DiRT Rally - recenze
Klasická herní rallye potřebuje konkurenci jako prase drbání. Úpadek, jaký žánr stihl v posledních hrách od italských Milestone a britských Codemasters, naznačil nezdravou tvůrčí pohodu, ne-li přímo nesoudnost. Možná se ale blýská na lepší časy. Codemasters nyní úžasně oživili značku DiRT vzpomínkou na krásné časy s Colin Mcrae Rally 2. Motoristický světe, „div se“, DiRT Rally dopadla mnohem méně trapně než loňská reedice staré klasiky.
Mordheim: City of the Damned - recenze
Nejsem velký fanda světa Warhammer, a když Creative Assembly oznámili, Total War: Warhammer, praštil jsem pěstí do stolu a zavyl: "A co Medieval třiiiii!" Proto je úctyhodné, že mě Mordheim: City of the Damned okamžitě zaujal právě svým prostředím. Tahle tahová RPG strategie, založená na oblíbené stolní hře, se odehrává v titulním městě Mordheim, které je mlhavé, špinavé, znetvořené, zmutované, plné nebezpečí, ale také cenných zářících kamenů jménem wyrdstone. A co je cenné, o to bývá zájem. Tentokrát zájem projevují skupiny sestávající z lidských žoldáků, uctívačů démonů, militantních jeptišek a krysám podobných skavenů. Je to ideální prostředí pro příběh plný podrazů, smrti, utrpení a divných věcí, které vyrůstají ze stěn a mají oči. No fuj.
Thea: The Awakening - recenze
V dávné minulosti temných let stěhování národů byl život pro lidi v mnoha ohledech jednodušší. Starosti běžného dne se obvykle smrskly na otázky, z čeho uvařit dnešní večeři, kde po ní složit hlavu a jestli rozdělání ohně a příjemné teplíčko stojí za riziko, že vás v noci ze spánku vytrhnou vlčí tesáky. Krátký život, nenadálá smrt - to byl rozsah jistot, se kterými se dalo celkem jistě počítat.
Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze
Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.
Valhalla Hills - recenze
Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.
Pathologic Classic HD - recenze
Kdybych se zeptal, co je Pathologic, řada z vás by se na chvilku zamyslela a odpověděla, že ten název sice zná, ale hru nikdy nevyzkoušela. A já bych jen souhlasně pokýval hlavou, protože přesně taková Pathologic byla – hra o které skoro každý slyšel, ale málokdo ji vlastně nehrál. Otázkou je, zda má smysl to napravit s nedávno vydaným HD remasterem. Pokusím se na ni odpovědět.
Rainbow Six Siege - recenze
Terorismus je dnes mnohem aktuálnější téma než bychom si všichni přáli. Jak asi vypadá boj proti němu z perspektivy zásahových jednotek, zjistíme po dlouhých sedmi letech v dalším díle série Rainbow Six. Ovšem pozor, ze staré ságy zůstalo pouze jméno. Hra s podtitulem Siege zahodila skoro všechno tradiční ve prospěch čistého multiplayeru a vysoce akčního nasazení. Siege je opravdu jiná. Naštěstí ale právě proto stojí za hřích.
Clandestine - recenze skutečné stealth akce
"Nezbývá než doufat, že Logic Artists vyřeší všechny mouchy k plné spokojenosti hráčů, ale především se jim kolem Clandestine (Steam) podaří vytvořit větší komunitu." Právě tímto konstatováním končil text, ve kterém jsem popisoval dojmy z early access verze netradiční kooperativní stealth akce Clandestine, jejíž silnou stránkou má být nutnost sladit postup agentky v poli s činností hackera u počítače. I po vydání Clandestine se však názory na úspěšné vychytání problémů notně liší. Je tedy Clandestine nebroušeným diamantem, nebo vývojáři geniální koncept zabili? Odpověď není jednoznačná.
Just Cause 3 - recenze
Hrdina stojící na letící Cessně, raketomet v ruce, nalétávající helikoptéry, ocelová bouře rotačních kulometů. Krkolomný seskok padákem, honička vojenských vozidel, nájezd nepřátel na sídlo, exploze buší do činelů všude kolem. Takhle vypadá první mise v Just Cause 3. Hra naznačí hned z kraje, co od ní zhruba čekat. Rej destrukce a akrobatické kousky, ze kterých musí Isaac Newton rotovat v hrobě jak plynová turbína. Buďme ale upřímní, výše uvedený popis však sedí nejen na úvodní seznámení s šílenstvím hry, ale rovnou i na všechny ostatní mise. V Just Cause 3 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň.
Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody
Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.
Hard West - recenze westernové strategie
Strachem z permanentního nebezpečí byl doprovázen všední život na americkém venkově v dobách jeho osidlování. Tahová akce Hard West patří k těm nemnoha hrám, které se Divoký západ nesnaží idealizovat. Nouze o hrdiny sice nebude, ale v naturalističtějším vyprávění se z nich nestávají vzory ctnosti. Hard West se blíží temnému thrilleru a pepří westernový žánr o opravdové pocity bezmoci, vzteku a msty. Bohužel ne všechny nápady byly zpracovány ideálně, což zamrzí, protože tahle westernová strategie říznutá adventurními prvky měla ještě na víc, než být „jen“ dost dobrá.
