| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 3. května 2010 | Verze hry: finální/anglická/PS3 Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Japonská fantazie Příběh hry je poměrně tradiční, fanouškům žánru možná lehce připomene jisté prvky FF IX a Xenogears, byť vypravěčské kvality WKC jsou s těmito zcela nesrovnatelné. Za sedmero horami a sedmero řekami leží království Balandor, kde se právě chystají oslavy narozenin princezny, která tím oficiálně dosáhne dospělosti. Princezna je oblíbenkyní všeho lidu, částečně i z lítosti, jelikož jí jako dítěti zabili matku a princezna od té doby nepromluvila. Na oslavy ale vtrhne zlotřilá organizace Magi, která se pokusí princeznu unést. Naštěstí je zde hlavní hrdina Leonard, toho času pomocník v místním vinařství, který princeznu odtáhne do skrýše ve sklepení zámku. Tam princezna probudí prastaré magické brnění, které Leonarda promění v bájného „Bílého rytíře“. Tím ovšem celé dobrodružství teprve začíná... Jakkoliv příběh využívá mnoha již viděných nápadů a klišé, nelze mu upřít jistou dávku přitažlivosti. Bohužel ale výše popsané problémy s prezentací hry kazí celkový dojem ze zápletky, jakkoliv okořeněné několika zajímavými zvraty a situacemi. Je to škoda, protože herní svět je plný zajímavých nápadů, od poštovních „holubů“, promítajících video-spojení mezi dvěma místy za pomoci očí, až po velkoměsto, existující na zádech pochodujícího gigantického monstra. Mezi klady lze zařadit také hudbu, která je místy opravdu kouzelná a bohatě aranžovaná. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Technické problémy a kompromisy ale vedou k slabšímu zážitku, podobnému spíše hrám z PS2. Tečkou za tím vším je nepříjemně otevřený záměr hry, jelikož tvůrci počítali s trilogií. Na tento neslavný konec se dostanete zhruba po třiceti hodinách relativně snadného hraní, takže slibovaná stovka hodin se – alespoň v offline příběhovém režimu – nekoná. • Soubojové patálie Po stránce herních mechanik je WKC poměrně tradiční a poctivé JRPG. Máte možnost postupně odemykat různé schopnosti svým postavám, stejně jako obměňovat jejich vybavení. Jádrem všeho je samozřejmě bojový systém. Prostředím můžete procházet volně jako např. ve World of Warcraft, přičemž nepřátele také vidíte normálně před sebou a během souboje se nepřesouváte do žádné bojové arény. Souboje probíhají na první pohled v reálném čase, ale ve skutečnosti si všimnete postupně nabíhajícího kruhu zhruba uprostřed obrazovky, který označuje vaši připravenost k dalšímu tahu. Tahem může být výběr útoku nebo kouzla z menu na spodní části obrazovky. Během bojů ovládáte vždy jednoho člena vaší tříčlenné družiny (můžete se mezi nimi přepínat), přičemž AI se stará o zbylé dva. Relativně zajímavý bojový systém ale trpí určitou nevyvážeností obtížnosti. Aniž bych trávil čas jakýmkoliv posilováním postav a záměrným grindováním, všechny bossy ve hře jsem vyřídil na první pokus a zcela mi tak chyběl pocit výzvy a jejího překonání, který jinak k těmto hrám neodmyslitelně patří. Je to tím horší, že jsem si většinu času vystačil s používáním jediného druhu útoku. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Určité nedodělky se přitom projevují také v dalších aspektech bojového systému. Například skutečnost, že zatímco hráč musí být v určité blízkosti protivníka, aby jej mohl napadnout…, což ovšem neplatí naopak. Nepřátelé vás mohou zranit i tehdy, když už jste od nich pěkný kus utekli. Nejzajímavějším prvkem bojového systému je samozřejmě proměna v obřího bílého rytíře, která je poměrně spolehlivým způsobem, jak vyřídit jakýkoliv problém. Proto není možné ji používat neustále a musíte si hlídat „akční body“, nezbytné pro její aktivaci. • Online hřiště Určitou plytkost a krátkost hry do značné míry zachraňuje její online komponent. Nemůžete sice projít společně s přáteli příběhovým módem hry, ale můžete využít svého avatara z příběhu a nasbírat mu zkušenosti během plnění online misí až ve čtyřech hráčích. Mise jsou poměrně primitivní – od úkolů typu donést něco z jednoho místa druhý až po relativně zábavnější vyčištění určitého území od nepřátel. Přesto jde ale o zajímavou zábavu, zpestřenou kromě jiného stavbou lobby v podobě vlastního městečka, kde můžete například obchodovat s ostatními živými hráči. Ani této složce hry se ale nevyhnuly určité nedodělky typu nulové integrace seznamů přátel z PSN. 
zdroj:
tisková zpráva
Celkově je hra nepříjemným zklamáním pro všechny fanoušky doposud špičkového studia. Příslib zajímavého příběhu zůstal nenaplněn, výprava hry navzdory tradičně kouzelnému designu upadá díky slabé technologii, hratelnost trpí řadou drobnějších chybek i celkovou jednoduchostí… a hlavní hrdina je bezduchý panák. Na druhou stranu jde navzdory všem těmto negativům o pěknou hru, která dokáže fanouška žánru zabavit. Osobně znám několik takových, kteří si její hraní užili k plné spokojenosti. Bylo by tedy nefér smést hru ze stolu jako úplný propadák.Související články: Novinky |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
