Recenze
Warhammer 40,000: Mechanicus - recenze
7. 1. 2019
|
Mars Vertigo
Games Workshop rozdává licence ke svému oblíbenému universu s grácií Ježíška, v důsledku čehož se doslova a do písmene v poslední době roztrhl pytel s herními tituly s visačkou Warhammer 40,000. Z toho pochopitelně těží především menší nezávislá studia hledající cestu na výsluní hráčské přízně anebo třeba řemeslníci z francouzské dílny Cyanide Studios, autoři posledních adaptací Space Hulka. Jejich krajánci z Bulwark Studios se tedy také vydali na křížovou výpravu skrze legie cizáckého hnusu, za svatým grálem kladných recenzentských hodnocení v tahovce Warhammer 40,000: Mechanicus.
Grimmwood - recenze
8. 10. 2018
|
Jan Slavík
Válka se jak děsivý přízrak vznáší nad krajinou a skrápí pole mrtvých těl potoky černočerných slzí. Doutnající popel značí, kde ještě nedávno stály vesnice, a v nové zemi nikoho se z lidí stávají zrůdy. Neutěšená beznaděj tlačí skupinku znavených přeživších na hranice zlověstného hvozdu. Nezbývá jim, než vkročit dovnitř. Čímž si ale nevědomky podepisují rozsudek smrti. Vítejte v Grimmwoodu.
Distrust - recenze
16. 9. 2017
|
Ondřej Švára
Málokteré studio zdůrazňuje, odkud pochází, tak vehementně jako Cheerdealers. Mrazem a větrem ošlehaní borci z ruského Novosibirsku prý nejlépe vědí, jak vypadá pravé bílé peklo a stvořili Distrust. Sněhem zavátá izometrická survival adventura se sice volně inspirovala fenomenálním hororem The Thing, nicméně zmar v arktické krajině podává dostatečně originálně, když se pod heslem: „můžete přežít, i když se zblázníte“ míchá tíseň s občasnou legrací. Na úplnou žánrovou špičku to ale bohužel nestačí. Vadí ospalá kampaň a koneckonců i příliš monotónní prostředí.
Fire Emblem Heroes - recenze
20. 2. 2017
|
Miloš Bohoněk
Lze převést tahovou strategii z regulérních platforem na displeje mobilních telefonů? No jéje, ještě aby ne, vždyť tahovky jsou na dotykové obrazovky jako dělané. Lze ovšem takovou tahovku převést způsobem, aby nezradila své kořeny, a aby se zároveň uživila coby free to play titul? To už je tužší oříšek. Nintendu a tvůrcům z Intelligent Systems se jej však daří rozlousknout. Fire Emblem Heroes je i přes několik kompromisů hodna svého jména, patří mezi nejpropracovanější mobilní hry dneška, a během několika hodin od svého vydání se navíc vyhoupla mezi nejziskovější aplikace App Storu.
Unravel - recenze
17. 2. 2016
|
Jan Slavík
Také máte někdy pocit, že už hry nedokážou strhnout jako dřív? Že zážitkům, které vás naprosto nekriticky přibily do křesla a nenechaly vás vydechnout, už definitivně odzvonilo? Všechno je na nic, už jsme moc staří a tak dále? Tato hořkosladká sebelítost ovšem dostala pořádný políček od šikovných Švédů ze studia Coldwood Interactive, kteří servírují fantastickou plošinovku Unravel, co nechytne za srdce jen úplné roboty.
Diablo IV: Vessel of Hatred – recenze fajn datadisku
21. 10. 2024
|
Jan Slavík
Prastará nenávist v srdci džungle
Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad - recenze
22. 9. 2011
|
Tomáš Jung
Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad je milník v historii multiplayerových stříleček. Ovšem pozor, chce to nadhled a silnou dávku optimismu. Kdybych měl zrak krtka a odmítal vidět do budoucnosti, smetl bych tuhle nedodělanou hru ze stolu, jako smradlavou rybu. Momentálně je rozervána tornádem chyb a komunita zuří. Má proč. Jenomže oproti jiným zabugovaným hrám je u Rudého orchestru zřetelné, že má poctivé jádro a až bude napumpovaná desítkami patchů, zaslouží si ještě o stupeň vyšší hodnocení, než jaké jsem ji nyní dal. Zde jsou pádné argumenty.