The Park – recenze
Zaběhnuté dítě nikdy nevěstí nic dobrého. Pokud však uteče do lokace známé jako Atlantic Island Park, je teprve zaděláno na pořádný průšvih. Děsivé místo, známé z onlinovky The Secret World, je dějištěm krátkého hororu The Park (Steam, homepage), od kterého se obecně čekal zážitek inspirovaný dílem Stephena Kinga, a zároveň experiment ve virtuálním strašení a tak trochu návrat studia Funcom k singleplayerovému zážitku. Je toho hodně, co vývojáři chtěli vměstnat do jedné či dvou hodin hraní. Vyšel jim však jejich pokus, nebo je The Park kraťas, který si můžete nechat ujít? Cesta k rozřešení této otázky vede přes principy herních hororů.
Kyn - recenze vikinského RPG
Vikinské akční RPG! Taky se vám okamžitě vybavilo něco na způsob Titan Quest, akorát z prostředí nelítostných severských zemí, kdy vám moc místo Dia bude propůjčovat Otec veškerenstva Odin? Nelítostná řež vousatých válečníků, malované štíty, bojový ryk a žízeň po krvi? Taková představa musí způsobovat svrbění v podbřišku každého fanouška hack'n'slash her, jenže Kyn se tomuto snu nepřibližuje, ani co by vrhací sekerou dohodil.
Kingdom - recenze
Je opravdu zvláštní nápad, vytvořit 2D pixel-artovou budovatelskou a válečnou strategii, která se ovládá všehovšudy čtyřmi klávesami. Jeden z těch nápadů, u kterých si člověk jednou rukou ťuká na čelo a druhou vytáčí 158, aby si pro toho nebezpečného blábolícího šílence někdo okamžitě přijel. Je skoro až divné, že v případě Kingdom to všechno dohromady funguje opravdu skvěle. A já vám řeknu proč.
Mini Metro - recenze parádní logické hry
Kdo by nechtěl stanout v čele kolosálního inženýrského díla a postavit lidem třeba novou metropolitní podzemku. Šéfem dopravního projektu se můžete stát v taktické hříčce Mini Metro. Na starost ale paradoxně nedostanete téměř nic, co s takovou stavbou souvisí. Zajímat se budete jen o to, jak zefektivnit dopravu pasažérů. I přes svoji mimořádnou strohost vám ovšem Mini Metro přinese spoustu zábavy.
Anno 2205 - recenze
Budoucnost může být růžová, hlásá Anno 2205 a představuje naleštěnou vizi 23. století, kdy svět překonal ekologickou krizi a lidstvo se rozhodlo realizovat sen o kolonizaci Měsíce. Jednou z korporací, která má potřebnou licenci, aby se zapojila do lunárního programu, je i ta vaše a je pouze na vás, zda se z krásného prostředí slunných ostrovů prostavíte na Arktidu a k vysněné pobočce na našem přirozeném satelitu.
StarCraft II: Legacy of the Void - recenze
Touhle dobou už možná tušíte, jestli StarCraft II: Legacy of the Void chcete hrát. Třetí a poslední část druhého StarCraftu, nebo druhý datadisk chcete-li, toho mění hodně. Nic však natolik, aby k sobě přilákal hráče sérií nepolíbené. Pořád se jede ve stejných kolejích, vlak jen dostal nový nátěr, lepší výbavu a mašinfíra si dal pořádně silnou kávu, aby působil energicky a mladě. Konkurence možná přeřadila na jinou kolej, ale StaCraft II jede s vypnutou hrudí pořád dál po té své.
Star Wars Battlefront - recenze PC verze
Také jste si při sledování prvních videích ze Star Wars Battlefront říkali, že takhle to přeci v životě nemůže vypadat? Že se zajisté jedná o technickou prezentaci možností enginu a skutečný výsledek bude ukázkám podobný jen zdaleka? Já také. Jenže jsme se tentokrát všichni spletli, protože hra vypadá neuvěřitelně. Pod povrchem už to nicméně taková sláva není.
Game of Thrones – recenze 6. epizody
Pět epizod za námi, před námi už jen finále a ve vzduchu visí stále několik tíživých otazníků. Dokázala se s nimi závěrečná epizoda vypořádat? Někdy ano, někdy ne. A třebaže je co vytýkat, závěrečný výlet za zbídačeným rodem Forresterů má větší spád než kterákoli z předchozích epizod.
Feist - recenze
"Fist" nemusí znamenat jen pěst. Nechme stranou scórácké fórky na téma fisting a panzerfaust, koneckonců na stránkách Games.cz nemají své místo, a raději se vzdělávejme – "fist" je totiž i německé označení pro malého naštvaného pejska. Právě z němčiny také pochází anglické slovo "feist", které patří někomu, kdo je snadno k rozdurdění. Náladu stejnojmenné hříčky od švýcarské partičky vývojářů Bits & Beasts to vystihuje celkem patřičně.
