IL-2 Sturmovik: Cliffs Of Dover - recenze
Nikdy, opravdu nikdy jsem nerecenzoval hru tak dlouho, jako IL-2 Sturmovik: Cliffs Of Dover. Poprvé jsem ji dostal do rukou skoro před půl rokem a od té doby čekám. Proč? Protože před těmi několika měsíci šlo o nehratelný a technicky totálně zdevastovaný kus softwaru, který se nějakým způsobem hlásí ke slavné a oblíbené značce. A možná je i dobrý, jenže v tom nánosu technického balastu to nebylo vidět. Takže jsme se domluvili, že hru nepopravíme, protože nešla hrát a recenze by měla tak dvě věty a verdikt - stoprocentně záporný. Rozhodli jsme se počkat na CZ verzi s tím, že už snad bude hratelná. Všechno šlo podle očekávání: jeden patch, druhý... dvanáctý...
Cthulhu Saves the World - recenze
Cthulhu zachraňuje svět? Cože? Toto ztělesnění zla, že by mohlo mít dobré úmysly? Je Cthulhu úplatné? Nebo snad zachraňuje svět, a neví o tom? Jak to tedy je? V tom bude určitě nějaká kulišárna!
Hard Reset - recenze
Pojem střílečka je z dnešního pohledu zprofanovaný. Udělat akční hru, kde se kymácí uprostřed monitoru nějaká bambitka, vůbec neznamená, že v daném titulu půjde hlavně o střelbu. Každý rozumný vývojář vám totiž řekne, že když už začne něco takového vytvářet, musí přinést něco svého, jiného a zvláštního, co hru žánrově „odliší“ od původních stříleček, i kdyby to objektivně nemělo mít na hratelnost žádný vliv. Tvůrci polské akční řežby Hard Reset si však s tímto postojem vůbec hlavu nelámali a ono to kupodivu zafungovalo.
Rock of Ages - recenze
Občas se na herním trhu objeví anomálie. Hra, která sice na první pohled nevypadá jako nic, co jste kdy viděli, ale přesto působí dostatečně soudržně na to, aby vás přesvědčila, že tam uvnitř jede podle vlastní logiky a tudíž není ani z daleka tolik šílená, jen vy ji prostě nechápete.
Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad - recenze
Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad je milník v historii multiplayerových stříleček. Ovšem pozor, chce to nadhled a silnou dávku optimismu. Kdybych měl zrak krtka a odmítal vidět do budoucnosti, smetl bych tuhle nedodělanou hru ze stolu, jako smradlavou rybu. Momentálně je rozervána tornádem chyb a komunita zuří. Má proč. Jenomže oproti jiným zabugovaným hrám je u Rudého orchestru zřetelné, že má poctivé jádro a až bude napumpovaná desítkami patchů, zaslouží si ještě o stupeň vyšší hodnocení, než jaké jsem ji nyní dal. Zde jsou pádné argumenty.
E.Y.E: Divine Cybermancy - recenze
Chce to díl odvahy a dva díly drzosti, dát do své hry úkol: “Objevil se Deus Ex Machina. Zab ho.” Co na tom, že v Božské kybermancii má bůh ze stroje podobu dvoupatrového robotického samuraje, který by tykal spíš kyberdémonům, než bratrům Dentonovým – ten vzkaz v druhém plánu je jasně čitelný. Kde Human Revolution dupe jako vysokorozpočtový Goliáš, na dvaceti kolenou lepená E.Y.E dychtí být svéhlavým Davidem. Její prak? Ambice, nastřelené daleko za možnosti skromného týmu. Troufne si někdo sázet, že to znovu dopadne jako v knize Samuelově?
DeathSpank: The Baconing - recenze
Pod, ne úplně lehce přeložitelným, názvem Baconing se skrývá třetí díl populární "diablovské" série DeathSpank, jejímž hrdinou je cartoonově machistická, egoistická a nabubřelá postava stejného jména. DeathSpank se vrátil, aby to natřel všem padouchům, cestou poklábosil s pořádně silnou sestavou bizarních postaviček a ještě k tomu splnil jejich všelijaká roztodivná přání.
Warhammer 40k: Space Marine - recenze
Co se může pokazit na hře, ve které bojujete v kůži a zbroji ultramariňáka z Warhammer 40,000? Vždyť by to měla být čirá radost: střílej, sekej, nechej se omývat vlnkami teplé krve a do toho sem tam recituj trochu náboženských pouček. Zabíjej, protože zítra už nemusíš být naživu, což pořádně naštve Císaře, jemuž tvůj život patří stejně, jako ta zbroj, co nosíš. Prostě to musí být ničím nespoutaná zábava, nebo ne? Bohužel, v tomto případě je to taková zábava, že by z ní veteráni jednotky páchali sebevraždy kvůli nekonečnému stereotypu.
From Dust - recenze (včetně hodnocení PC verze)
Původní recenzi (z 1. srpna 2011), kde jsme hodnotili X360 verzi hry, jsme nyní doplnili zhodnocením PC konverze, které naleznete ve spodní části článku.
Dead Island - recenze
Ačkoliv se to na první pohled zdá zcela logické, na tupých, instinkty hnaných stvořeních, jako jsou obživlé mrtvoly, už dnes zkrátka nemůžete postavit tupou a jednoduchou hru. Právě naopak – máte v rukou neopracovaný, ale velice populární a hlavně snadno tvárný materiál, tak by bylo docela vhodné z něj vytvořit něco, co svou propracovaností přesáhne formu. Seriál Walking Dead to dokázal, komedie Shaun of the Dead či její žánrový protiklad Dawn of the Dead to dokázaly taky, Zombieland nebyl skvělý jen kvůli jednomu hvězdnému kameu a tak dále.
Men of War: Vietnam - recenze
Když poprvé vyšla strategie Men of War (pod názvem Outfront/Soldiers: Heroes of World War II), měla nevýhodnou startovní pozici. Nikdo ji moc neznal ani marketingově výrazně netlačil, pocházela z Ruska a navíc se v prvních momentech hraní zdála být nemístně těžká. Jen pár zasvěcených, alespoň v našich luzích a hájích, ji dokázalo ocenit a užít si detailního ovládáním každého vojáka, jenž měl i vlastní inventář. Mnozí si také oblíbili možnost ručně řídit jednotlivá vozidla nebo jakoukoli jinou zbraň a nebýt tak vždy v rukou nedokonalé umělé inteligence. Kvalita hry je celkově jen těžko zpochybnitelná.
Age of Empires Online - recenze
Age Of Empires je v herním světě silná a dokonale fungující značka. Podobně je na tom v automobilovém průmyslu třeba takový Volkswagen Golf. Pravidelně se objevují nové modely, které si drží vysoký punc kvality a nabízí lepší a dokonalejší technologie. Pořád však sedíte v klasickém Golfu, který s sebou nese něco z letité klasiky a tradice původních modelů. Srovnávat auto se strategickou hrou je možná na pováženou, ale když se nad tím zamyslíte, tak podobně zodpovědně přistupuje Microsoft právě ke značce Age Of Empires, jejíž první díl vyšel již před čtrnácti lety. A to prosím není žádné pochlebování, v tomto případě tak tomu skutečně je.
World of Subways 3 - čtenářská recenze
Němečtí tvůrci z TML Studios na herní scéně poprvé zabodovali už před lety, kdy vydali svou úplně první hru z plánované série simulátorů, v níž se nebáli spojit poutavé grafické zpracování s kvalitní simulací. Do té chvíle to bylo něco nevídaného. Od té doby vytvořili již celou řadu titulů z prostředí hromadné dopravy, například celkem vydařený City Bus Simulator, ale i drobné hříčky jako simulátor zametacího vozidla nebo dobrodružného potápění k vraku Titaniku. Jejich nejznámějším počinem je však jednoznačně dnes již třídílná série z prostředí metra, kterou to kdysi začalo, a která nese výstižný název World of Subways (dále jen zkráceně WoS).
