Výsledky hledání pro: Pillars of Eternity

Avowed – recenze fantasy RPG ze světa Pillars of Eternity

13. 2. 2025 | Šárka Tmějová

Jak si zkrátit čekání na Elder Scrolls VI?

Grounded – recenze jedinečné novinky od tvůrců Pillars of Eternity

12. 10. 2022 | Jan Slavík

Fantastické dobrodružství ve světě hmyzu

Pillars of Eternity II: Deadfire – recenze

16. 5. 2018 | Václav Pecháček

Každé důležité rozhodnutí, každý krok novým směrem vyžaduje oběti. Vědí to hráči příběhových RPG, kteří se pravidelně potýkají se složitými etickými dilematy, a vědí to vývojáři, kteří hráčům takové pasti připravují. Pillars of Eternity II: Deadfire krok novým směrem úspěšně udělaly – ale zaplatily za něj daň, která se leckomu bude zdát až příliš vysoká.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 2. části

9. 3. 2016 | Václav Pecháček

Když se na erpégéčko Pillars of Eternity loni na podzim nabalilo sněžné DLC The White March - Part I, nebyli jsme z toho v redakci zrovna nadšení, jak dokládá recenze a šestkové hodnocení. Přemíra tupého bojování se zasnoubila s chudým příběhem a jejich potomkem bylo nemastné a neslané rozšíření. Takové dítě bez duše. White March - Part II je na tom ale mnohem lépe. Právě proto, že se vydává úplně jinou cestou než starší bratříček.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části

11. 9. 2015 | Václav Pecháček

Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.

Pillars of Eternity - recenze

27. 3. 2015 | Václav Pecháček

Sním? Bdím? Jsem na drogách? Vážně jsem právě hrál směsici Baldur’s Gate, Icewind Dale a dokonce i Planescape: Torment, navíc v kombinaci s krásnou novou grafikou a mechanikami? Jak je možné, že vyšla hra, která je tak strašně nostalgická a zároveň tak moderní a zábavná? Opravdu tohle všechno zaplatili fanoušci na Kickstarteru? Jak se to mohlo podařit? Jak? Jak?! Počkat. Uklidni se, Vašku, a hezky pěkně od začátku. Takže, Pillars of Eternity je...

The Pillars of the Earth – recenze

16. 4. 2018 | Václav Pecháček

Pilíře země od Kena Folletta jsou moje nejoblíbenější knížka o stavbě středověké katedrály ve fiktivním anglickém městečku, a celkem vysoko se nacházejí i v obecnějších kategoriích. Proto jsem The Pillars of the Earth bedlivě sledoval od chvíle, kdy jsem se o existenci téhle atypicky vypadající point-and-click adventury dozvěděl. A dobře jsem udělal, protože ačkoli je na hře studia Daedalic jasně vidět chybějící tříáčkový rozpočet, výlet za mnichy, šlechtičnami a staviteli katedrál je pro každého dějepisného someliéra jednoduše pohlcující.

Edge of Eternity – recenze rozporuplného JRPG

11. 2. 2022 | Jakub Malchárek

Z poloviny peklo, z poloviny ráj

Masquerada: Songs and Shadows - recenze

3. 3. 2017 | Jan Vrobel

Pro příznivce RPG nastaly krásné časy. Po dlouhých letech odříkání, kdy jsme si mysleli, že ta izometrická vyhynula jako dinosauři, vrátila se zpět. A to nejen ve formě prací ostřílených matadorů, kteří zplodili Tyranny, Pillars of Eternity nebo Torment: Tides of Numenera, ale i skrz menší studia, která se nebojí experimentovat. A právě z tohoto ranku pochází Masquerada: Songs and Shadows od Witching Hour Studios, velmi sympatické a po většině stránek dotažené skupinové RPG vonící exotikou.

