Recenze
Postal III - recenze
23. 1. 2012
|
Karel Drda
Postal III je hrou divnou, zvláštní, absurdně zábavnou, nehratelnou, graficky odfláknutou a naprosto nepochopitelně zabugovanou. Zcela upřímně, pokud se jí vyhnete, o nic zásadního ve svém životě nepřijdete, i když první dojem nebyl úplně zoufalý.
11-11: Memories Retold – recenze
3. 12. 2018
|
Jakub Kovář
První světová válka je pořád originální zasazení, i když po Battlefieldu 1 a Valiant Hearts už to není tak hrami neprozkoumaná epocha. Příběhy, k jejichž napsání vybízí, nicméně pořád odvyprávěny nebyly. Explorační adventura 11-11: Memories Retold právě o špičkovém vyprávění osudu dvou vojáků znepřátelených stran je. A přestože nepřekvapí tím, že se osudy mladého kanadského fotografa Harryho a postaršího německého otce a šikovného mechanika Kurta protnou, jde o příběh, který v srdcích všech hráčů určitou stopu zanechá.
Westworld – recenze
3. 8. 2018
|
Jan Hrdlička
O Westworld, mobilní strategii ze stejnojmenného světa, je skutečně složité vytvořit si vlastní, a především celistvý obrázek. Jak naložit se hrou, která vyrůstá z úspěchu Fallout Shelter? Není to asi zcela přesný popis, daleko od pravdy ovšem také nemá. Westworld do kapsy tu vystupuje jako pouhá nápodoba, tu potěší množstvím originality a tu zase klouže ke stereotypu.
Urban Trial Playground – recenze
27. 6. 2018
|
Jakub Kovář
Chtěli jste vždycky být motorkářem, který holkám motá hlavu perfektními triky a staví motorku na zadní kolo? Nebo vám to přijde jako dobrá zábava, ale možnost (nebo spíš pravděpodobnost) fatálního držkopádu vás od podobné kratochvíle odrazuje? Tvůrci ze studia Teyon vám nabízejí virtuální možnost si to vše vyzkoušet v 2,5D arkádě Urban Trial Playground. Při pohledu z boku budete jezdit po prosluněných plážích, v husté zástavbě, kouknete na Golden Gate Bridge a vůbec sjedete na terénní motorce všechno možné i nemožné.
Phoenix Wright: Ace Attorney – Spirit of Justice - recenze
31. 1. 2017
|
Jiří Pavlovský
Soudní dramata jsou pořád v módě. Ten okamžik, kdy se všechny stopy a důkazy dají na jednu hromadu a všechno se vyostří na souboj dvou lidí, kteří na sebe pokřikují v soudní síni, stojí za to. A série Phoenix Wright je na tom celá postavená. Poslední díl s podtitulem Spirit of Justice nevyjímaje.
NHL 16 - recenze
27. 9. 2015
|
Jan Vitík
V zámoří se pomalu žehlí dresy na další sezónu, u nás běží Extraliga naplno a do obchodů dorazil nový díl série NHL od EA Sports. Září je jednoduše oblíbeným měsícem hokejového fanouška. Ne všichni ale mají tolik důvodů k jásání. Třeba my, fanoušci Slavie a St. Blues, musíme zkousnout druholigovou příslušnost a velmi nepřesvědčivý kádr v dresech s notou na hrudi. Proto se musíme upínat k virtuálním světům a doufat, že právě tam si splníme sny o trofejích, které jsou nyní tolik vzdálené. Přináší nám tedy nový díl sportovní ságy spíš radost, nebo jen utvrzení v nadcházející hokejové depresi?
Recenze Hitman: Agent 47 - další film podle hry, další promarněná šance
30. 8. 2015
|
František Fuka
Takže: Je tu další filmová adaptace videohry, která je pravděpodobně rebootem, neboť zcela ignoruje existenci osm let staré adaptace téže videohry s jinými herci. Ale je to celkem jedno, protože nebýt tetování na zátylku a červené kravaty, pravděpodobně by mnohé z vás vůbec nenapadlo, že film má něco společného s nějakou videohrou.
Botanicula - recenze
23. 4. 2012
|
Pavel Dobrovský
První kroky v logické adventuře Botanicula jsou o objevování říše divů. Do detailu prokreslené kulisy, surreálné postavičky a překvapivé animace vám na tváři instantně vyvolají pobavený úsměv, který nezmizí. Nasednete totiž do vlaku plného hádanek, jejichž řešení vás odměňuje milým humorem a novými „jů-hele-tyjo!“ momenty.
