Výsledky hledání pro: game tycoon

Death Road to Canada - recenze

20. 10. 2016 | Pavel Skoták

Víte, co zavinilo největší počet dopravních nehod ve Švédsku? Los. Zkuste si pak takové nebezpečné zvíře představit třeba ve Spojených státech, které jsou sice zmítané zombie apokalypsou, ale stále jde o zemi neomezených možností. Máte? Skvěle. A teď si představte, že takový poraněný los nezemře vaší rukou podle představ, ale v posledním záchvěvu života se rozhodne vzít všechny (před zombíky prchající) nebožáky s sebou na onen svět. Přežil jediný a do Kanady pořád daleko. Kruté.

Mother Russia Bleeds - recenze

16. 9. 2016 | Jan Vrobel

Policisté v zimních uniformách se chichotají mému utrpení, zatímco hromotluk, jehož modrá kůže je jako deník každodenního života v gulagu, se ze mě snaží dostat duši. Prozatím pěstmi. Štětky s pěnou u úst běhají po ulicích a snaží se bodnout normální lidi stříkačkami s drogou. Otroci v sado maso klubech si hrají na psy i prasata. Kombajn, který běžně sklízí řepku, sklízí lidská těla. Pod vlivem silných halucinogenů se snažím obrátit si kůži vzhůru nohama, protože se mi její vnější strana příliš nezamlouvá. Navzdory tomu není čas otálet. Matička Rus krvácí a revoluce nepočká.

MXGP: The Official Motocross Videogame - recenze

7. 4. 2014 | Ondřej Švára

„Na plnej plyn“ se v počítačových hrách obvykle jezdí se čtyřmi koly pod zadkem. Zřídkakdy se moderní vývojáři pustí do rizika a zkusí štěstí s jednostopou zábavou. A pokud to udělají, kladou si za cíl pouze pobavit, ne se nimrat v realističnosti. Donedávna proto motocyklová zábava de facto začínala a končila s akrobatickou sérií Trials. Kdovíjakými příznivci motocyklové zábavy nebyli ani italští Milestone, mistři virtuálního volantu a autoři kde čeho (bohužel), co zavání benzínem.

Minecraft: Story Mode – recenze 4. epizody

30. 12. 2015 | Miloš Bohoněk

„Vždyť redstone se přeci nedá aktivovat křesadlem… Tahle konstrukce by v Minecraftu nedržela pohromadě, písty a slime blocky se o sebe takhle neopřou… Škoda, že to prase nespadlo do ohně, by z něj byl rovnou řízek.“ Protože Minecraft: Story Mode je docela nudná záležitost (viz recenze první, druhé a třetí epizody), přizval jsem si ke hraní čtvrté epizody mladšího sourozence, který, stejně jako většina jeho vrstevníků, Minecraft pravidelně mastí. Dopadlo to přesně tak, jak byste se obávali: moc ho to nebavilo, nejvíc se bavil kritikou věcí, které Telltale ve své adaptaci „zprznili“, a těšil se, až se zase vrátí do normálního Minecraftu.

Renowned Explorers: International Society - recenze

23. 9. 2015 | Jakub Kovář

Nebudu zastírat, že jsem nad prvním obrázkem z Renowned Explorers ohrnul ret a opovržlivě zamručel: „Zase nějaká hovadina z Facebooku.“ Grafický styl tomu odpovídá. Zaujal mě však popis hry i tahové souboje a o pár obrázků dál už jsem si říkal, že veselé barvy nemusí být nutně na škodu. O mnoho hodin později ve hře mohu konstatovat, že minout tuhle hru, kde si hrajete na novodobé Kryštofy Kolumby, by byla obrovská chyba. Zvlášť pokud rádi přemýšlíte u tahových soubojů, poznáváte netradiční herní mechanismy a rozhodujete se v psaných příbězích, kde možnosti řešení problémů ovlivňují, jako ve správném gamebooku, i schopnosti vašich hrdinů.

The Swindle - recenze

16. 8. 2015 | Jan Slavík

Premisa stealth plošinovky The Swindle je jednoduchá. Scotland Yard plánuje spuštění velkobratrského zařízení, umožňujícího absolutní přehled nad Londýnem. To by hlavnímu hrdinovi, lupiči z povolání, samozřejmě udělalo nepříjemnou čáru přes rozpočet. A vám také, protože vašim úkolem je nasbírat dostatek peněz, abyste si mohli dovolit koupit vstupenky do různých částí města, a nakonec se pokusili ukrást ultimátní zbraň přímo z pod rukou mechanických "mužů" zákona. Máte pouhých sto dní na to, abyste se propracovali ze slumů přes skladiště, vily, kasina a banky až do policejního okrsku. Pokud se vám to nepodaří, policie spustí ďábelský projekt a vy už Londýn uvidíte jen zpoza mříží.