Eternity: The Last Unicorn – recenze

14. 3. 2019 | Vilém Koubek

Příběh o posledním jednorožci se vývojáři z Void Studios rozhodli prodávat tlačením na staromilství, které podpořili řadou rozporuplných nebo rovnou příšerných mechanismů. Ve výsledku proto jejich RPG působí jako připomenutí, že ani nostalgie už není, co bývala.

The Pillar – recenze české The Witness

25. 6. 2020 | Patrik Hajda

Puzzle, kam se podíváš

Underrail - recenze

1. 3. 2016 | Jan Vrobel

Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.

Tyranny - recenze

30. 11. 2016 | Aleš Smutný

Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“

Tails of Iron 2: Whiskers of Winter – recenze mrazivé bajky

27. 1. 2025 | Ondřej Partl

Zima přichází a sever volá o pomoc

Songs of Silence – recenze nejinovativnějšího nástupce Heroes of Might & Magic

4. 12. 2024 | Michal Krupička

Audiovizuálně překrásné dílo

Songs of Conquest – recenze mobilní verze nástupce Heroes of Might and Magic

13. 3. 2025 | Jakub Malchárek

Pixelartoví Heroes v kapse

The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom – recenze osvěžujícího spojení tradice a inovace

26. 9. 2024 | Šárka Tmějová

Zelda nebude sedět v koutě

Revenge of the Savage Planet – recenze

5. 5. 2025 | Jan Slavík

Náležitě bolestivá pomsta

Serpent in the Staglands - recenze

22. 6. 2015 | Václav Pecháček

Ne nadarmo se říká, že člověk se nejlépe naučí plavat, když jej hodíte po hlavě do vody. Uč se sám, nebo zemři, takhle nějak by se to dalo shrnout. Přesně to odpovídá filozofii, kterou vyznává Serpent in the Staglands - nekompromisní old-school izometrické RPG, odehrávající se v prostředí fantasy variace na dobu bronzovou. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že při takovém učení se by měl člověk vždycky mít, pro jistotu, někde po ruce záchranný kruh.

World of Warcraft: The War Within – recenze solidního rozšíření

14. 10. 2024 | Pavel Skoták

Uvnitř se to mele

God of War: Ragnarök – recenze PC verze

2. 10. 2024 | Jan Slavík

Konec světa přichází na novou platformu

Synduality: Echo of Ada – recenze futuristické extrakční střílečky

10. 2. 2025 | Zbyněk Povolný

Navrch huj, vespod šeď

Diablo IV: Vessel of Hatred – recenze fajn datadisku

21. 10. 2024 | Jan Slavík

Prastará nenávist v srdci džungle

Age of Mythology: Retold – recenze příkladného strategického remaku

27. 8. 2024 | Jakub Malchárek

Dechberoucí báje a pověsti

The Last of Us: Part II Remastered – recenze PC portu

3. 4. 2025 | Jakub Malchárek

Ten se povedl!

Songs of Conquest – recenze dědice Heroes of Might and Magic

20. 5. 2024 | Jakub Malchárek

Král mezi tahovkami

Baldur's Gate: Siege of Dragonspear - recenze

18. 4. 2016 | Václav Pecháček

Datadisk pro staré dobré RPG Baldur’s Gate s podtitulem Siege of Dragonspear je jako sraz spolužáků ze základky po dvaceti letech. Budete nadšení z toho, že se po té nekonečně dlouhé době zase setkáte se všemi svými bývalými kamarády. Sednete si vedle Minsca, který si stejně jako při matice hraje se svým stupidním kvíkajícím hlodavcem (jak to, že ještě nepošel?). Proti vám se objímá třídní páreček, Khalid s Jaheirou. Trochu stranou na celou tu veselou sešlost zírá věčně opruzená a popudlivá Viconia. A vy srkáte alkohol ze sklenice a máte radost, protože se vůbec nezměnili. Všechno je tak, jak si pamatujete. Tak, jak to má být.

Recenze