Recenze

Rally Trophy - recenze

Letošní rok je na rallye simulátory poměrně skoupý, ale jednou z her, která měla zčeřit stojaté vody tohoto žánru, bylo Rally Trophy. Povedlo se finským Bugbear v jejich prvotině vykouzlit zázraky?

F1 24 – recenze královny motorsportu

Výroční díl zase o krůček lepší

Wartales – recenze žoldáckého dobrodružství

Imaginativní příběhy bandy zbojníků

Astebreed - recenze

Žánr vesmírných stříleček a japonská zábava k sobě mají tradičně blízko. V sedmdesátých letech, kdy vyšel arkádový hit Space Invaders, se v zemi vycházejícího slunce dokonce zvedla vlna drobné kriminality mládeže, protože bylo potřeba sehnat za každou cenu sehnat mince do automatů. Sedmdesátá léta samozřejmě odvál čas. Přesněji řečeno domácí konzole, kvůli kterým se lidem přestalo chtít za zábavou do arkádových heren. V Astebreed se ale vzpomínky na pionýrskou herní dobu autenticky vrátily. Se spoustou efektů a také s japonským manga stylem vám tahle hra provrtá hlavu a rychlou akcí i notně unaví ruce. 

Paper Sorcerer - recenze

Podobně jako Betrayer i Paper Sorcerer už z dálky svým na kontrastech postaveným vzhledem křičí do světa, že je speciální. A dost možná i je, ovšem co ten zbytek? Vypadat zajímavě na první pohled je sice důležité, ale proč je vlastně tenhle kouzelník z papíru?

République - recenze 1. epizody

Krčí se v koutě, schovaná za recepční stolek. V kapse ji tlačí Šarlatové písmeno od Hawthornea, v dlani žmoulá poslední pepřový sprej. Prizrak (to není chyba, nýbrž pojmenování stráží) se blíží, očima těká na všechny strany. Pátrá. Ví to ona, vím to já. Neuroticky se na ně dívám z několika bezpečnostních kamera a hledám cokoliv, čím bych upoutal prizrakovu pozornost. Nechci, aby jí našel. Sice by se pepřákem ubránila, ale to by znamenalo, že proti dalšímu prizrakovi bude bezmocná. Nechci, aby Hope odvedli zase do vězení. Už v jednom je a já jí pomáhám uniknout. V République jsem její digitální anděl strážný zakletý do bezpečnostních kamer a nesmím ji zklamat.

Journey of a Roach - recenze

I když se na nás většinu času valí hry typu Assasin's Creed 7, Need for Speed 10 nebo Call of Duty 25, občas herní scéna dokáže překvapit pořádnou novinkou, přestože vítr vane od poměrně konzervativního vydavatele, který sází na pár „svých“ žánrových koní.

Dracula 4: The Shadow of the Dragon - recenze

Drákula se nepromenuje ve hrách, filmech a divadelních představeních s takovou pravidelností, jako námět zombie apokalypsy. Na druhou stranu ale jde o téma dlouhotrvající, které se objevuje s nevyčerpatelnou pravidelností mnoho desítek let.

Carmageddon - recenze

V době vydání původního Carmageddonu jsem nebyl ještě ani v pubertě. Ideální věk na virtuální masakr nebohých chodců. Z jedné z nejkontroverznějších her své doby si toho už moc nepamatuju, ale některé věci mi zůstaly zaryté v mysli dodnes. Rudý Eagle, šílené bonusy z barelů, ježdění pod vodou, zvuky, hudba a samozřejmě stadión. Od té doby jsem jedničku nehrál a na Carmageddon Reincarnation jsem na Kickstarteru nepřispěl. Přesto jsem se do jedničky zase s chutí pustil, tentokrát na Androidu.

Legend of Grimrock II - recenze

Před dvěma lety jsme poprvé slyšeli o finském studiu Almost Human. Chlapci z města Espoo totiž vydali Legend of Grimrock a přivedli tím k životu mrtvolu krokovacích dungeonů. Nejpodivnější bylo, že nešlo o zombie se zlomenou nohou, ale o napínavou hru naplněnou obsahem až po okraj. Nejen pamětníci Eye of the Beholder nebo Dungeon Master plakali dojetím. A nyní, o zmíněné dva roky později, se Almost Human vracejí s Legend of Grimrock II, aby dokázali, že umí být grimrockovatější než Grimrock.

Front Mission Evolved - recenze

Bývaly doby, kdy obří bojoví roboti patřili na herní scéně k oblíbeným stálicím. Japonci si na nich ujížděli jako šílení a roboti z populárních anime seriálů se objevovali s železnou pravidelností na většině herních konzolí. I na Západě jsme mohli pravidelně nasedat do kokpitů obřích monster a to především díky sériím Mechwarrior, Heavy Gear, ale i mnohým dalším.

Geometry Wars: Retro Evolved 2 - recenze

Jednoduché pojetí ve stylu historických Asteroids s pěknými efekty a neřízenou hratelností zažívá obnovený zájem, když se s raketkou dá odreagovat hned v šesti zábavných módech.

Loco Roco - recenze

Letní radovánky na dovolené vám může zpestřit nevýslovně roztomilá kulička žvatlajícího želé. V hlavní roli kapesní hry, kombinující plošinovku se skládačkou, vám zaručeně vykouzlí na tváři úsměv během minuty.

Sekiro: Shadows Die Twice – recenze

Kdo si myslel, že FromSoftware umí dělat hry jen podle jedné šablony, může směle změnit životní postoje. Ne, že by se japonští tvůrci snad ve své novince Sekiro: Shadows Die Twice otočili zády k tomu, co jejich tituly proslavilo – dobře známý základ zůstává, ale krášlí ho tolik novinek, svěžích změn a originální, fantasticky vytříbený bojový systém, který až hraničí s genialitou, že nakonec to „soulsovské“ jádro skoro nepoznáte. Výsledek je obrovská pecka.

NHL Eastside Hockey Manager CZ recenze

Právě vychází hokejový manažer, ve kterém můžete řídit týmy 18 ligových soutěží světa včetně Tipsport Extraligy nebo NHL. Součástí exkluzivní recenze je rozhovor s Milanem Czarnowskim o záludnostech při lokalizaci hry.

Age of Wonders III: Golden Realms - recenze

Milosrdně na ni zapomenout a pak ji znovu objevit. To je zřejmě nejlepší způsob, jak si dokonale užít strategii Age of Wonders III. Nyní je navíc k opětovnému setkání výborná příležitost. S aktuálním datadiskem Golden Realms hra po půl roce od vydaní nabízí nebývale mnoho novinek. Strategický zážitek je tak ještě intenzivnější a na vlnách obsahových změn se budete cítit jako herně znovuzrození. Golden Realms je, co do přínosu nové herní náplně, její prezentace a začlenění do původní kostry, ukázkovou prací. Na metu dokonalosti AoW v kombinaci s datadiskem nedosahuje jen kvůli ovládání a ignoraci starých chyb. A i když nejsou nijak zásadní, podruhé si na ně člověk opravdu nerad zvyká. 

Trials Fusion - recenze

Říká se, že ve Finsku je více sebevražd než humoru a za největšího vtipálka lze považovat Miku Hakkinena. Pochopitelně jde o předsudek a krutý žert na cizí účet. Například ve studiu RedLynx, finské renomované fabrice na motoristické arkády, mají legrace určitě tolik, že ji rozdávají i k výplatám. Trials Fusion díky tomu není jen obyčejnou motocyklovou arkádou. Tato jednostopá šílenost má, narozdíl od žánrové konkurence typu Nail´d či Pure, i svoje osobní kouzlo a šarm. A nebojím se ani použít slovo duše. A za všechno může vtip.

Shadowrun Returns - recenze

Každý národ se modlí, aby byl mír uzavřen raději před válkou než po ní, ale většinou to nevyjde. Ani v naší blízké budoucnosti prý nebudeme chytřejší. Počítá s tím scénář k Shadowrun Returns a jeho autor Jordan Weisman, jinak designérská legenda. Na jeho velký tvůrčí návrat se vyplatilo čekat. Nový Shadowrun je temný, syrový a postapokalyptický. Tak ho máme rádi.

Dragon’s Dogma - recenze

Až se nás léto zeptá, co jsme dělali poslední měsíce, nebudeme se vykrucovat a nervózně si žmoulat prstíky. Pohlédneme mu zpříma do očí, pravou dlaň ležérně položenou na rukojeti dračího meče, v levé ruce otrhaný svitek s kresbou nahé Triss Ranuncul. Vážně jsme se nenudili - lovili jsme šupinaté bestie ve Skyrimu, umírali v temných labyrintech Dark Souls, pátrali po vrahovi králů v rozšířené edici druhého Zaklínače a se slzičkou v oku vzpomínali na staré časy v Legend of Grimrock. Někdo na krvavý oltář položil celou roční dovolenou, jiný obětoval drahou polovičku, která odmítala pochopit, že Fus Ro Dah je mnohem důležitější, než vyznání nekonečně lásky pod rozkvetlou třešní. Ámen!

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Limbo - recenze

Myslíte si, že jde udělat zábavná plošinovka bez barev, tří rozměrů, precizní grafiky a s ovládáním na pouhá dvě tlačítka? Tato zase jednou povýšila hru na umělecké dílo.

Prince of Persia Rival Swords - recenze

Perský princ nakonec doskákal až na Nintendo Wii. Prožije sice to samé co v dva roky starých Dvou trůnech, ale díky upravenému ovládání neztratil nic na zábavnosti.

Cyberpunk 2077 – recenze nejočekávanější hry roku

Vzbuď se, Samuraji, je čas kyberpunku

The Sims 2: Univerzita CZ - recenze

Z vašich Simíků se v datadisku stávají mladí dospěláci, kteří odcházejí z domova, aby studovali na univerzitě a hlavně si plnými doušky vychutnali krásy života na kolejích s divokými mejdany a dalšími druhy zábavy.

Purge - recenze

Netradičně pojatý projekt Purge v sobě kloubí dvojici populárních žánrů a to first-person akci s RPG prvky, výsledkem čehož je zajímavá týmová hra s vývojem postav, používáním kouzel či speciálních schopností.