Červencové recenze na Games.cz

Pro nostalgiky i milovníky výzev

Jaké hry vyjdou v únoru?

Únor s kouzly, válkou, kanibaly a Egyptem

Leagues of Votann – Představení sci-fi trpaslíků z Warhammeru 40,000

„Squati? O těch jsem NIKDY neslyšel…“ Ishmael Silverweir, inquisitor Ordo Xenos

Jaké hry vyjdou v únoru?

Pár pořádných pecek

LEVEL #316: Roadtrip po mexicku

Nové číslo herního magazínu LEVEL se věnuje NFT

Kouzlo Total War: Warhammeru II aneb Jak jsem se přestal bát

Kdo se chce seznámit s Tolkienem, stačí mu k přečtení vlastně jedna knížka. Harryho Pottera slupnete klidně k večeři. Na Star Wars si stačí vyhradit víkend, během kterého absolvujete těch pár podstatných filmů. Star Trek pochopíte během série a kapitána Picarda si pak vyvěsíte na plakátu v pokoji. Ovšem co s Warhammerem? Je tu „čtyřicítka“, do níž můžete (a budete) pronikat nekonečně dlouho, protože megalomanství je pro ni synonymem. Jenže zatímco v jejím případě budete chtít hlavně knížky, v případě fantasy Warhammeru je tu neskutečně skvělý Total War, který dokáže pohltit i úplného neznaboha.

5 žroutů času, které jsem si zakázal hrát

Svět je plný úchvatných počítačových her, což je pro nás, hráče, samozřejmě požehnání – ale vážou se s tím i určité problémy, zvlášť pro profesionální novináře, kteří by se měli orientovat v pokud možno co největším počtu různých titulů. Není tak úplně záhodno nechat si jediným žroutem času pohltit tisíc hodin ročně, i kdyby to byla ta nejlepší hra všech dob. A tak jsem si kombinací introspekce a sebeovládání musel pět her, které bych jinak hrál 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, dočista zakázat.

Warhammer: Vermintide 2 prodalo půl milionu kusů za necelý týden

Nemilosrdná kooperativní řež proti skavenům a Chaosu u hráčů boduje. Za vyčištění Reiklandu od nekalých živlů a démonických zplozenců nyní ve Warhammer: Vermintide 2 bojuje už půl milionu udatných reků, což je méně než týden po vydání na relativně malý titul úctyhodné číslo. Vývojáři se nyní soustředí na správné vybalancování jednotlivých postav a zároveň přicházejí s obsahem, který bude v příštích měsících následovat.

Best of 2017: Aleš Smutný a jeho nej hry minulého roku

Uf. Tenhle text jsem psal třikrát. Ne, nemyslím to obrazně, opravdu vznikly tři moje Best of články. A dva už zmizely v datovém prázdnu. Oba totiž byly… nedostačující. Jeden byl prostým, přerostlým výčtem všeho dobrého, co mi za ten rok přišlo do ruky. Vyčerpávající jak po obsahové stránce, tak nejspíš i pro čtenáře. Tohle má být to „nej“ a ne to „dobré“. Tudy cesta nevede…

Best of 2017: hra roku

A jdeme do finále. Tedy alespoň toho redakčního, protože brzy budete moci sami hlasovat a zvolit si vítěze v jednotlivých kategoriích, ale i samotnou hru roku. My v redakci už jsme si tímhle náročným rozhodovacím procesem prošli a výslednou desítku nejlepších včetně vítězné hry najdete v tomto článku.

Best of 2017: nejlepší strategie

Strategie jsou žánrem pro ty nejzocelenější veterány. Pobíhat někde po budově nebo lesíku a střílet do nepřátel pistolkou umí každý, ale vést do bitvy legie, pluky, nebo aspoň čety? To už chce opravdový kumšt a znalost těch nejpokročilejších válečných taktik. I loni na bojišti řinčely meče a štěkaly pušky, země se otřásala pod kopyty koní i pásy tanků. Krev, utrpení, nářek, všudypřítomná smrt… Počkat, kdo sem sakra pustil ty kreslené králíky?!