Výsledky hledání pro: F1 20

Tipy na vánoční dárky od redakce Games.cz: Doporučujeme hry pod stromeček

11. 12. 2019 | Redakce Games.cz

Vánoce se děsivým kvapem blíží, Santovo hororové „Ho ho ho!“ se už rozléhá krajinou, Jezulátko spřádá pomstu těm zatraceným Římanům pomocí dárečky poblázněné armády dětských otroků a my se do toho chaosu samozřejmě musíme vmísit taky. Stejně jako loni vám v několika článcích doporučíme to, co byste mohli dát pod stromeček svým blízkým – případně sami sobě, jen tak, pro radost. Začínáme klasikou: počítačovými hrami.

Dojmy z hraní bety Sea of Thieves: První plavba kapitána Chudovouse

13. 2. 2018 | Mars Vertigo

Kdesi daleko předaleko se pod horkým tropickým sluncem rozprostírala mořská oblast posetá pitoreskními ostrůvky. A jak legendy praví, právě tam nacházeli útočiště ti nejobávanější korzáři, co kdy brázdili širé moře. Stejné legendy zmiňují i jejich nezměrné naloupené bohatství, které má být na těchto ostrovech ukryto. Nespočet zakopaných truhlic a beden s lupem navíc střeží nemrtvé posádky slavných postrachů moří, jakými byli třeba Jednoočko Luí, Rendy Pahýl či Tóna Smrdutýhák.

Hraní ve 4K rozlišení je sice možné, ale vyjde vás draho a má svá omezení

1. 11. 2015 | Jan Olejník

Zatímco v minulém článku jsme se podívali na ten nejlevnější hardware, tedy integrované grafické karty, tentokrát bude situace přesně opačná. Vyzbrojeni drahými grafikami a pořádnými monitory se vydáme zjistit, jestli už nastala doba hraní v rozlišení 4K. A byť se tato zkratka dobře pamatuje a je všeobecně rozšířená, bylo by vhodné uvést na pravou míru, že nás bude zajímat spíš obvyklejší rozlišení 3840x2160, správně označované jako UHD. S terminologií si však většina webů hlavu neláme, a pokud budete hledat například výsledky benchmarků, s železnou pravidelností se budete setkávat s tím, že horizontální počet bodů, pohybující se kolem číslovky 4000, je zkrátka 4k.

Jak se hraje na integrovaných grafických kartách

25. 10. 2015 | Jan Olejník

Když jsem byl před časem odkázán pouze na výkon integrované grafiky Intel HD 4600, viděl jsem situaci dost černě. Řada her z posledních let trpí na odfláknutou optimalizaci, takže si na mizerný framerate stěžují i majitelé high-endových grafických karet. Co potom asi zmůže integrovaná grafická karta? Překvapivě hodně. Příjemně mě třeba překvapilo, když na ní spustil třeba páté Grand Theft Auto nebo Metal Gear Solid V: Phantom Pain. S pohodlím při hraní už je to ale trošku jinak.

Vyobrazení Prahy a Česka ve hrách: (post) komunistická pasivita a středověká exotika

11. 10. 2015 | Ladislav Loukota

I když je značka Deus Ex v naších zemích oblíbená, oznámení třetího dílu Deus Ex: Mankind Divided se přesto setkalo s větší než obvyklou dávnou entusiasmu. Ukázalo se totiž, že jednou z lokací ve hře je i futuristická Praha. Zdaleka nejde o tak mimořádnou událost, jako byly první výskyty českého prostředí ve hrách dekádu, dvě nazpět. O to větší otázkou ale je, jak si vývojáři z Eidos Montreal Prahu konce 30. let 21. století představují. Obvyklá vykreslení českého hlavního města, potažmo i zbytku Čech, Moravy a Slezska, totiž jako červená nit klišé spojují dva hlavní motivy: pasivita domácích v krizové situaci a drsná "východní" exotika.

GDC 2015: Neustále na pokraji bankrotu - příběh dramatického vývoje Divinity: Original Sin

4. 3. 2015 | Petr Poláček

Zadlužil se, kde jen mohl. Posbíral peníze dopředu, kde jen mohl. Neplatil včas, kde jen mohl. Natahoval vývoj, jak jen mohl. A s jediným cílem: konečně po 10 letech realizovat svou vizi kooperativního RPG, které si nebere servítky, nic kvůli hře více hráčů nezjednodušuje a nabízí řadě z nich zážitek, na jaký dlouho nezapomenou (a nám nezapomenou, že jsme jej nezvolili RPG hrou roku 2014 :). Šéf Larian Studios Swen Vincke je extrémista v každém ohledu, a i když sám přiznává, že do svého gamblu zatáhl vědomě spoustu lidí, nakonec se risk vyplatil: kooperativní RPG Divinity: Original Sin milují hráči, recenzenti a youtubeři, ale hlavě se dobře prodává, zajišťuje studio do budoucna a úspěšně tím napravuje pověst Larianů, pošramocenou vydáním Divinity II.