Hotline Miami 2: Wrong Number - recenze
30. 3. 2015
|
Lukáš Grygar
Klimax, orgasmus, le petit mort. Říkejte tomu dle potřeby a představte si ho maximální, nejsytější, jednoduše takový, kdy všechno sepne v příslušném bodě vašeho těla a sestřelí jeho zbytek, prostor kolem vás se zavře na jediný atom a obratem exploduje. Ve druhém Hotline Miami má konkrétní jméno: Death Wish. Tak se jmenuje mise, kde v podkresu sbírá sílu Roller Mobster od Carpenter Brut, nejlepší track tříhodinového soundtracku. Stojím před chodbou, hlídanou dvěma mafiány. Jeden má nůž, druhý železnou trubku. Hudba stupňuje očekávání, přidá se syntezátorová linka a – TEĎ!
Life is Strange - recenze první epizody
5. 2. 2015
|
Honza Konfršt
Mé první kroky v Life is Strange by se daly označit za rozpačité – ujímám se role mladé, z našeho pohledu čerstvě plnoleté dívenky Max, studentky fotografie na prestižní střední škole v jejím rodném městě, Arcadia Bay. Max se do města přestěhovala po pěti letech života v Seattlu, kde žila v odloučení od dětské kamarádky Chloe. Palčivé otázky, zda se kamarádka změnila a jejich dříve tolik blízké přátelství může vůbec fungovat, nezůstanou nezodpovězeny dlouho.
1849 - recenze
28. 5. 2014
|
Lucie Jiříková
V hromadném přesunu zlatokopů do oblasti s výskytem větších zásob zlata je pořádný kus romantiky. Dobrodruhové opouštěli všechny dosavadní jistoty a vrhali se do zcela neznámých vod pouze s vidinou rychlého zbohatnutí. A přestože se na některé z nich vážně štěstí usmálo a udělalo z nich boháče, většina z nich se musela spokojit s tím, že nepošla hlady. Skvělý námět na hru, že? Mysleli si to i vývojáři ze SomaSim a před námi stojí výsledek jejich "zamyšlení" v podobě strategie s prostým názvem 1849.
Assassin's Creed Liberation HD - recenze
24. 1. 2014
|
Daniel Kremser
Asi nebudu jediný, kdo před časem zlomil nad sérií Assassin's Creed hůl, jen aby ji následně tváří v tvář povedené čtyřce pracně slepoval. To jsem ale netušil, že v Ubisoftu zapomněli vyprat úplně všechno špinavé prádlo, a teď jen nevěřícně koukám na HD předělávku Assassin's Creed III: Liberation, která raději neměla vzniknout.
Skulls of the Shogun - recenze
17. 8. 2013
|
Miloš Bohoněk
Tahová strategie Skulls of the Shogun má za sebou strastiplnou štreku a po letech vývoje, prázdných bankovních kont i zápolení s byrokracií Microsoftu se snad konečně dobelhala do veselého finiše. Hra nedávno vyšla i na Steamu v rozšířené Bone-A-Fide edici, která k originálnímu obsahu přihazuje několik singleplayerových i multiplayerových map, a vývojáři si oddechli. Po půl roce trápení si jejich dílo může zahrát takřka každý.
Crusader Kings II: Old Gods - recenze
24. 6. 2013
|
Aleš Smutný
Jaké by to bylo vyrážet s drakkary na loupeživé nájezdy proti uctívačům Bílého Krista, budovat Velkomoravskou říši, obětovávat nepřátele na oltářích starých a pravých bohů? Crusader Kings II patří mezi současnou špičku historických strategií. Disponuje unikátním mixem politické, válečné a společenské strategie, což hře společně s velkou mírou detailu propůjčuje unikátní postavení. Jednoduše řečeno, hra vám dá možnost žít v kůži středověkého vládce.
Don't Starve - recenze
1. 6. 2013
|
Lucie Jiříková
Za vývojářským studiem Klei Entertainment stojí pozoruhodné portfolio her. Jejich tituly Shank, Shank 2 a Mark of the Ninja mnohým z nás přinesly skvělé herní zážitky, které vzešly z osobitého grafického zpracování a zábavných herních prvků.
