Zaklínač 3: O víně a krvi - recenze
9/10
zdroj: Archiv

Zaklínač 3: O víně a krvi - recenze

Datum vydání:
31. května 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

28. 5. 2016 14:48 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

„Rozšíření O víně a krvi představuje konec hry Zaklínač 3: Divoký hon. Chtěli jsme ho nazvat ‘O potu a slzách’ nebo ‘Ku*va, bude se nám stýskat’, ale neprošlo to,“ píší vývojáři ve vzkazu, kterým uzavírají závěrečné titulky. Ještě aby se jim po těch letech nestýskalo. Neloučí se totiž jen s námi, nýbrž také s Geraltem. Bylo by bláhové domnívat se, že dámy a pánové z CD Projektu Red již nikdy žádnou zaklínačskou hru neudělají, ať už však bude čtvrtý Zaklínač jakýkoli, hlavního hrdinu někdo vystřídá. Geralt bude tou dobou už jen líně usrkávat sklenku Est Est na své nové vinici v Toussaintu a myslet na Triss, respektive na Yennefer, potažmo na obě. Zaslouženě. Po této jeho poslední zakázce už má vážně právo na oddych.

Velký jako Zaklínač 2? 

Když reprezentanti CD Projektu Red mluví, občas musíte jejich velkohubá prohlášení dělit dvěma, abyste se dobrali skutečnosti. Když ovšem řekli, Zaklínač 3: O víně a krvi je skoro stejně velký jako celý Zaklínač 2, byli pozoruhodně blízko pravdy. Dokončení veškerých questů si z mého života ukouslo 26 hodin. A to mi stále zbývá zdejší okresní přebor v gwintu a mapa mě stále provokuje několika otazníky. Poctivý hráč zde klidně utopí 30 hodin. A každá hodina bude stát za to.

Zatímco první rozšíření s podtitulem Srdce z kamene se takřka celé odehrávalo na původní mapě třetího Zaklínače, O víně a krvi vás zavede do úplně nové oblasti – do jižního knížectví Toussaint. Během prvních kroků si budete připadat jako na vinařské dovolené ve Francii nebo Itálii. Azuro jak z obrázku, slunce hřeje, pacholci češou vinnou révu, větrné mlýny se líně otáčejí, bludní rytíři hlídkují za branami paláce a na skvostně vypulírovaném beauclairském náměstí by se dalo jíst z dlažebních kostek. O víně a krvi je překrásnou, vskutku kochací hrou.

Vše je tu nóbl, od architektury přes oděvy a stravu až po jazyk. Toussaintští mluví vlastním specifickým přízvukem, který kupodivu nezní francouzsky, a jejich slovní zásoba by si vysloužila uznalé přikývnutí snad i od mistra Shakespeara. Kdo si libuje v pokročilé angličtině (nebo polštině), ten bude u skvěle napsaných dialogů vrnět blahem. Kdo naopak pokročilou angličtinu neovládá, ten ocení opětovně výtečné české titulky, které květnatou mluvu citlivě reprodukují domácímu publiku. Aneb proč by se měla „mask“ na zahradní slavnosti šlechty překládat jako „maska“, když čeština zná „škrabošku“? Není lokalizace jako lokalizace.

Toussaintští se těší dlouhému míru a blahobytu, zbožňují svou osvícenou kněžnu Annu Henriettu a jsou nevídaně milí. Není divu, že se tady Geraltovi líbí. Když kráčí po ulici se svými dvěma úctyhodnými meči na zádech, nikdo mu nenadává do proměněnců a namísto toho jej slušně zdraví. Koneckonců, potřebují ho. Nutně. V Toussaintu začala řádit jakási šelma, která systematicky vyvražďuje Henriettiny rytíře. Kněžna proto povolala zaklínače s velkým Z.

zdroj: Archiv

Bylo, nebylo… 

Co původně vypadá jako obyčejná zaklínačská zakázka, se postupem času transformuje v mnohovrstvou dějovou zápletku, točící se kolem upírů s lidskými city a šlechticů s city nelidskými. Příběh by vydal na kratší knížku. Umí překvapovat, zavede vás do nečekaně fantastických míst a znalce knižní předlohy zvedne ze židle jedním dojemným setkáním se starým známým. Hlavní dějová linka je zkrátka i hlavní devízou celého datadisku, byť konkrétní argumenty v této recenzi nehledejte. A tak mi to buď budete věřit, nebo ne, protože ty nejpamětihodnější momenty vám samozřejmě nevyslepičím. (Protip: věřte mi.)

