Outcast: Second Contact - recenze
Plnoletost je krásná. Můžete dělat beztrestně tolik věcí, ale zároveň jsou na vás kladeny mnohem vyšší nároky. Přitom je osmnáct let, tedy alespoň v herní branži, dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se na vás zdárně zapomnělo a byli jste přehlušeni mnohem slavnějšími kamarády a sourozenci. Podobný osud do jisté míry potkal i Outcast. Jelikož ale doba přeje remakům starých her, došlo i na něj v Second Contact.
Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody
Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.
Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze
Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.
Star Wars Battlefront II – recenze
Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii, existovala dokonalá vesmírná střílečka. Měla smysluplný promyšlený příběh, který byl velkolepý, trochu dojemný a zároveň tak akorát vtipný. Oslnivou grafiku, grandiózní hudební doprovod, originální a zábavnou hratelnost i úkoly. Servery byly vždy perfektně stabilní. A nikdo si tam nemusel odemykat náhodné schopnosti v bedničkách skrz mikrotransakce.
Sonic Forces - recenze
Dr. Robotnik patří mezi největší neřády v historii her. Chlapík s kulatým bříškem, který se svým výrazným vousem celoročně hlásí k charitativní akci Movember, má velkou slabost pro trýznění zvířátek. Chuť dostal i tentokrát, takže nezbývá než povolat jeho věčného odpůrce ježka Sonica a pustit se do práce.
Football Manager 2018 – recenze
Každý rok, když pár dní hraju nový ročník Football Manageru, mě napadá ta samá myšlenka. Jak jsem vůbec mohl hrát loňský díl? Jak jsem se dokázal obejít bez spousty drobných i větších dodatků, které prohlubují věrnost simulace a zpříjemňují každodenní manažerskou práci? Svědčí to o dobré práci studia Sports Interactive, které se vážně ze všech sil snaží nesklouznout k pouhému updatování soupisek, a ona dobrá práce naštěstí pokračuje i v nejnovějším díle originálně nazvaném Football Manager 2018.
Need for Speed: Payback – recenze
Vývojářům z Ghost Games se podařilo vyprodukovat podle mého názoru jeden z nejhorších dílů dlouholeté série Need for Speed. Payback přitom není vyloženě otřesný, nebo sotva funkční. Dá se hrát, auta vypadají hezky, otevřený svět je sice bez osobnosti, ale je použitelný. A když ve vysokých rychlostech s vytuněným Mustangem kličkujete mezi civilními auty, zatímco vám na paty šlapou jiní závodníci a cíl je už v dohledu, je to vlastně docela fajn. Jenže...
Full Throttle Remastered - recenze
Když vám někdo řekne, že se dočkáte remasteru klasické adventury od LucasArts, nejprve se štípnete, abyste se ujistili, že se vám to nezdá. A pak se začnete těšit – ale zároveň také bát. Opět se před vámi totiž bude rodit riziko, že se za hrou ohlížíte s velmi silnými nostalgickými brýlemi, a když ji dostanete do rukou v současnosti, nebude ani z daleka tak dobrá, jak si pamatujete. Toto prokletí se nevyhnulo ani Full Throttle Remastered a bohužel musím říct, že tentokrát jej omlazení úplně nezahnalo.
Attentat 1942 - recenze
Dávno pryč jsou doby, kdy všechno, co jste od drtivé většiny her mohli čekat, byl osvalený alfasamec v hlavní roli, na jehož bedrech spočinula záchrana světa a obligátní divize spoře oděných slečen. Médium se vyvíjí, dospívá, expanduje, a stejně tak roste i šíře tematiky, kterou zpracovává. Některé hry si berou za úkol třeba vyprávět o pohnutých dobách v národní minulosti, což je případ i české novinky Attentat 1942.
Bomber Crew - recenze
Bomber Crew se na první pohled jeví jako hříčka, kterou byste spíše asi čekali kdesi v útrobách digitálních tržišť mobilních zařízení. Fanoušci herního mikromanagmentu, druhoválečné tématiky a letectví obzvláště by mohli být při prvním pohledu na obrázky a videa zmatení. Obdobně i já, když jsem při průletu novinkami na Steamu zaregistroval položku Bomber Crew vystupující coby simulátor, projela mnou ihned vlna nadšení a vybavila se mi jedna šestnáct let stará klasika. Není proto divu, že jsem svůj první kontakt s obrázky překonával spíše s jistou nevolí. Jenže vem to čert, podobných her je jak šafránu, a pokud vás bavila FTL: Faster Than Light a dáte občas šanci manažerským hříčkám, dost možná vám Bomber Crew uštědří přímý zásah.
Call of Duty: WWII - recenze
„Válka, k čemu je dobrá?“ zpíval Edwin Starr v klasice od The Temptations. K válečným hrám, můžeme si odpovědět z bezpečí monitoru, odkud nevychlístnou ani sebevětší cákance krve. Nový díl nekonečné série Call of Duty jich nabízí celé galony, ale zůstává jednou velkou válečnou fantazií, kde nepřítele kosíte po tuctech, zatímco kolem vás létají kusy budov, vlaků nebo také spolubojovníků.
