Autor: Martin Kaller Publikováno: 15.února 2005 | Verze hry: finální pro PlayStation 2 Doba recenzování: 4 dny |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Grafický engine je solidní. Potěší detailní vymodelování postav, s vehikly je to trochu horší, alébrž postupující poškození nezřídka reflektují jen indikačním ukazatelem po straně obrazovky. Stranou pozornosti stojí kartonové budovy a to do slova a do písmene, protože je není možné jakkoliv využívat. Prostředí sice není tak nápadité a variabilní co v San Andreas, ale podobně jako u uvedeného blockbusteru působí autenticky. Až na pár skutečně podivných oblastí se nedočkáte tradičních omezení při prostupu hrou, ostatně o bezprecedentní míře interakce ještě bude v našem povídání řeč! Škoda jen toho doskakování pozadí a občasného zaškobrtnutí obrazu. Nicméně třeba efekty jsou prima, byť nejčastější ingredience jsou kouř a oheň. Nebo oheň a kouř? Audio složka vedle navýsost sympatického namluvení dialogů nabízí i působivé songy, které částečně napravují rozporuplný dojem z ozvučení akční fáze, v níž si na rozdíl od Killzone připadáte, že si spíše hrajete na vojáky, než že jste součástí nějakého skutečného válečného konfliktu. Oddíl 3: Trumfové eso Přišel konečně čas vytáhnout do akce! A v ní se určitě hodí palebná podpora. Není nic snazšího, než si u HQ, kde vám právě uvalili na bedra nějaký ten job, vzít obrněný vůz, zasednout za volant a přivolat okolo zevlující vojáky. Tyto pak lze na vámi preferovaném místě vysadit a pokud čirou náhodu není jejich pomoc dostatečná, lze si dále významně vylepšit šance na úspěch přivoláním leteckých sil, jež vám za nemalý peníz shodí na hlavu balík se zbraněmi a municí, nebo rovnou vybombardují celý nepříjemný úsek či efektně zruší žádaný objekt. Památkáři asi právě lomí rukama… Tahle vlastnost hry je skutečně velice příjemná tím více, nakolik je udivující zdejší interakce. Vzpomínáte si na FPS Red Faction a v ní představený Geo mod? Tak to byla jenom taková legrace pro malé děti. Nastíním možnosti Mercenaries na konkrétním příkladu. Infiltroval jsem nepřátelskou pevností, ale po mém prozrazení byla uzavřena hlavní brána. Poté, co si mi podařilo zlomit největší odpor jsem vyšplhal na strmý kopec, kde jsem se ochotně ujal artilerie. Personál sice zprvu měl jisté námitky, ale strojní puška a granáty je nakonec přesvědčily. Následovalo zaměření potenciálních hrozeb a následná likvidace ubikací, sloužících, resp. ospravedlňujících neustálou generaci pěšáků (obvyklé spotřební zboží), zničení ostatních děl, co pilně ostřelovala nějaké vzdálené cíle, a hlavně starého opevnění včetně klíčové hlavní brány, takže cesta ven byla konečně volná. Pravda, nezřídka se pak dočkáte často proklamované asijské píle, takže co bylo nedávno ještě ruinami se náhle zase tyčí v původní kráse, ale budiž, nechci vypadat, že ze mne teď mluví závist nad jejich pracovní morálkou či co. Každopádně, až zde budete svědky devastujícího kobercového náletu nebo až se vám před očima zřítí monumentální stavba, můžete si říci, že takhle nějak vypadá malá revoluce. Drobné trhliny v koncepci, kde trochu ve stylu Half-Life 2 můžete furtem furt o něco zakopávat či vám něco překáží v pohybu, lepí pohybový akt skákání, sic stejně otřesně animačně vyvedený co u takového Maxe Payna, ale sloužící svému účelu. Výše uvedená aktivita má ještě jedno velké plus - díky vašim destrukčním choutkám si vylepšujete stav konta. A mít hodně peněz znamená nemít mnoho starostí, neboť spoustu prekérních situací za vás vyřeší správně cílená dotace. Kupříkladu donedávna napjaté vztahy s Číňany, kterým jste tady provedli čistku v jejich táboře, napraví štědrý bakšiš, takže už s vámi mluví vlídnějším tónem. K obohacení vedle již shora citovaných alternativních misí, kde zhusta nechybí závodění mezi checkpointy, vede např. též spolupráce s ruskou mafii, jíž dělá skutečně dobře, když s ukradeným vehiklem zaparkujte zrovínka v jejich garáži. Oddíl 4: Byl jsem při tom Středobodem vašeho počínání a konání je odchyt pestré enklávy severokorejských bossů, přičemž informace o jejich výskytu získáváte zdárným plněním misí pro všechny zainteresované subjekty. S vyšším rankem toho kterého bosse, potažmo s větším množstvím nahraných hodin stoupá obtížnost, takže se snadno nadějete opakování mise než konečně zjistíte, jaká taktika je nejlepší. Leckdy je potřeba i velká dávka štěstí, protože v tom mumraji na scéně, kde mohou současně participovat nedobře naladěné obrněné vozy, těžko postižitelné helikoptéry a hlavně neudolatelná pěchota se velice snadno seběhne, že takříkajíc nevíte, která bije a to ani tehdy, že bijí právě vás. Obrňte se trpělivostí, poněvadž se dočkáte nervy drásajících situací, kdy vám nějaký dobrák pošle z RPG-čka raketu rovnou za límec, z čehož jsou na pořadu dne krvavé kruhy pod očima. Že se vám zcela nepochopitelně převrátí auto, v němž odvážíte právě zachránivší vojáky pryč z nastalého pekla. Že vás tvůrci stresují nepříjemným časovým limitem pro vykonání žádané akce, přičemž