Pokud vás zatím série Forza Horizon míjela, prozradím vám, že se jedná o duchovního nástupce starých dobrých Need for Speed z devadesátých let. Stovky automobilů a desítky kilometrů silnic čekají jen na to, až sešlápnete plyn a vyrazíte vstříc západu slunce. Ovšem na rozdíl od většiny konvenčních závodních her nejsou vaše radovánky ohraničeny svodidly u silnice. Realita tady hraje druhé housle.
Naplno to pochopíte, až se za volantem závodního Fordu Transit proženete skrz vinici, parčík a několik zahrad, přičemž neustále akcelerujete, kam až vám to osmiválcový motor, osázený několika turbodmychadly, dovolí. Je to čistokrevná zábava, přesně taková, jakou bychom od arkádových závodů očekávali. Zároveň ale nabízí dostatek hloubky, abychom ji nemohli odsoudit jako titul pro příležitostné hráče.
Vy jste tady šéf
Jestliže Forza Horizon 2 nabízela volnost pohybu po otevřené mapě, třetí Horizon navíc přidává i naprostou svobodu v postupu kariérou. Sice to zní jako tisíckrát omletý marketingový blábol, ale po několika hodinách strávených na australských silnicích jsem si uvědomil, že tady to překvapivě funguje. Na základě toho, jaký jízdní styl vám vyhovuje, si můžete překopat celou kampaň k obrazu svému.
Protože se něco takového dost špatně představuje, uvedu příklad: osobně si okruhové závody na asfaltu raději nechávám pro klasickou Forzu Motorsport, a v Horizon se chci spíš vyřádit mimo okruh. Když se mě hra zeptala, jestli chci nové stanoviště založit ve městě nebo v poušti, bez váhání jsem volil poušť. Následně se otevírá nabídka nejrůznějších aktivit v okolí nové základny. Zahrnuje klasické závody (okruhy, dálkové sprinty), ale i nejrůznější legrácky typu překonání nejvyšší úsekové rychlosti, nejdelší skok či smyk, případně jeden z mnoha speciálních úkolů – například dosažení nejvyššího akrobatického skóre s nějakým exotickým vozem.
Dříve byly tyto aktivity spíš vedlejší, bonusové záležitosti. Tentokrát se ale můžete věnovat pouze jim, a přesto získávat tisíce nových fanoušků, díky kterým pak rozšiřujete celý festival, čímž následně odemykáte nové závody. V celé hře je jen několik málo povinných událostí, zbytek je komplet na vás. Jestliže vás tedy v předchozích dílech nebavil konkrétní typ závodů, nemusíte se jich ve trojce prakticky vůbec účastnit, a přesto můžete stále postupovat a aktivovat nový obsah.
Dobrých deset hodin jsem například strávil vířením prachu v severozápadní části mapy v absurdně nadupaném džípu. Když jsem se úzkých kaňonů a písečných plání dostatečně nabažil, rád jsem pak změnil prostředí a vydal se do města, kde jsem džípy vyměnil za houpavé „ameriky“. U drtivé většiny závodů navíc máte možnost před začátkem zvolit Blueprint režim, díky němuž lze překopat pravidla nadcházející události. Nelíbí se vám, že hra navrhuje sprint skrz les v off-road bestiích? Žádný problém, prostě si závod upravte dle sebe a všem nasázejte třeba Mini Coopery. Nebo Ferrari. Jde o to, abyste se bavili způsobem, jaký vám osobně vyhovuje.
zdroj: Archiv
Jednoruký bandita
Forza Horizon 3 vás navíc neustále odměňuje, ale nikdy tak, abyste si odměn přestali vážit. Všeho je tu tak akorát, snad každá součást je citlivě vybalancovaná, zábavná a promyšlená. Pamatujete, jak jste ve dvojce hledali garáže se zapomenutými automobilovými poklady? Občas to byla pěkná pruda, protože hledání zahrnovalo dlouhé minuty kličkování mezi stromy, narážení do bariér a šplhání do prudkých kopců – zkrátka tam chyběla trocha té uživatelské přívětivosti. Horizon 3 vám dá k dispozici drona, se kterým se můžete obrovskou rychlostí prohánět po krajině. Je s ním hledání garáže snazší? O trochu. Je hledání zábavnější? Určitě.
Podobně je to i s ostatními systémy. Kde mohli vývojáři z Playground Games posunout šoupátka směrem k lepší hratelnosti, tam si především fanoušci série všimnou citlivých zásahů. Ostatní se prostě jen ocitnou na parádním hřišti, kde i obyčejný přesun z místa na místo je zábavný. Mnozí budou nad následujícím přirovnáním asi nechápavě kroutit hlavou, ale způsob, jakým vás Horizon 3 baví, připomíná hratelnost ze starých dobrých dílů série Tony Hawk’s Pro Skater, kde hráčům učarovalo i samotné ježdění po skateparku a sbírání skóre jen tak, aniž by se zrovna honili za splněním nějakého úkolu. Cesta je cíl? Ve Forze to tak zkrátka je.
