Final Fantasy XV: Pocket Edition - recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Final Fantasy XV: Pocket Edition - recenze

19. 4. 2018 18:30 | Recenze | autor: Jan Hrdlička |

Od letošního února si každý může vzít Final Fantasy XV s sebou do kapsy. Ne, skutečně tomu tak je a nemyslím tím, že na něčem rozběháte PC verzi nebo si streamujete konzolovou. Jedna z vlakových lodí Square Enixu, kterou jako kandidáta na mobilní vydání tipoval asi jen málokdo, slevila něco ze své okázalosti, jinak se však na mobilech a tabletech rozkládá téměř v celé své šíři. Vznikla tím opravdická konverze rozmáchlého JRPG, která je přístupná kdekomu a vychází vstříc specifikům dotykových displejů tím nejlepším možným způsobem. Dostala název Pocket Edition a příjemná povinnost mi, milí čtenáři, ukládá vám sdělit, že jde o malý zázrak.

Když se zbortí bariéry

Vystihuje-li nějaké pojmenování mobilní verzi posledního dílu slavné série, pak je to výraz „přemostění“. Přemostění mezi světem hříček do kapsy a hájemstvím trojáčkových spektáklů. Pocket Edition je v podstatě Final Fantasy XV, jen z něj tvůrci vydestilovali to podstatné, usměrnili jej tak, aby se vyjímal i na mobilech a tabletech, a blyštivý vizuál nahradili hravým chibi stylem.

Na tomto místě mi dovolte malý osobní vnos. Když patnáctka po dekádě strastiplného vývoje ke konci roku 2016 vyšla, měla mou plnou pozornost. Zajímaly mě mocenské tahanice mezi královstvím Lucis a císařstvím Niflheim na pozadí příběhu prince Noctise a ukradeného magického krystalu. Chtěl jsem objevovat zákoutí nesmírného světa ze hřbetu roztomilých chocobů, bavil mě maniakální japonský důraz na detail i překvapivá dospělost hrou nadhozených témat. Měl jsem chuť vyrazit s Noctisem a jeho partou na roadtrip.

Co jsem však neměl, byla vůle investovat do titulu vyšší desítky hodin nebo tuhle dobu ořezat a vědět, že jsem se o dobrodružství takového formátu sotva otřel. Nechtěl jsem se topit v absurdně roztahaném, do sebe zahleděném počinu, který svou bohatost až nabobtnalost dává ostentativně na odiv na každém kroku.

Z toho důvodu jsem uvítal ohlášení jeho kapesní verze. Ta je tu pro ty, kteří podobně jako já, nemají čas měřit se s velikostí Final Fantasy XV, a nabízí jim výbornou alternativu. Redukci padesátihodinového eposu přibližně na čtvrtinu, přímočarost a ovladatelnost jediným prstem, to vše při zachování podstatných prvků, a hlavně při ponechání laťky inteligence a zábavy ve stejné výši.

Více je někdy více

Mezi jednoduchostí a přímočarostí je zásadní rozdíl a Pocket Edition se hloupé jednoduchosti vyhýbá s grácií. Ve hře podstoupíte stovky šarvátek, ani jednou vás ale nenapadne, že by jí mobilní nátura škodila. Princ sice po jednom ťuknutí kolem sebe začne mávat mečem a už se nezastaví, to však neznamená že by soubojovému systému chyběla hloubka.

Noctis může a musí uhýbat a provádět protiútoky, využívá speciálních schopností a magie. Čas od času se mu naskytne příležitost pomoci od parťáků. Někdy musí sáhnout po léčivém lektvaru. Podstatnou součástí zůstává i warp útok, který našemu hrdinovi umožňuje začít bleskově bušit do nepřítele na opačné straně bojiště. Protivníci jsou k tomu variabilní, bossové hojní a co do vzhledu i dovedností nápadití. A především máte nad celou tou spouští dokonalý přehled. Souboje se tak spíše podobají svižnému, elegantnímu tanci a garantuji vám, že budete tančit rádi.

zdroj: Archiv

Efektivita, s jakou byla poslední Final Fantasy převedená na mobilní platformy, je působivá. Rozmáchlý prostor z velkého bratříčka je tentam, pořád tu nicméně najdete polootevřená prostředí, mezi nimiž Noctis, Gladio, Prompto a Ignis přebíhají od jednoho klíčového dějinného momentu k druhému. Fascinuje mě, že autoři při vyplňování těchto prostředí zcela přesně věděli, co hráči na dotykových obrazovkách ocení, a co z rozsáhlého JRPG naopak nemá smysl přenášet. A velebím rovněž jejich smysl pro milé detaily.

