A Fistful of Gun - recenze westernové střílečky
Jeden proti všem, tomu se říká výzva. A všichni proti všem? To je hlavně velká zábava. A Fistful of Gun nabízí obojí. Spojuje totiž tradiční zákony Divokého západu se zběsilou videoherní arkádou. Kdo chce, může si v top-down akci zahrát na osamělého hrdinu, ale teprve kooperativní multiplayer nabídne všem pistolníkům to pravé pomyšlení. Škoda jen občasného herního chaosu. Někdy je ten západ na herní obrazovce až příliš divoký.
Read Only Memories - recenze kyberpunkové "adventury"
Jak by se asi cítila první umělá inteligence, která by si uvědomila samotu, protože ostatní z jejího rodu jsou stále jen pouhé stroje? Měla by taková entita právo zvát se osobou? A co její pohlaví, lze vůbec takový koncept vztáhnout na tak odlišnou bytost? Těmito a podobnými otázkami se zabývá adventura od amerického studia MidBoss s názvem Read Only Memories.
Warhammer: The End Times - Vermintide - recenze
Na černočerné obloze zlověstně plane chaotitový měsíc Morrslieb a jeho nazelenalý svit zvěstuje zkázu. Zhoubu, která postihne město Ubersreik, protože právě tam dojde k invazi skavenů, obyvatel podzemních tunelů, vražedné rasy krysích mutantů vzešlých z chaotitu. Skaveni věří, že vláda nad celým světem na povrchu je předurčena právě jim. Na vás a třech dalších hrdinech bude, abyste jim to v kooperativní akci Warhammer: The End Times - Vermintide rozmluvili.
Age of Decadence - recenze
Tvůrci z Iron Tower Studios si pro svůj více než desetiletý projekt ambiciózního RPG Age of Decadence vybrali zajímavou inspiraci. Jedná se o období pádu Římské říše, které tvůrci pozměnili podle svého a doplnili o fantastickou technologii z dávné minulosti a špetku magie. Ale dobové kulisy, třeba římské zbraně a architektura, zůstávají stejně jako atmosféra chaosu a čekání na nevyhnutelnou zkázu. Titulní dekadence mi evokovala nejrůznější zábavné aktivity, ale bohužel, žádné prostopášné orgie ani bohaté hostiny se v hnědé a rozpadlé pustině nekonají.
Life is Strange – recenze páté epizody
Zápletka Life is Strange zprvu nezněla zajímavě. Příběh ze světa adolescentů říznutý sci-fi tématikou a cestování časem působil spíš podivně, ale v průběhu jednotlivých epizod se ukázal pravý opak. Life is Strange je jedno z největších překvapení letošního roku a závěrečná část první řady to naštěstí dvakrát podtrhuje.
Sword Coast Legends - recenze
Znovu cítit štiplavý mráz ve tváři při putování přes Planinu ledového větru, z povzdálí minout ježčí bodliny stěžňů a plachet u Luskanu, tábořit v hlubokých lesích, když i poslední blikající světélka města Neverwinter spolyká dálka a temnota večera. Nebo se ještě jednou vydat rozkrýt tajemství stok, jeskyní a zapomenutých chrámů pod přístavem Waterdeep. Srdce každého fanouška Forgotten Realms se muselo rozeznít jak zvon, když studio n-Space ve spolupráci s Digital Extremes oznámilo nové klasické RPG Sword Coast Legends.
Tales from the Borderlands – recenze 5. epizody
Tales from the Borderlands se do historie zapíše hned z několika důvodů, ale kdybych měl vypíchnout jednu věc, která se mi na celé sérii strašně líbila a v jiných hrách chybí, řekl bych: intra. Závěrečná epizoda má fantastické intro, které se úplně liší od všech předchozích, neméně fantastických intro sekvencí. Autoři vás nechají čtvrt hodiny hrát, za tu dobu vás spolehlivě vcucnou do dění, stihnou rozjet něco velkého a to něco velkého vždy završí fantasticky natočeným minutovým filmečkem, který vás navnadí na zbývající hodinku a půl. Tales from the Borderlands ví, jak si získat pozornost hned od začátku.
