Recenze

Age of Mythology: Extended Edition - recenze

Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…

Eschalon: Book III - recenze

Nehrál jsem první ani druhý díl Eschalon, ale velmi podobný Avadon 2: The Corruption mě dostal před časem na kolena. V kontextu mnoha událostí z poslední doby tvrdím, že dělat RPG hry jako nezávislý vývojář může být kouzelné pro obě strany - hráče i vývojáře.

Memoria - recenze

Adventury od studia Daedalic Entertainment jsou si v zásadě podobné jako vejce vejci. Ať už se jedná o komiksovou sérii Deponia nebo o temnější The Dark Eye, zaujmou vás překrásnou ručně malovanou grafikou, spoustu rozhovorů a také zajímavých puzzlů. A slabší technické zpracování, zejména neobratné animace, tyto hry úspěšně schovávají za zajímavým herním světem. Vyplývá z toho, že adventury od Daedalicu vzájemně odlišuje zejména příběh.

Divinity: Dragon Commander - recenze

Špičková herní krmě se může od těch nechutných lišit mnoha unikátními vlastnostmi. Například tím, jak citlivě smíchá téměř nemísitelné žánry, aby strávník nežaloval, že někde něco přeteklo a jinde zas něco chybí. A přesně takové je Divinity: Dragon Commander. Je to královská bašta, která téměř nikdy nezklame chuťové pohárky, protože kuchtíci z Larian Studios přesně věděli, kde čeho ubrat a co s čím ladně spojit. Vytvořili dílo s ambicí na michelinskou hvězdičku a mají můj téměř absolutní obdiv.

Monster Hunter 3: Ultimate - recenze

Série Monster Hunter je oblíbená především v Japonsku a v USA, u nás (čti v Evropě) ji moc lidí, alespoň dle mého dojmu, nezná. S každým dalším dílem se ale ukazuje, jaká to je škoda. Monster Hunter je totiž oslava hardcore RPG, které se dá hrát stovky hodin, dají se v něm vyrábět meče, brnění, pasti a hlavně tedy lovit obří monstra, která si nedají nic líbit. A když myslím nic, myslím tím nic ve stylu v poslední době populárního Dark Souls.

Dungeonland - recenze

Zapomeňte na příběh a upozaďte význam zkratky RPG, který se ve spojení s dungeony a kobkami všeobecně skloňuje. Dungeonland je spíše akční mlátička, než nějaká hra na hrdiny, kde je třeba rozvíjet své schopnosti a činit důležitá rozhodnutí. S oběma přimhouřenýma očima by se hra dala označit za brutálně osekaný hack ‘n’ slash, který vás nejdříve vyděsí šíleně vysokou obtížností, aby vzápětí odkryl chytlavé jádro hry, které spočívá procházení tří víceméně náhodně generovaných prostředí a porážení desítek silných nepřátel. Ideálně v multiplayeru.

Of Orcs and Men - recenze

Jakmile se to ve světě her zaleskne něčím novým nebo alespoň trochu neokoukaným, většina hráčů okamžitě zbystří svou pozornost. Pravda je taková, že jsme se přejedli různých klišé, která svým vydavatelům zajišťují jisté a tučné výdělky. Prostě chceme změnu! Nemusí jít o nic velkého, ani revolučního, stačí jen, aby to dobře fungovalo. Of Orcs and Men nabízí jedno neotřelé řešení, což je dobře, ale také moc dobře nefunguje jako celek, což rozhodně není důvod k radosti.

Diablo III - recenze

Uplynulo dvacet let a Zlo s velkým Z opět povstalo. Na Nový Tristram padla hvězda a zabořila se do katakomb místního kláštera, což samozřejmě nevěstí vůbec nic dobrého. Vy, coby hrdina bez bázně a hany, se na místo velké události jdete podívat. Záhy zjistíte, že malé městečko je obléháno hordami nepřátel a tyhle stvůry mají na svědomí i zmizení místního mudrce, nám ne úplně neznámého Deckarda Caina. Je jasné, že spojení s tímhle chlápkem nebude znamenat nic jiného, než že osud říše je opět v rukou jednoho bezejmenného bojovníka.

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.

Dungeon Siege III - recenze

Svět už není, co býval. Roky dané jistoty a základní pravidla berou za své a mizí kdesi v nenávratné historii herního průmyslu. Prosím vás, tuhle větu si zapamatujte a opakujte si ji u každého dalšího odstavce. Dohráním třetího a bez uzardění lze říci, že i dlouho očekávaného pokračování autor tohoto článku rozhodně nevyřešil dilema, zda strávil čas u naprosto fantastické RPG mlátičky, anebo u dalšího pokusu herních vývojářů snažících se přiblížit hry lidem, kteří zrovna včera narazili v magazínu o životním stylu na inzerát propagující PS3 nebo Xbox360.

