Recenze
The Dwarves - recenze
9. 1. 2017
|
Pavel Dobrovský
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Fate/Samurai Remnant – recenze epického JRPG, která vás nenechá vydechnout
3. 10. 2023
|
Michal Krupička
Sedm pánů, sedm služebníků, jedno přání
Dreamfall Chapters Book One: Reborn - recenze
6. 11. 2014
|
Ondřej Švára
Každý příběh má svůj začátek a konec. Tak zní literární dogma. Ale hráči všech zemí, třeste se. Ono to neplatí doslova. Některé příběhy se prostě... zastaví! A co se s nimi děje pak? Vysvětlit to má první epizoda (či kniha) Dreamfall Chapters.
Ni no Kuni: Wrath of the White Witch - recenze
19. 2. 2013
|
Petr Prošek
Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.
Darksiders II - recenze
29. 8. 2012
|
Petr Prošek
Letošní rok je pro fanoušky her na hrdiny učiněným rájem a svojí troškou do mlýna přispívá i THQ, která do lítého boje s finančními problémy vysekla žolíka v podobě Darksiders II pro PlayStation 3 (testovaná verze), Xbox 360 a PC (české titulky).
King's Bounty: Crossworlds - recenze
30. 10. 2010
|
Redakce Games.cz
Černovlasá kráska v proklatě krátké kovové minisukni je zpátky. Datadisk k úspěšné sérii King's Bounty, navazující na oblibu série Heroes of Might & Magic, přináší v Game of the Year Edition verzi jak původní hru Armored Princess, tak i tři zbrusu nové přídavky.
Octopath Traveler - recenze
7. 8. 2018
|
Jakub Kovář
Dobrodružství se dá zažít v každém věku a z jakéhokoliv popudu. Někdo chce ulehčit své sestře, jiného trošku vydírají, další jde striktně za pomstou. Životní příběhy jsou zamotané a u obyčejných lidí v nich nejde o záchranu světa, ani o jeden jediný společný cíl. Své o tom ví osmička hrdinů JRPG Octopath Traveler, exkluzivního pro Nintendo Switch, které osud a náhoda svede dohromady, aby si vzájemně vypomohli na svých cestách. Na cestách lemovaných lítými tahovými souboji, podloženými perfektním RPG systémem, nádhernými výhledy na krajinky, města i zatuchlé katakomby.
Warhammer: Vermintide 2 – recenze
17. 3. 2018
|
Jan Slavík
“Za Císařství, Sigmara a Kladivo,” volá templář Saltzpyre, když se pod jeho údery hroutí k zemi obrovitý válečník Chaosu a zem se barví černočernou krví. Pro oddaného imperiálního bojovníka je to poněkud hořkosladké vítězství, protože na místo poraženého zplozence nečistých sil stejně nastoupí šiky dalších a svět se bude dál blížit neodvratnému skonu společně s pochodem Archaonových vojsk. Vy si ale podobný moment budete moci vychutnat bez obav. A k němu stovky a stovky dalších, protože Vermintide 2 od studia Fatshark ve zprostředkování válečnické euforie exceluje. To ale není všechno.
Warhammer Quest 2: The End Times - recenze
2. 2. 2018
|
Jan Hrdlička
To takhle jednou kapitán, rytíř, temná čarodějka a elfí lučištník vejdou do hospody. A jelikož se nejedná o začátek povedeného vtipu, naše čtveřice usedne ke stolu, kde hodí řeč s vesničany. Jakže? Sužují vás monstra? Dobrá, podíváme se na to. Na cestě ke dveřím hrdinové možná zrekrutují někoho dalšího do party a hurá do kobek, čistit je od nestvůr. To je náčrt děje, který podbarvuje Warhammer Quest 2: The End Time. Je to bídné? Je, ale alespoň to nestojí v cestě alfě a omeze téhle mobilní hry – taktickým soubojům.
Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
27. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
Fire Emblem Warriors - recenze
31. 10. 2017
|
Miloš Bohoněk
Fire Emblem Warriors je hra, kde hned prvním úderem během prvního souboje natlučete deseti nepřátelům najednou. Což je ještě docela vlažné tempo, které bude postupem času už jen zrychlovat. Pro znalce série Dynasty Warriors nebo zeldovské odbočky Hyrule Warriors, z nichž Fire Emblem Warriors vychází, nejde o žádné překvapení. Všichni ostatní si na tento masomlýnek budou muset chvilku zvykat. Ale zvyknete si docela rádi, to se nebojte.