uložit se v rozehrané misi nelze. Nebo, a to nikoliv naposledy, že vás před vstupní branou k vysvobození sejme spojenecký voják, který si vás jednoduše spletl s nepřítelem, neboť přijet před bránu tábora s cizí SPZ-kou a nedat o sobě vědět se zkrátka nevyplácí. S umělou inteligencí se to pak má následovně. Spojenečtí vojáci vám sice ochotně a rádi pomohou v akci a neváhají přiložit automat k dílu vždy, když zhlédnou nepřátelský subjekt, ale případné přestřelky působí značně nerealisticky a poněkud legračně. U vašich protivníků se navíc klasicky sází na kvantitu spíše než na kvalitu. Naprosto charakteristická je ukázka, kdy s odstřelovačkou na dálku postupně zlďkviduji celé ležení s tím, že strážný, vedle něhož zrovínka upadl jeho kolega, se maximálně obezřele nahrbí, což je patrně nějaký zdejší ekvivalent pro hlubší intelektuální činnost. A občas se dočkáte vysloveně šokujících momentů, kdy protivník vůbec nereaguje. Nebo pro změnu reaguje, aniž by mohl mít povědomí o vašem působení, což je docela mrzuté v případě, že zainteresovaným na vaší činnosti je tank… Oddíl 5: Návrat do budoucnosti Nespornou a nepřehlédnutelnou devizou Mercenaries je velká svoboda pro vaše konání. Můžete a nemusíte vzít aktuální kontrakt (nicméně podobně co u GTA se tomu nakonec stejně nevyhnete) a pak jsou i rozličné způsoby vedoucí ke splnění požadovaných úkolů. Velkou měrou se na tom podílí zmiňovaná rozlehlost herní plochy, byť to na km2 není až zase tak enormní jako v San Andreas. Vedle tradičně předefinovaných cest, ať již jde o prašné stezky v kopcích či silnice, se můžete ke konkrétnímu místu dostat obezřetně přes hory pěkně po svých či tam přiletět vrtulníkem. Pravda, hlavní postava toho zase tak moc neumí - kradmá a normální chůze, běh a skok, navrch animace pohybové části není zrovna nejpříkladnější, nicméně skóre do jisté míry zachraňují některé působivé momenty. Tím prvním je velice působivé zabrání jakéhokoliv - tedy i obsazeného - stroje, potom mimořádně účinný auto-lock s barevným zohledněním zacílení potenciální hrozby a do třetice všeho dobrého efekt zpomalení běhu akce. Vzpomínáte si na krvavé kruhy pod očima? Tyto se dostavují v kritických chvílích ohrožení života, kdy už máte na kahánku a hodnota HP se dostává na kritickou hranici. V tento okamžik se však nadějete skvělého bullet-time režimu, přičemž zpomalení běhu času vám významně napomáhá dostat se z aktuální šlamastyky. A aby toho nebylo málo, je tu i schopnost částečného samo uzdravení, takže opakovaně dokážete rozdýchat minoritní šrámy (konečně koho by dneska mohlo rozhodit trocha toho olova, díky automobilovému průmyslu jsme už dostatečně očkovaní) a posléze pokračovat v krasojízdě. Mezi stěžejními nápady dále najdeme navýsost sympatický dalekohled, co podobně jako ve Far Cry dokáže lokalizovat všechny hrozby v obraze. Ve stylu GTA nechybí malý výsek mapy v rohu obrazovky zohledňující mimo jiné vaši pozici, přičemž pro lepší přehled tady je příkladně zpracované menu, v němž se vedle různých hintů nachází taktéž mapa celé herní oblasti s názvy jednotlivých lokací. Je smutným faktem, že zkraje budete na téhle obrazovce častěji, než by bylo zdrávo. Ale po nějaké době vám zdejší terén přejde natolik do krve, že se budete velice snadno orientovat i v různých zkratkách vedoucích k žádanému cíli, nemluvě o rozmístění jednotlivých vojenských oddílů a jejich vybavení, které by se eventuálně dalo využít. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Oddíl 6: Rychle a zběsile Každopádně Mercenaries jsou hodně arkádový produkt. Ať již s přihlédnutím ke zdejším mechanismům či zjednodušenému šup-šup ovládání. Levý analog totiž definuje zbytečně zbrklý pohyb, takže sekundární atak pažbou pro omráčení blízkých subjektů vychází nezřídka vniveč. Pravý analog pro změnu slouží pro manuální otáčení third-person pohledu vůkol a současně nahánění zaměřovacího terčíku, což sice nezní špatně, ale občas tyhle nutné kamerové piruety způsobí nepříjemný bolehlav. Uvedené je jako šité pro FPS a vcelku mi je jasné, proč se mluví o PC konverzi, protože myš by tomuhle představení slušela více! Abych to konečně nějak uzavřel. Tahle nová alternativa ke Command & Conquer: Renegade je určena spíše destruktivnějším typům, pro něž Mercenaries mohou být mimořádně žádanou volbou. Pro přemýšlivé už zase tolik ne, protože navzdory parádním vychytávkám by zdejšímu střílení nezřídka slušelo ubrat na tempu a přidat na rozpracování některých atributů, jako je AI a ovládání - počítaje v to i dopravní a bojové prostředky, kde fyzikální model občas připomíná papírového draka. Přes uvedená pochybení se však jedná o výbornou akci, která dokázala důstojně navázat na odkaz GTA. Hra Mercenaries zatím vyšla jen ve verzích pro PlayStation 2 a Xbox, ale Lucas Arts avizovali, že někdy později se objeví i na PC. Stáhněte si: Videa Související články: Novinky... |
Martin Kaller | |
autorovi je už hodně přes třicet let, působil mimojiné několik let na herním serveru BonusWeb a specializuje se na konzole |