80 Days - recenze PC verze
Radost z cestovatelství v krystalicky čisté podobě - to slibuje oceňovaný digitální gamebook 80 Days od studia Inkle. Mobilní verze hry výrazně uspěla na iOS a Android platformách, ale nedávno vydaná PC verze vyvolává otázku, nakolik je kouzlo stovek variabilních příběhů pro počítače vhodné.
Rebel Galaxy - recenze vesmírné westernovky
Že se drnkání na kytaru k vesmírnému simulátoru příliš nehodí? A co teprve, až se v nekonečných galaxiích ozvou noty z foukací harmoniky. Rebel Galaxy nádherně boří umělecké hranice, když míchá sci-fi s čímsi, co připomíná western. Není to však jediná povedená kombinace. Hra přináší také zajímavý mix svobody pohybu a rozhodování a to vše balí do příjemně napínavého dobrodružství.
Broforce - recenze
Útlý pas a bicepsy dmoucí, mužně ochlupené podpaží, zásobník na nekonečno nábojů a hlášky drsné jak nabroušené struhadlo na každém kroku. Maskovací barva v obličeji, rudý šátek pevně okolo hlavy a tělo lesknoucí se potem hrdinného bojovníka proti bezpráví. A Rusům. Kdo by mohl nemilovat akční hity osmdesátých a devadesátých let? Sežeňte skupinu kamarádů, nakupte zásoby, telefony zavřete do časovaných trezorů a odpojte účty na sociálních sítích. Chystá se totiž pořádný maraton skvěle béčkového bijáku. Tentokrát ovšem s vámi v režisérské židli.
Prison Architect - recenze
Pamatuju si, že za mého útlého mládí člověk nemohl překročit práh domu, aniž by nezakopl o takový či onaký budovatelský simulátor - od Sim City až po nejrůznější Tycoony. Hluboce zastávám ideologický postoj, že kdo nehrál RollerCoaster Tycoon, jako by žil jenom napůl. Jenže v tomhle směru je teď v herním průmyslu tak trochu ticho po pěšině. Co si počít, když nemůžete stavět propracované zábavní parky rozdávající radost, smích a štěstí? Snadné. Vybudujte nedobytný betonový komplex, ze kterého se ani jediný malý panáček nedostane živý. Myslím to smrtelně vážně. Seberte se, kupte si Prison Architect a budujte.
PES 2016 - recenze
O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.
Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody
Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.
Heroes of Normandie - recenze
Pár Fritzů právě obklíčilo skupinku spojeneckých vojáků kdesi v oblasti Normandie. Jako záloha se po chvíli objevuje Panzer, který na Spojence namíří svoji obrovskou hlaveň. Najednou hlaveň cukne, zamíří si to kamsi do lesů, ozve se pekelná rána a Němci mají problém. Nehodili dost na kostkách a skupinku přestřelili. Nepovedený hod otočil průběh celého střetnutí a Spojenci vítězí. Takhle krutá je Heroes of Normandie.
Zaklínač 3: Srdce z kamene - recenze
Víte, co je největší kumpán z téhle hry vlastně zač? Není to ani princezny požírající drak, ani plundrující bandita, ale právník. To je kolikrát úplně nejhorší. Myslíte si, že si s ním sjednáte jednu věc, jenže když dojde na zúčtování, z drobounkých písmenek na druhé straně lejstra uplete oprátku a pevně ji stáhne kolem vašeho krku. A to si piště, že na zúčtování dojde! Právník nikdy nemešká, nikdy nezapomíná a nikdy neodpouští. Doktor Faust by mohl vyprávět. A charizmatický Olgierd von Everec, jedna z hlavních postav datadisku Srdce z Kamene, také. „Dávej si pozor, co si přeješ,“ radí muž, kterého nelze zabít. Ona to totiž není žádná výhra.