Grim Fandango Remastered - recenze

1. 2. 2015 | Pavel Dobrovský

Co se stane po smrti? To je otázka, která trápí všechny věřící. Bude to kotel žhavé vody? Andělské chóry? Napichování na kůl? Zástupy panen? Čert s vidlemi? Reinkarnace? Ne, hlavně ne reinkarnace! Nikdo nechce být švábem! Oproti věřícím to mají pragmatici a ateisté lehčí. Buď neočekávají nic, nebo se chtějí nechat překvapit. Nikoho by ale nenapadlo, že se pár sekund po zhasnutí života objeví smrtka a jako cestovní agent mu nabídne tour-de-záhrobí. Přesně to se děje ve světě Grim Fandanga a ne, vy nejste ten nebožtík. Namísto toho jste Manny Calavera, úředník ministerstva smrti s teleskopickou kosou, kterému tak trochu nevychází život. Vlastně: Smrt.

Wasteland 2 - recenze

18. 10. 2014 | Jan Smejkal

Nedohrál jsem a možná ani nedohraju. Wasteland 2 mě v jeden moment (zhruba v 90 % délky), zastavila podivnou směsí chyb a designových lapsů. Časem to tvůrci opraví, ovšem mnohem hůř jsem na tom s motivací pokračovat. Hra stojí hned na několika nohách – příběhu (hlavní zápletce, příbězích lokací/frakcí a na rozhodnutích s následky), tahových soubojích, lootu a rozvoji postav. A na všechny tyhle končetiny kulhá jak pouštní ranger, vracející se do masomlejnku sebevražedné mise. Když ani jedna složka díla není skutečně solidní, je v záplavě her, chrlených dnešním herním průmyslem, těžké nedat hře někde v půli vale. Devadesátky jsou pryč, víme?

Rayman Jungle Run - recenze

23. 10. 2012 | Pavel Dobrovský

Michel Ancel se nikdy netajil náklonností k jakémukoliv přístroji, který má ovládací prvky a displej schopný zobrazovat pohyblivou grafiku, protože na takových věcích se s trochou snahy dá vždycky rozjet Rayman. Jeho věčně optimistický hrdina si tak zaskákal na Game Boy, N-Gage, Dreamcastu, Mac OS i na mobilních telefonech. Do portfolia ale něco chybělo – vydání na iPhonech, iPadech a na Androidu. Jungle Run spolehlivě zaplňuje jak tuto mezeru, tak tu mezi Rayman Origins a Legends.

The Curious Expedition - recenze

3. 10. 2016 | Pavel Skoták

Možná víte, že Marie Curie získala dvě Nobelovky, ale věděli jste taky, že jen o prsa prohrála s Charlesem Darwinem svůj souboj o nejvěhlasnějšího světového dobrodruha? Plejáda zlatých sošek, drakohamů a slonoviny, které vozila ze svých objevitelských cest, stačila na H. P. Lovecrafta i další osobnosti, ale jen ten proklatý Darwin toho nabral víc. Inu, nejsilnější přežije a vyhraje.

Viva Pinata - recenze české verze

7. 12. 2006 | Redakce Games.cz

Věcí, které dokáží ihned vyvolat okouzlený úsměv, není zas tak moc. Jednou z nich je zahrádka plná roztomilých zvířátek ve strategické simulaci pro celou rodinu. Nakolik je zábavná a jak se povedla první lokalizace X360 hry?

Minecraft: Story Mode - recenze 6. epizody

8. 7. 2016 | Miloš Bohoněk

Když české studio FiolaSoft vydalo plošinovku Blackhole, způsobilo malé pozdvižení. O dabing se totiž namísto klasických herců starali vybraní youtubeři. Šlo o prozíravý model, který autorům zaručil slušné mediální pokrytí. A stejnou taktiku zvolili i vývojáři ze studia Telltale, kteří známé youtubery obsadili do hlavních rolí postav v šesté epizodě adventurní série na motivy Minecraftu. Bohužel to vzali za špatný konec.

Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze

15. 12. 2015 | Jan Slavík

Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.

Zaklínač 3: Srdce z kamene - recenze

16. 10. 2015 | Miloš Bohoněk

Víte, co je největší kumpán z téhle hry vlastně zač? Není to ani princezny požírající drak, ani plundrující bandita, ale právník. To je kolikrát úplně nejhorší. Myslíte si, že si s ním sjednáte jednu věc, jenže když dojde na zúčtování, z drobounkých písmenek na druhé straně lejstra uplete oprátku a pevně ji stáhne kolem vašeho krku. A to si piště, že na zúčtování dojde! Právník nikdy nemešká, nikdy nezapomíná a nikdy neodpouští. Doktor Faust by mohl vyprávět. A charizmatický Olgierd von Everec, jedna z hlavních postav datadisku Srdce z Kamene, také. „Dávej si pozor, co si přeješ,“ radí muž, kterého nelze zabít. Ona to totiž není žádná výhra.

