Galerie

Co je Deliver At All costs? Na tuhle otázku se mi ani po zhlédnutí závěrečných titulků neodpovídá snadno. Na první pohled jde o arkádové ježdění viděné svrchu. Hru, ve které budete doručovat zásilky ve zničitelném městě. Navíc na příběhovém pozadí z divokých šedesátých let. Jak samo intro říká, doba rock 'n' rollu, puntíkatých šatů a neustálé hrozby jaderné anihilace. Jenže zároveň je tahle prvotina od švédského studia Far Out Games mnohem divnějším herním zážitkem, než by se mohlo na první pohled zdát.

Seznamte se, Winston Green

Hlavní protagonista Winston by se dal s trochou nadsázky označit za klasického hrdinu noirového příběhu. Začíná bez práce, víme o něm jen, že je doslova vynálezavý, a jeho pohnutou minulost postupně odhalíme. Hlavní ale je, že jednoho dne vyrazí díky rozhlasové reklamě shánět práci v doručovací firmě We Deliver. Právě tohle rozhodnutí odstartuje podivnou sérii událostí táhnoucí napříč třemi akty v rámci několika let. Změny ve Winstonově osobnosti napříč časem odráží i prostředí, a tak se z prosluněného ostrovního městečka přesuneme do vánočního maloměsta a nakonec i do ponurého velkoměsta.

zdroj: Konami zdroj: Konami

Vlastně mě překvapovalo, kolik času si pro sebe příběh hry bere. Často mi přišlo, že víc poslouchám dialogy postav, než že řídím samotné auto. Ve valné většině se jedná o dialogy, k postavám je ale komplikované si najít cestu. Příběh se navíc snaží tvářit vážně. V jednu chvíli se proháníte městem, projíždíte skrz domy, vaším úkolem je přebarvit mečouna na korbě na bílo, a přitom ho krmit krabicemi shnilých ryb, aby se moc nevzpouzel. O několik chvil později vám ale hra vypráví o tom, jaké měl Winston problémy s otcem. Tenhle divný mix navíc časem začnou doplňovat vládní konspirace, tajemné artefakty a spousta dalších podivností.

Po zhlédnutí závěrečných titulků pořád nechápu, co vlastně celým vyprávěním chtělo Deliver At All Costs říct. Důležité příběhové postavy nemají špetku charisma, vyprávění skáče, častokrát nedává moc smysl a vyústění zápletky místo nějakých emocí vzbudí jen zdvihnuté obočí, pod které se vkrádá myšlenka, proč jsem tohle vlastně absolvoval. Odpověď je jasná: Kvůli tomu, co se děje při samotném hraní. Že jo?

Otevřený svět, ale proč?

Samotný jízdní model je povedený. Auto má správnou váhu, drtí cokoliv vám stojí v cestě a všechno díky modelu destrukce padá, jak má, což je samo o sobě fajn. Kromě svého poslíčkovského pickupu navíc můžete osedlat jakékoliv auto, které ve světě najdete. Nicméně moc důvodů k tomu není, protože při misích stejně dostanete ranžové služební auto. Párkrát jsem se v jiných autech projel nebo dokonce sednul na kolo, ale kdyby tam tato možnost nebyla, vlastně by to ničemu nevadilo.

Galerie

Každá mapa je rozdělená na několik lokací, které mimo mise můžete volně projíždět. Hledat schované součástky, rozbíjet bedny s penězi nebo plnit vedlejší úkoly, za které dostáváte nové recepty na vylepšení vašeho vozu. Nečekejte ale nějaký hluboký systém. Všechny šílené recepty, které Winston dostane, jsou herně naprosto zbytečné. Přidělat si na auto lodní roh je sice super, ale má doopravdy jediný efekt – když zatroubíte, kolem se rozbijí okna a lidé začnou utíkat.