Civilization Beyond Earth: Rising Tide - recenze
Datadisk Rising Tide téměř přesně po roce obohacuje a takřka od základu mění povedenou strategii Civilization: Beyond Earth. Novinek a změn přibylo tolik, že se bez nich zdá originální hra najednou skoro bezcenná. S Rising Tide se do celé série vrátila i některá stará pozitiva. Například možnost hustě osídlovat prostor prostřednictvím nových vodních měst. Ne všechny novinky hru ale opravdu vylepšují. Kontroverzní je hlavně necitlivě pozměněná diplomacie. Přesto Rising Tide patří v sérii mezi ty opravdu povedené datadisky.
Blood Bowl 2 – recenze krvavé sportovní tahovky
Americký fotbal u nás není příliš oblíbený a sám přiznávám, že ani mě tento sport nijak zvlášť nebere. Jeho fanoušci však shodně tvrdí, že jde o jeden z nejvíce taktických sportů vůbec. Právě pro tuhle vlastnosti si jej za základ warhammerovského sportu Blood Bowl zvolili lidé z Games Workshop. A protože mi další díl videoherní adaptace Blood Bowl nedávno přistál na disku, tak musím říct, že teď už bych se možná i na ten americký fotbal kouknul. Blood Bowl 2 totiž nabízí brutální zábavu a zcela v intencích svých pravidel zašlapává své předchůdce do virtuálního trávníku, i když má své nezanedbatelné mouchy.
Way of the Samurai 4 - recenze samurajského sandboxu
Polovina devatenáctého století, Japonsko. Na mořském horizontu rozkvétají první plachty britského námořnictva, zvěstující, že země vycházejícího slunce se brzy změní jednou provždy. Období Meidži a polovynucené přijetí Západu bylo na spadnutí. Ne každý se s tím ale chtěl spokojit. Pokusíte se dosáhnout smíru? Budete nacionalisté a cizincům ukážete jen nesmlouvavé ostří meče? Postavíte se na stranu šógunátu?
Skyhill - recenze přežití v zombie hotelu
Filmovým fanouškům snad není třeba vysvětlovat, jak se mrakodrap může stát Smrtonosnou pastí. Výšková budova jako pohřebiště životních nadějí pronikla i do her. Směs survival akce a RPG s názvem Skyhill vypráví, jak se v luxusním hotelu může pokazit den, když portýr začne pro drobné opravdu vraždit a kuchař osolí polévku lidskými slzami. Avšak rolí lidového hrdiny, co sejde sto podlaží ke svobodě, hra pobaví jen do polosyta. Skyhill by k dokonalosti potřebovala v mnoha ohledech dodělat.
Might & Magic Heroes VII - recenze
Strategická značka Might & Magic Heroes (dříve HoMaM) má notně pošramocenou pověst. Po experimentech čtvrtého a pátého dílu i nemastném, neslaném dílu šestém zůstává kultovní trojka etalonem kvality. Tím spíše, že v lednu vyšla její HD verze, která navzdory okleštění o datadisky a přehnané zálibě v neustálém klikání stále nabízí velmi příjemný zážitek. Osvědčení vývojáři z Limbic Entertaintment (Might & Magic X: Legacy, datadisky pro Might & Magic Heroes VI) však avizovali, že se s Might & Magic Heroes VII vrácí ke kořenům. Očekávání byla vysoká, mnozí si ostatně od návratu k počátkům slibovali i návrat série zpět na výslunní. Tomu odpovídá i polarizovaná reakce komunity - někteří jsou nadšeni, jiní naopak naštvaní, že titul nedostál prakticky nesplnitelným požadavkům. Jak už to ale chodí, sedmička je mnohem komplikovanější titul, který nezhodnotíte prostým "ano/ne."