Deponia 2: Chaos on Deponia - recenze
16. 11. 2012
|
Lucie Jiříková
Na planetě Deponia nebyl pořádek asi nikdy. Vývojářský tým z Daedalic Entertainment ji už v prvním dílu profiloval jako páchnoucí špinavý kus země a od té doby se toho moc nezměnilo. Všude se povaluje haraburdí a páchne to tam jako na smeťáku. O Deponii proto nemá nikdo zájem a jinak to necítí ani hlavní představitel hry Rufus, který k planetě chová bezmeznou averzi.
Wasteland 2 - recenze
18. 10. 2014
|
Jan Smejkal
Nedohrál jsem a možná ani nedohraju. Wasteland 2 mě v jeden moment (zhruba v 90 % délky), zastavila podivnou směsí chyb a designových lapsů. Časem to tvůrci opraví, ovšem mnohem hůř jsem na tom s motivací pokračovat. Hra stojí hned na několika nohách – příběhu (hlavní zápletce, příbězích lokací/frakcí a na rozhodnutích s následky), tahových soubojích, lootu a rozvoji postav. A na všechny tyhle končetiny kulhá jak pouštní ranger, vracející se do masomlejnku sebevražedné mise. Když ani jedna složka díla není skutečně solidní, je v záplavě her, chrlených dnešním herním průmyslem, těžké nedat hře někde v půli vale. Devadesátky jsou pryč, víme?
Blind Fate: Edo no Yami – recenze
22. 9. 2022
|
Jan Slavík
Kondenzované trápení kybernetického samuraje
Iron Danger – recenze unikátního taktického RPG
26. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Her, v nichž můžete vracet čas, je plus minus nekonečno, ale žádná z nich není jako Iron Danger. Tahle realtimová, ale zároveň tahová, sólově kooperační RPG strategie se vymyká přirovnání. Nejbližší, co mě z vlastní zkušenosti napadá, je hudební program Audacity, jen místo tracků mixujete úskoky, výpady a kouzla – a výsledkem je symfonie zabíjení. Zní to divně, hraje se to skvěle.
Anno 1800 - recenze
17. 4. 2019
|
Ondřej Švára
Průmyslová revoluce přinesla lidstvu zašedlé tovární čtvrti, udřené dělnictvo, ale také cylindry, nabírané sukně, nové vynálezy a skvělé příležitosti, jak zbohatnout. Vypráví o tom Anno 1800, již šesté pokračování známé strategické série. Každý další díl Anno získává nové stěžejní téma, aby se alespoň zdálo, že se pokaždé nezpívá ta samá písnička. Proto jsme se v předchozích dílech vypravili na Měsíc, čelili globálním záplavám, okusili sladké plody kolonialismu nebo osidlovali Ameriku.
Forza Motorsport 7 - recenze
3. 10. 2017
|
Jan Olejník
Jak chcete neustále zlepšovat závodní hry, aby mělo smysl vydávat další a další pokračování? Sázet na čím dál tím reálnější fyzikální engine? Věrnější simulace reality přece nemusí automaticky znamenat větší zábavu. Přidávat auta? Nové tratě? Ano, co je doma, to se počítá. Ale je opravdu rozdíl, jestli má Forza zrovna pět set nebo sedm set aut? Při stahování sedmé Forzy z Xbox Live se mi hlavou honila spousta otázek, včetně té nejzásadnější: je po vynikajícím šestém dílu skutečně potřeba vydat pokračování tak brzy?
Zaklínač 3: O víně a krvi - recenze
28. 5. 2016
|
Miloš Bohoněk
„Rozšíření O víně a krvi představuje konec hry Zaklínač 3: Divoký hon. Chtěli jsme ho nazvat ‘O potu a slzách’ nebo ‘Ku*va, bude se nám stýskat’, ale neprošlo to,“ píší vývojáři ve vzkazu, kterým uzavírají závěrečné titulky. Ještě aby se jim po těch letech nestýskalo. Neloučí se totiž jen s námi, nýbrž také s Geraltem. Bylo by bláhové domnívat se, že dámy a pánové z CD Projektu Red již nikdy žádnou zaklínačskou hru neudělají, ať už však bude čtvrtý Zaklínač jakýkoli, hlavního hrdinu někdo vystřídá. Geralt bude tou dobou už jen líně usrkávat sklenku Est Est na své nové vinici v Toussaintu a myslet na Triss, respektive na Yennefer, potažmo na obě. Zaslouženě. Po této jeho poslední zakázce už má vážně právo na oddych.
