Divinity: Original Sin II
„Mám vzít Ifana nebo Sebille? Udělám z Fanea Death Knighta? Ne, nečekal jsem, že se to takhle vyvine!“ Divinity: Original Sin II (recenze) je brilantní RPG, které disponuje jak skvělým příběhem, tak i robustním soubojovým systémem. V obojím platí, že co není zakázáno, je dovoleno, a tak hra nabízí obrovskou svobodu při řešení jednotlivých situací. Občas nechápete, kde se v tvůrcích ze studia Larian bere tolik posedlosti detaily, a proč jí nemají i ostatní studia. Když k tomu připočtete velkou znovuhratelnost, která pramení z šestice hlavních postav, máte tu unikátní zážitek, ve kterém i po desítkách hodin pořád objevujete něco nového.
Hellblade: Senua’s Sacrifice
Studio Ninja Theory se rozhodlo postavit na vlastní nohy a udělat „nezávislou AAA hru.“ Povedlo se jim to, jak z hlediska audiovizuálního zpracování, tak i stran obsahu. Příběh duševně trýzněné bojovnice Senuy rozhodně není nějaká odpočinková záležitost, právě naopak. Výjevy, které hlavní hrdince ukazuje její ztýraná mysl, často nejsou příjemné, ale o to více vyniká unikátnost celé hry. Je krásná, plná emocí a hutné atmosféry, na kterou jen tak nezapomenete. Hellblade (recenze) prostě představuje výjimečný zážitek.
Horizon Zero Dawn
Málokdy se stane, že se naplní všechny naděje vkládané do podobně rozmáchlého, ambiciózního titulu. Guerilla Games ale dostáli všemu, co slibovali a přinesli nádherný a poutavý svět, po němž se prohání robosauři, a lidstvo se ocitlo zpátky v době kmenových uskupení. Do něj pak zasadili příběh charismatické lovkyně Aloy, která je skvělou ukázkou toho, jak dát herní postavě osobnost a neudělat z ní jen prázdného avatara, který plní úkoly na mapě. Horizon Zero Dawn (recenze) je pohlcující dobrodružství s uspokojujícím příběhem, kterých takových opravdu není mnoho.
The Legend of Zelda: Breath of the Wild
Tušili jsme, že Link se na Nintendo Switch vrátí ve velkém stylu, ale tahle Zelda nás i tak překvapila. Breath of the Wild (recenze) nabízí „hraní“ v prapůvodním smyslu slova. Máte k dispozici rozlehlý svět a je jen na vás, jakou cestu k cíli si zvolíte. S nesmírnou radostí vymýšlíte nové a nové způsoby, jak překonat nějakou překážku, puzzle, nebo prostě chcete vytvořit něco originálního. Procházení novou Zeldou tak nepředstavuje kreativní využití jasně daných pravidel, ale objevování zákonitostí světa a toho, že tu vlastně žádná pravidla nejsou.
Mario + Rabbids Kingdom Battle
Králíci, Mario a tahová strategie. To prostě nemůže fungovat. Respektive, to přece ani nemůže nikoho příčetného napadnout! Ale někoho to napadlo a funguje to. Ubisoftu se podařilo vytvořit hru, která bere velmi specifický žánr a prezentuje jej širokému publiku v zábavné a přístupné formě. Hra srší nápady, které kupí na prosté, ale funkční herní prvky a pracuje s tím, čím mnoho skvělých her – hráčskou invencí. Zatímco hardcore tahové strategie vám nedají nic zadarmo a s radostí vám hodí nějaký ten klacek pod nohy, Mario + Rabbids (recenze) vás k dalšímu hraní pobízí. Jednotlivé střety často připomínají spíše puzzly, a když máte zásek, není problém vše překopat a vydat se do bitvy se zcela odlišnou taktikou. Hlavně se bavte a starosti nechte za sebou.
Nier: Automata
„Já už vlastně nechci pokračovat, nechci vědět víc.“ Je paradoxní, že vychvalujeme hru, u níž spousta z nás prožila přesně tenhle moment. Okamžik, kdy do sebe začala zapadat příběhová kolečka a podezření, co se vlastně na roboty obsazené Zemi děje, začalo velmi nepříjemně hlodat. Do té chvíle jsme si užívali nápaditou hratelnost, která experimentuje s různými perspektivami i akčními žánry a doplňuje ji solidní příběh o kastě bojových androidů. Jenže pak zběsilý akční tanec doplnil i děj, který plně odpovídá smutné a melancholické hudbě a z Nier: Automata (recenze) se stal jeden z nejvýraznějších zážitků loňského roku.
