Oranžoví démoni, pomalí a tuzí. Fialové viry, rychlé a agresivní. Růžové glitche, zákeřné a procházející zdmi. Neviditelní cryptogové, šifrovaní a vychytralí. Dohromady ansámbl hry, jejímž cílem je přežít osm sektorů a nahnat v nich co možná nejvyšší skóre, dolované z očíslovaných kostek. Potud jasné jak facka.
Odvážnému skóre přeje
Jednoduchý a během několika málo her srozumitelný základ ale bobtná s nástupem programů, které kradete z nebodovaných kostek, a také nutnosti jejich používání „platit“ kredity a energií, vysávanou z okolních polí. Takže: půjdete spíš po kostkách, nahánějících skóre, nebo po programech? Troufnete si na takové, jejichž vydolování přivolá extra početnou vlnu nepřátel? A zbude vám pak dostatek zdrojů na spuštění programů, bez jejichž pomoci vás ta vlna semele?
Jednoduchý a během pár her srozumitelný základ nabízí obrovské množství variací, jejichž vyčerpání nenastává ani po mnoha hodinách, které lze ve hře velice snadno utopit. Osm sektorů se může zdát málo, ale probojovat se do toho posledního už vyžaduje slušný hackerský výkon. Cílový portál sice můžete protnout metodou, kdy hodíte cokoli dalšího za hlavu, ale jednak skončíte se skóre, za které se vám jednak vysměje tabulka nejlepších hráčů, a druhak utřete nos co do vylepšení, která lze jedním úspěšným „runem“ skrze všech osm sektorů získat do další hry.
A to je první a nejzásadnější novinka komerční verze, kterou můžete od loňského září hrát na mobilech a od letoška i na desktopu. Dokud svého hackera udržíte naživu, skóre i odemčená vylepšení se sčítají a dochází také k postupnému odemčení dalších programů (které vám zůstanou dostupné nezávisle na vašem virtuálním skonu) a řady dalších skrytých funkcí a chytáků.
Softwarový arzenál
Z nových programů lze jmenovat například STEP, dovolující „krok zdarma“, tedy krok bez pohybu nepřátel, DELAY, zpomalující jejich nástup, nebo ROW, vystřelující likvidační paprsek v horizontální přímce. Dílčích úprav se dočkaly i staré firmy: z KIL_D, likvidujícího pouze démony, je univerzálnější D_BOM, který ty oranžové trouby nechá vybuchnout a vzít s sebou i další nepřátele. Nepříliš používaný DCRPT, odhalující skryté cryptogy, byl přejmenován na SHOW a spolu s rozšířenou hudební linkou rozsvítí hrdinovi třetí oko, které vidí příchozí nepřátele o tah dřív a hlavně umožní nahlédnout do nového typu datových kostek, na jejichž obsah vábí otazníky.
Přidané programy a lehké úpravy pravidel i algoritmů hru rozšiřují, aniž by se ztrácela elegance a drolily pevně dané základy. Pořád tu balancujete na ostré hraně mezi riskem a ziskem, a pořád je to návyková hra, která není a nepotřebuje být „simulátorem hackera“. Pokud hře omlacujete o hlavu, že se nepodobá kultovnímu Uplinku – copak Tetris má být simulátorem stavby věžáku?
zdroj: Archiv
DIY
Jistě, kdo se nepřenese přes formu, toho těžko lákat na obsah, ale Michael Brough z výtvarné znouzectnosti lepí styl, který na první pohled skřípe a na druhý a třetí si vás získá svou specifickou spontánností. Ne, 868-HACK nesází na něčí osmibitovou nostalgii, ani se neveze na žádné retro vlně. Jde o čiré „udělej si sám“ z dílny člověka, jehož designérská genialita ospravedlňuje a polidšťuje prozaické čáry a barvy, kterými hra disponuje.
Zeleným matrixem tu navíc probleskuje tajemno a vtip, pomáhající celé zpracování strávit i v případě, že vám podobně guerillová grafika leze krkem z nějakého blíže neurčeného principu. Jakožto navrátilec (a hráč se zkušeností z Broughových Zaga-33, zenového VESPER.5 a veletuhého Corryptu) jsem už měl pro celou tuhle anti-estetiku pochopení, ale všem, kdo se s ní srazíte poprvé, držím palce. A zároveň vám závidím! Jen málokterá hra odmění vystoupení z komfortní zóny takhle chytrou a trvanlivou zábavou.