Raketový pohon zní cool, jenže auto se stane prakticky neovladatelným a narve to do nejbližší překážky, případně skončí někde ve vodě. Podobně to je i s bodci na kola, zpomalovačem času a vlastně vším, co si ve hře odemknete. Některá vylepšení jako jeřáb nebo naviják dostanete přímo v příběhu, ale zase je nevyužijete jinde než v misích, pro které jsou určené.

zdroj: Konami

Tím samotné vylepšování začíná i končí. Nečekejte zlepšování vlastností auta ani nějakou přípravu na jednotlivé doručovací mise. Tohle je prostě arkáda, u které se nemůžu zbavit dojmu, že vedlejší aktivity jsou v ní hlavně proto, že si někdo usmyslel, že je taková hra potřebuje. Jenže nepotřebuje. Pokud je reálně vynecháte, o nic nepřijdete, stačí projet pár vedlejších misí, které můžou nabídnout nějakou zajímavou zakázku a moc se nezdržovat. Vylepšení i suroviny totiž můžete koupit i v obchodech rozesetých po světě.

Víc mě ve finále štvalo, že celkové rozsekání map na menší regiony zbytečně kazí zážitek. Mezi přejezdy je sice jen kraťoučký loading, ale velice často se stane, že musíte v rámci mise projet třeba tři i čtyři načítací obrazovky, které vytrhují z hraní.

Doruč za každou cenu

No a jak jsou na tom samotné úkoly? Vlastně docela dobře. Každá z nich je originální. Budete vozit atomové bomby, ujíždět před aktivní sopkou, snažit se vyfotit UFO, kličkovat mezi vojenským bombardováním a spoustu dalšího. Trochu horší je fakt, že hra moc nezvládá pracovat se samotnou obtížností a ve finále bych rozdělil mise na triviální a frustrující.

Recenze

The Crew Motorfest – recenze povedené závodní arkády

První typ je mnohem častější. Třeba v jedné z úvodních misí vozíte melouny a nesmíte jich moc vysypat. Pokud se vám to ale nepovede, dostanete se na záchytný bod o kousek zpátky a bez ohledu na to, v jakém stavu jste ho původně projeli, máte korbu zase úplně plnou.

Frustrující typ misí se pak objevuje hlavně v druhé polovině hry. Ideálním zástupcem je už zmíněné převážení atomové bomby, kdy stačí narazit do jakéhokoliv plaňkového plotu, aby úroveň skončila majestátním výbuchem a návratem na začátek mapy. Logicky pak člověku dojde, že celkové rozložení města, provozu a vůbec všeho spíš napomáhá šílené akční jízdě než opatrnému kličkování. Stacionární kamera, která má dva přepínatelné úhly, navíc umí zlobit ve chvíli, kdy potřebujete vědět o svém okolí nebo poskakovat s Winstnem po plošinkách ke krabicím v platformingových pasážích.

zdroj: Konami

Je to prostě škoda, protože často budete jezdit stylem pokus omyl. Třeba v misi, kdy vás armáda bombarduje, nemůžete moc zpomalit, setrvačnost a terén vás občas zradí a červenému kruhu přilétající bomby se téměř nedá vyhnout. Tak prostě kličkujete naslepo.

Hře se nedá nic vytknotu akorát stran optimalizace a audia. Hudební podkres sice neobsahuje žádné licencované písničky, ale celkový dojem skvěle navodí dobovou atmosféru. Vaše auto správně burácí a atmosféra prostě nechybí.

Raději jinam

Deliver At All Costs je prostě podivná herní směs. Snaží se vyprávět příběh, který je napůl vážný a napůl totálně přitažený za vlasy, ale hlavně mu chybí tah na branku. Nabízí zábavné ježdění a možnost ničit všechno, co vám přijde pod kola, ale nedává žádný smysl. Mise jsou zábavné, ale podivně nadesignované, a to ani nemluvím o zbytečném systému vylepšení. Ve výsledku snad každá jednotlivá mechanika má nějaké ale. V důsledku se u mě vlastně stejnou měrou střídala zábava s tím, že jsem kroutil hlavou nad tím, proč někoho nenapadlo ty doopravdy zábavné věci vytáhnout do popředí třeba namísto zbytečného příběhu.