| Autor: Mickey Mouse Publikováno: 25.ledna 2002 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Krom toho se často dostanete k nějakému tomu kulometnému hnízdu, jehož služby jsou vám plně k dispozici. Má to dvě výhody - jednak má tento kulomet větší účinnost, navíc šetříte náboje, kterých se vám občas bude šeredně nedostávat. Mluvím o nejvyšší obtížnosti ze tří možných, kterou doporučuji každému aspoň trochu zkušenému hráči. Pokud se ještě vrátím ke srovnání s RtCW, pak mi v něm přišla moc šikovně zpracovaná sniperka, která se pohupuje a nemíří přesně do jednoho místa. Tohle v MOH nenajdete a zaměřovací kříž sedí jako přibitý tam, kam se díváte. • Výborně navržené mapy Pochválit bych chtěl i za to, že jsem v MOH našel konečně reálně zpracované šplhání po žebřících. Vychutnáte si tak kažou jejich příčku a ani akrobatická střelba z kulometu za držení se třetí rukou žebříku není povolena. Zajímavě je zpracován i výskok, kdy jde voják nejdřív do podřepu a pak teprve nadskočí. Je to jako ve skutečnosti, i když vás to zřejmě zpočátku bude klamat. Neužijeme si plížení, ale to v tomto případě tolik nevadí. Mapy už tak skýtají spoustu členitostí, kde je možné (a potřeba) se schovávat. 
zdroj:
tisková zpráva
Tím se plynule dostáváme ke grafickému zpracování, které je na jedničku. Reálně vypadající krajina, nebe s nepříjemně pichlavým sluncem, ledové pláně, zasněžené lesy, pláž posetá kovovými ježky a ostnatými dráty, bunkry, skladiště, vozové parky - prostě všechno je ztvárněno velice hezky se zachováním reality. Kapitolou samou jsou pak městečka a vesnice, rozvaliny a interiéry budov, které všechny dohromady skýtají velice zajímavý bojový prostor se spoustou zákoutí, snajpovacích pozic, kulometných hnízd a střílen, často rafinovaně maskovaných. Ke struktuře map je dobré ještě doplnit, že řada předmětů je zničitelných. Můžete rozstřelovat dřevěné bedny, není výjimkou, že se po pořádné pecce zhroutí kus domovní zdi, tankem shodíte sloup apod. To vše přidává na zajímavosti a zvyšuje hratelnost.• Týmová spolupráce Obrovským kladem MOH je variabilita hry a úkolů, které plníte, včetně toho, jakým způsobem to provádíte. Hrát budete osamoceně i v týmu. Při týmové misi nijak se svými kolegy nekomunikujete - buď jste řadovým pěšákem a snažíte se poslouchat velitele, anebo se ocitáte v roli velitele a ostatní se automaticky snaží držet při vás. Nutno dodat, že chování vašich spolubojovníků je velice šikovné a navzdory nemožnosti se s nimi domlouvat jsem nenašel na jejich bojových schopnostech chyby. Pohybují se tak, že využívají terénu, dávají pozor, kde se co šustne, nenabíhají si do střel atd. Prostě kvalitní spoluhráči. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Co mi - hlavně v úvodních misích - přišlo poněkud nepřirozené, byl předem určený úděl mých spoluhráčů - mise byla zpracována způsobem, kdy nikdo nepřežije, tak nikdo nepřežil, i když jsem zkoušel hrát několikrát s úmyslem zachránit, co se dá. Nepodařilo se. Na druhou stranu nefungovalo ani to, když jsem zkoušel naschvál střílet do vlastních - nic se nedělo. Tohle je možná trochu škoda. Nicméně v pozdějších misích, kdy máte za úkol třeba projít městem a zachovat naživu nejen sebe, ale i své kamarády je jejich úděl z velké části ve vašich rukou. • Různorodé úkoly Velkým a zároveň příjemným překvapením jsou úkoly. Každá kampaň je rozdělena na několik misí, v nichž plníte vždy několik dílčích úkolů. Fantazie tvůrců si zde vyhrála a výsledek je výborný. Nechci zbytečně prozrazovat, ale kromě klasické střelby se projedete a zastřílíte si třeba z tanku, z jeepu, zažijete roli snipera kryjícího vlastní jednotky ostřelováním nepřátelských věží, každou chvíli bude třeba něco vyhodit do povětří, získat tajné dokumenty, vyčistit ulici zabranou nepřítelem atd. atd. 
zdroj:
tisková zpráva
Variabilita misí je obrovská a to dělá hru velice přitažlivou. Navíc se dílčí úkoly v misi často průběžně doplňují o další, takže když už už myslíte, že je konec, přibude úkol další apod. To je citelně znát třeba v okamžiku, kdy jste tak tak vystačili s náboji a najednou se dozvíte, že je třeba ještě udělat to a to. Ufff! Hrůza! Vlastně ne - paráda! No a k nezapomenutelným zážitkům patří i vylodění na Omaha Beach. To je potřeba si ale zažít, nechci víc prozrazovat.• Vlčáci, strážní věže a plynová maska Dalším kladem podporujícím hratelnost je struktura map. Ta vás nutí měnit zbraně, využívat terénu, postupovat opatrně a co chvíli použít dalekohled či alespoň optiku sniperky. Nebezpečí představují i strážní věže s reflektory křižujícími prostranství před nimi. Jakmile se ocitnete v jejich záři, následuje obvykle smrtelná dávka z kulometu věžní hlídky. Zároveň jasné světlo vám často brání zjistit, kde vlastně se hlídka na věži nachází a tak je potřeba k jejímu odsnajpování najít vhodnou pozici, z níž je aspoň jakž takž vidět silueta. Granáty plní svoji roli velice zodpovědně a řeší nejednu zapeklitou situaci. K vychytávkám patří i vlčáci, kteří dokážou bolestivě pokousat. Do hry je implementováno i rozdělení modelů na zásahové zóny. Postřelený do nohy kulhá, z hlavy leckdy odletí helma, někteří ranění se po chvíli vzpamatují a znovu po vás střílí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Moc se mi líbilo rozestavení nepřátel v mapách. Takový průchod vesnicí obsazenou německými vojáky rozstrkanými všude po domech, římsách, věžičkách apod. působí velice reálně právě tím, jak šikovně jsou rozestaveni. Zažijete těžké chvíle. Pěkně je zpracováno i všelijaké křoví, do nějž se dá šikovně zašít a využívat jej jako přirozeného úkrytu. Maximálně jsem prožíval boj v plynové masce. Ten byl zpracovaný tak perfektně, že jsem měl prostě pocit, že tu masku mám na hlavě nasazenou. Jednak máte omezený výhled, přesně jak se na plynovou masku sluší včetně zapocených šmouhatých skel, a k tomu geniální zvuky hlasitého dýchání skrz filtr. Těšte se na to. 
zdroj:
tisková zpráva
Zmínkou o zvucích pochválím i tuto složku hry. K její největší přednosti patří němčina Němců. Ta je pravá, nekomolená, přesně tak, jak má být. Výborná je i hudba, která hru doprovází a v napjatých momentech vybuzuje nervy a atmosféru na maximum. Často ji vnímáte jen podvědomě a zaregistrujete ji až ve chvíli, kdy vystoupí z pozadí a zdůrazní tak panující napětí. Krásná, orchestrální, přesně zapadající do kompozice MOH i doby, k níž hra náleží.• Pitva protivníků Na konec hodnocení jsem si nechal protivníky. Ti působili v průběhu hry často rozporuplným dojmem. Občas mě překvapovali svojí bystrostí, jindy jsem je naopak vnímal jako nepříliš povedené panáky. Jednoznačnou předností je útok z dálky. Tam boti (budu jim tak říkat) kralují, jsou bystří a pěkně vám dokážou zatopit. Snipeři opravdu snipují, hlídky na strážních věžích koukají, kde se co šustne a nejsou tak jen obyčejnými panáky, kteří se proberou, jen když jim vlezete rovnou před mušku. V tomto směru mě i příjemně překvapilo, že když v bojové vřavě a zmatku vběhne jeden druhému do střel, tak se klidně navzájem pokosí. Horší už to je s protivníky, když přijde na souboj zblízka. I na nejvyšší obtížnost tasí hodně pomalu a než stačí vystřelit, je většinou po nich. Vyskytují-li se ve větších skupinách, dostáváte se do problému s přebíjením zásobníku, a to je fajn. Už jsem psal o tom, že v mapách jsou rozmístěni velice šikovně a chovají se tak, jak se od pořádných vojáků očekává. 
