Recenze
Football Manager 2019 – recenze
7. 11. 2018
|
Václav Pecháček
Zdravím vás, poutníci. Posaďte se! Na téhle staré lavičce je spousta místa. Jestli máte žízeň, tumáte ionťák, vzadu v kabině jich je celá krabice. Noc je dlouhá, ale máte štěstí. Jsem totiž vypravěč! Vypravěč svého vlastního osudu. Na tomhle trávníku jsem štkal slzy štěstí i zoufalství. Tady můj hlas zněl jako hrom, tady mě družina statných mladých mužů poslouchala na slovo. Ano, jsem vypravěč. Ale kdysi dávno jsem býval fotbalový manažer.
For Honor - recenze
21. 2. 2017
|
Jan Slavík
Čas od času se poštěstí. Od tvůrců, kteří sou známí spíše stavěním na již existujících základech (ačkoliv nedávné snowboardové experimenty tento předsudek lehce nahlodávají), spatří světlo světa něco opravdu neotřelého. Taková chvíle nadešla právě teď. Můžeme děkovat, že se někdo odhodlal dát vývoji středověké multiplayerové řežby For Honor zelenou, protože výsledek stojí za to. Pod slupkou technických patálií a diskutabilního zpoplatnění se skrývá, co se týče hratelnosti, skutečný briliant.
Svoboda 1945 – recenze české vzdělávací hry
3. 8. 2021
|
Václav Pecháček
Po válce mír, po útlaku… svoboda?
Football Manager 2020 – recenze
19. 11. 2019
|
Václav Pecháček
Další rok, další Football Manager. Další várka novinek, kterých by si svátečnější hráči asi ani nevšimli, další spousta neopravených nedostatků, které už se mi za ty roky vážně začínají docela zajídat. Možná vám tahle věta bude povědomá: Opět je to nejlepší díl ze všech, ale opět mi přijde diskutabilní vám ho za těch 55 eur horlivě doporučovat. A navíc je to letos bez češtiny.
Pathologic 2 – recenze
24. 5. 2019
|
Jan Slavík
Pathologic se do srdcí, mozků a kostní dřeně těch, co vytrvali, zapsal jako hra nezapomenutelná ve své jedinečnosti, silná a podmanivá, ale také žalostně rozbitá. Čas poskočil o nějakých čtrnáct let kupředu a tvůrci z ruského studia Ice-Pick Lodge přicházejí s (ne)pokračováním. Jedná se o v podstatě tentýž příběh s novým kabátkem. A pod ním hra... ve své jedinečnosti nezapomenutelná, silná a podmanivá, ale také žalostně rozbitá.
Doom - recenze
18. 5. 2016
|
Jan Olejník
Nastartujte Škodu Favorit, do rádia nacpěte audiokazetu s Nirvanou, případně si pusťte třeba Volejte řediteli nebo Kolotoč. Proč? Abyste navodili tu správnou atmosféru! S novým Doomem se totiž vrací nejen oblíbené zbraně a démoničtí nepřátelé z prastarého originálu, ale především i pořádná dávka devadesátých let. Možná s překvapením zjistíte, že dvacet let stará hratelnost může v dnešní době působit nečekaně svěže.
Drakensang Online - recenze
16. 3. 2015
|
Vincent Olejník
Diablo je kultovní klasika, která založila subžánr takzvaných ..no diablovek. Podobnost se svým vzorem mají jednotlivé hry různou. Může to být izometrická kamera, může to být hratelnost zaměřená na vybavení a méně na jiné prvky RPG žánru, může to být identická grafika nebo může být daný titul v podstatě identický. Drakensang Online (homepage) spadá do poslední kategorie, a pokud máte nějaké Diablo za sebou (zejména pak třetí), budete se při hraní Drakensangu hry potýkat s výrazným pocitem déjà vu.
