Galerie

Forever Skies mě zaujaly už při svém oznámení. Sledoval jsem jejich předběžný přístup a napjatě očekával plné vydání. Důvod byl prostý. Příběhů s bojem o přežití, které se navíc očividně inspirují podmořským klenotem v podobě Subnauticy, není nikdy dost. Možnost stavět si vlastní vzducholoď a prohánět se nad mraky prachu halícího zemi zasaženou katastrofou má taky svoje kouzlo. Když hra konečně vyšla, naskočili jsme do ní hned ve dvou a nakopli motory vstříc dobrodružství.

Nemoc ve hvězdách, smrt na zemi

Zemi po katastrofě zahalil prach a ovládl ji rostlinný život. Část lidí se evakuovala do vesmírných arch a část se v boji o život vyšplhala do výšin, kde se snažila přežít na provizorních stavbách tyčících se nad mraky. Vy se z vašeho vyhřátého místečka nad naší rodnou planetou vracíte z prostého důvodu. Musíte najít lék na rudou smrt. Nemoc hrozící vyhubením přeživších. Ve výsadkovém modulu proletíte mraky s úkolem najít výzkum, který všechny zachrání.

zdroj: Far From Home

Od prvních chvil hra vypadá jednoduše skvěle. Zelený prach, který zahalil povrch, se převaluje pod vámi a v dáli se tyčí zbytky věží obrostlých vegetací. Krajinou se táhnou obrovské kořeny a květiny. Pokud Forever Skies totiž něco umí, je to navodit atmosféru. Když navíc už v rámci výuky dostanete do ruky kormidlo svého plavidla, zjistíte, že je místní létání vrcholně relaxační záležitost. První bouřka vám vyrazí dech, když jí budete směle kormidlovat ke světlům ve tmě, která značí další lokace k průzkumu.

Nakonec dost možná zapomenete i na ten příběh. Ono to vlastně není tak těžké. Většina menších i větších dějových linek se totiž odehrává přes poházená PDA. Obecně nešťastné řešení, tuplem, pokud hrajete s někým dalším. Vedlejší příběhy nebo záznamy o jednom odstavci přečtete rychle, ale moc vám toho neodvypráví. Hlavní příběhové zápisky jsou zase obsáhlejší kusance textu, jehož louskání už celkem narušuje plynulost celé hry.

V úvodu zmíněná inspirace v Subnautice z Forever Skies přímo sálá. Od vyrábění přes herní mechanismy až po to vyprávění. Příběh jako takový vás ale dopředu nepožene. Nemá správný spád, volně plyne, a pak najednou skončí. Ano, finále jako takové se mi líbilo a volba jednoho ze dvou konců v sobě má morální dilema, kde není jasné, co je dobré a co špatné. Jenže cesta k němu prostě není dobře vystavěná. Ono co čekat, když hru bez spěchu dohrajete za dvacet hodin.

zdroj: Far From Home

Můj domov, má loď

Příběh nenadchne, spíš vám ukazuje cestu dál. Všude kolem vás blikají lokace k průzkumu, které najdete podle blikajících světel nebo pomocí lodního radaru. Všude můžete pomocí ručního skeneru najít hrstky plánů pro stanice na vaší lodi a samozřejmě hromady materiálů. Je fajn, že v přehledné encyklopedii vidíte, kolik věcí vám v každém typu lokace chybí i jaké tam najdete suroviny. Díky tomu se zbytečně nezdržujete blouděním.

Problém je, že celkově je typů lokací pomálu. Větrné elektrárny, laboratoře, zahrady, habitaty se i přesto, že mají několik variant, brzy okoukají a hlavně se jejich konstrukce začnou opakovat stejně jako šablona průzkumu. Zaparkovat loď, posbírat, co se dá, naházet do lodi, odletět. Vlastně všechno budete dělat kvůli jedinému cíli: piplání vaší létající základny.

Postupně budete rozšiřovat balóny své vzducholodi, přidávat další a další krychle obytného prostoru, stavět vnější můstky a rozmisťovat dekorace, které vyrobíte nebo najdete po cestách. Vaše plavidlo nebude zaostávat ani po vizuální stránce. Stavění je rychlé, přesné a perfektně fungují i schodiště a žebříky, což pořád ve vlastních stavbách není v žánru samozřejmostí.

