Jak jsou zbraně realistické v… Escape from Tarkov
zdroj: Foto: Battlestate Games

Jak jsou zbraně realistické v… Escape from Tarkov

28. 1. 2023 11:00 | Téma | autor: Dominik Valášek |

Spojení her a zbraní má dlouhou a barvitou historii. Až moderní střílečky však umožňují zobrazit zbraně, jejich chování a zacházení s nimi tak reálně, jak je to jenom v rámci virtuálního světa možné. V našem seriálu věnovaném recenzování her čistě z pohledu zbraní, střelby a „gunplaye“ zkoumáme střílečky, u nichž je zbraňová realističnost zvlášť důležitá. Dnes přišel čas na Escape from Tarkov.

Jsem zaplaven ambivalentními pocity. Escape from Tarkov je totiž šílená hra. No, je to spíš vlak, a ne jen tak ledajaký. Rozjetý Šinkansen, do kterého je sebevražda naskakovat, a když se tak rozhodnete učinit, bude vás dlouho vláčet za sebou a omlacovat o pražce, než vůbec zvládnete alespoň nahlédnout dovnitř.

Hlavní herní principy jsou stejným dílem unikátní jako extrémní. Multiplayerový „looter shooter“ s prvky MMO a survivalu, odehrávající se v demilitarizované zóně fiktivního ruského Tarkovu, nic neodpouští, ale nabízí skutečné a nefalšované napětí a další emoce, které hry tradičního pojetí vyvolají jen stěží. Ale o tom, jak mechanismy hry pracují, se rozepíšu až ve větších dojmech z hraní. Dnes to bude ryze o zbraních, protože ty si svůj vlastní článek rozhodně zaslouží. Na poli realistického gunplaye má totiž Tarkov jedinou konkurenci, a tou je již dříve hodnocený Ground Branch.

Vlastně bych se nebál říct, že pro nejednoho milovníka realisticky pojatého virtuálního střílení bude Tarkov hrou vyloženě k vzteku. Fungoval by totiž i jako samostatný „zbraňový simulátor“ – tedy taková virtuální střelnice, ve které by se dalo hodiny a hodiny jen hrát s úpravami zbraní a gunplayem. Jenže takovou radost vám neudělá, a abyste se dostali k nebývale rozsáhlým možnostem úprav zbraní a střílení, musíte přistoupit i na onu nekompromisně tvrdou „mmo-rpg-survival-looter-pvp“ součást, která vás vyválí v bahně a ještě vám ty zbraně několikrát sebere.

Naštěstí ovšem existuje obezlička a přiznám se, že i já jsem si jí pomohl, abych se dostal k rozumnému arzenálu ke zhodnocení, aniž bych se musel oddávat stovkám hodin herního grindu. Řeč je o modu „SPT-AKI“, který z Tarkovu udělá kompletně offline hru. Pak si zahrajete jen proti botům a navíc do značné míry podle vlastních pravidel. Teprve v rámci tohohle módu jsem si mohl různé zbraně v klidu osahat, vyzkoušet si variabilitu úprav a celkově se rozkoukat. Takže teď už ke zbraním jako takovým.

Arzenál

Tarkov je sociálně zhroucená oblast, ve které se mezi sebou řežou osamostatnění žoldnéři dvou soukromých frakcí a lokální ozbrojenci hledající zdroje. Arzenál hry tomu z velké části odpovídá. Na poli útočných pušek tu má obrovské zastoupení koncern Kalašnikov se spoustou modelů od klasické AK-47 až po exportní verzi AK-102 v ráži 5,56 NATO.

Tím přehlídka ruských zbraní zdaleka nekončí. Jsou tu třeba poloautomatické pušky Molot postavené na principu AK pro civilní trh, ale taky pušky a brokovnice Izhmash. Vyloženými specialitami je třeba brokovnice s otočným revolverovým válcem MTs255 nebo automatické pušky VSS Vintorez a AS VAL s integrovaným tlumičem.

Dál nechybí ani trocha druhé světové, reprezentovaná zejména zbraněmi, které se na východě tu a tam válí dodnes. Řeč je o pušce SKS, samopalu PPSH-41 a samozřejmě nezdolné klasice Mosin-Nagant.

Na druhou stranu je tu taky spousta zbraní, které si do boje přivezli západní kontraktoři. Kromě Coltu M4 si zastřílíte třeba z několika zbraní od Heckler & Kochu, FN P90, Steyru, ale i z moderního SCARu nebo technicky sofistikovaných amerických bullpupů Desert Tech MDR a Kel-Tec RFB. Ty by v téhle oblasti čekal asi jen málokdo, stejně jako samopaly KRISS Vector, H&K MP7, odstřelovačky Accuracy International a další.

