Výsledky hledání pro: prototype

Prototype 2 - recenze

11. 5. 2012 | Martin Bach

Všichni stárneme. Každý si to ale uvědomí v jiném věku a při jiné příležitosti. Někomu loupne v kříži při fotbale, jinému začnou vykat děti od sousedů a další se prozradí v okamžiku, kdy sám o sobě začne tvrdit, že je v „nejlepších letech”. Někdy si ale stačí jen zahrát nějakou videohru, třeba Prototype 2.

Prototype - mega-recenze

11. 6. 2009 | Redakce Games.cz

Jmenuje se Alex Mercer. Nemá páru, proč jeho tělo zmorfovalo do takových schopností, že dokáže dělat lepší kousky než všechny komiksové figurky dohromady.

Uncharted 2 - recenze

16. 10. 2009 | Redakce Games.cz

Dnes vychází nejlepší PS3 hra roku, která posouvá hranice a navozuje pocit, že vám někdo nenápadně vyměnil konzoli za prototyp PlayStation 4.

Perry Rhodan - recenze

29. 5. 2009 | Redakce Games.cz

Starší adventura o prototypu dokonalého člověka se pohybuje od žánru detektivního do dobrodružného sci-fi a čerpá svou atmosféru z Blade Runnera či Total Recall.

Blazing Angels 2 - recenze & videa

24. 11. 2007 | Redakce Games.cz

Než dostal arkádový letecký simulátor pokračování, vyrostla mu slušná konkurence, která se rovněž může chlubit povedenou grafikou či prototypy válečných strojů. Co bude oním pomyslným jazýčkem na vahách?

Table Tennis - recenze

27. 6. 2006 | Redakce Games.cz

Nové dílo od oslavovaného Rockstaru opět bourá předsudky, jelikož je prototypem jedinečné next-gen hry, která věrně simuluje ping-pong a zároveň ukazuje engine, na kterém příští rok poběží Grand Theft Auto IV.

Battlefield 1942: Secret Weapons - rec.

9. 9. 2003 | Redakce Games.cz

V druhém datadisku pro Battlefield 1942 si hlavně po síti zaválčíte s výzbrojí, která se poněkud vymyká sériové výrobě a byla použita buď jen jako prototyp, či zůstalo pouze u fantazie a konstrukčních výkresů.

War Front - recenze & videa

27. 2. 2007 | Redakce Games.cz

RTS zasazená do alternativní reality 2. světové války nabízí strhující akci, při níž nuda s prototypy superzbraní nehrozí. Škoda jen, že si autoři vypůjčili z Red Alertu více nápadů, než by bylo zdrávo. Vadí to ale někomu?

Scanner Sombre - recenze

19. 5. 2017 | Patrik Hajda

Poté, co šikovné ručičky ve studiu Introversion Software dokončily brilantní simulátor věznice Prison Architect (po několika letech v předběžném přístupu), vyhlíželi jsme napjatě oznámení jejich nového titulu. Před rokem nás ale tvůrci opravdu překvapili, když na herním veletrhu EGX Rezzed představili hned dva prototypy – Wrong Wire a Scanner Sombre. Právě Scanner Sombre se na akci setkal s velkým ohlasem a po roce ve vývoji se do něj můžeme pustit i my.

Saints Row: Gat Out of Hell - recenze

24. 1. 2015 | Lucie Jiříková

„V muzikálovém čísle z Saints Row: Gat Out of Hell vám zazpívá sám Satan“ hlásily novinkové titulky před vydáním hry a hráči byli i tentokrát v šoku. Ačkoliv je tradicí série sypat ze sebe šílenosti v takové míře, že by bohatě vystačily na stovky jiných her, pějící Satan v ní zatím ještě chyběl. Bohužel v ní mnohem více chyběly podstatné změny, na které se autoři i tentokrát vykašlali.

Party Hard – recenze

5. 7. 2016 | Ladislav Loukota

Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.

Sonic Frontiers – recenze další nepovedené revoluce

9. 11. 2022 | Pavel Makal

Tak to zase jednou nevyšlo

Vambrace: Cold Soul – recenze

17. 6. 2019 | Vilém Koubek

Vambrace: Cold Soul se už od prvního pohledu nesnaží zapřít svou inspiraci v Darkest Dungeonu. Zmíněné hře se podobá hratelností a místy i vizuálním stylem. Oproti svému vzoru je však mechanicky jednodušší, méně promyšlená a bohužel také ne zrovna extrémně zábavná.

Enemy Front - recenze

23. 6. 2014 | Jan Olejník

Víte, kdo jsou největší drsňáci? Kdepak, nejsou to vesmírní supervojáci, ani severští válečníci s ryšavými copy. Ba ani soukromá očka s prázdnou flaškou od whisky a s kapsami plnými metafor. Na pozoru byste se měli mít především před investigativními novináři. Hlavní hrdina Enemy Front je jedním z nich a je přesně tím prototypem amerického hrdiny, jak si jej představují Poláci. Má echt americké jméno (Robert Hawkins), strniště a koženou bundu. A zřejmě ho na žurnalistice naučili víc než jen těsnopis, protože pod vaším velením pak zlikviduje podstatně víc nácků než celý odboj, ke kterému se přidáte.