Sheltered - recenze
2. 4. 2016
|
Jan Slavík
Hry už nás nechaly přežívat kdeco. Záplavy nemyslících chodících mrtvol, města vyhubená viry, noční nájezdy burtonovských monster i prostý hlad. Mezi evergreeny patří jaderná kataklyzmata, spálené světy a hrstky přeživších v krytech. Do takové situace vás postaví i survival strategie Sheltered.
Rise of the Tomb Raider - recenze
9. 11. 2015
|
Jan Olejník
Tomb Raider patří k sériím, se kterými jsem vyrůstal. A přestože jsem první díl hrál už před dvěma dekádami, zůstala mi v paměti řada nezapomenutelných momentů. Tajemné zasněžené jeskyně v Peru, závrať způsobující Saint Francis Folly, geniálně komplikovaný vodovodní systém v The Cistern, posvátná hrůza z gigantické podzemní sfingy a mnohé další. A nyní jsem u Rise of the Tomb Raider s překvapením zíral na to, kolik z té staré atmosféry se podařilo tvůrcům přenést do současnosti. Věřte nebo ne, to samé lze do jisté míry tvrdit i o obtížnosti a hratelnosti, protože se nová Lara úspěšně vyškrábala z kolonky „napodobenina Uncharted“ a jde na věc hezky po svém.
Lightning Returns: Final Fantasy XIII - recenze
7. 3. 2014
|
Aleš Smutný
Miluji japonská RPG a všechno, co se skrývá za žánrovou zkratkou JRPG. Trhá mi proto srdce, když musím přihlížet sestupu celého žánru do podsvětí - alespoň na západě. Do Červené knihy ohrožených druhů se japonská RPG zapsala už na odcházející generaci a nic na tom nezmění několik dobrých nebo dokonce brilantních titulů.
Sniper Elite: Resistance – recenze odstřelování nacistů
5. 2. 2025
|
Jakub Malchárek
Opakovačka, smrt nacisty
Child of Light - recenze
5. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.
XCOM: Enemy Unknown - recenze iOS verze
9. 8. 2013
|
Adam Homola
Komu se stýská po XCOMu, nemusí hrát jen nový a taktéž povedený Shadowrun Returns. Může si XCOM: Enemy Unknown zopakovat, ale tentokrát v mobilním provedení. Stačí mít komplatibilní zařízení, což jsou zatím jen zařízení od Applu. Pokud ale nějakou tu jablečnou hračku máte a novodobý tahový klenot se vám ještě nepřejedl z PCčka či konzolí, můžete to mimozemšťanům nandat i na cestách.
Walking Dead - recenze první sezóny
8. 1. 2013
|
Pavel Dobrovský
„Může se člověk změnit v monstrum, kterého se všichni bojí? Možnosti tu jsou a může se to stát. Viděli jsme případy, které tomu byly blízko a domníváme se, že je to mnohem reálnější, než si myslíte.“ To není citát z Walking Dead, i když by tam pasoval jako kulka mezi oči zombíka. Zmíněná slova s vážnou tváří před několika dny pronesl předák domobrany státu Kansas Alfredo Carbajal směrem k překvapenému tisku. Kromě nutné smršti tweetů a odkazů tím dokázal, že jsou lidé, kterým módní představa zombie apokalypsy – neboli zompocu - rozežírá mozek víc, než by bylo zdrávo.
Torchlight II - recenze
2. 10. 2012
|
Karel Drda
O Torchlight se v žertu říkalo, že jeho největší přeborníci se rekrutují z řad nemocných Parkinsonovou chorobou. Zuřivé klikání myší těmto lidem prý sedne nejlépe. Jasně, je to trochu černý humor, ale pokud si myslíte, že druhý díl přišel s nějakou převratnou novinkou, tak se šeredně pletete. Jenže jinakost by nikdo dvojce nepřál a zároveň neodpustil.
Krater - recenze
22. 6. 2012
|
Vilém Koubek
S Kraterem jsem měl tu čest ještě v době, kdy se zmítal v alfa/beta verzi a z mých prvních dojmů jste asi odtušili, že zrovna nadšený jsem ze hry nebyl. Přesto se v ní podle mého něco skrývalo, atmosféru neměla špatnou a celkově se zdálo, že by se z tohoto ošklivého káčátka nakonec mohlo vyklubat něco docela hezkého. Otázkou je, jak moc jsem byl naivní...