Emulátory jako stroje času aneb jak si zahrát staré hry

10. 4. 2014 | Jan Olejník

I když herní průmysl není ve srovnání třeba s filmem či televizí ještě tak starý, vešel před pár lety do čtvrtého desetiletí své existence, takže nějaké to nostalgické posmrkávání je zcela na místě. Jenže proč zůstat jen u vzpomínání? Nebylo by ještě lepší si některé pecky z dětství připomenout i v dnešní chmurné době, kdy se musíme přehrabovat tunami DLCček, reklam, season passů a dalších vylomenin? Dohnat staré resty? Jen jestli si tu minulost nebarvíme až moc narůžovo. Ale proč se nepřesvědčit na vlastní kůži?

Když hry stárnou: lesk a bída herních remaků

15. 11. 2012 | Ladislav Loukota

„Videohry, na rozdíl od filmů nebo hudby, vůbec nestárnou.“ Právě takový názor byl ještě před dekádou hojně slyšet z úst veteránů, dle jejichž nazírání zůstávají pravidla osmibitovek a arkád tesaná do kamene, a tudíž stejně platná dnes, jako kdysi. Průmysl však tuto moudrost ignoroval, a zvláště v posledních letech jsme se tak dočkali epidemie HD remaků, duchovních předělávek či totálního znásilňování někdejší značky.

Přeceňování vědeckých studií her a jeho absurdní následky

28. 7. 2012 | Ladislav Loukota

Čas od času na nás mediální rybník vyplivne nějaké extatické zjištění zahraničních vědců ohledně vlivu her na vnímání/vraždy/vlídnost/vysoké prodeje drahých aut. Ačkoliv každý správný akademik ke své tezi horečnatě dodá, že by se dané problematice mělo věnovat nejméně tucet dalších studií, skoro všechna média berou výstup prací jako nejnovější platné dogma. Jak se ovšem tyto studie vybarvi, ponimráme-li se ve střevech jejich autorů a navrch si vygooglíme, kdo za nimi skutečně stojí, popřípadě nestojí-li vůči jejich zjištění nějaké fundované proargumenty?

Star Wars: Old Republic - Pašerákův zápisník, díl 3.

20. 1. 2012 | Aleš Smutný

Jedna věc je být pašerák, který se snaží ze všeho vykecat, místo světlé a temné strany preferuje zlatou, cinkající stranu a za prvních pár levelů stihne flirtovat s více ženami, než ten nejodvázanější Jedi. Čas od času je však zkrátka třeba vykašlat se na okecávání a vytáhnout věrné blastery, tedy pokud hrajete gunslingera alias pistolníka. A na porovnání toho, jak na tom skutečně jste při konfliktu s jinými hráči, není nic lepšího než arénové PvP, které v případě Star Wars: The Old Republic představují Warzony. Do nich se můžete přihlásit v jakémkoliv okamžiku a po zařazení do fronty jste přiděleni k nějaké hře, v drtivé většině případů ještě nezapočaté, takže nehrozí, že byste se do hry dostali před jejím finišem (což jsou ale zase levně vydělané zkušenosti).

Živé dojmy z ovladače Kinect

16. 9. 2010 | Redakce Games.cz

Pár měsíců před listopadovým uvedením na trh jsme se zúčastnili uzavřené prezentace Kinectu v sídle českého Microsoftu, kde jsme si mohli celé zařízení, v této fázi ještě stále v testovací beta verzi, pořádně otestovat. Zaměřím se proto na ty náležitosti, které ještě nezazněly, a na vlastní živé dojmy.• Bez ničeho v ruceHlavní odlišnost od konkurenčních systémů (Wii, Move) spočívá v tom, že samozřejmě nepotřebujete k hraní i ve více lidech vůbec žádný další ovladač, vše potřebné integruje těleso Kinectu v sobě. Přitom Kinect vás zcela automaticky nalezne, rozpozná a přidělí postavičku Avatara pro hraní, takže vy kupř. k tomu, abyste se připojili do hry, nemusíte dělat vůbec nic, jen si prostě přijít a stoupnout před obrazovku. Kinect v tom funguje spolehlivě, však jsem si párkrát potvrdil, že zatímco jednu hru kolega začal sám, já si k němu po chvíli stoupnul a ihned jsem se okamžitě automaticky objevil ve hře. Po ustoupení se hraní opět samo pěkně přepnulo na jediného účastníka. Pěkné, rychlé a pohotové. Pozor jsem si ale musel dávat na dobrou vzdálenost od televize. Kinect je v tomto stádiu schopen rozpoznat pohyby v rozmezí od 1,2 do 3,5 metru, přičemž se na zvolenou vzdálenost musí prve nakalibrovat.