Výsledky hledání pro: pro evolution soc

Crusader Kings III: Royal Court – recenze prvního velkého rozšíření středověkého hitu

8. 2. 2022 | Václav Pecháček

Královský dvůr otevírá své brány

Back 4 Blood – recenze nástupce Left 4 Dead

25. 10. 2021 | Jan Slavík

Jednou to možná bude dobrá hra

Life is Strange: True Colors – recenze

14. 9. 2021 | Jan Slavík

Povedená, ale ne dokonalá hra na city

13 Sentinels: Aegis Rim – recenze

30. 10. 2020 | Jan Slavík

Strhující sci-fi, těžko zapomenutelný zážitek

A Total War Saga: Troy – recenze

20. 8. 2020 | Václav Pecháček

Vypadalo to na průšvih… a ono ne!

Battlefield 1 - recenze PC verze

21. 10. 2016 | Aleš Smutný

První světová válka je ve hrách, pohříchu, opomíjená. Snad kvůli mylné představě, že šlo jen o válku zákopovou - tedy plazení se bahnem skrz ostnaté dráty pod palbou kulometného hnízda, to vše jen s vidinou pěti minut života nebo hrdinského obsazení další bahnité díry v zemi. V době sci-fi stříleček a zahlcení moderními konflikty se do prvního globálního konfliktu pustili tvůrci z DICE v Battlefield 1. A světe div se, zadařilo se!

Postal 4: No Regerts – recenze návratu, k němuž nikdy nemělo dojít

10. 5. 2022 | Zbyněk Povolný

Radši lopatou do krku

RICO: London – recenze velmi špatné střílečky

3. 3. 2022 | Zbyněk Povolný

Nudný, rozbitý pokus o návrat do osmdesátek

Radio Commander – recenze

5. 11. 2019 | Zbyněk Povolný

Her zabývajících se válečnou vřavou je nespočet. Jednou v roli řadového vojáka střílíte hordy nepřátel hlava nehlava, jindy zase z pozice velitele vedete mnohačetná vojska do nelítostných bitev, kde úspěch zaručí pouze vaše strategické schopnosti. Do druhé kategorie se dá zařadit i Radio Commander od studia Serious Sim, nicméně způsob, jakým je hra zpracována, objevuje zcela nové, originální a zajímavé principy, jakými lze strategické hry vést. A to je přesně ta neotřelost, kterou v herních vodách leckdy marně hledám.

Onimusha: Warlords – recenze

31. 1. 2019 | Pavel Skoták

Nadpřirozenem propletená historická fikce Onimusha letos slaví osmnácté narozeniny. Čerstvě plnoletý titul Onimusha: Warlords stál na začátku pěti her vydaných ve čtyřech letech, po nichž následovalo ještě jedno pokračování v roce 2006. Po roce 2012, v němž vyšla prohlížečová hříčka Onimusha Soul, se pak po celé sérii definitivně slehla zem. Až do letoška, kdy se na PS4 objevil HD remaster prvního dobrodružství samuraje Samanosuke Akečiho.

Pokémon GO - recenze

10. 8. 2016 | Jan Hrdlička

Hned ze začátku je třeba si vyjasnit jednu věc – Pokémon GO není revoluce. Tedy, odmyslíme-li si menší převrat, který tento fenomén způsobil na sociálních sítích, a v pokrytí v masmédiích. Po stránce herní se nicméně jedná o hodně standardní titul. Možnosti rozšířené reality tvůrci hry ze studia Niantic nevyužívají žádným zázračným způsobem, a pokud jde o hratelnost, ta oproti klasickým Pokémonům nabízí značně omezené vyžití. Kouzlo aplikace, které propadly miliony uživatelů, spočívá v něčem jiném. Konkrétně ve způsobu, jakým vám Pokémon GO umožňuje prožít všechna ta úžasná minidobrodružství pokémoních trenérů na vlastní kůži.

Umbrella Corps - recenze

15. 7. 2016 | Lucie Jiříková

Umbrella Corps je third-person multiplayer akce z Resident Evil univerza, která se odehrává dva roky po událostech Resident Evil 6, kdy už sice Umbrella neexistuje, ale světové korporace posílají žoldnéře, aby z laboratoří dostali vzácná data. A právě okolo střetu dvou skupin žoldáků uprostřed lokací, zamořených zombiemi, se točí multiplayer souboje této hry.

Superhot - recenze

25. 2. 2016 | Miloš Bohoněk

Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.

The Westport Independent - recenze

6. 2. 2016 | Pavel Skoták

The Westport Independent patří k týdeníkům, na které má za tři měsíce tvrdě dopadnout kladivo nového tiskového zákona. Totalitní vláda by totiž ráda potlačila svobodu slova a zarazila šíření informací, které se jí zrovna nehodí do krámu. V roli šéfredaktora zmíněného periodika máte k dispozici čtyřčlennou redakci a vaším hlavním cílem je jednak se dožít vydání nového zákona a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí informovat o veškerém dění během oněch dvanácti týdnů. Boj se se systémem i sebou samým může začít.

Dragon Age: The Veilguard – recenze dlouho očekávaného pokračování fantasy RPG

8. 11. 2024 | Šárka Tmějová

Staré BioWare v novém?

Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série

29. 10. 2024 | Michal Krupička

Když je kampaň delší a multiplayer akčnější

Laysara: Summit Kingdom – recenze originální budovatelské strategie

4. 3. 2026 | Patrik Hajda

Omezení na všech svazích

Mercenaries (PS2) - recenze

15. 2. 2005 | Redakce Games.cz

Drsný válečný konflikt, v němž se točí velké peníze, se stává předmětem zvýšeného zájmu několika světových stran. Chcete se také zúčastnit téhle nesmlouvavé akce do jisté míry kráčející ve šlépějích Grand Theft Auto?

Act of Aggression - recenze RTS, která chtěla napodobit staré klasiky

2. 9. 2015 | Ladislav Loukota

Jenom máloco značí vyprázdněnost současných real-time strategií jako fakt, že za poslední rok vychází už druhý titul, o kterém tvůrci tvrdí, že má oživit zašlou slávu žánru. Po Grey Goo, která se inspirovala hlavně u prvního StarCraftu, nyní zkouší revoluci zažehnout i strategie Act of Aggression (homepage, Steam). I když navazuje na dekádu starý titul Act of War, nejvíce se s ní budou identifikovat fanoušci série Command & Conquer. Stejně jako Grey Goo ale i Act of Aggression v prvé řadě dokazuje, že starou slávu nelze oprášit jen bezmyšlenkovitým opakováním toho samého.

SWAT 4: Stetchkov Syndicate - recenze

6. 6. 2006 | Redakce Games.cz

Poslední rukojmí zachráněn a poslední bandita spoután nebo odstřelen. Odkládáme přilbu i neprůstřelnou vestu a jdeme se s vámi podělit o poznatky z boje proti chlápkům s ruským přízvukem v tomto datadisku.

Sonic & All-Stars Racing Transformed - recenze

17. 1. 2013 | Jakub Kovář

Modrý ježek Sonic je synonymum rychlosti. Možná i proto mu na první pohled sluší posadit se do závodního auta, sezvat kamarády ze všech možných her od Segy a dát si závod o to, kdo první protne cílovou pásku. Tak nějak by se totiž dala shrnout hlavní myšlenka Sonic & All-Stars Racing Transformed (dále jen Transformed), hry, ke které jsem zprvu přistupoval s lehkou nedůvěrou, aby mě během několika málo minut pohltila a ukousla si z mého volného času spoustu hodin.

The Unfinished Swan - recenze

6. 12. 2012 | Petr Poláček

Málokdy se stává, že název trefně vyjadřuje, jak je hra dobrá, čím se chlubí, v čem by se mohla zlepšit, zkrátka, jak vlastně dopadla. Jestli v Unfinished Swan radost ze všech těch krásných a úžasných zvukových, vizuálních, ale hlavně herních zážitků něco ve výsledku „kazí“, pak je to její nedokončenost.

Fez - recenze

30. 4. 2012 | Pavel Dobrovský

Už ani přesně nevím, kdy jsem o Fez slyšel poprvé. Rozhodně to bylo dávno. Po konzultaci s internetovou wiki-paměti jsem moudřejší: Phil Fish oznámil Fez v červenci 2007. Následující roky dával neustále najevo, že až hra vyjde, tak bude tou nejlepší hrou vůbec. Rošádami s datem vydání zajistil Fezu přezdívku „nezávislý Duke Nukem Forever“ a nakonec to dotáhl až do dokumentu Indie Game: The Movie a na řadu konferencí, přestože Fez stále nevycházel.

Styx: Master of Shadows - recenze

15. 10. 2014 | Lucie Jiříková

Cyanide Games je poněkud zvláštní společnost, která vytváří hry ze všech možných žánrů, často i velmi okrajových. Pestrost s sebou ovšem přináší i roztříštěnost, proto je dopředu obtížné odhadnout, co hry od Cyanide vlastně nabídnou. Třeba RPG Of Orcs and Men (na vývoji se podílelo ještě studio Spiders) netradičně kombinovalo akčně pojaté souboje se zadáváním příkazů, což vypadalo lákavě na papíře, ale v praxi to nefungovalo a frustrovalo. Cyanide se tedy chytili za nos, vzali Styxe, jednoho z hrdinů Of Orcs and Men a postavili jej do role ústřední postavy žánrově klasické stealth akce. A do značné míry se jim sázka na klasiku vyplatila.

Strike Suit Zero - recenze

8. 2. 2013 | Pavel Dobrovský

Čtyři a půl tisíce lidí zaplatilo na kickstarterové kampani na dokončení (protože hra už byla v pokročilém stádiu vývoje) Strike Suit Zero téměř sto sedmdesát pět tisíc dolarů – mnohem víc, než vývojáři z Born Ready Games žádali. Důvodem byla lákavá představa vesmírných bitev, ve kterých se standardní průměrná raketa mění v neporazitelného transformera, posla vesmírné apokalypsy. A kdo by něco podobného nechtěl!

Leviathan: Warships - recenze

2. 6. 2013 | Michal Rybka

Tempus fugit. Čas běží! Před necelými dvaceti lety, v roce 1996, jsme mohli hrát realtimovou strategii Close Combat od Microsoftu. Byla sice jednodušší, než tahovka Steel Panthers (kterou dodnes hraji, protože mezi tím nevzniklo nic lepšího), ale byla to „tahová realtimovka“, což tehdy frčelo. Zadávali jste panákům příkazy, co mají dělat, pak jste aktivovali tah, oni vaše příkazy chvíli poslouchali, pak se do toho uprostřed tahu vynořil německý Tiger nebo do nich začal střílet minomet a oni pochcípali, čímž se vaše akce zhroutila. Inu - válka.

Recenze