Recenze

Anger Foot – recenze nadupané akční jízdy

Dávejte pozor, komu štípnete boty

Colin McRae: DIRT - mega-recenze

Nejznámější rally série je zpět a přijíždí s plnou parádou. Slibovala revoluci v grafice, systému poškození i zásadní zlepšení kritizovaného jízdního modelu. Zvládl Colin přechod na next-gen platformy?

Scratches - recenze a návod

Atmosférická adventura vypráví o spisovateli, který dokončuje svůj nový román zavřen ve starém viktoriánském sídle hluboko v lesích, kde mu dělají společnost jen studené zdi a tikot zaprášených hodin.

F.E.A.R. - recenze finální české verze

Za devatero hardwarovými horami a devatero psychologickými řekami je atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. A za ní na první pohled běžná střílečka, ale už na ten druhý...

Guild Wars - mega-recenze

Onlinovky má řada lidí spojené s placením měsíčních poplatků, ale co když se objeví hra, která může v lecčems konkurovat velikánům jako World of Warcraft či Everquest II, ale přitom vás její hraní nebude nic stát?

Genesis Rising - recenze & video

Real-time strategie vám umožní vydat se do samotného srdce galaxie na palubě vesmírné lodi upravené genovým inženýrstvím. Originální pojetí, pěkná grafika a líbivá hudba – stačí tahle kombinace k úspěchu?

Driver: Parallel Lines (PS2) - recenze

Některé hry jsou jako bumerangy a pokaždé se snaží přesvědčit, že tentokrát to bude mnohem lepší než minule. Na některé návraty se těšíte, před jinými naopak lezete pod postel. Do jaké kategorie patří čtvrtý Driver?

Sid Meiers SimGolf - recenze

Co může vzniknout, když dají hlavy dohromady tvůrci Civilizace (Sid Meier) a The Sims (Will Wright), a společně vytvoří hru v mnohém podobnou Rollercoaster Tycoonu, se dočtete v této recenzi.

Desperados 2 - exkluzivní recenze

Pokračování asi nejslavnější hry z Divokého západu podlehlo neúprosným trendům moderní doby a tak si v ní užijete více akce ve třetím rozměru. Přesto neztratila nic na atraktivnosti a opět potrénuje vaše mozkové závity.

Medal of Honor: Allied Assault - recenze

Krátce po Wolfensteinovi přichází na trh úchvatná realistická akce Medal of Honor: Allied Assault, v níž se v řadách Spojenců ocitnete tváří v tvář nacistickému Německu během druhé světové války.

King’s Bounty 2 – recenze

Nemotorné pokračování legendární série tahových strategií

Mafia II: Definitive Edition – recenze

Jisté zvěsti okolo původně české série Mafia bylo možné zaznamenat již nějakou dobu, nyní ale přichází první hmatatelný důkaz pokusu dostat slovutné gangsterky zpět na výsluní. Větší vzrušení pochopitelně vzbuzuje kompletní remake jedničky, kterého se dočkáme na konci srpna, ale i remasterované pokračování si najde uplatnění. Zejména pokud patříte mezi ty, kdo se s nerozlučnou dvojkou Vitem a Joem setkají poprvé.

Broken Lines – recenze

Pokud existuje jednoslovný termín, jímž bych shrnul balíček do sebe hladce zapadajících mechanik v novém taktickém RPG Broken Lines, nenapadá mě výstižnější slovo než „svěží“. A nemyslím tím jen zasazení do alternativní druhé světové války, ale i spoustu zábavných herních prvků, které s sebou tato zdánlivě nenápadná hra přináší.

Need for Speed Heat – recenze

Přijel nový díl Need for Speed, kterému není třeba hned sypat hřebíky pod kola. V novince Heat jsou na prvním místě rychlá auta a jejich poctivé vylepšování v garáži, naopak zmizely mikrotransakce, produktová reklama i spousta nevkusu z příběhu. Z ulice si navíc odvezete odlišné zážitky podle toho, zda řídíte ve dne, nebo při měsíčku. Jste připraveni na start?

The Sojourn – recenze

The Sojourn od studia Shifting Tides je logická hra, sada hádanek, která před hráče klade poměrně kuriózní paradox: Abyste si ji naplno užili, je potřeba u ní přemýšlet bez přemýšlení. Rébusy, které nabízí, je totiž většinou radost řešit, ale běda, jak se pokusíte zamyslet i nad omáčkou okolo.