Battlefield 3: Back to Karkand DLC - recenze
9. 1. 2012
|
Aleš Smutný
Battlefield 3 se neoficiálně zakotvil na špičce potravinového řetězce v oblasti multiplayerových vojenských stříleček. Ne, že by sem tam nevykoukl nějaký nedodělek či připomínka, ale celková povaha negativ na této složce hry vypovídá o zatraceně dobře propracovaném a hlavně komplexním multiplayeru, kde se najde prostor pro hráče s různými preferencemi, návyky a vlastně i cíli. Dokonce, když si hráči konečně zvykli na to, že scout není sniper, od nějž se čeká celokolové zakempování na jednom místě a spokojené ostřelování, při němž jen kynete z nedostatku pohybu, dala se i tahle třída postupem času pořádně do pohybu.
Gyro13 - recenze tuzemské arkády
5. 10. 2011
|
Petr Poláček
Jakýkoli důvod, zapnout a znovu hrát Freelancer, je dobrý důvod. Nedávno vydaná česká iOS arkáda Gyro13 sice s fousatou vesmírnou střílečkou nemá formálně nic společného, ale když zvukař s hudebníkem hrábnou do strun, umí vytvořit parádní atmosféru, která poletování vesmírem ve Freelancerovi bůhví proč připomíná. Neměl jsem jinou možnost, než si to pak ověřit...
Michael Jackson The Experience - recenze
6. 5. 2011
|
Jiří Škrampal
Pokud jste vždy obdivovali taneční čísla krále popu a marně hledáte využití pro PlayStation Move, mohla by vás novinka od Ubisoftu zaujmout. Která taneční hra by mohla mít větší potenciál než právě Michael Jackson: The Experience? Velký potenciál a velká očekávání však bývají předzvěstí dost tvrdého pádu v okamžiku, kdy se vám produkt konečně dostane do ruky. Ne jinak je tomu s novou taneční hrou od Ubisoftu, která se veze na vlně nadšení pohybového ovládání a nově získané popularity zesnulého krále popu Michaela Jacksona. Virtuálního tanečníka a zpěváka nejspíš zaujme především provedení a seznam skladeb, které si pro hru Ubisoft připravil. Ani jedno ovšem není na takové úrovni, jakou by si Jackson a jeho nesmrtelná hudba zasloužil.
Xpand Rally Xtreme - recenze
24. 1. 2007
|
Redakce Games.cz
Otestovali jsme předělávku původních závodů Xpand Rally z podzimu roku 2004 a máme pro vás připravenou detailní recenzi. Tak co, povedlo se, nepovedlo? Je pokračování lepší nebo horší? Jaké vlastně je?
Halo Reach - recenze
27. 9. 2010
|
Miloš Bohoněk
Série Halo v dosud známé podobě končí. Reach si kladl za cíl být největším a nejlepším titulem v univerzu vůbec, ale není na něm už znát vyčpělost značky? Má vůbec cenu se o pátou Halo hru vůbec zajímat? Halo: Reach se ale povedl. Minulý týden jste to již mohli slyšet i vidět ve video-recenzi Davida Sarkisjana, teď dodatečně přihazujeme zhodnocení i ve formě textové. Jen těžko vám mohlo uniknout, že “Reach“ – jak se hra zpravidla oslovuje – je posledním Halo titulem od jeho původních tvůrců z Bungie Studios, kteří skoro před dekádou právě touto značkou definovali moderní FPS žánr na konzolích. Zároveň skoro určitě víte, že se jedná o prequel k originální Halo trilogii, a že je zasazen těsně před událostmi Halo: Combat Evolved. Vypráví o pádu planety Reach, posledního nárazníku Země – jenomže půjde-li ke dnu Reach, mimozemské rase Covenantů už nebude nic bránit v přenesení její genocidy přímo na modrou planetu. Co do příběhu jde o Halo hru nejtemnější a nejtragičtější, jejíž strastiplný konec je již koneckonců předem dán.
Trials Evolution - recenze
18. 5. 2012
|
Václav Rybář
Na platformové souboje jsme zvyklí u AAA titulů. Modří závidí Forzu a Halo, zelení zas Uncharted nebo Metal Gear Solid. Jenom občas se ale stane předmětem závisti hra z nižšího ranku, resp. z nabídky PSN a XBL. Právě série Trials patří k těm, co rozpoutávají rozsáhlé diskusní nářky ve stylu "proč jsem si nepořídil X360". Kdepak, tohle není pokus o rozpoutání dalšího kola konzolových válek - jen připomínka toho, že geniálně jednoduchý fyzikální koncept, prezentovaný nezničitelný panáčkem na motorce, se právě dočkal zbrusu nové a dost možná nejlepší inkarnace.