Elex - recenze
26. 10. 2017
|
Pavel Skoták
Gothic. Téhle, v srdci Evropy neuvěřitelně populární, hře jsem zasvětil velkou část svého dospívání a dlouhé roky jsem byl velice jsem aktivním členem neméně neuvěřitelné komunity kolem serveru Gothicz.net. Ten funguje dodnes, a to navzdory faktu, že poslední Gothic vytvořili Piranha Bytes v roce 2006. Od té doby vytvořili tři díly kvalitativně rozporuplné série Risen a letos přichází s novinkou, která na první pohled boří jejich zaběhnuté zvyklosti. Elex totiž na hráče míří sice tradiční hratelností, ale především laserovými puškami. Vítejte v postapokalyptické sci-fi.
Nioh - recenze
5. 3. 2017
|
Aleš Smutný
Z nebohého uzlíčku, v němž byste jen těžko hledali člověka, vytékají poslední potůčky nevábné tekutiny a já mohu s klidem jít dál. Bylo to monstrum a jinak to nešlo… Tak skončil poslední člověk, který přede mnou řekl, že Nioh je kopie Dark Souls. A pokud si myslíte, že to beru příliš vážně, asi jste ještě Nioh nehráli a nepochopili, že ačkoliv se možná hra od studia Team Ninja odráží ze stejných základů, výsledek je v mnoha směrech velmi odlišný.
Titan Quest - recenze mobilní verze
8. 8. 2016
|
Jan Hrdlička
Od chvíle, co se série mobilních akčních RPG Dungeon Hunter přiklonila k agresivnímu free to play modelu, volali hráči po novém mobilním zážitku, který by se blížil starému dobrému Diablu. Nově se pověst žánru na chytrých telefonech a tabletech snaží zachránit předělávka deset let starého Titan Questu, která nedávno vyšla na App Store a Google Play.
Dragon’s Dogma: Dark Arisen – recenze PC verze
24. 1. 2016
|
Jan Olejník
Má hromadu nedostatků, ale stejně tu hru žeru! S tímhle názorem jsem se při pátrání po skryté genialitě Dragon’s Dogma setkával asi nejčastěji. Je jedno, kolik faktických chyb hře vytknete a na jaké nedostatky upozorníte, pro spoustu hráčů bude toto původně konzolové akční RPG největší herní událostí od dob Gothic 2. Sám jsem se zpočátku těšil na unikátní zážitek, ale nakonec jsem si k Dragon’s Dogma hledal cestu jen velmi složitě a o nějaké velké lásce řeč být nemůže. Ale hezky popořadě…
The Book of Unwritten Tales 2 - recenze humorné adventury
3. 3. 2015
|
Daniel Kremser
Pokračování hry, o které jste ani nikdy neslyšeli? Ano, tak už to s klasickými adventurami z Německa zkrátka bohužel bývá. Pokud se nejedná o zvučné vývojářské legendy nebo interaktivní filmy, zase tak moc na první pohled netáhnou. To byl právě případ první The Book of Unwritten Tales, která ale jinak byla po všech stránkách solidním titulem. Z jejího pokračování autoři vystavěli další z plejády tradičních point and click klenotů, jenž byste prostě neměli minout! Alespoň pokud se chcete zasmát v dobré hře!
Vambrace: Cold Soul – recenze
17. 6. 2019
|
Vilém Koubek
Vambrace: Cold Soul se už od prvního pohledu nesnaží zapřít svou inspiraci v Darkest Dungeonu. Zmíněné hře se podobá hratelností a místy i vizuálním stylem. Oproti svému vzoru je však mechanicky jednodušší, méně promyšlená a bohužel také ne zrovna extrémně zábavná.
Highguard – recenze hrdinské střílečky s příliš širokým záběrem
3. 2. 2026
|
Michal Krupička
Když se nápady nedotahují
Hunted: The Demon's Forge - recenze
16. 6. 2011
|
Karel Drda
Kdyby náš stát generoval stejným tempem HDP, jako herní průmysl vymýšlí neustále nová univerza fantasy světů, asi bychom se měli jak pěkně vykrmení čuníci. Hunted: The Demon's Forge sice nabízí nový a neokoukaný svět, do něhož tvůrci zasadili dvě zbrusu nové postavy i příběh, ale tahle taškařice věru díru do světa neudělá. Ponořit se do příběhu, který na sebe vrství jedno klišé za druhým, tak jako všechny filmy se Stevenem Seagalem v uplynulých dvaceti letech, to dá zabrat i hodně tolerantnímu hráči. Ale raději pěkně po pořádku. Ono udělat hru, která není originální a navíc jako závdavek nenabízí žádnou přidanou hodnotu, není popravdě žádný majstrštyk, ale zase na druhou stranu takových titulů se objevila celá řada a byly úspěšné.