Zaklínač 3: O víně a krvi je, jak se ostatně čekalo, dosti upovídaným RPG. Pokud byste se rozhodli sledovat pouze hlavní dějovou linku, troufnu si odhadnout, že více než polovinu času strávíte v cut-scénách a rozhovorech. Což rozhodně není výtka! Tvůrci mají co říct, pečlivě váží slova, každý dialog tu má své místo a nikdo vás neobtěžuje zbytečnými patetickými bláboly. Na ty nikdo není zvědavý. Hlavně Geralt ne.

Datadisk si také udržuje vysokou kvalitu questů, kdy i ty vedlejší jsou kolikrát propracovanější než hlavní v jiných RPG. V zemi jako Toussaint, kde se tolik dbá na tradice a kavalírské ctnosti, pochopitelně nemůže chybět příběh slepě zamilovaného rytíře, usilujícího o pozornost své paní na rytířském turnaji. CD Projekt ví, kdy se sluší zachovat kamennou tvář, ale také ví, kdy je vhodné žertovat. Dávají volný průchod Geraltově sarkasmu, a pokud si na to lajsnete, přísahu před turnajem klidně můžete složit na, cituji, „osvícený podvazek Její Milosti.“

Zkrátka a dobře, zasmějete se tu. Je to lidské, je to fajn. Například jeden quest se odehrává v bance, kde si vás úřednice přehazují jako horkou bramboru, posílají vás od okénka k okénku a vyžadují po vás jeden nesmyslný formulář za druhým. Inu, i zaklínač občas musí řešit všední problémy nás pozemšťanů… Mezi něž jistě patří též pátrání po ukradených magických varlatech. No co, škoda slov, nechte se překvapit!

Když víno chutná po krvi 

Ani fanoušci létajících končetin a trofejí, plandajících na Klepnině sedle, nepřijdou zkrátka. Ústřední questy vás postaví před několik dobře vyvážených a zábavných soubojů s bossy, ale ještě více akce si užijete při plnění loveckých zakázek a vedlejších úkolů, které vás párkrát zavedou do celých pevností plných banditů. Vývojáři představili kolem dvou desítek nových monster, a zatímco některé jsou jen převlečené potvory ze základní hry, jiné jsou svěží a udrží vás ve střehu. Takoví podzemní červi (skolopendromorfové), dravé masožravky (archespory) nebo jakási forma přerostlých obrněných krtků (šarlejové) mi zprvu slušně zatopili, než jsem okoukal jejich chování a přišel na vhodnou taktiku. Zkrátka jako skutečný zaklínač.

V závislosti na vašem levelu může jít o dost slušnou výzvu, nebo naopak o procházku růžovou (spíše vinnou) zahradou. Jako minimální úroveň tvůrci doporučují 34. úroveň, což odpovídá Geraltovu stavu po dokončení základní hry (nemáte-li dokončeno, můžete si nechat vygenerovat novou postavu na 35. úrovni). Pokud už za sebou máte i Srdce z kamene, měli byste být těsně pod čtyřicítkou a v tom případě bych se na vašem místě nebál sáhnout po nejvyšší obtížnosti. Já hrál klasicky na třetí ze čtyř a víckrát než nepřátelé mě do věčných lovišť poslaly nešťastné pády ze skalek.