Dawn of Man – recenze

Originální, návyková a nezapomenutelná, ale místy i stereotypní a nesrozumitelná. Taková je nová strategie Dawn of Man o lidském dávnověku, aneb „neolitická revoluce hrou“. Lovce mamutů v ní proměníte v hospodáře a opravdu dobře se u toho pobavíte. Škoda jen některých nedomyšlených ekonomických mechanik, kterým hra podřizuje paradoxně veškerý svůj strategický potenciál.

Overkill‘s The Walking Dead - recenze

Když se licenční hry ujme zkušené a schopné studio, může se z ní vyklubat klenot, kterým je letošní Spider-Man. I známí harcovníci však mohou selhat a zařadit se tak vedle nesčetně dalších, kteří si na oblíbených značkách vylámali zuby – Overkill‘s The Walking Dead je toho bohužel důkazem.

Oddmar – recenze

Upozornění na úvod. Následující odstavce obsahují řadu aluzí a srovnání s Mariem, Raymanem či Donkey Kongem, tedy nejzásadnějšími představiteli žánru dnešních plošinovek. Vikinská skákačka Oddmar by totiž chtěla být tím, čím oni. Po všech stránkách vyladěným dobrodružstvím, a to ještě do kapsy. Nu, základy zvládla perfektně, ne neprávem to jsou ale v konečném důsledku bezkloubí hrdinové a opičáci, kteří si u hráčů udrží nejsilnější pozici.

Hob – recenze

Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?

F1 2017 - recenze

Ještě žádnou hru ze světa Formule 1 nebylo tak snadné hodnotit. Další díl v sérii od Codemasters je koktejlem toho nejlepšího, co se kdy v žánru urodilo, a proto lze jen chválit. Autoři našli nový recept na zdokonalení zdánlivě zakonzervovaného sportovního odvětví a F1 2017 je díky tomu bezkonkurenční jak na závodním okruhu, tak i v zákulisí. Soutěžní mumraj, již téměř k nerozeznání od televizního přenosu, a neobyčejně osobní atmosféra přinášejí dosud nejautentičtější zážitek ze světa rychlých kol.

Rising Storm 2: Vietnam - recenze

Rising Storm 2: Vietnam je povedená akce s parádním poměrem zábavy a autenticity. Jako by se v herním byznyse přeci jen děly zázraky, když Tripwire Interactive zdokonaluje virtuální válčení už spoustu let a prakticky bez škobrtnutí. Jejich „Vietnam“, na kterém pracovali společně s týmem Antimatter Games, je na počítačových monitorech stejně děsivá řež jako byl ve skutečnosti, možná až moc. Bez sehraného týmu se i ve hře zatraceně snadno umírá.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze

Shadow Tactics: Blades of the Shogun představuje podobný blesk z čistého nebe, jaký svého času prozářil temná herní podzemí v podobě Legend of Grimrock. Staromódní dungeony byly všemi rozumnými vývojáři považovány za žánrovou fosilii, patřící leda do muzea, a do stejné škatulky z nějakého důvodu během let zapadly i stealthové taktické strategie po vzoru Commandos či Desperados. Musí to chtít kus odvahy, vzepřít se průmyslovému konsensu, a pustit se do projektu připomínajícího hry, které byly naposledy populární někdy v minulé generaci, a to ne konzolové, nýbrž lidské. A světe div se, ona se ta odvaha vyplácí. Podobně jako Grimrock, i Shadow Tactics je totiž vynikající počítačová hra.

Dishonored 2 - recenze

Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.

Headlander – recenze

Když začnu upozorněním, že Headlander je asi ta zatím nejdivnější hra Double Fine, zpozorněte. Studio dalo světu metalový open world, snový trip, ještě větší trip na Kinect, jednu neznámou hudební hru a matrjošky. Právě poslední jmenovaná hra je s Headlander nejvíce propojená svým principem i vývojářským týmem. Šéf vývoje Stacking, Lee Petty, byl hlavním vedoucím i u tohoto titulu a jeho rukopis je vidět. Podobně jako u matrjošek ustoupil i tady scénář do pozadí a v popředí jsou především mechaniky, hratelnost a ovládání cizích těl.