Everspace: Encounters - recenze
Everspace se mohla už od early accessu pochlubit stabilní zábavnou hratelností, která ale přece jen po nějaké době ukazovala, jak je obrovský vesmír vlastně prázdný. Poletování lodičkou je skvělé, ale dokonce i umělá inteligence, která hlavnímu hrdinovi dělá společnost, se přežije. A tak se Bůh, v tomto případě tvůrci, rozhodli vesmírný konflikt oživit postavami a úkoly a šířit tak po galaxii trochu života skrze rozšíření s názvem Encounters.
Spintires: MudRunner - recenze
Jezdit se dá se vším a všude. Stačí povolit uzdu fantazii a odvaze a zabořit auto třeba až po světla do bahna. Jak potom ven, to už napoví Spintires: MudRunner, volné pokračování dosti neobvyklé terénní arkády s poctivým jízdním modelem, chlapáckou atmosférou, ale bohužel i nedořešenými problémy. Především se hra nezbavila roztodivného uživatelského rozhraní a hrůzné práce s kamerou. Poněkud alibisticky také spoléhá na uživatelský obsah. Díky své nezaměnitelnosti si ale vděčné fanoušky znovu najde.
Guardians of the Galaxy - recenze 4. epizody
Recenze třetí epizody Guardians of the Galaxy od Telltale začala kritikou technické stránky, avšak nakonec smířlivě uznala, že „nejde o nic, kvůli čemu byste herně-seriálové Strážce Galaxie nemohli dohrát.“ Kdo by to byl čekal, recenze čtvrté epizody nemůže začít jinak. Nyní však s dodatkem, že kvůli bugu ji skutečně dohrát nelze. Hra totiž v jeden moment cca 15 minut před koncem prostě zamrzne. Pravda, bavíme se jen o PC verzi (konzolové jsou OK), a když jsem hru zkoušel na jiném stroji s jiným grafickým nastavením (detaily zde na fóru), cíle jsem se nakonec dobral. To každopádně nemění nic na tom, že Telltale zkrátka selhávají.
Assassin’s Creed Origins - recenze
Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.
South Park: The Fractured But Whole - recenze
První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?
Car Mechanic Simulator 2018 - recenze
Hry simulující skutečné pracovní pozice jsou dnes již nedílnou součástí nabídky obchodů, a jejich přítomnost (a leckdy i podivnost) nemůže už nikoho překvapit. Najdeme mezi nimi lepší i horší zástupce, často dokonce katastrofální pokusy malých nezávislých týmů. Série Car Mechanic Simulator naštěstí patří na opačnou stranu spektra do míst, kde se nachází jen pár opravdu povedených simulátorů. Třetí díl s číslovkou 2018 nedělá svému dva roky starému bratříčkovi žádnou ostudu. Aspoň tedy v současné podobě.
Rogue Trooper Redux - recenze
Remastery starších her většinou vnímám s dost smíšenými pocity. Ono je sice pěkné oživit vzpomínku na herního seniora, obléct ji do nejnovějšího grafického kabátu, pokud možno s podporou 60FPS a UHD rozlišením textur, apod. Jenže, co hráči? Co vlastně dostávají jako protihodnotu za svoje peníze? Vystačí si s audiovizualním pozlátkem, anebo dostanou plnohodnotný titul, řádně opatchovaný, vylepšený po všech stránkách a doplněný o moderní ovládání a popřípadě i nový obsah? V případě Rogue Trooper Redux jsem tak trochu v rozpacích. Oxfordští Rebellion se rozhodli zasahovat do původní hry jen minimálně, jít klasickou cestou upgradu rozlišení, zvuku a detailu textur a světel. Přibyla též možnost hrát hru v samostatných módech online a podpora ovladače pro PC.
Elex - recenze
Gothic. Téhle, v srdci Evropy neuvěřitelně populární, hře jsem zasvětil velkou část svého dospívání a dlouhé roky jsem byl velice jsem aktivním členem neméně neuvěřitelné komunity kolem serveru Gothicz.net. Ten funguje dodnes, a to navzdory faktu, že poslední Gothic vytvořili Piranha Bytes v roce 2006. Od té doby vytvořili tři díly kvalitativně rozporuplné série Risen a letos přichází s novinkou, která na první pohled boří jejich zaběhnuté zvyklosti. Elex totiž na hráče míří sice tradiční hratelností, ale především laserovými puškami. Vítejte v postapokalyptické sci-fi.
The Evil Within 2 - recenze
Zlo může mít mnoho podob a vypadat třeba jako karneval v maskách. V survival akci The Evil Within 2 jsou maškary tak děsivé, že se jich museli štítit snad i ti, kteří je vymýšleli. To dává na srozuměnou, že tento japonský horor nemění styl a již podruhé obléká násilí do nepřehlédnutelně extravagantního kabátku. Naštěstí mu ale také nechybí variabilní hratelnost, velkorysý design úrovní a víc než dostatečná herní doba. Na osvědčených základech vznikla hlubší, propracovanější a lépe vyladěná hra.
