Čtvrtá epizoda je v porovnání s trojicí těch předchozích nejkratší, zato však nejakčnější pasáží série. V praxi to vypadá tak, že hráči chodí od jednoho puzzlu k druhému a nestačí si ani pořádně vydechnout, a už je tu konec. Konec, který vás sice ani moc nezaskočí, ale udělá příjemnou tečku za celou sérií.

Letem světem se zloduchem

Velkým překvapením čtvrté epizody je spolupráce Eriky a Cordelie. Vzhledem k tomu, že Cordelie není ctnost sama, implementovali tvůrci za tímto účelem do hry systém „důvěry“. Jeho prostřednictvím hráče vybízejí, aby v postavách průběžně vzbuzovali důvěru a vyhnuli se tím jisté smrti, případně překážkám, které během vyšetřování mohou různí protagonisté nastražit.

Tuto novinku si hráči osahají hned v úvodu. The Cain Killer začíná ve skladišti, kde je třeba vzbudit důvěru místního ranaře. V rozhovoru se tedy snažíte improvizovat, aby příslušná postava neprohlédla vaše lži a nechala vás nahlédnout do tajné knihy. Každá odpověď plní nebo ubírá z ukazatele důvěry příslušné postavy, až se dopracujete ke knize, nebo naopak kulce do hlavy.

zdroj: tisková zpráva

Je škoda, že tato funkce dokázala svůj potenciál maximálně vytěžit pouze při svém uvedení na scénu. Později, při rozhovorech s Cordelií a dalšími lidmi, kteří jsou do případu zapletení, systém hodně poleví ve své důslednosti a výrazně tím ztratí na atraktivitě. Hráč je prostě jen přinucen během rozhovoru vždy zvolit jednu z odpovědí, která protivníka tolik nenamíchne, což je příliš schematické.

Musím ovšem přiznat, že kde ztrácí hra na rozhovorech, tam zase jiskří díky zajímavým logickým puzzlům. V prvním si pořádně procvičíte své vyšetřovací schopnosti při hledání vzpomínek Rose. V druhém je třeba na kamennou desku správně nasázet figurky, jejichž náměty prostupují všemi předchozími sériemi. Hezky si díky tomu zavzpomínáte na události předchozích epizod. Ve třetím větším puzzlu zas musíte dostat Eriku, zavěšenou pod nebezpečnými bodáky, k panelu ovládání, což vám do těla vyplaví pořádnou dávku adrenalinu.

Sbohem a šáteček

Čtvrtá epizoda Cognition vám samozřejmě předhodí i další výrazné emoce. Stejně jako všechny předchozí díly je i The Cain Killer pořádně dojemný kolotoč, který vyzkouší průchodnost vašich slzných kanálků. Ukazovat zde prstem na jednotlivé dějové zlomy a zvraty by ovšem nebylo na místě, protože bych vám tak zkazila zážitek z celé hry. Pokud jste předchozí epizody hráli, sami víte nejlépe, že Cognition umí z hráčů mačkat emoce všemi dostupnými prostředky - zejména postupně budovanými vztahy s jednotlivými postavami. Z toho vyplývá, že pokud jste předchozí epizody nehráli, z této nic mít nebudete.

V recenzích předchozích tří epizod jsem už zmiňovala technické nedostatky, kterých se tvůrci zjevně nedokázali zbavit. Dají se však překousnout pod tíhou celkově pozitivního dojmu z hraní. Čtvrtá epizoda k drobným nedostatkům přidává poměrně krátkou herní dobu. Užijete si zhruba 3 hodiny zábavy a je konec. Přímo s tím souvisí i menší počet obrazovek, ve kterých se navíc můžete zbytečně zaseknout, protože jste předtím neudělali něco naprosto nedůležitého. Tohle do adventur z 21. století přeci jenom nepatří.

S ohledem na to, že čtvrtá epizoda není vlastně v pravém slova smyslu regulérní epizoda, ale spíše prolog, se nabízí otázka, jestli bylo nutné jej vyseknout do samostatného celku. Nemohl být obsah čtyřky součástí třetí epizody? Dávalo by to smysl, ale přesto nechci čtvrtou epizodu odepsat, nezaslouží si to.

zdroj: tisková zpráva

I když The Cain Killer není takový nářez jako předchozí epizody, a po jejím dohrání se možná budete cítit maličko ochuzeni, jedná se o právoplatného člena série, který nabízí několik zatraceně emotivních okamžiků, jež se vám zaryjí hluboko pod kůži. Zároveň čtvrtá epizoda uzavírá skvělou sérii, která se možná pohybuje mírně mimo zájem mainstreamu, ale bez problémů ji lze zařadit mezi nejlepší adventury tohoto roku.

P. S. Číselné hodnocení platí pro celou sérii, proto jsme recenze jednotlivých epizod nečíslovali.