Deus Ex: Human Revolution - recenze
23. 8. 2011
|
Lukáš Grygar
Moment, kdy jsem propadl Deus Ex? Dole v centrále UNATCO po dokončení prvního úkolu. Hlava plná dojmů z nitra Sochy Svobody, sžívání se s agentem, vlastní kancelář. Autonomní cvrkot kolem mne, ať už ho mají na svědomí pendlující vojáci nebo robotický vysavač. A do toho, jakoby mimoděk, zazní hudbou v podkresu pět basových tónů. Nějakým obtížně sdělitelným způsobem (psát o hudbě rovná se tancovat o architektuře, tvrdí klasik) se právě téhle pětce podařilo do sebe zkomprimovat herní zážitek, který následoval.
Front Mission Evolved - recenze
16. 10. 2010
|
Dan Vávra
Bývaly doby, kdy obří bojoví roboti patřili na herní scéně k oblíbeným stálicím. Japonci si na nich ujížděli jako šílení a roboti z populárních anime seriálů se objevovali s železnou pravidelností na většině herních konzolí. I na Západě jsme mohli pravidelně nasedat do kokpitů obřích monster a to především díky sériím Mechwarrior, Heavy Gear, ale i mnohým dalším.
Dead Rising 2 - recenze
6. 10. 2010
|
Dan Vávra
Splněný sen! Co jiného říct, když se zkušený producent zombie her rozhodne vytvořit zombie hru zasazenou do prostředí jednoho z nejlepších zombie filmů Dawn of the Dead a udělat ji se vším všudy - tisícovkami zombíků a obrovským shopping centrem, kde si můžete dělat doslova, co chcete. A co teprve fakt, že ji milý tvůrce nedesignoval tak hardcorově, že ve hře plyne reálný čas a záleží jenom na vás, jestli se rozhodnete sledovat příběhovou linii, nebo prostě jen přežívat a užívat si jako malé děcko pískoviště, které vám autoři vytvořili.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze
11. 10. 2013
|
Lucie Jiříková
Čtyřdílný mysteriózní thriller Cognition: An Erica Reed Thriller vjíždí s epizodou The Cain Killer do cílové rovinky. Roli Cordelie přitom objasnil již třetí díl, a tak je namístě ptát se, zdali má The Cain Killer ještě co nabídnout.
The Walking Dead: 400 Days - recenze
5. 7. 2013
|
Miloš Bohoněk
Pane Carmacku, jak že to bylo s tím srovnáním příběhu ve hrách a v porno filmech? Může být příběh natolik důležitý, až pomalu vytlačí samotné hraní? Že ne? V případě adventurní série The Walking Dead rozhodně ano. Komiksově zabarvená adventura od Telltale Games loni vypálila rybník nejednomu vysokorozpočtovému titulu a ukázala, že když je hra dobře napsaná a osazená, hráči ji odpustí i takové věci, jako že si v ní vlastně moc nezahrají.
Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává
11. 12. 2018
|
Aleš Smutný
Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.
Medal of Honor - recenze
11. 10. 2010
|
Dan Vávra
Série Medal of Honor letos slaví už jedenácté narozeniny. Za ta léta nás EA obdařila celkem šestnácti díly a datadisky na PC, konzole a handheldy. Nepřímo vděčíme této hře i za další válečnou mega sérii a zároveň největšího konkurenta - Call Of Duty, kterou mají na svědomí původní tvůrci MoH: Allied Assault (Vince Zampella a Jason West, dnes opět spolupracují s EA se svým novým týmem Respawn Entertainment).
Elex - recenze
26. 10. 2017
|
Pavel Skoták
Gothic. Téhle, v srdci Evropy neuvěřitelně populární, hře jsem zasvětil velkou část svého dospívání a dlouhé roky jsem byl velice jsem aktivním členem neméně neuvěřitelné komunity kolem serveru Gothicz.net. Ten funguje dodnes, a to navzdory faktu, že poslední Gothic vytvořili Piranha Bytes v roce 2006. Od té doby vytvořili tři díly kvalitativně rozporuplné série Risen a letos přichází s novinkou, která na první pohled boří jejich zaběhnuté zvyklosti. Elex totiž na hráče míří sice tradiční hratelností, ale především laserovými puškami. Vítejte v postapokalyptické sci-fi.