Blackguards - recenze
31. 1. 2014
|
Jakub Kovář
Co uděláte, když vás křivě (tedy pravděpodobně křivě, moc si toho nepamatujete) obviní z vraždy, zavřou do žaláře a následně oznámí, že budete další den viset? Ne, neschoulíte se do koutku tmavé cely jako každý správný zlomený člověk, ale pěkně si provraždíte cestu ven a rozhodnete se zjistit, kdo to na vás ušil, a proč.
Avadon 2: The Corruption - recenze
30. 11. 2013
|
Karel Drda
Pokud nesledujete nezávislou scénu detailněji, pak vám pojem Avadon asi nic neřekne. Nebudu chodit kolem horké kaše, já o jedničce slyšel jen velmi vzdáleně. A to ještě od takových těch divných přátel, co vyznávají hraní komplikovaných her a při komunikaci s vámi se zásadně dívají na suk uprostřed stolu.
Space Hulk - recenze
3. 10. 2013
|
Karel Drda
Mít za zády velkou a prověřenou značku ještě neznamená, že se všechno musí podařit na výbornou. Tahová strategie Space Hulk trpí paradoxně nejvíc právě spojením s kultovním univerzem Warhammer 40,000, který požívá stále velké popularity nejen mezi hráči počítačových her, ale i mezi příznivci těch deskových.
Legend of Grimrock - recenze
10. 4. 2012
|
Jan Smejkal
Dungeon crawler, krokovací dungeon - ráj milovníků čtverečkovaných papírů, odmítajících uznat pojmy jako kontinuum a spojitost. Ráj, kde sklepením vládnou jen pravé úhly. Jestliže si adventury stěžují na to, že musí sedět v přítmí zapadlého kouta, dungeony už několik let čumí do hlubin bezedné propasti na konci světa, kam za nimi přichází už jen ti nejodvážnější. To se teď ale změní.
Fable III - recenze X360 verze
27. 10. 2010
|
Martin Bach
"Tohle je revoluce!" křičí oficiální internetové stránky třetího dílu Fable. Nejde přitom o další provokativní vyjádření zakladatele Lionheadu Petera Molyneuxe směrem k novinářům, kteří si v posledních letech rádi vypůjčují jakýkoliv z kontextu vytržený výrok, aby ukázali, že Molyneux není nic jiného, než nafoukaný mluvka. Slogan se vztahuje k příběhu Fable III a rozhodně není nadsazený.
Ghost of a Tale - recenze
27. 3. 2018
|
Pavel Dobrovský
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Okami HD - recenze
29. 12. 2017
|
Vincent Olejník
Právě letos je tomu 10 let co Okami poprvé vyšla v Evropě (a Austrálii), ačkoliv v Japonsku a Spojených státech se hra prodávala již o rok dříve. Okami se velmi rychle stala miláčkem kritiků, ale bohužel ani nadšené recenze hře nepomohly k oslnivým prodejům. Můžeme spekulovat, zda na vině mohlo být mimo jiné rozhodnutí vydat hru na PlayStation 2, i přesto, že PlayStation 3 již klepal na dveře. Naštěstí Capcom nenechal tento klenot zapadnout, a od svého vydání se Okami dočkala resuscitace hned několikrát. Tentokrát v rámci titulu Okami HD.
Darkest Dungeon: Tablet Edition - recenze
28. 12. 2017
|
Jan Hrdlička
Určitě jste četli spoustu oslavných článků, které vyzdvihují unikátní kouzlo Darkest Dungeon. Vždyť hráči se do titulního podzemí a ztrápených myslí svých dobrodruhů mohou vydávat už téměř dva roky a hra si za tu dobu vybudovala skutečně solidní reputaci. Logikou věci netrvalo dlouho, a šmejdit kobkami mohli nejen uživatelé na PC, ale rovněž i na konzolích. Nu, a "mobilní" verze Darkest Dungeon: Tablet Edition nakonec vyšla také na iPadech, kam se její tahové pojetí soubojů a strategická rovina hodí dost možná i úplně nejlépe.
Styx: Shards of Darkness – recenze
24. 3. 2017
|
Adam Homola
Dishonored, Thief, Assassin’s Creed… Nejen z těchto her si Styx: Shards of Darkness utahuje, i když jim nesahá ani po kotníky. Druhé stealth dobrodružství titulního goblina se snaží o mnohé, ale ve většině selhává. Snaží se o osobitost, humor, smysluplný systém schopností, akci i napětí, ale moc mu to nejde. Ve výsledku by tak měl goblin spíše zalézt zpátky do stínů, ne si otevírat ústa na jiné hry.
Torment: Tides of Numenera – recenze
1. 3. 2017
|
Václav Pecháček
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.
Aragami - recenze
10. 12. 2016
|
Lucie Jiříková
Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.