zdroj:
tisková zpráva
Trochu nepřirozeně a až někdy humorně působí trochu neohrabané a trhané pohyby modelů, které by si jistě zasloužily ještě nějakého vypilování. Spěchající voják vypadá jakoby tiše zvysoka našlapoval a k tomu se celý kýve jako v komiksech. Občas jsem si všiml i toho, že se některý z botů v bitce zasekl a stál třeba metr ode mě bokem a úplně mě přestal registrovat. Celkově je ale dojem z bojů velice dobrý i přes ty chybičky, které se najdou ale všude. Při přímém kontaktu vás tlučou puškou, stalo se mi i situaci, kdy mi hozený granát nepřítel vrátil. Prý se dá i vystřelit granát z ruky, což se mi nestalo, ale údajně to jde.• Krátká herní doba K dalším plusům hry patří i poměrně velká galerie skinů. Vojáci bývají oblečeni ve stylu ročního období či klimatu, které v dané oblasti panuje a navíc se v bojištích pohybují vojáci všelijak vystrojení podle příslušnosti k různým jednotkám. Z bojů jsem si odnesl ještě jeden postřeh - v úvodu mi připadala hra poměrně snadná a pár misí trvalo, než se vše vybalancovalo a začlo jít do tuhého. Přispěla k tomu i poměrně nižší účinnost zbraní než byste čekali a koupit šupu ze sniperky vám nepřivodí nic smrtelného. Po pár úvodních misích ale nepřátel sakramentsky přibude a tím se hra vybalancuje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na úplný konec singleplayerových postřehů si nechávám informaci o tom, že Allied Assault není bohužel příliš dlouhý. Obdobně jako RtCW dohrajete i MOH za dva dny, a to je velká škoda. Naštěstí i zde je multiplayer, ale ten určitě nevyužijí zdaleka všichni. Čili dát bratru patnáct stovek za dva dny zábavy je myslím si docela drahý špás. Tento trend zkracování her a ignorování botů pro multiplayer mě nutí si vždy postesknout a zavzpomínat na časy, kdy dlouhý příběh a multiplayeroví protivníci byli samozřejmostí, bez níž by se hra musela na pultě stydět. • Multiplayer Jako dnes každá akce, i MOH obsahuje multiplayerovou část, tedy tu, kde počítačové hordy nahradí živí hráči. Utkávat se mohou tradičně jak po lokální síti, tak i přes internet. Trochu zarážející je skutečnost, že pro intenetovou hru je nutné používat externí program GameSpy, který je sice součástí instalačních CDček a spoustu toho umí, ale i tak není tento způsob vnucování dalších softwarů prostřednictvím hry obvyklý a ani mi nepřijde moc košer. Tím spíš, že nedílnou součástí GameSpy browseru jsou reklamní střihy, které vaše brouzdání nepříjemně „zpestřují“. 