Spore - recenze 2.část

9. 9. 2008 | Redakce Games.cz

Po drobném rozčarování z úvodu hry jsem si spravil chuť v civilizační a hlavně vesmírné fázi. V čem tkví jejich úskalí a koho budou bavit?

Satellite Reign - recenze

24. 9. 2015 | Jan Slavík

Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.

868-HACK – recenze abstraktního kyberpunku

14. 2. 2015 | Lukáš Grygar

Dobří hackeři se vracejí. Uvnitř 868-HACK jsem strávil nehorázně času, když se jí ještě říkalo 86856527, měla deset MB a byla zadarmo. Teď má mega sedmnáct, stojí bratru sto pade a jestli se bojíte, původní prototyp zůstává k dispozici. Vznikl v rámci sedmidenního game jamu na téma roguelike hry, tedy hry inspirované zdoláváním generovaných kobek ve strohém střihu legendárního NetHacku. V tomhle případě se negenerují kobky, ale lo-fi matrix, rozparcelovaný na sektory. Sektory jsou pak rozdělené na políčka, po kterých se pohybujete ve stylu oblíbeného raně devadesátkového seriálu: krok za krokem. S každým vaším udělají jeden i nepřátelé. Jací?

Saints Row IV - recenze PC verze

21. 8. 2013 | Vilém Koubek

Je skoro až k zamyšlení, jak je možné, že se v tak zběsilé a ujeté herní sérii jako Saints Row objevují mimozemšťané až ve čtvrtém dílu. Když dokážete vymyslet minihru, ve které dáte hráči možnost vymlátit nepřátelský gang s obřím fialovým dildem coby zbraní, jak dalece se vznášíte od myšlenky, mít ve své hře mimozemšťany? Ale ono je to nakonec jedno, teď jsou emzáci tady a po jejich vpádu se nejenže změnila naše planeta, ale ani Saints Row už není, co kdysi.

X-Men: Destiny - recenze

29. 11. 2011 | Karel Drda

Univerzum X-Menů je poměrně komplexním a v rámci komiksové kultury a filmů dobře zpracovaným světem, do něhož by počítačová zábava mohla celkem příjemně a logicky zapadnout. V případě X-Men: Destiny dostali tvůrci ze studia Silicon Knights do rukou fantastický potenciál, který však zcela trestuhodně nedokázali využít.

Iron Man - recenze

13. 5. 2008 | Redakce Games.cz

Na kasovním úspěchu hollywoodského trháku se pokusila Sega přiživit v souběžně vydané hře. Jenže filmové ani komiksové licence nemají ve zvyku dopadat nejlépe. Jak vysoko doletěl Iron Man?

SimplePlanes – recenze

28. 7. 2016 | Ladislav Loukota

I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.

Superhot - recenze

25. 2. 2016 | Miloš Bohoněk

Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.

Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze

24. 6. 2016 | Pavel Dobrovský

Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.

Let's School – recenze středoškolské budovatelské strategie

8. 8. 2023 | Jan Slavík

Zvládnete postavit gympl snů?

Spider-Man Web of Shadows - recenze

30. 12. 2008 | Redakce Games.cz

Málokterá městská akce dokáže nabídnout tak opojný pocit svobody pohybu jako ty s pavoučím mužem, houpajícím se mezi mrakodrapy. Tentokrát jsme se měli dočkat možnosti přiklonit se i na stranu zla.

Dead Space 2 multiplayer se moc nepředvedl - (ne)recenze

2. 3. 2011 | Vilém Koubek

Rozšiřovat horor o multiplayerovou složku není úplně standardní a i v případě nadšenců z Visceral Games to až moc zavánělo marketingem. Krabička s nápisem „Multiplayerová akce nové generace“ je totiž daleko lepší jak krabička bez něj. K multiplayerové složce Dead Space 2 (recenze singleplayeru) jsme tedy přistupovali obezřetně a nenechali si zkalit úsudek přílišným očekáváním. A udělali jsme dobře. Některé hry zkrátka nejsou na multiplayer stavěné. Svým rozsahem totiž hra nemůže oslnit žádného multiplayerového nadšence a obsahem prakticky taky ne. Tvůrci se nepouštěli do žádných odvážných novot a vsadili na jednoduchou hratelnost, která je snadno proniknutelná, ale velmi rychle upadá do bahna stereotypu.

The Next Big Thing - recenze

5. 5. 2011 | Lukáš Grygar

Znáte taková ta nedorozumění pramenící z rozdílnosti vzdálených kultur? Onehdy jsem se zakoukal do cizinky – smutný příběh. Ona vyprávěla vtip, já se nesmál. Já vyprávěl vtip, ona se urazila. Nedopadlo to. Vláčela mě do pitomých podniků, kam se stahovali kulturní emigranti, a měla legraci z brunátného sólisty souboru staré hudby. Byl jsem paf z jejích očí. Divila se, proč nejsem paf z jejího iPadu. Ale proč vám to říkám: The Next Big Thing je také smutný příběh. Na podobných nedorozuměních stojí a padá. Ta cílená vcelku úspěšně generují humor, ten zbytek dělá z jinak sympatické hry záležitost k vzteku. Její pachatelé to sem přitom nemají zase tak daleko, ale vzdálenost Praha - Madrid na zmatení jazyků evidentně stačí.

Recenze