svět Gamearth napadli bestie z vesmíru a odvahu vzdorovat jim našlo pouze dítě s kouzelnou pistolí. Klasická plošinovka Rise & Shine kombinuje infantilnost Commander Keen s nápaditou akcí a barvitým designem prostředí. Bohužel, pod slupkou z cukrkandlu se skrývá zklamání. Hra je trestuhodně krátká a svůj hendikep vyvažuje víc než přehnanou obtížností. Je lepší se na ni dívat než ji hrát.
Butcher - recenze
17. 11. 2016
|
Jan Slavík
Krev! Potoky krve! Pokud jste si snad někdy v poslední době posteskli, jak je všechno přehnaně korektní, a že k naplňování vražedných herních choutek je třeba sahat po některé z letitých chuťovek, zpozorněte. Tvůrci z polského studia Transhuman Design vydali nemilosrdnou akční plošinovku Butcher, která, když už nic jiného, žízeň po krvavém vzrušení ukojí naprosto spolehlivě.
The Bunker - recenze
24. 9. 2016
|
Jan Slavík
Pokud zapátráte v dávno zabarikádovaných zákoutích své paměti, možná si vzpomenete, že kdysi existovala ujetá herní šílenost jménem Phantasmagoria. Nebyla jediná svého žánru, médium interaktivního filmu se před nějakými dvaceti lety jala prozkoumat celá řada projektů. Postupem času se od něj však upustilo, což mělo pochopitelně své důvody. Žádnou pozornost jim však nevěnovali tvůrci nové "hry" The Bunker.
Soul Axiom - recenze
29. 2. 2016
|
Pavel Válek
Kdo z vás by nechtěl využít možnosti si znovu prožít všechny vzpomínky? Nebo jste snad chtěli vždycky navštívit nějaké exotické místo na Zemi, ale finance vám to nedovolily? Narodili jste se v jiné éře, než ve které byste chtěli žít? Žádný problém, stačí využít nabídku společnosti Elysia a nahrát svoji duši do virtuální reality, kde může strávit celou věčnost prožíváním svých nebo cizích vzpomínek. Tuhle možnost vám nabízí Soul Axiom.
Žhavé léto 3 a 1/2 - recenze
16. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Smolař Honza Majer je zpátky! Po dvou dílech Horkého léta vás tentokrát bude bavit ve Žhavém létě 3 a půl z prostředí amerického zapadákova. Jak se česká akční adventura s 8 druhy meziher povedla, zjistíte jen u nás!
Mind Over Magic – recenze manažerského simulátoru magické školy
28. 3. 2025
|
Michal Krupička
Čáry, kouzla, management
Forza Horizon 2 - recenze
25. 9. 2014
|
Václav Rybář
Nad tempem, kterým Turn 10 chrlí další a další Forzy lze jenom smeknout klobouk, případně sebrat čelist ze země. Nejde ani tak o pásovou výrobu, kterou samu o sobě každý vnímá negativně, jako spíš o chytré rozložení zdrojů. Forza Horizon 2, opět především v režii Playground Games, si půjčuje to nejlepší z páté Forzy a na Xbox One platí nejen za jednu z nejhezčích, ale také nejnávykovějších her. A to nemusíte zrovna spát s volantem pod polštářem nebo poznat podle sluchu Ferrari od Lamborghini.
Need for Speed: Rivals - recenze
24. 11. 2013
|
Ondřej Švára
Jak říkával Babula z Hospody, člověk by měl pít s mírou a nenalejvat se jako pupenec. Dvacet piv a domů! Svatá pravda. Ostatně přesytit se dá čímkoliv. Třeba kolovrátkově se vracející herní sérií jako je Need for Speed. Těchto arkádových závodů jsme při letošku shodou okolností mlaskli už taky dvacet. Je čas se zvednout a jít domů? Ne, naopak. Klidně tankujte plnou.
Ghost Recon: Future Soldier - recenze
29. 5. 2012
|
Aleš Smutný
Vítejte ve světě, kde se taktika snoubí s akcí, kde máte chvíli pocit, že hrajete moderní válečnou střílečku a jindy zase, že jste nad tyhle střílečky vysoko povzneseni. Ghost Recon: Future Soldier sice bere oba světy tak, aby vytvořily zábavný mix, ale na rovinu vám garantuji, že skalní fandové série, kteří odmítají jakékoliv změny, budou zklamáni. To je prostě fakt.