zdroj:
tisková zpráva
Multiplayer jako takový pozbývá možnost přidávat do hry počítačové boty, což vyplynulo již z předchozího textu. Hrát můžete ve čtyřech herních modech, konkrétně Free For All (quakovské přejmenování modu Deathmatch, čili fragování stylem všichni proti všem), Team Match (čili to samé, ale v týmech), Round base Match (týmová hra na kola) a Objective Based Match, kde má každá strana jeden nebo více úkolů, které musí plnit, vetšinou typu „znič“ a druzí „ubraň“ apod.Pro hru více hráčů disponuje MOH celkem jedenácti mapami. Sedm jich je pro první tři zmiňované mody, čtyři mapy jsou pak pro Objective Based game. Některé lokace budete znát ze singlu, jiné jsou specialitami multiplayeru. Jedná se většinou o celkem větší a členité kusy, kde se předpokládá větší počet hráčů. Mapy skýtají nespočet snipoven a kempovacích pozic, především v budovách, které jsou často přístupné a vybavené řadou oken, teras a balkonů k tomuto účelu jako stvořených. Multiplayer může řada z vás znát i z dema, které už před nějakým časem bylo vydáno a kde si v jedné malé a jedné přídavné testovací mapě můžete sami zkusit, jaké to je - naše tehdejší první dojmy si můžete přečíst zde. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Srovnání s Wolfensteinem Celkový dojem z Medal Of Honor je velice dobrý. Kvalitní audiovizuální stránka je jen základ, na němž staví promyšlený a nadmíru nápaditý systém misí nadupaný rozmanitými úkoly. Při putování se dostanete do rozličných oblastí se specifickými podmínkami, kde každá skýtá něco nového včetně jiné taktiky boje. Ta vás navíc přímo nutí přepínat mezi různými zbraněmi, což jen přidává na kvalitě herního prožitku. Reálnější pojetí zbraní a jejich chování odpovídá stylu hry a zvyšuje realitu. Výtky bych měl snad jen k občasným chybkám v AI botů. Větší skoda je ale poměrně krátká doba, kterou pro dohrání Allied Assault potřebujete a absence multiplayerových botů. Mohu-li se na konci vrátit ke srovnání s RtCW, vítězí u mě celkově Medal of Honor hlavně díky zajímavějšímu a bohatšímu zpracování misí a reálnějšímu pojetí zbraní. • Bonusy na závěr 
zdroj:
tisková zpráva
Na úplný konec bych rád uvedl link na domovskou stránku hry. Jako přidanou hodnotu přijměte i upoutávku na web www.mohcenter.com, který je jakýmsi informačním centrem o všem, co se okolo hry šustne. Z dalších doplňků, o nichž se zmiňoval už kolega jd v novinkách je oficiální patch (15 MB) pro americkou verzi hry, který přidává do multiplayeru to, co v něm už mělo být od začátku - vzdálená správa serveru pomocí konzole, in-game server browser, čili vyhledávač herních serverů přímo zabudovaný ve hře, zrušení cheatů v multiplayeru a některé další nezbytnosti. Verze hry, která u nás vyjde v únoru, už bude mít tento patch přímo v sobě.Pokračujme ještě odkazem na tzv. blood-patch, jenž přidává do hry krev, stříkající z raněných a mrtvých vojáků. Pokud je tedy absence krve ve hře tím, co vás trápí, stáhněte si tento drobný update. No a vše zakončíme odkazem na ještě jeden patch - mimochodem ze stejné dílny. Ten umožňuje hrát vylodění na Omaha Beach kooperativně ve více lidech. Stahujte odtud (4,25 MB). Konkrétně budete mít možnost odehrát dvě mapy, jednak pověsné vylodění na pláži a potom ještě jednu, která na ni navazuje. Doporučuji si přečíst přiložený readme soubor, kde se dozvíte, jak patch instalovat a jak hru spouštět. Nezapomeňte si v zástupcích, které se vám do hry přidají a jimiž kooperativní mód budete spouštět, aktualizovat cestu k vašemu skutečnému adresáři s hrou. 
zdroj:
tisková zpráva
Ještě je vhodné zmínit první neoficiální informace o budoucnosti celé herní série. Vedle Playstationového Medal of Honor: Frontline se chystá port pro Xbox a hlavně druhé pokračování pro PC, které ponese název Team Assault. To by mělo vyjít už v říjnu letošního roku a narozdíl od Allied Assault, kde proti sobě bojovaly jen jednotky Spojenců a Němců, se zde můžeme těšit na trochu globálnější konflikt, do kterého budou zataženy i vojska Rusů, Britů a Italů.Stáhněte si: Singleplayer demo (183 MB), Multiplayer demo (140 MB), E3 trailer (19 MB nebo 6 MB), Gameplay videa (16 MB a 21 MB), Další videa z různých misí hry |
| Mickey Mouse připravil: jd |