Různé způsoby získávání odměn jsou navíc šikovně propojené, čili chytrým utrácením získaných bodů můžete pár odvážných skoků a smyků na louce přeměnit v nové auto či balík kreditů. Samozřejmě tu jsou ohavně drahá auta, ale systém dávkování odměn vám dává naději, že se v nich s trochou snahy za pár dnů (nikoliv týdnů) svezete.
Austrálií křížem krážem
Fyzikální engine a jízdní model byly bez větších úprav převzaty z druhého dílu, což je jedině dobře. Pro nováčky to znamená především to, že se jim do rukou dostanou sice arkádové závody, ale s velmi dobře nastaveným poměrem mezi realističností a zábavou. Simulátor v žádném případě nečekejte, ačkoliv možnosti nastavení obtížnosti jsou poměrně široké a i tuning samotného vozu je dost detailní – navíc se změny do ovládání skutečně promítají. Vozy se díky tomu nechovají jako kartonové krabice, ale zároveň ke zvládnutí efektního smyku nepotřebujete hodiny tréninku.
A abyste se za volantem nenudili, čeká na vás na herní mapě jakýsi výcuc z toho, co může Austrálie nabídnout. Máme tu slunečné pobřeží s plážemi a bahnitou deltou řeky ústící do moře. Pokračujeme přes loučky a lesy do pralesa, odkud se po chvíli konečně vymotáme a po pár minutách narazíme na písečné duny, které nás vezmou na vyprahlý sever protnutý zdánlivě nekonečnou dálnicí. A když se vám zasteskne po troše civilizace, můžete zpět na východ, do ulic velkoměsta.
Herní mapa zkrátka nabízí rozličné oblasti, z nichž každá má svůj specifický ráz a „využití“. Drifty s německými zadokolkami si nejvíc užijete ve městě nebo na lesních serpentinách, zatímco bugina ze svařených trubek nalezne svůj domov mezi dunami. Rozloha je vskutku obrovská, na druhou stranu mi chyběly nějaké výraznější lokace, jako byla například zřícenina kláštera v druhém dílu.
Jaký otec, takový syn
Častým srovnáváním s Horizon 2 se vlastně dostávám k tomu jedinému, co mohu hře výrazněji vytknout: je příliš podobná předchozímu dílu. Na druhou stranu, právě tohle je zároveň paradoxně velká pochvala, protože Forza Horizon 2 minimálně v mých očích patří k nejlepším arkádovým závodům všech dob. A jestliže si chcete smlsnout na přinejmenším stejně povedené chuťovce, neváhejte ani chvilku. Protože, upřímně řečeno, co vlastně byste očekávali od závodů v otevřené krajině? Poutavý příběh? Ale jděte. Buďme rádi, že se sem vývojáři po vzoru EA nesnažili nějakou trapnou story napasovat.
Forza Horizon 3 je příkladně zpracovaná, obsahem našlapaná, k dokonalosti vybroušená arkádová perla, na které se jen obtížně hledají chyby. I se zastarávajícím hardwarem v Xbox One je radost na ni pohledět. Po technické stránce všechno šlape jak po másle, hra netrpí problémy s frameratem, ani když to zrovna perete čtyřstovkou po rozpálené dálnici. Kampaň pro jednoho hráče je vysokooktanová zábava s téměř oldschoolovou hratelností, díky které budete ve tři ráno mžourat na televizi a dokola si opakovat, že po dalším závodu už konečně půjdete spát.
A multiplayer? Pro něj to platí dvojnásob! S třetím dílem série Horizon se vrací i tradičně povedené multiplayerové zápasy, které mi přijdou o něco svižnější a zbavené pár zbytečných prostojů. Ideální je nejprve se přidat k někomu do existujícího závodnického klubu, z čehož pak plynou další výhody. Forza Horizon 3 nabízí přehršel nejrůznějších online událostí, od klasických závodů až po zábavné hry na babu či boj o vlajky. A jako třešnička na dortu je tu možnost projít si celou kampaň v kooperativním režimu.
Ve výsledku mám jen jednu zásadní prosbu směrem k vývojářům: dejte si teď na pár let pokoj, ať Horizon nesklouzne do nudné šedi dvouletého vývojového cyklu. Byla by to škoda, protože teď se nabízí jedinečná šance odejít v tom nejlepším.