Nioh
Samurajové, démoni a nekompromisní obtížnost. Team Ninja po letech práce dokončil akční hru, která přivedla spoustu lidí až na kraj příčetnosti. U Niohem (recenze) postižených jedinců můžete pozorovat výrazné výkyvy nálad, výbuchy hněvu střídané čirým nadšením a vzápětí zase frustrací. Naštěstí ale na konci všichni shodně řeknou, že tahle jízda stála za každou minutu opakování soubojů s bossy, za každé naštvání a pocit, že už vážně nevíte, jak dál. Protože hratelnost a dynamika soubojů je skvělá a ve chvíli, kdy vám specifický soubojový systém sedne do ruky, je to menší nirvána. Pocitu uspokojení z dobře vymačkaného řetězce komb se pak vyrovná jen málokterá hra a ve chvíli, kdy pod vašimi údery padnou i ti nejmocnější yókai, se cítíte jako král světa.
Prey
Arkane Studios vytvořili variaci na to, co jim jde nejlépe. Tedy kombinaci otevřeného prostředí, akce, stealthu a RPG prvků, se kterou vás hodí na vesmírnou stanici zamořenou mimozemšťany. Přežití v tomhle nepřátelském prostředí vyžaduje především přemýšlení a až potom rychlé reakce. Kouzlo Prey (recenze) spočívá v širokých možnostech profilování vaší postavy a následném řešení jednotlivých situací. Skvělý design těchto prvků pak doplňuje takřka hororová atmosféra, kdy se budete s obavami dívat po každé židli či hrnku a nikdy se nebudete cítit opravdu v bezpečí. Prey se vám zaryje hluboko do mozku, podobně jako neuromody do systému Morgany(a) Yu.
Super Mario Odyssey
Originalita a hravost. Slova, kterými by se dal charakterizovat první rok života konzole Nintendo Switch, ale také slova, která skvěle sedí na Super Mario Odyssey (recenze). Chytrá skákačka pracuje s řadou mechanismů, které neskutečně obohacují základní kostru tohoto žánru. Ať už jde o skvělý design levelů a úkolů nebo geniální nápad s čepicí Cappy, tenhle titul je přesně tím, co si představíte pod pojmem „Nintendo hra.“ Je příjemná, vtipná, zábavná, nutí vás přemýšlet i občas proklínat své nešikovné prsty, ale nikdy vás nechce frustrovat či stresovat. Krásná, milá jízda, která má obtížnost nastavenou „tak akorát“ a donutí vás usmívat se a říkat si „tak ještě deset minut“.
Total War: Warhammer II
Báli jsme se, že druhý díl Warhammeru (recenze) od Creative Assembly nebude dost odlišný od jedničky. Jenže nové rasy a důraz na příběhovou kampaň vytvořily skvělý zážitek, který se liší od standardního „sandbox“ Total Waru. Opět se potvrzuje, že mistrům strategií z CA nesmírně prospěl oddech od historických titulů a možnost utrhnout se ze řetězu. Draci, dinosauři, monstra všeho druhu a mocní válečníci, kteří odhazují pěšáky jako hračky, jsou běžný kolorit bitev. Hra si ale zachovává svůj strategický prvek a nabízí velmi odlišné styly hraní. Navíc, ve spojení s prvním dílem můžete hrát na obrovité mapě a strávit desítky hodin dobýváním světa. Prostě jde o stratégův ráj.
Hrou roku 2017 se podle redakce Games.cz stává:
V jiných letech by polovině téhle desítky její kvality zajistily celkové vítězství. Ale letos se museli všichni sklonit před Linkem a jeho dobrodružstvím. Rozsáhlost, ale především propracovanost designu je v nové Zeldě bezkonkurenční a občas jen žasnete nad tím, na co všechno tvůrci mysleli. Ostatně, Miloš Bohoněk to v recenzi napsal jasně: „Breath of the Wild je dosud nejlepší Zeldou, která se nesmazatelně zapíše do dějin her s otevřenými světy.“