Pirates of Black Cove - recenze
Piráti to nemají ve svém životě jednoduché. Často přijdou v boji o nohu a s tou dřevěnou se pak boří do písků pláží. Hák místo ruky není také žádná výhoda, může si na něm sice pověsit maso do udírny, ale při stírání paluby má velkou spotřebu hadrů, které trhá ostrou špičkou háku.
Deus Ex: Human Revolution - recenze
Moment, kdy jsem propadl Deus Ex? Dole v centrále UNATCO po dokončení prvního úkolu. Hlava plná dojmů z nitra Sochy Svobody, sžívání se s agentem, vlastní kancelář. Autonomní cvrkot kolem mne, ať už ho mají na svědomí pendlující vojáci nebo robotický vysavač. A do toho, jakoby mimoděk, zazní hudbou v podkresu pět basových tónů. Nějakým obtížně sdělitelným způsobem (psát o hudbě rovná se tancovat o architektuře, tvrdí klasik) se právě téhle pětce podařilo do sebe zkomprimovat herní zážitek, který následoval.
Proun - recenze "československého" Wipeoutu
Když ho vidíte v pohybu, připomíná Proun klasický Wipeout. Avšak po pár vteřinách hraní si možná vzpomenete na něco úplně jiného. Třeba jako já na geometrické intro z LHX: Attack Chooper nebo na tu dětskou, barevně lakovanou, dřevěnou stavebnici, na takové ty zelené kvádříky, žluté stříšky a červené mostíky, ze kterých se dá postavit parádní hrad, co ale nedrží pohromadě. Proun je vůbec hra o asociacích. Až mě brní, jak mnoho barevných nálad tenhle ve skrze primitivní závod s koulí na lepivém potrubí může skrývat.
The First Templar - recenze
Historie bez příměsi fantasy nebo sci-fi, to je ve hrách nedostatkové zboží. First Templar takovou hrou klidně být mohla, kdyby… No, ono těch kdybysmů je opravdu požehnaně a při hraní téhle solidní akční adventury se budete občas cítit jako na tobogánu. Na strategie specializovaní tvůrci z bulharského týmu Haemimont (Tropico 3, Tzar, Celtic Kings, Glory of the Roman Empire a další) totiž ve své první nestrategické hře nepochopitelně zkombinovali mix příjemných i záludných překvapení, že z toho jde jednomu opravdu hlava kolem.
Terraria - recenze
Právě jsem dva kilometry pod zemí a dávám si na čas. Sedím na kameni, za zády odpočívá po čertech rozpálený krumpáč a v torně už je něco kil narubaného zlata a rubínů. Musím na chvíli zvolnit, dohodnout s rukama pakt o nefachčení. Odpočívám. Ale taky dávám pozor. Nesmím si otřít obličej špinavou dlaní, naposledy jsem si takhle zadřel do zpoceného čela kamennou drť, a to bych nikomu nepřál. Snad ani těm netopýrům, co se v dálce evidentně rojí na zteč. Tahám z torny meč a nebojím se. „No tak, slepí přátelé,“ pobízím je. Má zbraň je drobena vzácným meteorickým prachem. Přestávka skončila…
Mount & Blade: With Fire & Sword - recenze
Jan Skrzetuski, pan Podbipieta, Jurij Bohun, pan Wolodyjovski... pokud vám tato jména nic neříkají, pravděpodobně pro vás nebude mít Mount & Blade: With Fire & Sword to kouzlo, jaké tvůrci zamýšleli. Nic to však nemění na tom, že byste si měli onoho Sienkiewicze přečíst, chátro nehodná! Ale zpátky ke hře, která, ač by teoreticky měla být lepší než původní titul či Warband, to prostě nezvládá.
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2 - recenze
Vždy jsem si myslel, že budu liberální rodič. Že svým, zatím hypotetickým, dětem nebudu zakazoval šlapat do louží, rvát se s vrstevníky, ničit hračky nebo jíst McDonalda. Teď jsem ale musel změnit názor. A může za to Harry Potter. Knížky J.R. Rowlingové jsou fajn, filmy celkem také, ale test druhého dílu sedmého pokračování (sic!) herní varianty téhle série změnilo mé liberální já v nenávistného odpírače čehokoliv virtuálního, v čem se kouzelníci z Bradavic objeví.