Grand Ages: Medieval - recenze

9. 10. 2015 | Václav Pecháček

Když se člověk zamyslí nad tím, co mu obvykle nabízí běžná středověká strategie, obvykle mu z toho vylezou řady obrněných rytířů, jejichž stehna obepínají mohutné válečné oře a všude se blyští nejrůznější pichlavé nástroje války. K tomu může bez většího váhání přihodit smrduté sedláky, na které se stačí křivě podívat a oni prchnou z bojiště jako smečka pozoruhodně tupých zajíců. No dobře, to je přehnaná generalizace, kterou kladu na vrub své obsesi Medieval II: Total War. Ale navzdory tomu, že názvem a fontem jako kdyby mému oblíbenci z oka vypadl, Grand Ages: Medieval je úplně jiné zvířátko.

868-HACK – recenze abstraktního kyberpunku

14. 2. 2015 | Lukáš Grygar

Dobří hackeři se vracejí. Uvnitř 868-HACK jsem strávil nehorázně času, když se jí ještě říkalo 86856527, měla deset MB a byla zadarmo. Teď má mega sedmnáct, stojí bratru sto pade a jestli se bojíte, původní prototyp zůstává k dispozici. Vznikl v rámci sedmidenního game jamu na téma roguelike hry, tedy hry inspirované zdoláváním generovaných kobek ve strohém střihu legendárního NetHacku. V tomhle případě se negenerují kobky, ale lo-fi matrix, rozparcelovaný na sektory. Sektory jsou pak rozdělené na políčka, po kterých se pohybujete ve stylu oblíbeného raně devadesátkového seriálu: krok za krokem. S každým vaším udělají jeden i nepřátelé. Jací?

Race the Sun - recenze

2. 1. 2014 | Ondřej Švára

Když v Race the Sun zapadá slunce, dostávají za pravdu všichni kádři přes sejčkování. Pokaždé, když totiž obzor zčervená, skončí ošklivou nehodou další level plný rychlosti a adrenalinu. Ten a mnoho dalších vytvořili blázni ze studia Flippfly, kteří svoji divokou závodní hru popisují jako "hyper-kinetickou" arkádu s minimalistickým stylem. Mluví pravdu. K dokonalosti se sluší dodat, že v Race the Sun se potkaly Wipeout a Skyroads a že to s tím smrtonosným západem slunce myslím opravdu vážně.

Lilly Looking Through - recenze

7. 11. 2013 | Daniel Kremser

Název této hry a studia Geeta Games vám asi moc neřekne. Stejně tak nebudete rozumět spojení malé nenápadné adventury s filmy jako Alenka v říši divů nebo Harry Potter. Hodně dětská stylizace má navíc daleko i do kultovní série Myst. Přesto má Lilly Looking Through se všemi zmíněnými díly jedno společné – tvůrce hry, jako kreativní hybnou sílu, která si odskočila od vysokorozpočtových projektů, a s pomocí kickstarterového projektu nás nyní vezme na melancholickou procházku fantasknem.

Feist - recenze

18. 11. 2015 | Jan Vrobel

"Fist" nemusí znamenat jen pěst. Nechme stranou scórácké fórky na téma fisting a panzerfaust, koneckonců na stránkách Games.cz nemají své místo, a raději se vzdělávejme – "fist" je totiž i německé označení pro malého naštvaného pejska. Právě z němčiny také pochází anglické slovo "feist", které patří někomu, kdo je snadno k rozdurdění. Náladu stejnojmenné hříčky od švýcarské partičky vývojářů Bits & Beasts to vystihuje celkem patřičně.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části

11. 9. 2015 | Václav Pecháček

Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.

Destiny: The Taken King - recenze

30. 9. 2015 | Daniel Kremser

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Hydrophobia Prophecy - recenze

1. 6. 2011 | Vilém Koubek

Málokterý titul se může pyšnit takovou minulostí, jako právě Hydrophobia. Přece jen, když jednou hra vyjde a za moc nestojí, málokdy se objeví vývojáři s prohlášením, že ji předělají a vypustí na světlo světa v té nejlepší možné verzi. Přitom na Hydrophobii je pramálo zvláštního nebo zajímavého - jen voda. Ano, je to nejdůležitější kapalina na Zemi a skutečně je její zdejší zpracování lepší než u jakékoli konkurence. Ale vytahovat kvůli ní hru ze srabu? Buď jak buď, stalo se a Hydrophobia se vrátila (ve skutečnosti už podruhé, pokud počítáme i vylepšenou verzi původní hry s přízviskem Pure) s podtitulem Prophecy. Velkou slávu a ohňostroje však chystat netřeba.