Galerie

Příjemně funguje i automatizace. Zpočátku běháte kolem lodi, zaléváte květiny, lovíte ručním paprskem suroviny, staráte se o chytače můr, které pak vaříte v hrncích, vyměňujete filtry v zásobnících vody. Ke konci už máte rozstřikovače, automatické palubní sběrače surovin, vylepšený filtr, který není třeba měnit, a tak se jen kocháte svým novým, útulným domovem, který jste si vystavili podle svých představ. Dobře, ne tak docela.

Viry, monstra a jiná nebezpečí

Časem začnete analyzovat viry. Jedná se o vcelku chytrou minihru, kde podle trojice informací musíte odstranit všechny ostatní látky kromě kmenu viru. Z něj pak vyrábíte různé posilovací dávky, které vám pomůžou v překonávání nebezpečnějších částí hry nebo vám umožní samotný postup dál.

Různé nemoci navíc můžete chytit téměř všude. Pokousá vás zmutovaná stonožka, sníte syrové zmutované jídlo? Virus je v těle. Navíc viry nefungují jen tak, že by vám udělovaly poškození nebo snižovaly statistiky. Místo toho vám dají třeba světloplachost, kdy vás oslňují zdroje světla, nebo vám způsobují barevné halucinace.

zdroj: Far From Home

Hlavní nebezpečí na vás ale čeká na samotném zemském povrchu. Brzy se tam vypravíte výtahem, abyste se podívali na pozůstatky lidské civilizace z první ruky. Budete odkázáni jen na vlastní nohy a obsah kyslíkové láhve. Nečekejte ale velké lokace, jde spíš o menší bludiště. Hra vás ve skutečnosti jen jednou vyšle na opuštěnou dálnici, která působí trochu větším dojmem.

Na povrchu vás čekají i nepřátelé. Vlastně jsou tu jen dva základní druhy a oba trápí stejný problém. Hra je i na střední obtížnost v mnoha ohledech zatraceně jednoduchá. Kudlanky, které jsou o hlavu větší než vy, sice působí děsivě, ale dávají minimální poškození. Dokonce takové, že se víc vyplatí je vykuchat nožem než plýtvat šipkami do kuše, které se hodí na sestřelování zdrojů mimo váš dosah.

Promarněným potenciálem jsou i obrovské životní formy. Když se z mlhy poprvé vynoří kolosální tvor, dostaví se ten správný pocit fascinace. Dokud nezjistíte, že jsou ve hře celkem tři takoví a objevují se nahodile, se stejnou animací, jen aby po sobě zanechali několik surovin. Právě tady je srovnání se Subnauticou nejvíc na místě. Ta vás naučila se obyvatel hlubin bát, najít na ně taktiku a přistupovat k nim s respektem. Forever Skies bohužel využívá svá prostředí hlavně jako prázdné kulisy, které v konceptu světa nepůsobí organicky, ale až moc jako videoherní berličky pro sběr surovin.

zdroj: Foto: Far From Home

Tohle není Subnautica!

Vlastně většina věcí, co mě na Forever Skies zklamala, pramenila z nastavených očekávání. Chtěl jsem pořádný příběh, fungující biomy, které vás budou učit, jak s nimi pracovat, a ideálně utopit hromadu hodin ve světě plném možností a zábavy. Jenže tohle není ta hra. Místo toho jsem dostal průměrný příběh plný klišé. Krásný, ale trochu prázdný svět recyklující svůj vlastní obsah a úžasnou stavbu létající základny, se kterou je radost kroužit nad světem zakrytým rostlinami a prachem.

Chápu, že předchozí odstavce mohou působit dost kriticky, ale Forever Skies jsem si vlastně skoro celou dobu užíval. Největší pachuť zanechala až ke konci, kdy jsem si uvědomil, že toho doopravdy nebude víc. Vyvrcholení příběhu přišlo tak nějak znenadání, kdy jsem si myslel, že nastal čas, aby se zápletka naplno rozjela a my se svou mocnou lodí konečně mohli začít brázdit plnou parou oblohu. Jak kdyby někdo kus hry vystřihl, a když se konečně dostanete na vrchol, najednou všechno skončí.

Nejde o špatnou hru. Atmosféra by se hlavně při cestování dala krájet. Hudební podkres se řadí k tomu lepšímu, co skvěle podtrhává atmosféru, a stavba vzducholodi je zábavná i efektivní, přičemž jsem během hraní nezaznamenal žádné technické nedodělky. Až na výjimky jsem se zkrátka a dobře bavil, i když jsem odešel s pocitem, že hromada potenciálu zůstala nenaplněná.