Praetorians – HD Remaster – recenze
6. 2. 2020
|
Vilém Koubek
V roce 2003 byli Praetorians kladně hodnocenou strategií, která vsázela na ve své době méně běžnou hratelnost postavenou spíše okolo taktizování než těžby surovin a budování základen. Fanouškům se její přístup k žánru líbil a jejich láska zřejmě přetrvává dodnes, protože nedávno vyšel remaster – a bohužel nutno dodat, že ne zrovna povedený.
Apocalipsis: Harry at the End of the World - recenze
25. 4. 2018
|
Pavel Skoták
Spolupráce polských herních studií s metalovými kapelami už v minulosti přinesla svoje ovoce. Nijak náročná ale o to údernější skladba Sword of the Witcher od kapely Vader doprovázela vydání prvního Zaklínače. Tentokrát ale ještě trošku přitvrdíme. Už tak znepokojující obrazy a motivy inspirované dřevoryty z 15. a 16. století v Apocalipsis totiž podkresluje důmyslně maskovaná hudba kapely Behemoth a do role vypravěče byl pasován sám frontman kapely Adam "Nergal" Darski.
Cinco Paus – recenze
9. 2. 2018
|
Pavel Dobrovský
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Hollow Knight - recenze
30. 6. 2017
|
Ondřej Švára
Temnota a roztomilost obvykle nejdou dohromady, ale akční plošinovka Hollow Knight je úctyhodná výjimka. V ruinách padlého království se odehraje melancholická pohádka plná smutku, ale i naděje, doplněná o velkolepé herní aranžmá. Arkádu z kategorie metroidvania oživují pestré RPG prvky, rozsáhlé a nelineární prostředí, špičkové výtvarné zpracování a příjemně dlouhá herní doba. Až na občasný backtracking nelze hře nic podstatného vytknout. Je to umělecký majstrštyk.
Pinstripe - recenze
15. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Pokud hledáte přemýšlivou plošinovku s trochou poetiky, Pinstripe je trefa do černého. Táta se v ní žene za unesenou dcerou, což má zajímavý podtext, a díky bonusovému hernímu módu vlastně i pokračování. Na druhou stranu tvůrci nezaměnitelným prvkům hry leccos obětovali. Pinstripe je především velmi krátká a její arkádové prvky průměrné. Kompromisy vyplynuly především ze skromných tvůrčích podmínek.
Mario Party: Star Rush - recenze
20. 12. 2016
|
Pavel Skoták
Existuje na světě vůbec něco, co by nedokázal vyřešit italský instalatér? Těžko! Když je nouze nejvyšší a zábava upadá, objevuje se na scéně Mario, aby rozpoutal velkolepou party se všemi oblíbenými i nenáviděnými postavami, a zároveň zachránil spousty hvězd. Vítejte ve světě Mario Party: Star Rush.
Deadlight: Director's Cut - recenze
12. 7. 2016
|
Ondřej Švára
Probíjet se hordami zombií už je ve hrách stejné klišé, jako skriptovaná akční hratelnost nebo postapokalypsa. Všechny tři fenomény se před čtyřmi lety spojily v plošinovce s hutnou atmosférou a svižným tempem pojmenované Deadlight, která vyšla znovu s podtitulem Director's Cut. Bohužel, nic výjimečného s sebou nepřináší. Vychází vlastně v takřka nezměněné podobě, tedy nejen se všemi pozitivy, ale i dosud nevyřešenými problémy. Zaujme proto jen úplné nováčky, nebo masochisty, co si hodlají za každou cenu, byť i nesmyslnou, osvěžit paměť.
Downfall: Redux - recenze
15. 4. 2016
|
Jan Vrobel
Původní Downfall je adventura z roku 2009 od studia Screen 7. Její Redux verze je nejen updatem po všech stránkách včetně vylepšeného příběhu a nadabovaných postav, ale především připomínkou, že tento skvostný psychothriller existuje. Pokud jste jej ve své době minuli, nic nežehrejte nad datem vydání nebo rozplizlým rozlišením - jde o kousek, který by žádný milovník adventur neměl minout. Zajímat by ale měl mnohem širší paletu hráčů než jsou jen fanoušci žánru.
