Blood Bowl 2 – recenze krvavé sportovní tahovky
7/10
zdroj: Archiv

Blood Bowl 2 – recenze krvavé sportovní tahovky

Datum vydání:
22. září 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

14. 10. 2015 19:30 | Recenze | autor: Jakub Kovář |

Americký fotbal u nás není příliš oblíbený a sám přiznávám, že ani mě tento sport nijak zvlášť nebere. Jeho fanoušci však shodně tvrdí, že jde o jeden z nejvíce taktických sportů vůbec. Právě pro tuhle vlastnosti si jej za základ warhammerovského sportu Blood Bowl zvolili lidé z Games Workshop. A protože mi další díl videoherní adaptace Blood Bowl nedávno přistál na disku, tak musím říct, že teď už bych se možná i na ten americký fotbal kouknul. Blood Bowl 2 totiž nabízí brutální zábavu a zcela v intencích svých pravidel zašlapává své předchůdce do virtuálního trávníku, i když má své nezanedbatelné mouchy.

Základní pravidla jsou jasná. Stojí proti sobě dva týmy různých ras a cílem obou dvou je položit na soupeřův konec hřiště více touchdownů. Ke skórování samozřejmě slouží jeden šišatý míč, o který se bojuje ve dvou poločasech, kdy je každý z nich rozdělený na osm tahů pro každý tým. V rámci tahů musíte rozestavit své borce, pokrýt a třeba i úplně vyřadit své soupeře, a umést cestičku jednomu muži s šiškou, který buď sólovým sprintem, nebo chytrými přihrávkami zakončí.

Naráz se staráte o hromadu věcí, nesmíte na nic zapomenout nebo cokoli přehlédnout. Nejde však překvapivě o tvrdou práci, ale o vskutku zábavné louskání rébusů, které vás bude bavit.

Už rozmýšlení úvodního rozestavení je fajn, nicméně s každým dalším tahem musíte myslet trochu víc mimo šablonu a uvažovat, kdy je vhodnější posílit napadání, a kdy některé ze svých hráčů uvolnit. Je to skvělá zábava, která se příjemně odlišuje od všech těch válečných strategií a dalších tahovek. Vše se do jisté míry podřizuje zvolené taktice i národu, který si zvolíte. Krvelační orkové nebo trpaslíci nejdříve své nepřátele odstraní ze hry a až pak mezi notně prořídlými řadami kličkují.

Na druhé straně barikády však stojí třeba křehcí skaveni, kteří jsou ale ohromně rychlí a víceméně se snaží dát touchdown během jediného tahu, dokud je soupeř příliš nepoláme. Odlišné národy zkrátka vyžadují rozdílnou taktiku, ale ten základ je všude stejný: pokrýt míč a snažit se o dobrou poziční hru, která poskytne týmu rozhodující výhodu.

zdroj: Archiv

Paní Štěstěna ráda krvavé obětiny

Vše ale není závislé jen na pevně daných statistikách a zvolené taktice: svou roli hraje v Blood Bowl 2 i náhoda. Výsledek všech akcí se odvíjí od hodu kostkou – ať už jde o zvednutí míče, úskok nebo tvrdý útok na soupeře. Své šance nicméně můžete vylepšit vhodným postavením svých hráčů.

Když jdou na jednoho soupeře tři vaši, máte najednou mnohem lepší pozici pro útok a váš hráč si nehází jen jednou kostkou, jestli soupeře složí, ale třeba hned třemi, přičemž si může vybrat samozřejmě ten nejvýhodnější výsledek. To samé platí i naopak. Pokud se útoku trojice brání také trojice, hází si útočník jen jednou kostkou, protože podpora poskytovaná spoluhráči se vyruší. A pokud je na tom extra špatně, může se stát, že se hází více kostkami, nicméně tu „správnou“ si vybírá protihráč.

Vše ještě trochu komplikují jednotlivá specifika určitých národů, bonusy kupované před zápasy, vylepšení stadionu, náhodné akce, perky, zvyšování úrovně vašich borců… Je toho zkrátka hodně, nicméně Blood Bowl 2 vás nevrhne do bazénku s krví, kostmi a vnitřnostmi, ale raději vám postupně servíruje stále se zvětšující porci tataráčku.

Blood Bowl je jako cibule

Hned po spuštění hry vás přivítá dvojice komentátorů a vyzývá, abyste rozjeli kampaň. Chopíte se v ní role začínajícího kouče, který má za úkol dovést ke krvavému poháru kdysi legendární tým, který se za poslední roky propadl na dno tabulky.

Vaše první kroky mají konkrétní cíl, poodkrýváte i střípky příběhu a hra vám navíc do začátku laskavě přiřadí asistenta. Jde o příběhové obhájení toho, že nejdříve hrajete Blood Bowl podle zjednodušených pravidel (o něco se prostě stará asistent) a až postupným absolvováním zápasů složitost pravidel stoupá a před vámi najednou stojí nové výzvy.

zdroj: Archiv

Jakkoliv může takový krok vypadat na první pohled nelogicky, jde o skvělý tah, jak hru přiblížit méně zkušeným hráčům. Oproti tomuto příjemnému přístupu si ještě teď pamatuju, jak jsem při zapnutí prvního dílu nadával, nechápal a nakonec na nějaké hlubší poznání hry úplně rezignoval.

Ve dvojce jsem naopak pečlivě loupal vrstvu po vrstvě, začínal chápat jednotlivé zákonitosti a až po určité době se třeba pral se zraněními, pravděpodobností úspěchu určitých akcí atp. Postupné pohroužení do hry bylo dokonalé a kampaň posloužila jako příjemný tutoriál a představení celé hry.

Zlomené nohy jinak slušné hry

Postupně mně však některé věci začaly lézt na nervy a s odhalováním nových mechanismů jsem občas objevil i nějakou tu chybu. Tou nejzásadnější je pomalý průběh některých segmentů hry, kdy především soupeřovy tahy trvají příliš dlouho. Hra se snaží udržet vaší pozornost občasnou nucenou interakcí, ale příliš jí to nepomáhá. Uvítal bych třeba možnost zrychlit animace pohybu i jednotlivých akcí. Aspoň, že efektní zpomalené záběry toho nejlepšího jdou hned vypnout.

Druhou nepříjemnou stránkou Blood Bowl 2 jsou také týmy některých ras, které působí nedodělaně. Mají třeba k dispozici nejen malý počet roztodivných typů hráčů, ale pro provedení své typické strategie třeba postrádá určité klíčové schopnosti. Rozhodně to není dobře, protože z nějakých 10 národů přítomných ve hře se dá ve výsledku rozumně hrát jen za šest, sedm (nepoužitelní jsou například lesní elfové, bretoni a překvapivě i chaos).

Poslední výtka směřuje k multiplayeru. Přátelský zápas můžete trochu nepochopitelně sehrát jen s člověkem ve friendlistu, což notně zužuje seznam potenciálních soupeřů. Jinak se musíte s každým týmem zapojit do nějaké ligy, v níž ovšem často nenajdete rychle soupeře a hlavně v nich figurují až příliš zkušení hráči, kteří nováčky slupnou jako malinu. A to ani nemluvím o tom, že hráčů je málo a hledání partie trvá zoufale dlouho.

zdroj: Archiv

Dobrý základ, ale nic moc nástavba

I přes výše zmíněné chyby nicméně Blood Bowl 2 baví a jeho mechanismy fungují více než dobře. Hru však brzy dožene stereotyp a začne nudit zdlouhavými animacemi. Rozmisťování hráčů v poli sice pořád baví, stejně jako baví sestavování vlastního týmu, vymýšlení nových strategií i reagování na ty soupeřovy.

Osvěžující sportovní příchuť však bohužel nestačí na to, aby přebila lehkou hořkost z toho, že tahle hra mohla být mnohem lepší, kdyby nebyla tak zdlouhavá a tvůrci předvedli větší kreativitu při vymýšlení jednotlivých národů. Kvality na to, by si našla věrné fanoušky, však má, bez jakýchkoli pochyb.

Verdikt:

Brutální sport s patřičně taktickou příchutí, jehož základní hratelnost je velmi dobrá, stejně jako kampaň, která usnadní vstup do hry i nováčkům. Radost ze hry však trochu kazí zdlouhavost některých fází zápasu a úplně fajn nejsou ani nevyvážené rasy.

Nejnovější články