Escape from Tarkov zdroj: Foto: Escape from Tarkov

Ze světa krátkých zbraní je tu vedle ruského tria Makarov, Tokarev, Stečkin opět i modernější západní produkce. Nechybí H&K USP, Colt 1911, Beretta 92, Glock nebo FN 5-7. Milovníci podivností se sice nedočkají obligátního Desert Eaglu, ale potěšila mě přítomnost málo vídaného revolveru Chiappa Rhino.

Arzenál hry je prostě obrovský a hlavně nesmírně věrný. I když bylo nad moje síly dopodrobna prohlížet každý model zbraně do posledního detailu, překvapilo mě třeba i to, že sedí veškerá značení, značky nebo loga, a to jak u zbraní, tak u příslušenství. S úzkostlivou pečlivostí je zpracováno taky opotřebení zbraní a jejich zasazení do prostředí. Zatímco luxusní Hecklery západních žoldnéřů jsou vesměs „voňavé“ a skoro bez poskvrnky, Moloty a IŽe lokálních ozbrojenců mnohdy vypadají, jak kdyby s nimi někdo hrál fotbal na štěrku. Výjimkou nejsou ani chybějící díly.

Úpravy zbraní

Právě skrz chybějící díly se oslím můstkem dostávám k úpravám zbraní. A právě tady Tarkov absolutně exceluje. Ano, Ground Branch má neuvěřitelně promakaný systém, kdy každý kousek příslušenství vkládáte podle svého uvážení na konkrétní místo konkrétní lišty. Jenže se pořád bavíme o příslušenství, zatímco Tarkov jde na úroveň samotných dílů.

V editoru, který se může zprvu zdát lehce nepřehledný, ale přijdete mu na chuť, můžete každou zbraň odstrojit na rám či pouzdro závěru (potažmo jeho spodní část) s bicím a spoušťovým ústrojím a pak vybírat a stavět z dílů, které hra nabízí. Když jsem řešil, který systém odběru plynu se vejde pod předpažbí, které jsem si vybral pro svoji stavbu AR-15, a jakou montáž potřebuji pro optiku, vzpomněl jsem si na PC Building Simulator. Protože tak, jak je simulátor stavění počítačů milostným dopisem bláznům do herních sestav, je Tarkov psaníčkem pro blázny do zbraní.

zdroj: Battlestate

V Ground Branch je sice systém úprav přehlednější už jenom tím, že jednotlivé díly nemusíte shánět a nakupovat, Tarkov jde ale mnohem hlouběji a je obsáhlejší. V samotném editoru jde strávit hodiny, řešit kombinace jednotlivých dílů, stavět skutečně funkční a smysluplné zbraně, nebo se naopak pustit do šílených kreací, naplácat na zbraň několik puškohledů, laserů a kolimátorů a nakonec se vydat do boje s absolutní zběsilostí.

Všechny ty lišty, montáže, redukce a doplňky skýtají vážně skoro neomezené možnosti. Mrzí mě snad jen to, že Tarkov nenabízí pořádnou venkovní střelnici, kde by se mohl člověk se svými výtvory vyblbnout, čímž se vracím k tomu, co jsem říkal už o mnoho odstavců výše – hra by vlastně celkem dobře fungovala jenom jako virtuální střelnice bez všech těch dalších sofistikovaných rozměrů, které má.

Escape from Tarkov zdroj: Foto: Escape from Tarkov

Každá úprava má taky funkční rozměr. Třeba od každé ráže existují různé typy nábojů s různými ranivými účinky, ale i s různou náchylností na závady, které jsou ve hře simulovány. Ohromně obsáhlou kategorií jsou potom různá předpažbí, pažby, gripy, úsťová zařízení a další díly ovlivňující ergonomii, přesnost, zpětný ráz a další.

Úroveň toho, jak který díl ovlivňuje parametry zbraně, nedává vždycky dokonalý smysl, ale aspoň nejde mluvit o tom, že by jednotlivé díly ovlivňovaly ty vlastnosti, se kterými nemají nic společného.

Střelba a pocit z ní

Tady se nesmírně komplexní systém úprav zbraní setkává s nesmírně komplexním RPG systémem postavy jako takové. Když jsem poprvé zkusil střelbu dávkou, trochu mě vyděsilo, že sebou M4 v mých rukách hází, jako bych ji ani neměl zapřenou do ramene. Jenže „levelování“ postavy je jedním ze základních stavebních kamenů hry a čím více nábojů vystřílíte do protivníků, tím se zlepšují různé schopnosti – mimo jiné třeba i schopnost zvládat zpětný ráz.

V každém případě ale Tarkov, tak jako ostatní hardcore taktické simulátory, pojímá střelbu velmi seriózně a realisticky. Palba bez zalícení a pohledu přes mířidla je pouze pro krizové situace, případně pro použití s laserem. Pravé tlačítko myši je tedy naprosto nezbytné, a když už koukáte přes mířidla, můžete přehazovat různé optiky nasazené na zbrani, případně měnit zvětšení optiky nebo posouvat nástřelný bod podle vzdálenosti cíle.