Dungeons 2 - recenze rádoby nástupce Dungeon Keeper 2
8. 5. 2015
|
Adam Homola
Další z řady ambiciózních nástupců Dungeon Keepera zaťukal na dveře kobky. Horned Reaper vyšel, změřil si ho pohledem, zasmál se a zabouchl za sebou. Ne vážení, nepovedlo se to War for the Overworld a Dungeons 2 svůj cíl také minula. Sice ne o tolik, ale do středu terče má hra od Realmforge pořád daleko. Přitom je v lecčem blíž než spousta jiných klonů a nástupců.
Monaco: What's Yours is Mine - recenze
25. 5. 2013
|
Ondřej Švára
O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.
FIFA 13 - recenze
29. 9. 2012
|
Petr Poláček
Představa, že si tvůrci FIFA her po vydání každého nového dílu sednou, ťukají nervózně propiskama do stolu a horečně přemýšlí, co napsat do bločku za funkce, kterými by ospravedlnili vydání dalšího dílu za rok, je možná naivní. Byly však doby, kdy se s ohledem na formálnost a strojenost „novinek“ v nových FIFA hrách, opravdu zdálo, že tomu tak je. Na ty je však lepší zapomenout, protože už to dlouho neplatí. A pokud si mám představit, jak asi vypadal brainstorming na FIFA 13 hned po vydání FIFA 12, tak vidím místnost plnou designérů, kterak se překřikují a hádají o to, který z prvků by ve FIFA 13 rádi odladili a vypilovali.
Cities: Skylines II – recenze budovatelské strategie
19. 10. 2023
|
Jan Slavík
Hra, která ještě neměla vyjít
Operation Flashpoint: Red River - recenze
21. 4. 2011
|
Dan Vávra
Neuběhly ani dva roky od vvydání Dragon Rising a Codemasters přicházejí s novým dílem původně české taktické akce Operation Flashpoint. Minule se bojovalo na skutečném ostrově v Pacifiku, tentokrát se konflikt přenesl do Tádžikistánu, země ležící mezi Afghánistánem a Čínou. Co nového nás kromě změny bojiště tentokrát čeká?
Carrier Command: Gaea Mission - recenze
3. 10. 2012
|
Ondřej Švára
Když pomineme solidní kus jménem Hostile Waters, tak jsme čekali čtyřiadvacet let, až někdo pochopí, že Carrier Command z roku 1988 byla fantastická hra, na kterou se neprávem zapomnělo. Spojit taktickou válečnou akci s mořeplavectvím a realtimovou strategií je přece tak atraktivní koncept!
Ridge Racer Unbounded - recenze
11. 4. 2012
|
Ondřej Švára
Ridge Racer před sedmnácti lety asistoval u launche konzole PlayStation, která lidi donutila vyklidit arkádové kluby a pěstovat důlek v domácím gauči. S přibývajícími díly se však stárnoucí závodní značka ocitla mimo hlavní zájem Sony a za reprezentativní titul PlayStationu bylo zvoleno Gran Turismo. Ridge Racer se tak přesunul hlavně na handheldy a na konzolích postupně ztratil ekonomickou sílu i popularitu. A budoucnost mu dala na výběr: buď facelift, nebo zánik.
Tormentum: Dark Sorrow - recenze gigerovské adventury
12. 3. 2015
|
Vilém Koubek
Jedna z mnoha pravd o životě říká, že je jen tenká hranice mezi šílenstvím a genialitou. A své místo na slunci si zaslouží převážně jedinci, kteří mezi těmito stavy dokážou plynule přecházet, byť třeba podvědomě, a navenek těžit to nejlepší z každého z nich. Uměl to třeba stvořitel Vetřelce H. R. Giger, a neméně se to dařilo i Zdzisławu Beksińskému. Tvůrci Tormentum: Dark Sorrow ze studia OhNoo se za hranice obou stavů podívali taky, a my se zase podíváme, jak se to na jejich hře projevilo.
Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 - recenze
12. 1. 2014
|
Lucie Jiříková
Mnoho herních vývojářů miluje věty o tom, že se snaží tvořit hry, které by sami chtěli hrát. Studio Rebellion mezi ně ale patřit opravdu nemůže. Jim by do úst pasovala nanejvýš slova o velkých prodejích skrze vychytralý marketing. Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 je toho ukázkovým příkladem.
Battle Worlds: Kronos - recenze
25. 11. 2013
|
Daniel Kremser
O tom, že Kickstarter funguje do jisté míry jako zachránce okrajových žánrů asi nikdo nepochybuje. Plejáda povětšinou povedených adventur je toho ostatně důkazem. Široká hráčská obec ale nezůstala pouze u nich a nyní se začíná přesouvat na bitevní pole strategií, které v poslední době zažily masivní úpadek. Obzvláště ty tahové moc úspěchů nezaznamenaly, a tak je každý kousek vítán s nadšením. Obzvláště když je alespoň tak dobrý, jako Battle Worlds: Kronos.
LEGO Marvel Super Heroes - recenze
23. 11. 2013
|
Lucie Jiříková
Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nápis LEGO na přebalu her už nějaký ten pátek plní funkci pečetě kvality. LEGO hry jsou zábavné akční 3D adventury, které nám (hlavně v posledních letech) přinášejí zábavu na motivy známých filmových a komiksových hrdinů. Po Star Wars, Batmanovi, Indiana Jonesovi a Lord of the Rings v LEGO kabátku nyní přicházejí na přetřes akční hrdinové ze stáje Marvel.
Dungeonland - recenze
15. 2. 2013
|
Jakub Kovář
Zapomeňte na příběh a upozaďte význam zkratky RPG, který se ve spojení s dungeony a kobkami všeobecně skloňuje. Dungeonland je spíše akční mlátička, než nějaká hra na hrdiny, kde je třeba rozvíjet své schopnosti a činit důležitá rozhodnutí. S oběma přimhouřenýma očima by se hra dala označit za brutálně osekaný hack ‘n’ slash, který vás nejdříve vyděsí šíleně vysokou obtížností, aby vzápětí odkryl chytlavé jádro hry, které spočívá procházení tří víceméně náhodně generovaných prostředí a porážení desítek silných nepřátel. Ideálně v multiplayeru.
Hunted: The Demon's Forge - recenze
16. 6. 2011
|
Karel Drda
Kdyby náš stát generoval stejným tempem HDP, jako herní průmysl vymýšlí neustále nová univerza fantasy světů, asi bychom se měli jak pěkně vykrmení čuníci. Hunted: The Demon's Forge sice nabízí nový a neokoukaný svět, do něhož tvůrci zasadili dvě zbrusu nové postavy i příběh, ale tahle taškařice věru díru do světa neudělá. Ponořit se do příběhu, který na sebe vrství jedno klišé za druhým, tak jako všechny filmy se Stevenem Seagalem v uplynulých dvaceti letech, to dá zabrat i hodně tolerantnímu hráči. Ale raději pěkně po pořádku. Ono udělat hru, která není originální a navíc jako závdavek nenabízí žádnou přidanou hodnotu, není popravdě žádný majstrštyk, ale zase na druhou stranu takových titulů se objevila celá řada a byly úspěšné.
Sports Champions - recenze
2. 11. 2010
|
Aleš Smutný
S příchodem pohybového ovladače PS Move musel neodmyslitelně přijít i multidisciplínový balíček, jakým bylo Wii Sports a bude Kinect Sports. Sports Champions ze zaběhnutého modelu nijak nevybočuje. Nabízí šest rozdílných sportů, v nichž se můžete realizovat a řádně testovat, jak vlastně ovladač PS Move má fungovat. To se hře daří, nicméně tak trochu trpí tím, čím trpí logicky i její kolegové. Patří do rodiny „party games“, což znamená, že největší zábavu si s ní užijete až ve skupince přátel, která se bude trumfovat.