Recenze

Might & Magic Heroes VII - recenze

Strategická značka Might & Magic Heroes (dříve HoMaM) má notně pošramocenou pověst. Po experimentech čtvrtého a pátého dílu i nemastném, neslaném dílu šestém zůstává kultovní trojka etalonem kvality. Tím spíše, že v lednu vyšla její HD verze, která navzdory okleštění o datadisky a přehnané zálibě v neustálém klikání stále nabízí velmi příjemný zážitek. Osvědčení vývojáři z Limbic Entertaintment (Might & Magic X: Legacy, datadisky pro Might & Magic Heroes VI) však avizovali, že se s Might & Magic Heroes VII vrácí ke kořenům. Očekávání byla vysoká, mnozí si ostatně od návratu k počátkům slibovali i návrat série zpět na výslunní. Tomu odpovídá i polarizovaná reakce komunity - někteří jsou nadšeni, jiní naopak naštvaní, že titul nedostál prakticky nesplnitelným požadavkům. Jak už to ale chodí, sedmička je mnohem komplikovanější titul, který nezhodnotíte prostým "ano/ne."

911 Operator - recenze

“Dobrý den, dala bych si pizzu s feferonkama,” ozve se z telefonu. “Tohle je 911, nedělejte si z nás legraci,” odvětí operátor a zavěsí. Něco podobného se určitě stát může, ale jak by vám bylo, kdybyste byli na místě operátora, který právě zavěsil partnerem ohrožované ženě, která nemohla mluvit jinak než v heslech, aby nevzbudila podezření? Asi dost hrozně. Zvlášť, když situace ze hry 911 Operator vychází ze skutečné události, která ale naštěstí dopadla lépe než můj první hovor ve hře. A takových je víc.

Severed - recenze

Jestli Severed něco nezapře, pak je to rukopis svých tvůrců. Studio DrinkBox má na svědomí výbornou akční skákačku Guacamelee! a v případě Severed znovu dokázalo přijít s obrazem originálního světa, který se po vizuální stránce zakousne do paměti, je silně bizarní, současně ale nádherný a až do úplného konce tajuplný. Tenhle novodobý dungeon crawler ostatně udivoval svým vzhledem už na displeji PS Vita a nedávný přesun na mobilní platformy mu na atraktivitě neubral. Zato však na povrch vyplavaly nedodělky v oblasti herní náplně, na mobilech a tabletech snáze pozorovatelné. Vinou toho se cesta napříč hrou bohužel stává o něco všednější záležitostí.

The Final Station - recenze

Jednou z nejdůležitějších součástí her je atmosféra. Občas dokonce dokáže zakrýt, že zbytek díla za moc nestojí. Je to i případ akční plošinovky The Final Station. Postapokalyptický příběh dopovaný depresí, zoufalstvím i nadějí výrazně napravuje dojem z jinak dosti lineární, stereotypní a docela krátké dopravně-běhavé akce. 

Mega Man 11 - recenze

Mega Man se do historie videoher zapsal stejně nesmazatelným písmem jako třeba ježek Sonic. Postavička se vzhledem malého chlapce se po desítky let pravidelně vrhá zachránit Zemi od zlotřilých robotů, přičemž si našla nekonečnou frontu obdivovatelů a přirozeně se tak pasovala na hlavního maskota společnosti Capcom.

Memoranda - recenze

Představte si, že nemůžete několik dní za žádnou cenu usnout, a navíc vedle vaší postele sedí starý námořník, který na vás nepřestane zírat. A aby toho nebylo málo, začnete postupně všechno zapomínat, až si nebudete pamatovat ani vlastní jméno. A teď si představte, že se podobné divné příhody začnou dít i ostatním obyvatelům vašeho města. Vítejte do světa adventury Memoranda, který se rozhodně vymyká běžné, každodenní realitě.

Silence - recenze

Inspirace je důležitá. Skladatelé nám díky ní přinášejí chytlavé songy, spisovatelé čtivé romány a vývojáři návykové hry. Jenže s inspirací se to, jako s čímkoliv jiným, nesmí přehánět, jinak zabijete osobitost svého díla. Exemplárním příkladem je třeba adventura Silence od tvůrců z Daedalic.

Eagle Flight - recenze

Už jsme tu měli simulátory ledasčeho: farmy, traktoru, popelářského vozu, nebo třeba visuté dráhy ve Wuppertalu. Nyní konečně přichází řada na orly, byť se nejedná o žádný hardcore simulátor. Eagle Flight vám díky virtuální realitě dovolí vtělit se do role opeřence, který si to sviští nad střechami post-apokalyptické Paříže a plní různé úkoly, případně zápasí s jinými opeřenci v multiplayeru.

Polda 6 - recenze

Zatímco některé české série se v průběhu času hodně změnily, Polda 6 (Detective Hayseed – Hollywood na Steamu) je v jádru stejná hra, jako předešlé díly. Jedná se o klasickou point and click adventuru, která je založená na silně poťouchlém humoru ve stylu Blbý a blbější nebo jeho české alternativy Kameňák, případně Jáchyme, hoď ho do stroje.

The First Descendant – recenze korejského etalonu grindování

Skvělá střelba, hloupé dialogy, unylý grind

Spider-Man 2 – recenze

A ještě jednou do New Yorku…

Deliver At All Costs – recenze šílené akční arkády

Když hromada zbytečností zabije zábavu

NHL 22 – recenze

Maly krůček vpřed. A zas jen na konzole

Crossroads Inn – recenze

Jak praví klasik: bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. Hostinec tajemstvími opleteného strýčka Martyna ovšem o hosty žádnou nouzi nemá, i proto, že takové malichernosti, jako je otevírací doba, obyvatele malebného světa Delcrys vůbec netíží. Ti jsou zkrátka připraveni nalévat se pořád a vaší prací, jakožto právě plnoletého Martynova svěřence, je jim toto konání zpříjemnit všemi dostupnými prostředky.

Final Fantasy XV: Pocket Edition - recenze

Od letošního února si každý může vzít Final Fantasy XV s sebou do kapsy. Ne, skutečně tomu tak je a nemyslím tím, že na něčem rozběháte PC verzi nebo si streamujete konzolovou. Jedna z vlakových lodí Square Enixu, kterou jako kandidáta na mobilní vydání tipoval asi jen málokdo, slevila něco ze své okázalosti, jinak se však na mobilech a tabletech rozkládá téměř v celé své šíři. Vznikla tím opravdická konverze rozmáchlého JRPG, která je přístupná kdekomu a vychází vstříc specifikům dotykových displejů tím nejlepším možným způsobem. Dostala název Pocket Edition a příjemná povinnost mi, milí čtenáři, ukládá vám sdělit, že jde o malý zázrak.

Sunless Sea: Zubmariner - recenze

Pod mrtvolně bledými tvářemi falešných hvězd se rýsují siluety komínů a průčelí domů Padlého Londýna. Proč Padlého? Vývojáři jej ve své předělávce původně browserové hry Fallen London nechali utonout v podzemním moři bez slunce. Na dehtově černém obzoru jako mizivá naděje poblikává jen několik bójek, ulicemi pohrouženými do mlhy se trousí obrysy postav v cylindrech a vysokých límcích, sklíčenost, odevzdanost a čekání na milosrdný konec se vkrádá v srdce.

Rise of the Tomb Raider: 20 Year Celebration - recenze

Ještě pár týdnů a dvacetileté výročí budu slavit i já: téměř dvě dekády uplynuly od doby, kdy jsem poprvé zasedl ke konzoli PlayStation, a s vyvalenýma očima zíral na perfektní grafiku, fantastické úrovně a dech beroucí architekturu, kterou na obrazovky přinesl první Tomb Raider. Kdybych jen tehdy tušil, že za dvacet let budou vycházet další díly, a že i zbrusu nový a zmodernizovaný Rise of the Tomb Raider mě bude bavit skoro stejně jako ten první tenkrát.

Dog Sled Saga - recenze

Svět má řadu problémů a chyb. Třeba tragický nedostatek dostihových her s psími spřeženími. Jen se přiznejte, že v hloubi duše vás vždy pálila touha po pořádné hafající zábavě na sněhu. Ne? Ale no tak. Tady jste mezi svými. Řekněte to nahlas. Uleví se vám. Aby to bylo jednodušší, zkusíme to všichni společně, ano? Tři, dva, jedna... Bez simulace mašérství není můj život kompletní! To je úleva, že? A dvojnásobná, až zjistíte, že Dog Sled Saga od studia Trichotomy není vůbec špatná hra, právě naopak.