Escape from Tarkov zdroj: Foto: Escape from Tarkov

Ve světle komplexnosti, kterou Escape from Tarkov na poli střelby nabízí, je pak celkem očekávatelná promakaná balistika, kdy se přesnost každé zbraně určuje v úhlových minutách (MOA), každý druh náboje má svou balistickou křivku a výstřely z brokovnice jsou smrtící i na relativně dlouhé vzdálenosti. Každá střela taky letí tam, kam míří osa hlavně, takže se za překážkou nelze tupě spoléhat jen na to, že ji přehlédnu puškohledem.

Na druhou stranu mě místy dost irituje účinnost střelby na protivníky. Chápu, že to úzce souvisí s už zmiňovanými RPG prvky a že když někdo utratí hromadu peněz za nosič plátů s vysokou úrovní ochrany, chce dostat patřičnou výhodu, ale stejně je to ústupek v jinak mimořádně realistickém gunplayi.

Absolutní pecka je naopak ozvučení střelby, které se uvěřitelně rozléhá po mapách a jeho vnímání ovlivní i sluchátka, která má postava na sobě. Když pak nasadíte tlumič, útlum velmi záleží na tom, zda máte nabité podzvukové nebo nadzvukové střelivo.

Nabíjení a animace

Ani v téhle disciplíně Escape from Tarkov nedělá moc chyb. Systém přebíjení je pochopitelně založen na tom, kolik zásobníků s kolika náboji máte u sebe, nikoliv na „přepočítávání“ zásoby nábojů. Tak jako u jiných her, je i tady možnost přebít zbraň „pomalu“ a stávající zásobník si nechat, nebo ušetřit pár desetin sekundy rychlým přebitím, při kterém se zásobník zahazuje na zem a jde posléze sebrat. Navíc je tu i komplexní inventář, takže do zbraně lze rychle nabíjet jen ty zásobníky, které máte v inventáři přesunuté do taktické výstroje nebo do kapes. A když je potřeba, můžete náboje mezi jednotlivými zásobníky během akce přesouvat nebo doplňovat – což ovšem zabere čas.

Ohromná síla ovšem tkví v malých detailech. Kolik nábojů v zásobníku zbývá, se dozvíte jen jeho vyndáním a kontrolou. Jenže třeba do klasického plechového zásobníku útočné pušky nijak nevidíte. Hra vám tedy v těchto případech napíše jen hrubý slovní odhad. A to, že máte „přibližně půlku“, vám vlastně moc nepomůže.

Pokud máte ale třeba v pistoli zásobník s kontrolními okénky, dozvíte se už přesný počet, stejně jako u průhledného zásobníku v P90 vám hra řekne, jestli máte nábojů plus mínus 20, nebo 30.

Escape from Tarkov zdroj: Foto: Escape from Tarkov

Perfektně zpracované jsou taky všechny animace a manipulace. Zbraně v rukou virtuálních vojáků nepůsobí, že by měly minimální ovládací síly, což je problém spousty jiných her. Tady animace ani neprobíhají přehnaně rychle. Zajímavostí je, že kromě klasického nabíjení a kontroly stavu zásobníku můžete taky zkontrolovat, že máte náboj v komoře (takzvaný press-check), ale i ručně přetáhnout závěr nebo vyndat zásobník. V případě závady, která může vzniknout z různých důvodů, je zbraň nejprve potřeba zkontrolovat a pak závadu odstranit.

Závěr

Je to ohromně rozsáhlý systém modifikací, ale taky nesmírná propracovanost samotné střelby, které Escape from Tarkov propůjčují jeden z nejlepších a nejrealističtějších gunplayů v rámci FPS her. A i když je tady vícero titulů, které k téhle disciplíně přistupují realisticky a zahrnují i úpravy zbraní, na absolutním vrcholu zůstávají v současné době jen dva finalisté – je to Ground Branch a Escape from Tarkov.

Takže kdo je vítěz? Na poli modifikací Tarkov. Systém, kterým lze ve hře nejen upravovat, ale vlastně stavět celé zbraně, je prostě vynikající a nemá obdoby. Pokud ale dojde na samotné střílení a manipulaci se zbraněmi, musím konstatovat, že pořád vede Ground Branch. U něj musím vyzdvihnout třeba pohyb se zbraněmi využívající držení high-ready a low-ready, neuvěřitelně propracovaný systém míření, střelby i balistiky nebo prostě fakt, že nezohledňuje RPG prvky.

Escape from Tarkov ovšem v těchto ohledech zaostává jen nepatrně. Ano, ve všech ostatních ohledech jde o nesmírně komplikovanou a špatně přístupnou hru. Realističnost jejích zbraní je ale zkrátka skvělá.

Nejnovější články