Zaklínač 3: O víně a krvi - recenze

„Rozšíření O víně a krvi představuje konec hry Zaklínač 3: Divoký hon. Chtěli jsme ho nazvat ‘O potu a slzách’ nebo ‘Ku*va, bude se nám stýskat’, ale neprošlo to,“ píší vývojáři ve vzkazu, kterým uzavírají závěrečné titulky. Ještě aby se jim po těch letech nestýskalo. Neloučí se totiž jen s námi, nýbrž také s Geraltem. Bylo by bláhové domnívat se, že dámy a pánové z CD Projektu Red již nikdy žádnou zaklínačskou hru neudělají, ať už však bude čtvrtý Zaklínač jakýkoli, hlavního hrdinu někdo vystřídá. Geralt bude tou dobou už jen líně usrkávat sklenku Est Est na své nové vinici v Toussaintu a myslet na Triss, respektive na Yennefer, potažmo na obě. Zaslouženě. Po této jeho poslední zakázce už má vážně právo na oddych.

Dungeon Lords - recenze

Postrádáte atmosféru starých dungeonů, kdy jste procházeli zatuchlé kobky, pobíjeli monstra a odnášeli si poklady? Nová hra od autora Wizardry slibuje návrat klasiky, avšak v cestě ji stojí nejedna překážka.

Star Wars Galaxies - speciál

Tato MMORPG se před týdnem stala zase o chloupek lepší hrou díky velkému patchi Imperial Crackdown. Vedle něj vás také seznámíme s českou komunitou, jejími názory na hru nebo užitečnými linky na webu.

Magicka 2 - recenze

Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.

Divinity: Original Sin - recenze

Hráči, co žehrají v diskusích, že už hry nejsou, co bývaly, obtížnost se rapidně snižuje a noví hráči oldschool peckám vlastně vůbec nerozumí, nyní musí chrochtat blahem a od svého PC se jen tak nehnou. Pokud lze totiž o Divinity: Original Sin od Larian Studios něco opravdu říci, pak to, že do puntíku naplňuje význam zkratky RPG, čili v excelentní a moderní podobě realizuje koncept her jako Ultima nebo Baldur's Gate. Je snad možné, aby současné RPG mělo lepší reference?

Divinity: Original Sin - Enhanced Edition - recenze

Divinity: Original Sin byla jednou z nejlepších her loňského roku. Hardcore nostalgiky vábila na pořádnou porci staromódního RPG zážitku, ale zároveň nabídla i řadu moderních prvků, aby byla přístupná i pro mladší hráče. Poskytla komplexní zážitek na desítky hodin, který z hráče dokázal vyždímat všechno a ještě trochu víc, ale hlavně neskutečně bavil. Tvůrci ze studia Larian se však rozhodli, že se svým výtvorem stále ještě nejsou spokojení, a výsledkem je Divinity: Original Sin - Enhanced Edition.

Deathtrap – recenze tower-defense s prvky diablovky

Démoni a další fantaskní kreatury chtějí zničit náš svět a vy se jim v tom snažíte zabránit. Takhle by se dala jednou větou shrnout hra Deathtrap od Neocore Games, tvůrců série Van Helsing, ale zjednodušení by v tomto případě bylo příliš velké. Klasickou strategicko-logickou formuli tower defense her ozvláštňují tvůrci prvky diablovky, v níž si to vaše alter ego musí s řadou nepřátel vyřídit v závislosti na volbě povolání osobně - prostřednictvím meče, kouzla či šipky.

Game of Thrones – recenze 3. epizody

„Když hraješ hru o trůny, buď zvítězíš, nebo zemřeš.“ Památný citát královny Cersei rezonuje celou fantasy ságou Písně ohně a ledu, a i události ve videoherní adaptaci Game of Thrones toho jsou jasným důkazem. Mladičká služebná Mira Forrester se ocitá v královské metropoli a nezkušeně se zaplétá do mocenské hry plné intrik, tajných aliancí a dýk v zádech, jejíž pravidla nemůže znát. Jsou to nervy a také důkaz, že z tvorby studia Telltale Games se konečně stává dílo hodné své předlohy.

World of WarCraft: Warlords of Draenor - recenze

Ahoj, jmenuju se Radek, a už tři roky jsem čistej. Už tři roky jsem se nedotknul žádného MMORPG, a speciálně Wowku jsem se vyhýbal širokým obloukem. (Drobná epizoda s Pandarií se nepočítá, protože mi někdo zaplatil herní dobu na měsíc, tak jsem jenom nakouknul, jestli mám pevnou vůli nehrát. Měl jsem.) Ale pak vyšel datadisk Warlords of Draenor a všechno bylo rázem jinak. Vezmu to ale popořádku.

