Recenze
Monster Hunter Rise – recenze portu pro PlayStation a Xbox
17. 1. 2023
|
Pavel Makal
Dva roky čekání se vyplatily
Chivalry: Medieval Warfare - recenze
26. 11. 2012
|
Aleš Smutný
Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.
Hybrid - recenze
24. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Myslíte si, že už jste přišli na kobylku všem multiplayerovým akčním hrám? Hybrid vás z tohoto šeredného omylu hodně rychle vyvede. Jde o unikátní titul, který svým neotřelým zpracováním dokazuje, že i na plně obsazeném bitevním poli, jemuž vévodí takoví giganti jako Gears of War, Battlefield nebo Call of Duty, je stále ještě dost místa pro zdravou konkurenci.
Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze
19. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!
Valiant Hearts: Coming Home – recenze dobrodružství z první světové války
14. 2. 2023
|
Ondřej Novotný
Zpátky do zákopů
Jets and Guns - recenze
30. 11. 2004
|
Redakce Games.cz
Zlaté české ručičky znovu bodují v herním vývoji. Tentokrát ovšem na nezávislé scéně levných her, konkrétně na poli arkádových 2D stříleček typu R-Type či Tubular Worlds. Povedlo se jim vzkřísit skomírající žánr?
Street Fighter 6 – recenze bohaté hostiny bez velkých kompromisů
30. 5. 2023
|
Pavel Makal
Shoryuken!
Dream Pinball 3D - recenze
6. 5. 2007
|
Redakce Games.cz
Vydavatel Zuxxez zbrojí hlavně na Two Worlds, na nějž vecpal reklamu i do pinballového stolu ve hře s kuličkami z různých materiálů. Proč ale i jinak působí jen jako předskokan než jako vrchol žánru?
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
27. 4. 2020
|
Miloš Bohoněk
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Lost Planet 3 - recenze PC verze
27. 8. 2013
|
Miloš Bohoněk
Řeka blbosti jménem Gears of War si může přetékat klidně až po okna Pražského hradu, ale faktem je, že mechanismy krycí střílečky zpracovala jako žádná jiná. Mnozí se oblíbený koncept snažili napodobit a spousta z nich se spálila. Lost Planet 3 je toho ukázkovým příkladem. V křečovité snaze držet krok s dobou se třetí Lost Planet učí krčit za překážkami, jenže jí u toho praskají klouby a zároveň zapomíná na své dědictví. Ty tam jsou velkolepá third-person klání mezi mechy a mrakodrapovým hmyzem Akrid.
Grey Goo - recenze RTS, co se zasekla v čase
31. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Vzpomenete si alespoň na patero solidních real-time strategií, které vyšly v posledních pěti letech? No jasně, zaprvé StarCraft II, potom je tu nepříliš povedená Planetary Annihilation, a dále? Snad Company of Heroes 2, která se ale vymyká typickému sci-fi zasazení žánru, nebo Ultimate General: Gettysburg? Říct, že poslední roky byly pro fanoušky real-time strategií zklamáním, by bylo podhodnocením situace. Právě studio Petroglyph se však žánr snaží resuscitovat se svým nadějně vyhlíženým sci-fi RTS Grey Goo.
Ghost Recon: Shadow Wars - recenze tahovky od tvůrce X-Com
13. 4. 2011
|
Jan Vitík
Jméno amerického spisovatele Toma Clancyho je asi většině hráčské veřejnosti alespoň minimálně známé. Ale co takový Julian Gollop? Nevíte? Tak to zkusíme obráceně. Starší z vás si jistě pamatují na oceňované hry UFO: Enemy Unknown (1994) nebo X-COM: Apocalypse (1997). A právě jejich tvůrcem je britský vývojář Gollop, aktuálně zaměstnaný v kancelářích Ubisoftu v Sofii, kde pracoval na launchovém titulu pro Nintendo 3DS. Když se tato informace poprvé objevila, vzbudila velká očekávání, protože titul Tom Clancy's Ghost Recon: Shadow Wars měl patřit do stejné žánrové škatulky jako jeho předchozí mistrovská díla, tedy taktických tahových strategií.
Phoenix Wright: Ace Attorney Trilogy – recenze
15. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Neutuchající trend převádějící japonské hry do angličtiny a na moderní zařízení včetně PC už představil západnímu publiku nejeden herní skvost včetně Yakuzy nebo capcomáckého Monster Huntera. A právě Capcom si může připsat další velmi úspěšný export ze země vycházejícího slunce – sérii, jejíž popularita dotáhla hlavního představitele dokonce i na televizní obrazovky a k muzikálovému zpracování. Dámy a pánové, seznamte se: Phoenix Wright.
Silence - recenze
5. 12. 2016
|
Lucie Jiříková
Inspirace je důležitá. Skladatelé nám díky ní přinášejí chytlavé songy, spisovatelé čtivé romány a vývojáři návykové hry. Jenže s inspirací se to, jako s čímkoliv jiným, nesmí přehánět, jinak zabijete osobitost svého díla. Exemplárním příkladem je třeba adventura Silence od tvůrců z Daedalic.
Galaxy Trucker - recenze
30. 1. 2015
|
Lucie Jiříková
Galaxy Trucker je videoherní adaptace stejnojmenné deskové hry od Vládi Chvátila, jednoho z nejuznávanějších návrhářů deskových her na světě. A jelikož Vláďa Chvátil svého času hodně fušoval i do počítačových her a ve vývojářském portfoliu se mu skví tituly jako Original War nebo Fish Fillets, téhle předělávce nechybí žádný z prostředků, jimiž hráče oslovují i klasické videohry. Výsledek je natolik působivý, že jsme Galaxy Trucker ocenili i titulem nejlepší české hry za rok 2014.
Grand Ages: Medieval - recenze
9. 10. 2015
|
Václav Pecháček
Když se člověk zamyslí nad tím, co mu obvykle nabízí běžná středověká strategie, obvykle mu z toho vylezou řady obrněných rytířů, jejichž stehna obepínají mohutné válečné oře a všude se blyští nejrůznější pichlavé nástroje války. K tomu může bez většího váhání přihodit smrduté sedláky, na které se stačí křivě podívat a oni prchnou z bojiště jako smečka pozoruhodně tupých zajíců. No dobře, to je přehnaná generalizace, kterou kladu na vrub své obsesi Medieval II: Total War. Ale navzdory tomu, že názvem a fontem jako kdyby mému oblíbenci z oka vypadl, Grand Ages: Medieval je úplně jiné zvířátko.
Apotheon - recenze antické rubanice
17. 2. 2015
|
Pavel Dobrovský
Když se bohové na Olympu dožerou a začnou kosit smrtelníky, bývá to nepěkné divadlo. Pakliže je ale mezi nebohými lidmi jeden, který má velký meč a kuráž dojít bohům vysvětlit, že takhle tedy ne, vážení, může z toho být pěkná hra. Platilo to v případě Gods, God of War, a platí to i v Apotheon. Do dvourozměrného světa zasazená odysea bojovníka Nikandreose není jen nezávislou kopírkou Kratova tažení proti řeckému božskému panteonu. Samotný příběh a poutavou stylizaci doplňují nečekané designové finesy, které bychom u hry od malého týmu nečekali.
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
Outriders – recenze kooperativní střílečky
10. 4. 2021
|
Pavel Makal
Mohl bych taky jednou dostat nějakou dobrou hru, prosím?
Frostpunk - recenze
27. 4. 2018
|
Miloš Bohoněk
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
The Park – recenze
28. 11. 2015
|
Ladislav Loukota
Zaběhnuté dítě nikdy nevěstí nic dobrého. Pokud však uteče do lokace známé jako Atlantic Island Park, je teprve zaděláno na pořádný průšvih. Děsivé místo, známé z onlinovky The Secret World, je dějištěm krátkého hororu The Park (Steam, homepage), od kterého se obecně čekal zážitek inspirovaný dílem Stephena Kinga, a zároveň experiment ve virtuálním strašení a tak trochu návrat studia Funcom k singleplayerovému zážitku. Je toho hodně, co vývojáři chtěli vměstnat do jedné či dvou hodin hraní. Vyšel jim však jejich pokus, nebo je The Park kraťas, který si můžete nechat ujít? Cesta k rozřešení této otázky vede přes principy herních hororů.
Warhammer Age of Sigmar: Realms of Ruin – recenze ryzí taktické fantasy
23. 11. 2023
|
Ondřej Rolník
Méně temný Warhammer pro trpělivé
R.U.S.E. - recenze
1. 10. 2010
|
Redakce Games.cz
Realtimových strategií z druhé světové války už jsme viděli hodně. A recenzí začínajících touhle větou vlastně také. R.U.S.E. proto celkem pochopitelně pokouší štěstí a přízeň hráčů neotřelým přístupem a novými nápady. Mimochodem, autoři téhle aktuální RTS mají na kontě třeba Act of War, takže nejsou žádnými zelenáči po základním výcviku, ale veterány ošlehanými mnoha bitvami.
Codename: Panzers CZ - recenze
20. 9. 2004
|
Redakce Games.cz
Dlouho očekávaná 3D real-time strategie od tvůrců hry S.W.I.N.E. je konečně tady a to rovnou v lokalizované verzi od Cenegy. Dokázali Panzers naplnit své vysoké ambice a pokořili veškerou konkurenci z druhé světové?
Donkey Kong Bananza – recenze akční plošinovky s rozpustilým opičákem
17. 7. 2025
|
Šárka Tmějová
Banánové šílenství pro Switch 2
Act of Aggression - recenze RTS, která chtěla napodobit staré klasiky
2. 9. 2015
|
Ladislav Loukota
Jenom máloco značí vyprázdněnost současných real-time strategií jako fakt, že za poslední rok vychází už druhý titul, o kterém tvůrci tvrdí, že má oživit zašlou slávu žánru. Po Grey Goo, která se inspirovala hlavně u prvního StarCraftu, nyní zkouší revoluci zažehnout i strategie Act of Aggression (homepage, Steam). I když navazuje na dekádu starý titul Act of War, nejvíce se s ní budou identifikovat fanoušci série Command & Conquer. Stejně jako Grey Goo ale i Act of Aggression v prvé řadě dokazuje, že starou slávu nelze oprášit jen bezmyšlenkovitým opakováním toho samého.
Wargame: European Escalation - recenze
7. 3. 2012
|
Jakub Kovář
Wargame: European Escalation mě při prvním spuštění lehce vyděsila logem Focus Interactive, vydavatele, který přinesl „skvost“ jménem Game of Thrones: Genesis. Obavy však rozehnala matná vzpomínka na loňský Gamescom, kde jsem se potkal přímo s vývojáři hry. A těmi nejsou žádní nýmandi, nýbrž ostřílení Francouzi z Eugen Systems, tedy studia, jež na sebe upozornilo třeba povedeným titulem Act of War a ještě o něco lepším R.U.S.E. Odložil jsem tedy nejhorší obavy a pustil se do RTS z období Studené války, odehrávající se ve fiktivním konfliktu mezi silami NATO (Západní Německo, Francouzi, Britové a Američané) a Varšavskou smlouvou (Východní Němci, Sověti, Čechoslováci a Poláci).
Frostpunk 2 – recenze strategie, která chvíli rozmrzá, ale pak zahřeje
17. 9. 2024
|
Aleš Smutný
Zima znovu přichází