Jen díky němu si proto i do kapesní verze našly cestu projížďky v luxusním sporťáku, v němž čtveřice hrdinů cestuje a klábosí, nebo výpravy na populárních opeřencích, chocobech. Jen díky němu můžeme sledovat příjemné večery čtveřice hrdinů, kdy rozloží kemp, Ignis uvaří večeři a boyband na chvíli hodí trable za hlavu a oddá se odpočinku. Budiž to dokladem smysluplného návrhářství a pěkně provázaných mechanismů. Jde jen o drobnost, ale ona drobnost slouží jako skvělý oddychový prvek, stejně jako vám na konto připíše dočasné bonusy ke stávajícím schopnostem. A to je skvělý způsob, jak hráče navést k vedlejším aktivitám.

Ingredience pro přípravu pokrmů (kterých je opravdu hodně) je totiž třeba hledat ve všemožných zapadlých koutech herního prostředí. A když už se jednou vyrazí na výpravu, co takhle ji ohradit řádkou doprovodných činností, řekli si ve Square Enixu. Co takhle přidat pár vedlejších úkolů, mapy s poklady, serepetičky pro sběratele, ředit standardní tempo tu stealth pasážemi, tu duelem s behemotem přes celou obrazovku? Běžně bych si takový podrobný výpis odpustil, ale povězte. Která jiná mobilní hra tohle má?

Malý princ ve světě velkých významů

Samozřejmost, s jakou mnohovrstevnaté Final Fantasy XV funguje na Androidu a iOS, je potom jeho pravým trumfem. Svůj základ má v autorském nastavení mysli, které říká: „vše, co lze přenést, přenes a všemu, co nelze, uprav měřítko“. Na základě toho se nedozvíte, o kolik větší poškození bude udělovat vaše nové kopí, víte ale, že bude efektivnější. Netušíte, jak moc se zvýší tempo útoků, víte však, že máte stále k dispozici košatý strom dovedností. Kvůli obchodníkům není třeba urazit kilometry, pro doplnění zásob stačí vstoupit do menu. Váš čtyřlístek taktéž postupuje po úrovních společně a automaticky, zavalení nadbytkem informací tudíž nehrozí.

Tvůrci si také odpustili dějové výplně a nějaké ty řádky dialogů. O to více žasnu nad perfektním podáním staronové zápletky. Dává totiž smysl a s každou kapitolou táhne vaši zvědavost. Pocket Edition využívá původní audio složky včetně rozhovorů, které byly přečasované tak, aby seděly novému výtvarnému stylu. A jak mu panečku sedí. Final Fantasy XV stojí na všeobjímajících epických momentech stejně, jako se opírá o všední eskapády ústředních hrdinů, o jejich charakterovou prokreslenost i nevinné vtípky. O citlivé vzpomínání na minulost a na druhé straně o tlachy, které zní, jen aby řeč nestála.

A navzdory barevné, roztomiloučké fasádě hra neztratila nic ze své monumentálnosti, má-li zrovna působit monumentálně, ani špetku ze svého rozverného tónu, má-li zrovna hráče bavit. Z velké části je to zásluhou povedeného soundtracku.

Malá velká fantazie

Jak recenze chýlí k závěru, je tu i závěrečná otázka, a to zda mohli tvůrci s Final Fantasy XV: Pocket Edition zajít ještě dál, aniž by byli konfrontováni s limity současných mobilních zařízení. Domnívám se, že ne o mnoho. Že najdeme jen málo kategorií, v nichž lze ještě pokročit.

Napříště mohou vývojáři zapracovat na neposedné virtuální kameře, ať je už vždy jasné, kam běžíte. Měli by optimalizovat zátěž titulu na hardware, aby procenta baterie neubývala tak spěšně, a aby aplikace ani jednou nespadla (přihodilo se mi to asi dvakrát). Jedná se však o ty pověstné marginálie vězící na okraji vynikajícího díla.

zdroj: Archiv

Díla, které představuje mamutí, komplikovaný titul zjednodušený bez toho, aby ztratil svou esenci, svého ducha. Je to senzační úspěch a dar pro lidi jako já. Se zájmem, ale bez času. Kdybych se pustil do původní verze, jen co by se mi otevřel herní svět, rozbolela by mě z té záplavy věcí hlava a já bych po pár hodinách odevzdaně kapituloval.

Takhle jsem ovšem hrál až do konce a s nesmírnou chutí. A doufám, že Pocket Edition nastolí trend, jehož se chytí i ostatní vydavatelé. Ne beze smyslu roubovat velkou hru na malou platformu ani vytvářet chudé mobilní přívěsky, ale strefit zlatou střední cestu. S péčí a rozumem převést.

Verdikt:

Od zábavných soubojů přes vypravěčský um po obsahovou naditost, v oblasti estetiky i hudby, Final Fantasy XV: Pocket Edition exceluje jako první výtečná “velká” hra na dotykových displejích.

Nejnovější články