Middle-earth: Shadow of Mordor - recenze

Víte, co je neuvěřitelné? Že jsme se doteď nedočkali špičkového RPG ze světa Pána prstenů. Rozumějte, bavíme se o jednom z nejmilovanějších fantasy námětů ve sluneční soustavě, který si přímo říká o fortelné singleplayerové dobrodružství s masivním světem, rozličnými frakcemi a rozmáchlým příběhem. A ono pořád nic. Middle-earth: Shadow of Mordor má však k vysněné hře zatím nejblíže. Namísto tradičních RPG se přitom inspiruje vražednou sérií Assassin’s Creed, přičemž slovo „inspiruje“ znamená spíše „vykrádá“. 

Risen 3: Titan Lords – recenze

Vchod do hospody hlídá parchant jménem Moe, o maják se stará mořský vlk Jack, na zadek se vám přilepí ukecaný kopáč Mud a v lese vás klofne ptačí mrchožrout. Ať už ve světě Risen 3 vyrazíte kamkoli, na každém kroku po vás bude pomrkávat sága Gothic a připomínat vám, že tohle je dílo německých veteránů z Piranha Bytes. Ještě aby ne, tady jde totiž opravdu o někdy více a někdy bohužel už méně úspěšný pokus o návrat ke „gothickým“ kořenům a znalci prvních dvou dílů zde zažijí nespočet déjà vu.

Unrest - recenze

Nebýt Kickstarteru, RPG Unrest bychom se zřejmě dočkali i tak, ale v jiné, mnohem skromnější podobě a dost možná by si jí nevšiml vůbec nikdo. Týmu Pyrodactyl se podařilo namísto původně plánovaných tří tisíc dolarů vybrat rovných pětatřicet. Výsledkem tohoto příběhu, jak se pět nadšenců s malými finančními zdroji pustilo do vysněného projektu, je vynikající a netradiční RPG z prostředí starověké Indie.

A Game of Dwarves – recenze

Typická budovatelská strategie vypadá tak, že stavíte nějaký ten zábavní park (Theme Park), budujete tropický ráj (Tropico) nebo si hrajete s vláčky a autíčky (Transport Tycoon). To vše s cílem neprodělat své virtuální kalhoty, splnit v poklidném tempu několik stanovených cílů a během pár hodin strávených u jedné mapy především dostatečně relaxovat a vypiplat dané místo či společnost k obrazu svému.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

Game of Thrones (RPG) - recenze

Po nepovedené strategii Game of Thrones: Genesis se studio Cyanide snaží známou značku provařit v RPG žánru a bohužel opět prokazuje svou (ne)schopnost se s tématem nějak slušně vypořádat. Upřímně nechápu, kde Francouzi vzali licenci na Game of Thrones. Seriál tuhle povedenou ságu katapultoval mezi nejcennější artefakty současné mediální zábavy, takže byste čekali, že se o herní adaptace poperou větší, známější a hlavně šikovnější studia. Z nějakého důvodu se tak nestalo, čili jsme odkázání na Cyanide a jejich metodu „sekám to jak Baťa cvičky, ono se to vyplatí“.

Might & Magic: Clash of Heroes - recenze

Fanouškům čekajícím na vydání šestého dílu Heroes, připadá teď každý den jako týden. Možná ani neví, že si dobu do pátku 14. října mohou ukrátit skvělým titulem, který s jejich milovanou sérií sdílí stejný herní svět, a jehož hratelnost je podobně návyková, jako obligátní „ještě jeden tah a jdu spát.“ Clash of Heroes představuje parádní oddechovku, u níž jedna bitva trvá většinou do deseti minut, ale s radostí u ní strávíte několik hodin.

Zaklínač 2: Vrahové králů - recenze

Cynik zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho, říká Wilde. Vždycky mi přišlo, že docela trefně. Snad proto jsem nikdy nedokázal vítat Sapkowského hrdinu s tak otevřenou náručí, jako většina z vás, kdo tenhle text čtete. Svět zaklínače Geralta je prohnilý až do morku jeho literárních kostí a sám Geralt tou všudypřítomnou hnilobou putuje s konstantním nechutenstvím ve tváři i hlase. A s takovým hrdinou se zjevně Čech (Moravan, Slezan...) ztotožní jedná báseň. Je svým způsobem milé, že si národ cyniků a ateistů až skoro nábožně oblíbil polského autora, ale Sapkowski je všechno, jenom ne patetizující křesťan.

Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze

Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!

Planet of the Apes - recenze

Ještě před příchodem Planety Opic do kin tu je stejnojmenná tombraiderovka, která vychází z klasické novely od Pierra Boulle.

Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze

Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují