Prince of Persia Rival Swords - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Prince of Persia Rival Swords - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

27. 12. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Perský princ nakonec doskákal až na Nintendo Wii. Prožije sice to samé co v dva roky starých Dvou trůnech, ale díky upravenému ovládání neztratil nic na zábavnosti.

Autor: Tomáš Grimm
Publikováno: 27.prosince 2007
Verze hry: anglická/prodávaná/Wii
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Kdo nesledoval přípravy tohoto titulu pro Wii či PSP, může se mylně domnívat, že tato konzole od Nintenda dostala zcela nový příběh z pohádkové říše Perského prince. Chyba lávky. Rival Swords je jen konverzí 6. dílu série PoP - The Two Thrones (u nás jako Dva trůny), který vyšel před dvěma lety pro PC i další platformy. Naneštěstí se od té doby nezměnilo, až na ovládání upravené pro Wii, téměř nic, dokonce grafika vypadá velmi podobně. Dost už ale lamentací. Jestli jste Two Thrones nehráli a nebude-li vás užírat fakt, že hra by měla být jako starší titul mnohem levnější než 1600-2000 Kč, budete se dobře bavit.

 Temný princ
Příběh začíná tam, kde v minulém dílu Warrior Within skončil. Princ se po dlouhé pouti a vyhraném souboji s Písky času vrací s Kaileenou, císařovnou času, do rodného Babylonu. Místo trůnu a idylického života na něj čeká město v plamenech, únos a vražda Kaileen. Její smrt opět vypouští písky času a princ zjišťuje, že i on je nakažen. Tu a tam se jimi opanován transformuje v temného prince a cesta msty začíná.

Když Písky času ovládnou hrdinův charakter, jeho kůže zčerná, tělo se pokryje zlatým tetováním, ale hlavně princ začne disponovat mocnou sekundární zbraní - tzv. Daggertailem. Ta mu umožní snadno zasytit hlad po krvi protivníků, protože jen tak může doplnit energii, která mu v tomto módu neustále ubývá. Daggertail lze použít, podobně jako bič Indy Jonese, k přeskočení velkých propastí. Temná stránka princovy osobnosti vytváří schizofrení náladu, což umocňují i princovy monology.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Další novinkou vzhledem k předchozím dílům je bojový mód Speed Kill. Jestliže se k protivníkovi nepozorovaně přiblížíte, změna obrazu vás upozorní, že potřesením Nunchaku je možné mód aktivovat. Pak po zmodrání čepele vaší dýky pošlete trhnutím Wii mote soka rychle a neslyšně do věčných lovišť. Využití tohoto módu je nezbytné k poražení závěrečných bossů ve hře. Osobně jsem Speed Kill moc nepoužíval, dokud jsem nečelil prvnímu z nich. V ten moment jsem teprve poznal, jak důležité je správné načasování pohybu Nunchaku a Wii mote k úspěšnému dokončení „rychlého zabití“. Lekce trvala celý jeden den... A nakonec neméně důležité jsou hrátky s časem, jeho zpomalování a dokonce posouvání o pár sekund zpět.

 Akrobacie
Jak už je v sérii PoP zvykem, princ je obdařen nadmíru vyvinutými akrobatickými schopnostmi zahrnujícími dlouhé skoky po střechách, sloupech a balkónech, běhy po zdech, salty, výmyky, ručkováním po římsách nebo kotouly plavmo. To vše umí využít i v boji, kde pak předvádí souboje alá ninja. Vše je vyvedené v detailní a realistické animaci, která nepostrádá svižnost. Prostředí jednotlivých úrovní je pečlivě navrženo tak, aby i přes striktní linearitu princovi cesty nezačalo nudit. Hráč je vtažen do hry atmosférou starověkého Babylonu, svižnou akcí střídající akrobatické prvky s famózními souboji a především samotným Wii ovládáním, které přináší akci nejen na obrazovku, ale i do vašeho pokoje.

Ovládání, jako jediný podstatnější rozdíl Rival Swords vůči The Two Thrones, se pro Wii skutečně povedlo. Zapeklitá kamera umí v tomto druhu her řádně pozlobit, ale zde je vyřešena s grácií. Ovládá se buď nakláněním Wii mote podle jeho podélné osy – otáčení kamery doleva-doprava, nebo směrovým křížem, kde tlačítka do stran plní stejnou funkci a tlačítka nahoru - dolů zajišťují svislý pohyb. Levopravé otáčení kamery pomocí náklonu je intuitivní, bezproblémové a přispívá k dynamice hry. Směrový kříž se hodí zejména pro hledání cesty tam, kde princ musí překonat pomocí skoků a jiných „kejklí“ větší výškové rozdíly.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Pohyb postavy...
...je kontrolován analogovým joystickem na Nunchaku. Jeho dvě tlačítka slouží k házení/sbírání sekundární zbraně, k seskakování z říms a k aktivaci kouzel času. Tlačítka na Wii mote dávají postavě pokyny ke skokům, běhu po zdech a dalším akcím. Ovládání zbraní zajišťují samotné pohyby ovladačů. Bohužel jsou omezeny pouze na kmitání nahoru-dolů. Žádné šermování, kdy by meč kopíroval pohyby hráčovi ruky, se nekoná. Nicméně i to stačí, abyste byli maximálně vtaženi do hry. Přispívá k tomu bezpočet různých kombo úderů, kdy kombinací Wii mote, Nunchaku a jejich tlačítek, donutíte prince k nevídaným a mnohdy krkolomným útokům na nepřítele.

V zajetí hry si ani neuvědomíte, že vás po pár hodinách pěkně bolí ruce. To však považuji za další pozitivum Wii ovladačů, protože zde nenamáháte pouze zápěstí, ale i předloktí a zejména svaly. Osobně jsem zaznamenal za dobu hraní PoP minimálně 15% přírůstek svalové hmoty na obou bicepsech. No, vážně!


Související články: Novinky, Prince of Persia Two Thrones PC recenze, Vše o sérii Prince of Persia

Tomáš Grimm






 
 

Verdikt:

Staré zboží s novým názvem i cenou. Přesto neztratilo nic na zábavnosti a nové ovládání šité Wii na míru ho posunulo ještě o kousek dál. Grafická stránka je sice horší než ve hře pro PC, to však hře na zábavnosti neubírá. Kdo hru - tehdy ještě pod názvem The Two Thrones - nehrál, bude se bavit. Kdo ano, nechť ji nechá být.

Nejnovější články