Autor: Martin Zavřel Publikováno: 13.května 2008 | Verze hry: evropská/X360 Doba recenzování: 1 týden |
Když se vyrábí hra podle filmu, obvykle je na všechno málo času a můžete zapomenout na nějakou propracovanější výpravu nebo dokonce převratné či alespoň odladěné hratelnostní mechanismy. Proto jsem už dopředu počítal s generickou third-person akcí, která by se mohla docela jednoduše hrát (aby si ji užily masy a hlavně mladší publikum) a v nejlepším případě by mohla oplývat skvěle cynickým humorem Roberta Downey Juniora (svoji hlavní roli z filmu si zopakoval také při dabingu hry). oficiální obrázky Funkční základ Začátek hry opravdu hráče usadí do zcela generické akce z pohledu třetí osoby. Váš opancéřovaný hrdina se rozběhne údolím kdesi v afgánských skalách a začne svým plamenometem kosit chabě vyzbrojené teroristy. Jak postupujete údolím, odemknou se vám také rakety na dálku, schopné napáchat větší škodu. Když se na scéně objeví první tanky a vozidla, hra vás zaškolí do poslední klíčové složky útoků, totiž komb a kontextového přetlačování v pěstním souboji na blízko. Můžete tak setřást otravné pěšáky, ale hlavně rozmlátit tank nebo mu rychlým mačkáním tlačítka B utrhnout kabinu. Plocha odkud hra pochopí, že se snažíte na nějakého protivníka nebo stroj toto kombo udělat, je poměrně široká, takže celý mechanismus se tak snadno spouští a používá. Všechny tyto hratelnostní prvky jsou snadno zapamatovatelné, rychle přejdou do krve a jejich ovládání je dobře namapované. U pěší střílečky není zas takový zázrak… nicméně to samé lze prohlásit také o létacích pasážích hry, které pak s těmi pěšími splynou, takže budete mít po zbytek hry možnost plynule přecházet mezi pobytem na vzduchu či na zemi dle svého uvážení či podle pozemní nebo vzdušné povahy vašeho aktuálního cíle. Levé shifty ovládají let vpřed a nahoru, což ve spojení s kormidlováním (analogovou páčkou) a okamžitým zrychlením (tlačítko A během letu) stačí k tomu, abyste ve vteřině vyskočili ze země do vzduchu a letěli maximální rychlostí vámi zvoleným směrem. Pocit kontroly a nulové reakční doby vašeho obleku je dokonalý a právě v tomto bodě je zážitek ze hry nejlepší. Tvůrci v dokumentu o tvorbě hry ukazovali, jak již první týden výroby hry měli hromadě jednoduchý herní prototyp (ovladatelné, různě velké barevné krychle poletující prázdným prostorem), na kterém neustále ladili ovládání, citlivost reakcí apod. Očividně se to dokonale vyplatilo. Stejně jako promýšlení motivace hráče k pečlivému plnění misí, jehož výsledkem je možnost za získané body nakoupit vylepšení jednotlivých částí vaší zbroje (rychlost, sílu, odolnost…). Jenže na slušný ovládací model a smysluplný design jádra hry byly bohužel naroubovány docela zoufale pojaté mise, které snad mohly na někoho působit dobře na papíře, ale ve hře se relativně pestré úkoly změní v naprosto jednolitou stereotypní činnost: totiž lov oranžově označených cílů. Ať už budete ničit skladiště, balistické střely letící na vzdálené město, bosse dané úrovně nebo třeba masivní nepřátelské prototypy, pokaždé půjde vlastně jen o nalezení a následné rozstřílení oranžově označeného cíle. další obrázky v galerii Dílčí taktika se nekoná, jelikož většinu větších (nebezpečnějších) nepřátel můžete zničit prostým stáním na nich (!) a střílením do jejich těl. Oobzvláště smutné mi to přišlo, když jsem takhle stál na rotoru bosse v podobě helikoptéry, čímž jsem jej navíc zaseknul na místě. zdroj: Archiv Iron Man - záběry z hraní Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Novinky, Recenze filmu Iron Man na Tiscali |
Martin Zavřel | |
autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |