Články

BioWare dávají nahlédnout pod pokličku a prozrazují hromadu věcí o Anthem

Anthem bude, a taky musí být, velký. Obří projekt BioWare, kteří si teď musí zase tak trochu napravit reputaci, vyjde už v únoru příštího roku, a nad hrou doteď viselo hned několik velkých otazníků. Výkonný producent Anthem i Dragon Age Mark Darrah si proto vyhrnul rukávy a jal se na Twitteru odpovídat na téměř všechno, co mu přišlo pod ruku. Výsledkem jsou stovky tweetů, z nichž jsme pro vás vybrali ty nejzajímavější a nejrelevantnější. Darrah se totiž rozpovídal prakticky o každé části hry a naštěstí pro hráče se velmi často nebál být konkrétní.

Best of 2017: Adam Homola a jeho nej hry minulého roku

Loňský rok byl intenzivní. Plný pozitivních i negativních věcí a díky bohu za hry. Eskapismus nezemřel, pořád trvá a já loni s chutí zmizel do nejednoho virtuálního světa. A že bylo z čeho vybírat. V níže uvedených uměleckých dílech jsem se loni ztrácel nejraději a věřím, že do některých z nich zmizím rád i letos.

Kam se poděly všechny ty divné simulace od Maxisu?

Ačkoliv se v souvislosti se smrtí hlavního štábu studia Maxis v Emeryville ponejvíce plakalo nad někdejšími úspěchy týmu v podobě sérií SimCity a The Sims, snad ještě větší obětí byla ztráta prapůvodního záměru. Nápady, které stály za vznikem nejslavnější městské strategie byly totiž pouze vedlejším produktem snahy skloubit simulační kapacity počítačů se zábavností herního formátu. Svého času tak vzniklo několik bizarních SimCokoliv titulů, které sice při zpětném pohledu působí navýsost zvláštně, jejich případné vzkříšení pro dnešní systémy by však mohl oživit stagnující žánr budovatelských her. 

Konference CEEGS posunula hry na českých univerzitách na vyšší level

Česká republika se může pochlubit řadou vývojářských studií i početnou hráčskou obcí, jenže hry jako kulturní téma nebo akademické akce jsou u nás stále úkazem spíše exotickým. Dost možná nejprogresivnější skupinou, která se snaží současný stav změnit, je brněnské sdružení MU Game Studies o.s. Jeho členové se věnují řadě různých činností od vedení bakalářských prací o hrách přes rozhovory se zajímavými osobnostmi české herní scény až po vysílání herních soundtracků na vlnách studentského rádia. Od jejich poslední velké události CONference 2013 však uplynul už takřka rok a půl, mohlo by se tak zdát, že s jejich tehdejší ambicí, čili zakořenit hry na univerzitní půdě na delší dobu, to nevypadá nikterak slibně. Jakékoli pochybnosti ale rozehnala nedávná konference CEEGS (Central and Eastern European Game Studies Conference), kterou pořádali členové sdružení v Brně. Dokonce se po ní dá tvrdit, že bude-li MU Game Studies podobně překvapovat i do budoucna, snadno by se činnosti navazující na CEEGS mohly stát největšími tuzemskými herní událostmi vůbec.

Nezávislý rozcestník: krásná událost na Horizontu

„...Nezávislé hvězdy dneška se mohou pod tíhou očekávání stát vyhaslými trpaslíky zítřka,“ zakončuje Martin Bach svou úvahu v aktuálním LEVELu. Králové indie scény jsou možná na rozcestí, ale jenom proto, aby postavili vodu na čaj a před další náročnou cestou spolu přátelsky poklábosili. Ví totiž, že každý z nich je král a že tenhle titul jim nikdo nikdy nevezme.

Cactusovy nejdivnější hry: autor Hotline Miami znásilní váš mozek

Čistě z toho důvodu, že určitě zažíváte příliš málo nočních můr, se dnes vydáme křížem krážem chorou tvorbou nezávislého umělce úchyla Jonatana "cactusquida" Söderströma (homepage zde). Po mnoha letech, kdy jeho kreativita oblažovala nevelkou indie scénu, co se mu totiž nyní konečně dostává zasloužené mediální pozornosti pro vydání akce Hotline Miami – hry tak brutální, až z toho jde hlava kolem i Felicii Day. Připravte si proto alkohol, cigarety či prášky na uklidnění, lidem alergickým na stroboskop je vstup zakákán.

Temný rytíř povstal - dojmy z filmu

Filmové recenze na Games.cz nepíšeme a ani s tím nehodláme začít. Ale když už se na projekci filmu Temný rytíř povstal sešli Aleš Smutný a Martin Bach, řekli jsme si, že nebude od věci o jednom z neočekávanějších filmů letošního roku něco sepsat. Nedlouho po skončení projekce si tedy Aleš s Martinem začali vyměňovat e-maily, aby z toho nakonec vznikl rozhovor, který vás na filmový návrat Batmana připraví...

Hodina a půl s (téměř) finální verzí Mass Effect 3

Za 90 minut čistého času se dá zvládnout leccos, a kdybych se hodně snažil, stihnul bych v téměř finální verzi Mass Effect 3 odehrát mnohem více, než „jenom“ dva úvodní segmenty na Zemi a Marsu. Když už to ale nejde v reálu, tak alespoň ve hrách se přísně držím toho, že nerozhoduje množství, ale kvalita. Prostě jsem si tu hodinku a půl v klidu užil a na to, že z toho pak budu chtít napsat článek pro vás, jsem s prominutím zvysoka kašlal.

Star Wars: Old Republic - Pašerákův zápisník, díl 3.

Jedna věc je být pašerák, který se snaží ze všeho vykecat, místo světlé a temné strany preferuje zlatou, cinkající stranu a za prvních pár levelů stihne flirtovat s více ženami, než ten nejodvázanější Jedi. Čas od času je však zkrátka třeba vykašlat se na okecávání a vytáhnout věrné blastery, tedy pokud hrajete gunslingera alias pistolníka. A na porovnání toho, jak na tom skutečně jste při konfliktu s jinými hráči, není nic lepšího než arénové PvP, které v případě Star Wars: The Old Republic představují Warzony. Do nich se můžete přihlásit v jakémkoliv okamžiku a po zařazení do fronty jste přiděleni k nějaké hře, v drtivé většině případů ještě nezapočaté, takže nehrozí, že byste se do hry dostali před jejím finišem (což jsou ale zase levně vydělané zkušenosti).

Arkádové nebe s Danem Vávrou

Pamětníci jako my v redakci s nostalgií vzpomínají na oprýskané maringotky, které v osmdesátých letech společně s kolotoči a dalšími atrakcemi brázdily naší zemi za železnou oponou a pro několik generací znamenaly téměř jedinou možnost, jak se dostat k nejnovějšímu výdobytku imperialistické kultury – videohrám. Zlatou éru arkádových automatů si nyní můžete připomenout v nově otevřeném muzeu Arcade Hry jen pár kilometrů od Prahy. Na Games už jsme se o něm letmo zmiňovali, v tomto článku se na tuto bohulibou aktivitu mrkneme blíž, ale nejdříve dostanete malou nalejvárnu ohledně historie arkádových automatů.

STALKER vs. realita aneb Černobyl naživo

V souvislosti s japonskou katastrofou se do slovní zásoby mnohých z nás opět na čas vrátilo slovo Černobyl. A společně s tím název S.T.A.L.K.E.R., který reprezentuje sérii, jež si z ukrajinské nukleární katastrofy vytvořila tematický základ, a přestože jej dále rozvíjela spíše fantaskním směrem, držela se v mnoha oblastech, někdy až děsivě přesně, dodnes ohromující reality. A právě tento fakt považuje spousta lidí na STALKER (tečky už dále s dovolením vynecháme) hrách za fascinující, přičemž nejsilnější je to u těch, co se o katastrofu zajímali už dlouho před vydáním her.

Umělá inteligence ve hrách #1: zapomeňte na inteligenci

Je to jeden z nejdůležitějších stavebních prvků každé dobré hry. Na první pohled je ovšem téměř neviditelný a bývá tedy často opomíjen. Čím je navíc složitější, tím hrozí autorům větší nebezpečí, že se obrátí proti nim. Podívejme se pod kapotu dnešních her a přibližme si, co všechno musí zvládat pořádná AI.

První dojmy z L.A. Noire: je to akce, adventura nebo obojí?

„Takhle měla vypadat Mafia“, zněl původní podtitulek článku, který se nakonec musel odporoučet. Proč? Na první pohled to tak nevypadá, ale po delším přemýšlení je jasné, že to je blbost. Ani jedna Mafia nepředstírala, že je a chce být dokonalým amalgamem několika hlavních herních žánrů, což je úkol, který si před sebou vytyčili tvůrci z Team Bondi.

The Banner Saga 3 – dojmy z hraní

Spustím hru na Steamu. Párkrát zmáčknu escape, objeví se menu, a za chvíli už mě vítá úvodní video. Stačí prvních pár tónů hudby, několik chraplavých slov, chvilkový pohled na rozervanou krajinu, a moje nálada se radikálně mění. Z veselého očekávání hry, kterou jsem vyhlížel dva roky, ve stažené hrdlo, když si uvědomuju, jak beznadějně se jeví osud mých oblíbených postav. The Banner Saga 3 ve mně zvládá probouzet emoce jako málokterá hra. Rád se s vámi podělím o dojmy z prvních tří kapitol preview verze.

Tecuja Mizuguči: Životní projekt jménem Rez

„Když jsem viděl virtuální realitu od NASA, okamžitě jsem se do ní zamiloval,“ tvrdí Tecuja Mizuguči. To bylo roku 1998. V Mizugučiho pracovním portfoliu se vyjímala dvojice SEGA Rally, připravoval Space Channel 5 a před sebou měl kariéru řadového producenta ve společnosti Sega. Na studenta literární vědy, který spíše než ke knihám tíhl k uměleckým možnostem digitálních technologií, to nebylo špatné. Již tou dobou uvažoval o hře spojující hektickou akci shmupu Xenon 2 Megablast s živočišnou atmosférou, kterou zažil v rakouském Curychu během street parade. Že o tři roky později svůj sen vydá pod jménem Rez, a že se mu stane celoživotním posláním, to při sledování VR prototypu, kterým inženýři z NASA hodlali ovládat marsovské a lunární rovery, ještě nevěděl.

Ztraceno v procesu: Command & Conquer: Renegade, který nebyl

Z dnešního pohledu je Command & Conquer: Renegade podobně vyšťavený díl ságy C&C, jako prakticky kterýkoliv jiný s výjimkou Red Alertu 2 a Generals. Někdejší slavná celebrita žánru RTS leží ladem v podstatě víc jak desetiletí, takže nepřekvapí, že Renegade zapadl v myslích hráčů povážlivě hluboko. Na přelomu milénia však symbolizoval odvážné nové nápady, které bylo možné provádět kombinací s žánrem stříleček.

Vybíráme z předběžného přístupu – Nevšední válečné MMO, gaučová střílečka, karty a těžké stroje

Za poslední týden se do předběžného přístupu přehoupla opravdu velká spousta her. Většina z nich má pramalou šanci zaujmout širší publikum, ať už kvůli nehezky vypadající grafice, nic neříkajícímu popisu nebo absurdně vysoké nebo naopak absurdně nízké cenovce. Ze všech těchto titulů vybíráme hry, které alespoň trochu vyčnívají. Dnes tu máme MMO simulaci válečného konfliktu, arénovou střílečku z pohodlí gauče, přímo kouzelnou karetní hru a simulátor těžkých strojů.

Jak zabít League of Legends

Když se Riot Games zmínili o počtu hráčů League of Legends naposled, hovořili o stomilionové hráčské základně s tím, že aktivních účtů mají něco přes 60 milionů. Nyní, takřka dva roky na to, Riot raději mlčí, a přestože odhady zmiňují nárůst počtu unikátních účtů až na hranici 150 milionů, počet aktivních hráčů se příliš nezvedl. Ba co víc, on dokonce podle některých analytiků klesl. Nabízí se tak otázka, co se děje? Má už herní svět nejúspěšnější MOBA hry dost, nebo to jen zkrátka ukazuje, jak mohou špatná rozhodnutí vývojářů ve velmi krátkém čase odepsat i tu nejúspěšnější hru?

Hry mají vliv na reálné násilí skrze konfliktní minerály

Ačkoliv se situace ohledně propojování násilných her s reálným násilím lepší, čas od času i dnes vykoukne teze o vlivu hraní na agresivitu a násilí hráčů. Existuje ovšem jiné, jasně prokazatelné spojení herního průmyslu s násilím skrze takzvané konfliktní minerály. Na rozdíl od vágního a studiemi neprokázaného spojení spojení her s násilím (páchaným třeba šílenými střelci) mají totiž konfliktní minerály přímý a viditelný vliv na roztáčení skutečného kolotoče hrůz.

Dojmy z hraní diablovky Eitr aneb smrt číhá v pixelech

Teprve po deseti minutách mi došlo, že v temných koridorech pixel-artových dungeonů nezní hudba. Namísto ní uslyšíte skřípání oceli o štít, bolestné výkřiky, hekání a agresivní řvaní nepřátel. Komorní kvarteto hrůzy pro jednu hrdinku s mečem. Ne, prý to není chyba v prezentační verzi hry, přispěchal s vysvětlením Tobi Harper ze studia Eneme. V Eitr zní hudba jen během animací, při soubojích nebo prozkoumávání nikoliv. Mnohem lépe se tak ukotvuje atmosféra nebezpečí, které skutečně číhá za každým rohem. Klíčová slova: Dark Souls, Diablo.

Velký update přidává do Kingdom Come šermířské souboje a tunu nového obsahu

Slíbená nová alfa verze Kingdom Come: Deliverance konečně vyšla. Jejím největším tahákem je soubojový systém, ale tím novinky nekončí. Dan Vávra a Viktor Bocan z Warhorse Studios představili aktuální alfa verzi v hodinovém videu s komentářem, a pokud jste viděli prezentace z E3, uvidíte na novém videu ještě víc. Vývojáři totiž stihli E3 build hry ještě vylepšit a doladit.

Coraabia po roce a půl - české karetní RPG je v černých číslech a míří na zahraniční trhy

Srážka s ARK8, tvůrci české karetní strategie Coraabia, během letošního GDC v Německu se obešla bez naražených nosů a kostí, zato se nesla v pohodové náladě. Hlavně ze strany vývojářů. Za zhruba rok a půl provozu české (beta) verze Coraabia dospěla k nedávno vydanému velkému updatu (viz článek), nasbírala přes dvacet tisíc registrovaných hráčů, dokáže si vydělat na provoz a ještě uživit přípravy anglické bety. Právě anglickou verzi se vydali ARK8 na GDC předvádět a setkali se prý s velkým ohlasem, jak v následujícím rozhovoru prozradil hlavní mozek Coraabie Jakub Hussar. Krom jiného se ale pochlubil s dalšími zajímavými údaji a čísly, kterými možná vytře zrak všem nevěřícím Tomášům, podle nichž nemá podobný projekt šanci přežít a dál se rozvíjet doma, natož v zahraničí.

Zhodnocení Hearthstone: Curse of Naxxramas - solidní přídavek za přemrštěnou cenu

V prvním článku jsem se zabýval spíše obsahovým popisem Curse of Naxxramas a pozitivně zhodnotili první tři epizody. Dnes se společně podíváme na posledních dvě epizody singleplayerového DLC pro Hearthstone: Heroes of WarCraft a tentokrát se nevyhnu ani drobné kritice.

E3 dojmy: kooperativní rubanice Hunt od Cryteku je zdarma, ale má velké ambice

„Děláme tříáčkovou hru, za kterou normálně dáte v obchodě plnou cenu. Jenže ta naše je zadarmo.“ Úvod E3 prezentace hned zkraje připomněl sliby o Českém snu. Zněl až příliš dobře. Něco na něm přitom bude a obecenstvo muselo uznat, že na poměry free to play vypadá Hunt: Horrors of the Gilded Age překvapivě slušně.

Adrenalinový Titanfall nabízí jiný druh multiplayerového zážitku

Můj titán hoří, kontrolky ječí a mám jen několik vteřin na katapultování. Třísknu do tlačítka E, kokpit se rozdělí a letím vzduchem vstříc... protivníkovu titánovi, který mého poslal do křemíkového nebe údery pěstí. Chytám se jeho těla, odervu kryt robotického mozku a rychle do něj vypálím dva zásobníky. Teď už řvou kontrolky mému soupeři a má pár vteřin na katapultování. Bohužel se mi zamotaly prsty na klávesnici a místo elegantního seskoku jen sleduji, jak mě zabíjí přehřáté jádro explodujícího titána. Takže respawn...

Procedurálně generovaný obsah může být velká věc i pouhý experiment

Můj prokrastinační démon našel novou potravu. Táhne mě k ní téměř každou hodinu, jako kdybych byl na jeho vodítku. Jde o horkou jehlou spíchnutou ukázku z No Man's Sky. S očima zářícíma láskou zírám na její instagramovou barevnost a namísto Debutante od 65daysofstatic si pouštím hymnu browncoatů: „Burn the land and boil the sea, you can't take the sky from me.“

Rostoucí rozmanitost her je skvělá, ale není důvod, proč by se „jiné“ hry musely líbit všem

Definují hru hlavně herní mechaniky? Může to být ale i příběh či atmosféra? Nebo by ideální hra měla mít od všeho kousek v naprosté harmonii, souladu a spolupráci? Odpověď na tuho otázku podle mě neexistuje, protože je příliš vázaná na preference každého jednotlivce, ale do značné míry souvisí i s aktuální módou v rámci herního průmyslu.

E3 2013 dojmy: Titanfall není další Call of Duty

First-person střílečka. To zní jednoduše, ne? Chodíte, střílíte a šmitec. To musí hned každý pochopit. Nebo ne? Nebo ne. Titanfall od původních autorů Call of Duty debutoval na konferenci Microsoftu během E3 a hráče nejistě opařila. Asi jako když člověk poprvé spustil ShootMania Storm. Zdánlivě zmatečné zápolení mezi vojáky a mechanickými titány vyjasnila až detailní předváděčka za zavřenými dveřmi, která z Titanfallu rázem vykřesala jeden z nejlepších titulů E3 2013.

WoW: Mists of Pandaria se za bojiště a raidy nemusí stydět

Během posledního měsíce jsme Pandarii důkladně prozkoumali a poznali ze všech stran (viz první a druhý článek). Až na dva nejprestižnější aspekty WoWka – PvE a PvP. V posledních dojmech z Pandarie před recenzí, která vše na nějaký čas uzavře, si tedy pojďme odkrýt novinky či změny, které postihly nová i stará bojiště.

Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #5

Stojím na vysoké zasněžené hoře a dívám se kolem sebe. Všude jen samý sníh, vichr bičuje moji tvář a já si říkám, že jsem měl radši zůstat doma. S mečem to umím, s kladivem také, ale ti noví nepřátelé? Jsou celí z kovu, místo rukou mají takové zvláštní pařáty, které se vám zakousnou do těla jako lžička do šlehačkového dortu. A mají stroje, které za ně bojují. Svět se zbláznil. Celý život jsem se motal kolem Divinity's Reach, ale že tak blízko od domova potkám něco takového? Lornarův průsmyk je místem, kde si každý sáhne na dno svých sil.