Doteď mě fascinuje (a coby hráče rozčiluje), že nadčlověk, který před snídaní vymlátí pevnost s dvaceti zloduchy, nepřežije pád z druhého patra. Ostatně nejde o jedinou otravnost, která se z původní hry přenáší i do datadisku. Ovládání Geralta ve stísněných interiérech a trefování se do dveří je nadále o nervy, kůň se nadále nepochopitelně zastavuje uprostřed trysku, různé nepřeskočitelné plůtky nadále obtěžují během potyček, rozsekaná torza těl nadále občas zůstávají viset ve vzduchu… Kolem a kolem však jde o mnohem stabilnější a pohodlnější zážitek než před rokem (ještě aby ne!), a za celých těch 26 hodin mi program padal pouze v jednom malém subquestu, který tím pádem nešlo dotáhnout do finiše.

zdroj: CD Projekt RED

Drobnosti se počítají 

O víně a krvi není žádný sólista a má pozitivní vliv na celou základní hru Zaklínač 3. Předně, vývojáři upravili uživatelské rozhraní a přidali řadu příjemných drobností. Při vyrábění zaklínačského nářadí u kovářů si můžete chybějící suroviny ihned koupit, aniž byste museli listovat v menu. Při sbírání knížek si je můžete rovnou přečíst bez nutnosti otevírat inventář. Při opravování výzbroje u zbrojíře si můžete nechat jedním tlačítkem zrenovovat všechen vybavený vercajk najednou, aniž byste museli individuálně klikat. Při brouzdání po mapě můžete umisťovat vlastní značky… Maličkosti, avšak v součtu výrazně zpříjemňují celkový dojem.

Milou novinku představují i flakónky s různými barvičkami, kterými si můžete upravit vzhled té nabušené zbroje, kterou jste našli v doupěti kikimor, a kterou kvůli té hnusné žluté odmítáte nosit na veřejnosti. Významnější vliv na hratelnost má pak rozšířený systém mutagenů (příběhově skvěle opodstatněný, pšššt), který vám odemkne nové schopnosti a nové sloty pro jejich aktivaci. Nové skilly jsou silné, zvyšují Geraltovu útočnou sílu o desítky procent nebo zmrazují oponenty, ovšem také stojí spoustu zkušenostních bodů. Nové hrátky s mutageny si tak pořádně užijete až v New Game+.

Další fajnovou novinkou je vinice Corvo Bianco, zašlé sídlo, které kněžna Anna Henrietta věnuje Geraltovi hned zkraje hry. Spolu s vinicí dostanete i komicky slušného majordoma Barnabáše-Basila Foltýna, který se, svěříte-li mu dostatečné prostředky, postará o renovaci. Určitě budete chtít opravit ten zchátralý interiér i exteriér, hodit se vám budou stojany na zbraně a zbroje, oceníte i vlastní brusný kotouč, Klepna si zaslouží hezkou stáj a vy koneckonců taky, neboť nová postel vám dá dočasné bonusy ke zdraví či zkušenostem.

Zvelebování vlastního hnízda je zábava, jenže záhy zjistíte, že už není co zvelebovat. Předchozí výčet disponibilních upgradů je takřka kompletní, za chvilku máte hotovo a na konci hry jsem měl v kapse 25 tisíc korun, které nebylo do čeho strkat. A tak jsem za ně nakoupil nekřesťansky drahé suroviny na nové velmistrovské zaklínačské zbroje, které jsem ale beztak nenosil a jen si je vystavil v jídelně. Jo a také jsem vlastně nakupoval gwintové kartičky. Jen tak, z rozmaru. Nový balíček ze Skellige!

Odchod do penze 

O víně a krvi nepřináší do Zaklínače 3 žádné radikální změny, což se od datadisku koneckonců neočekává. A ani to není nutné: mluvíme tu o RPG natolik kvalitním, že i prosté přidání více toho samého by člověka uspokojilo. V CD Projekt Red se však přesto hecli, nespokojili se s obyčejnou recyklací a připravili náramně hutné, krásné, dojemné a v několika ohledech svěží dobrodružství, které fantasticky zakončuje Geraltovu pouť. Tak tedy příjemný důchod, Bílý vlku! Zasloužil sis ho.

Verdikt:

Velkolepé rozloučení s Geraltem z Rivie, učebnicový příklad datadisku a špičkové završení jednoho z nejlepších RPG posledních let. Stejně jako děti mají povinnost chodit do školy, hráči Zaklínače 3 mají povinnost vyrazit do Toussaintu.

Nejnovější články