Hard Reset - recenze
27. 9. 2011
|
Karel Drda
Pojem střílečka je z dnešního pohledu zprofanovaný. Udělat akční hru, kde se kymácí uprostřed monitoru nějaká bambitka, vůbec neznamená, že v daném titulu půjde hlavně o střelbu. Každý rozumný vývojář vám totiž řekne, že když už začne něco takového vytvářet, musí přinést něco svého, jiného a zvláštního, co hru žánrově „odliší“ od původních stříleček, i kdyby to objektivně nemělo mít na hratelnost žádný vliv. Tvůrci polské akční řežby Hard Reset si však s tímto postojem vůbec hlavu nelámali a ono to kupodivu zafungovalo.
Orwell: Ignorance is Strength – recenze
11. 5. 2018
|
Patrik Hajda
Státem provozovaný Velký bratr se vrací v pokračování simulace slídění příhodně nazvané Orwell. Prvnímu dílu se podařilo šokovat hráče, kteří se octli v roli ne nutně záporné, ani ne nutně kladné. A byl to nevšední zážitek plný morálních dilemat. Dvojka s podtitulem Ignorance is Strength je v podstatě o úplně tom samém. Nutno dodat – bohužel.
Brigador: Up-Armored Edition - recenze
22. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Neonové izometrické peklo na planetě Solo Nombre nikdy nevypadalo lépe. A nejenže lépe vypadá, ale ono se to také podstatně lépe hraje a zní. Loňská recenze původní verze Brigador pěla oslavné verše o velkém retro počinu, který byl velkou poklonou klasickým devadesátkovým titulům, jakými jsou například kyberpunková taktická akce Syndicate či zlatá amigacká vyvraždovačka s mechem v hlavní roli Walker. A kdyby snad Brigador vznikl tehdy na principech podobných těm, na kterých běží dnes, šlo by bezpochyby o legendu žánru. Bohužel, dnešní rozmlsaný a přehlcený herní trh občas způsobí to, že i hry kalibru Brigador tak nějak nemilosrdně zapadnou navzdory ovacím ze strany herních kritiků.
Pinstripe - recenze
15. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Pokud hledáte přemýšlivou plošinovku s trochou poetiky, Pinstripe je trefa do černého. Táta se v ní žene za unesenou dcerou, což má zajímavý podtext, a díky bonusovému hernímu módu vlastně i pokračování. Na druhou stranu tvůrci nezaměnitelným prvkům hry leccos obětovali. Pinstripe je především velmi krátká a její arkádové prvky průměrné. Kompromisy vyplynuly především ze skromných tvůrčích podmínek.
Underrail - recenze
1. 3. 2016
|
Jan Vrobel
Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.
ArcaniA: Gothic 4 - recenze
14. 10. 2010
|
Jiří Škrampal
Série Gothic se po úspěchu prvního dílu v roce 2001 stala synonymem pro evropské hardcore RPG. Jeho vývojáři, německé studio Piranha Bytes, se drželi osvědčené receptury i ve dvou dalších dílech. Rok 2008 měl ale znamenat konec Gothicu. Vývojáři se nedohodli s distributorem (JoWood), který vlastní značku Gothic. Výsledkem byl paralelní vývoj dvou her.
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 2. epizody
5. 2. 2013
|
Lucie Jiříková
V první epizodě se Cognition vyprofilovala jako klasická point-and-click adventura, která je cílená na širší hráčské publikum. Najdete v ní slušné množství filmových momentů a dobře nastavenou obtížnost. I přesto se však lidé z Phoenix Online Studios nebáli trochu zariskovat a zakomponovali do hry i několik netradičních prvků, kterými se jim povedlo daný žánr obohatit. Nevyplýtvali však tvůrci všechny dobré nápady hned na rozjezd – zbylo jim něco do dalších epizod?
Forza Motorsport 6 - recenze
8. 9. 2015
|
Václav Rybář
Skoro pět stovek aut, tři desítky tratí, závodění v noci, v dešti, v sedmdesátkách, šedesátkách, dokonce i třicítkách (mluvíme o dekádách, nikoliv o maximální povolené rychlosti). Čistě papírovým výčtem novinek šesté Forzy bychom mohli "objektivně" tuhle recenzi uzavřít hned v prvním odstavci. Ano, šestka je o notný kus lepší než pětka. Víc všeho, méně mikrotransakcí a napravení dávných křivd. Díky, díky, díky... a můžeme jít domů, oprášit volant a jezdit až do konce věků. Nebo ne?