Assassin's Creed Chronicles: China - recenze
Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. K dnešnímu dni vyšlo již třináct (!) větších Assassin's Creed her, ke kterým je třeba přičíst několik mobilních odboček, knížek a komiksů. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl s podtitulem China nedávno vyšel.
Forza Horizon 2 Presents Fast & Furious - recenze
Spojit arkádový jízdní model Forza Horizon 2 a benzínem nasáklý filmový spektákl Fast and Furious 7 zní jako logický nápad. To by ho ale musel někdo dotáhnout do konce, protože změnit logo a úvodní videoklip vážně nestačí. Do desátého dubna byl tenhle samostatně stažitelný přídavek zdarma, tudíž nebylo nutno zdlouhavě přemýšlet o tom, zda stáhnout či nestáhnout. Jenže co nyní, když stojí dvě stovky?
Grand Theft Auto V - recenze next-gen verze
Když před rokem vycházelo páté Grand Theft Auto, narážel jsem na četné vzlyky stran kvality grafiky. Nechápu je doteď: čtyřka udělala krok od komiksu k fotorealismu a pětka ho dotáhla do výsledku, který mě nutil na každém rohu tasit nikoli bouchačku, nýbrž mobil, a střílet nikoli obyvatele Los Santos, ale západy slunce. A když už jsem si připadal echt zvrhle, tak – selfies. Gándhí virtuálního násilí, rozumíte. Pointa? Na pětku se mi dívalo fantasticky už před rokem a přeleštěná verze hry, vydaná na konzolích nové generace (a v lednu i PC), vypadá o několik pomyslných chlupů líp, které někomu můžou připadat podstatné, ale na mém nadšení cvakat fotografie nic nemění. Hotovo, vyřízeno, můžu to odevzdat, Petře?
Halo: The Master Chief Collection - recenze
Halo už není jen hra či herní série, ale fenomén. Halo je tím nejcennějším, čím zábavní divize Microsoftu disponuje (byť Minecraft nyní zdatně konkuruje) a má nemalý podíl na úspěchu konzole Xbox. Halo dalo vzniknout románům, komiksům i seriálům a s šedesáti miliony prodanými kusy jde o jednu z nejúspěšnějších sérií v historii zábavního průmyslu. Obrněný protagonista Master Chief se, zejména za velkou louží, stal symbolem celé herní branže a zná jej už i běžný „civilista“. Halo je zkrátka ohromná věc. A Halo: The Master Chief Collection je jedna zatraceně ohromná kompilace. Doslova.
Sunset Overdrive - recenze
Co je vlastně Sunset Overdrive zač? Všichni víme, že jde o exkluzivitu pro Xbox One a dělali na ní tvůrci Resistance nebo Ratchet & Clank. Jak ale hra funguje v praxi? Představte si mládeži přístupnou verzi Saints Row, do ní přihoďte virtuální skateboarding Tonyho Hawka a celé to pak halabala nastříkejte stovkami různých sprejů. Sunset Overdrive určitě není nejlepší městská akce široko daleko, ale rozhodně je nejbarevnější. A také nejvíc odrazující.
FIFA 15 - recenze
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
Forza Horizon 2 - recenze
Nad tempem, kterým Turn 10 chrlí další a další Forzy lze jenom smeknout klobouk, případně sebrat čelist ze země. Nejde ani tak o pásovou výrobu, kterou samu o sobě každý vnímá negativně, jako spíš o chytré rozložení zdrojů. Forza Horizon 2, opět především v režii Playground Games, si půjčuje to nejlepší z páté Forzy a na Xbox One platí nejen za jednu z nejhezčích, ale také nejnávykovějších her. A to nemusíte zrovna spát s volantem pod polštářem nebo poznat podle sluchu Ferrari od Lamborghini.
NHL 15 - recenze
Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.
Diablo III: Reaper of Souls Ultimate Evil Edition - recenze
Mé první setkání s Diablo III se odehrálo teprve před několika dny a neslo se v poněkud rozpačitém duchu. Přece jen, když si představíte moloch jako Blizzard, do kterého tečou milióny dolarů každý den díky stále populárnímu World of Warcraft, očekáváte, že nástupce legendární série akčních RPG vás krátce po vložení disku do mechaniky zanechá sedět v němém úžasu s dokořán otevřenými ústy a extatickou slinou v koutku. Jenže Diablo III ne. Pořád mám v paměti slova Karla Drdy, když mi do telefonu popisoval původní PC verzi: „Jako je to fakt dobrý, ale…“
Forza Motorsport 5 - recenze
Plyn až na podlahu. Vůně benzínu po ránu. Pach spálených pneumatik. Stádo koní pod kapotou. Rytmické dunění osmiválce. Nejrozšířenější závodní klišé máme z krku hned v úvodu a můžeme se bez příkras podívat na nový titul rozšiřující oblíbenou závodní sérii Forza. Pátý díl se stal zároveň i jedním z prvních titulů pro Xbox One a již od prvních chvil těšil oko hráčovo pohlednou grafikou a našince i přítomností matičky stověžaté. Naštěstí dokáže zapůsobit nejen na patrioty, ale především na pravověrné závodníky.
Ryse: Son of Rome - recenze
Bude to velké, bude to skvělé, bude to exkluzivní, bude to na Xbox One a grafické pozlátko posichruje logo Cryteku na obalu. Tak nějak zněla marketingová omáčka nového hack and slash počinu Ryse: Son of Rome, od kterého si Microsoft bezpochyby sliboval konkurenta God of War. A že novinka nevypadala vůbec špatně.
Dead Rising 3 - recenze
„Pěkná noc, jasná – v tu dobu vstávají mrtví ze hrobu, a nežli zvíš, jsou tobě blíž!“ Kdyby jen pan Erben tušil, že se něco kdysi tak hrůzyplného jako ožívající mrtví promění v patetické univerzální nepřátele pro potřeby současné popkultury. Dead Rising hry na tom nikdy nebyly jinak: chodící mrtvoly bylo potřeba kosit rovnou po stovkách, čímž jakýkoliv náznak přemýšlení nad zabíjením vzal za své po deseti minutách.