Recenze
Dog Sled Saga - recenze
23. 10. 2016
|
Pavel Dobrovský
Svět má řadu problémů a chyb. Třeba tragický nedostatek dostihových her s psími spřeženími. Jen se přiznejte, že v hloubi duše vás vždy pálila touha po pořádné hafající zábavě na sněhu. Ne? Ale no tak. Tady jste mezi svými. Řekněte to nahlas. Uleví se vám. Aby to bylo jednodušší, zkusíme to všichni společně, ano? Tři, dva, jedna... Bez simulace mašérství není můj život kompletní! To je úleva, že? A dvojnásobná, až zjistíte, že Dog Sled Saga od studia Trichotomy není vůbec špatná hra, právě naopak.
Subterrain - recenze
17. 5. 2016
|
Ondřej Švára
Podzemní město na planetě Mars vás vyzývá, abyste přežili devastující útok vetřelců, nahodili generátory a pokusili se z pekelné mely bezpečně pláchnout. Střet osamoceného člověka s armádou mimozemského zla v polorozpadlé kolonii přináší zajímavý mix survival hororu, taktické akce, výroby předmětů a strategie. Překvapivě dobrou sci-fi hru navíc nesouží žádné dramatické obtíže, protože tvůrci ze studia Pixellore odvedli na Subterrain poctivou práci.
RoboCop: Rogue City – Unfinished Business – recenze akčního přídavku
29. 7. 2025
|
Jakub Malchárek
Další šichta
PGA Tour 2K25 – recenze letošního golfového ročníku
17. 3. 2025
|
Jan Slavík
Golf výtečný, omáčka otřesná
Planet Coaster 2 – recenze druhého dílu stavitele zábavních parků, který nebyl tak úplně potřeba
19. 11. 2024
|
Michal Krupička
Lepší i horší, ale hlavně docela stejný
Heading Out – recenze závodního road tripu v neskutečném stylu
31. 5. 2024
|
Patrik Hajda
Vizuální novela? Závodní hra? Komiks? Ano!
Planetiles – recenze strategičtějšího Dorfromantiku
12. 4. 2024
|
Patrik Hajda
Pokrýt oceán pevninou není žádná hračka
Stargate: Timekeepers – recenze Commandos ze světa Hvězdné brány
26. 1. 2024
|
Michal Krupička
Hra, která se snaží být seriálem, a přitom na vlastní seriál zapomíná
Truck Driver: The American Dream – recenze
12. 11. 2023
|
Patrik Hajda
Tohle má být ten americký sen?
UFC 2 - recenze
23. 3. 2016
|
Aleš Smutný
Ještě před dvěma lety bych s klidem konstatoval, že UFC a MMA obecně sleduje v České republice deset lidí a hra, která se věnuje tomuto sportu, zaujme zhruba stejně jako wrestlingová série WWE. Časy se ale mění. I když se MMA popularitou ani zdaleka neblíží fotbalu nebo hokeji, povědomí o něm stoupá v zahraničí i u nás. Ruku v ruce s tím se vyvíjí i herní zpracování UFC od studia EA Canada, které stojí za boxerskou sérií Fight Night. Potvrzuje to nedávno vydaný druhý díl UFC, který navazuje na dva roky starou jedničku, a posouvá videoherní zpracování MMA na zcela jinou úroveň.
Happy Game – recenze dětské noční můry od Amanity
1. 11. 2021
|
Pavel Makal
Připravte se na příjemné mrazení
Ghost of a Tale - recenze
27. 3. 2018
|
Pavel Dobrovský
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Quern - recenze
3. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Adventura Quern - Undying Thoughts ukrývá krásu v těžkostech. Jejím leitmotivem jsou náročné puzzly, které ovšem díky stmelující myšlence a hloubavé atmosféře vytvářejí pozoruhodné dílo schopné dokonale odtrhnout člověka od reality. Dobrodružství z tajuplného ostrova, kde se zastavil čas a neplatí přírodní zákony, patří k těm, které nevznikly pouze kvůli rébusům samotným, ale jsou dokonalé v každém ohledu. Logika se zasnoubila s uměním.
Thea: Return of the Giants - recenze
31. 5. 2016
|
Václav Pecháček
Pamatujete si ještě na hru Thea: The Awakening? Doufám, že ano, protože to byl zábavný a originální kus. Kdo se jejího postapokalyptického světa pořád ještě nemůže nabažit, si už asi všiml, že autoři jim věnovali krásné DLC zcela zdarma. Říkají mu Return of the Giants.
Dark Sector - exkluzivní recenze
4. 4. 2008
|
Redakce Games.cz
Vládní agent je v ohrožení života na území zamořeném hordami zmutovaných bestií. Lidská DNA pomalu podléhá agresorovi v ponuré akci, která je i díky třem rotujícím břitům něčím víc než jen lacinou kopií Gears of War.
Nioh Collection – recenze dvojitého návratu do feudálního Japonska
6. 2. 2021
|
Pavel Makal
Kompletní souhrn japonského RPG
Oculus Quest – recenze z pohledu běžného hráče
8. 7. 2019
|
Alladjex
To si tak vyrazíte na párty k sousedům a kamarád se jen tak mezi řečí zmíní, že má doma Oculus Quest. Tu mytickou virtuální realitu, která nepotřebuje počítač, externí trackovací senzory na zdi, složité nastavování. Najednou zjišťujete, že jste půlku víkendové narozeninové akce propařili. Jenže ne v alkoholovém, nýbrž videoherním opojení virtuální realitou.
Warhammer 40,000: Mechanicus II – recenze temnochmurné tahovky
21. 5. 2026
|
Jakub Malchárek
Soukolí, které by potřebovalo promazat
Imperator: Rome – recenze
6. 5. 2019
|
Václav Pecháček
Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.
Paper Mario: Thousand-Year Door HD – recenze povedeného remaku papírového JRPG
22. 5. 2024
|
Adam Homola
Jiný, ale pořád zábavný Mario
Let's School – recenze středoškolské budovatelské strategie
8. 8. 2023
|
Jan Slavík
Zvládnete postavit gympl snů?
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
26. 11. 2019
|
Václav Pecháček
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
Underrail - recenze
1. 3. 2016
|
Jan Vrobel
Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.
Farming Simulator 25 – recenze nového dílu se starými nešvary
22. 11. 2024
|
Ondřej Partl
Zemědělství ve staronovém obutí
Dead Island 2 – recenze zombie řežby v HellA
18. 4. 2023
|
Šárka Tmějová
Mladí a neklidní? Krásní a nechutní!
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
10. 4. 2020
|
Šárka Tmějová
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.