Dvě rozdílné tváře
Když jsem se dozvěděla o Sonic Forces, byla jsem celkem překvapená. Po měsících absence se totiž jedná už o druhou hru se Sonicem ve velmi krátké době. Po pár sekundách vám ovšem bude jasné, že tyto dva tituly si na trhu vzájemně nepřekáží. Zatímco Sonic Mania vzala klasické prvky zmixované v novém prostředí a byla jakýmsi pomrknutím k pamětníkovi, Sonic Forces se vydává vstříc modernímu hráči, především potom z řad menších dětí.
Na velké změny na první pohled poukazuje už i grafické zpracování. Sonic Forces se z druhého rozměru přestěhovala do 3D, přičemž ve hře se střídají úseky, kde na hru koukáte ze strany jako v případě klasických Sonic her, s úseky, kde dění pozorujete z kamery, která Sonicovi visí za zády.
Po střídání úhlů pohledu, a tedy i hratelnosti (2D plošinovka/akční adventura), tvůrci nejspíše nesáhli pouze kvůli tomu, že veškeré filmečky jsou trojrozměrné, ale také kvůli tomu, aby oživili původní hratelnost. Na mě to ale zapůsobilo docela opačně. Předem upozorňuji, že nejsem zatvrzelou fanynkou původní hratelnosti. Některé Sonicovy 3D pokusy se mi celkem líbily, ale tenhle k nim rozhodně patřit nebude.
Pro šikovné děti
Nejhmatatelnějším problémem Sonic Forces je, že přechody mezi úseky viděnými z boku a z třetí osoby nejsou plynulé. Hra v tu chvíli obvykle na okamžik převezme otěže a nabídne vám kraťoučkou animaci, která působí dost rušivě. Zvlášť když se Sonicem první část prosvištíte ve velkém tempu a po animaci vás hra vyplivne do dalšího úseku s tím, že Sonic ztratí rychlost a prostě se zadrhne. Jenže i když Sonica opět rozhýbáte, není to ono.
Pasáže ze strany postrádají fyziku předchozích her. To znamená, že Sonic není mrštný jako dřív, ale působí spíš těžkopádně. Pamětníkovi budou dělat problémy třeba skoky, kdy už není tak jednoduché změnit směr. O chybějící setrvačnosti, která by hrdinovi pomáhala v rychlosti, ani nemluvě.
Pasáže viděné pohledem ze třetí osoby dopadly o poznání lépe, i když i tady někdy dochází ke ztrátě rychlosti. Problém jsem občas měla také s orientací v prostoru, když třeba Sonic měl přeskákat po cikcak naskládaných otáčivých plošinkách. Ale předpokládám, že cílová skupina (děti cca do 10-12 let) s tím problémy mít nebude.
zdroj: Archiv
Festival free-to-play
Mezi novými myšlenkami doopravdy uspěla asi jen možnost přepínání různých zbraní, což lehce mění i samotnou hratelnost. Vedle pistole, která na začátku vrhá plameny, se vám postupně otevře třeba bouchačka, jejímž prostřednictvím nepřátele přeměníte na kvádry atd. Možností je dost, ale nakonec zjistíte, že největší srandu si užijete se dvěma konkrétními zbraněmi. Zbytek jsou jen takové jejich odvary.
Staromilec nebude mít radost ani z toho, že jednotlivé mise jsou poskládány na velkém modelu Země a vy mezi nimi samostatně přecházíte s tím, že mezi misemi můžete navštívit i denní výzvy nebo vedlejší mise. Ty vás nabádají třeba k převlékání vaší postavy do nových bot, kalhot, triček atd. Základní obrazovka Sonic Forces tak připomíná free-to-play tituly pro mobily.
Na druhou stranu, možnosti ježčího přizpůsobení i další prvky se dětem mohou líbit. Oblečení pro zvířátka zahrnuje všechny výrazné módní styly, které jsou samy o sobě úspěšnou parodií. Hra nešetří videi a ta zase nešetří legráckami, u kterých se děti zasmějí. Jenže ani tohle Sonic Forces neodpáře, že z pohledu hratelnosti se jedná o průměrný kousek, na nějž po dohrání každý zapomene přímo bleskovou rychlostí.
