E3 2013 dojmy: Interaktivní film Beyond se hraje skoro sám
Budeme-li pracovat s premisou, že ve hrách lze vyhrávat i prohrávat, je otázkou, do jaké míry je francouzské drama Beyond: Two Souls vlastně ještě hrou. „Hratelné“ E3 demo obsahovalo novou pasáž ze Somálska, kterou jste už zahlédli na konferenci Sony, a byla nečekaně akční. Ať jsem se ale snažil sebevíc nebo ovládání naopak záměrně ignoroval, protagonistka Jodie pokaždé vyvázla víceméně stejně. Byla agentkou CIA a selhání nebylo možné.
E3 2013 dojmy: Zaklínač 3 se prosekal na vrchol výstavy
Už to asi víte, ale není od věci si to čas od času připomenout. Polské studio CD Projekt RED je výjimečným kolektivem vývojářů a herních nadšenců, který tvoří výjimečné projekty a prezentují je výjimečných způsobem. Prezentace třetího Zaklínače na E3 nebylo výjimkou. Na žádném jiném stánku jsme nestrávili dvě hodiny a žádní jiní vývojáři nás nenapojili tekutým polským chmelem, jen aby následně uznali, že české pivo je stejně lepší.
Dojmy z dema The Last of Us - houbíci umí vyděsit!
Lidé velmi často hledají něco, co vlastně nalézt nechtějí. Jakkoliv přehnaně filosoficky tohle zní, je to pravda. Vážně. Proč jinak bych se, sakra, těšil na The Last of Us? Na rovinu, jsem strašpytel. Opravdu. Mám ten dar, že se do her opravdu nějak vcítím a výsledný efekt je... výrazný. Takže horory typu Penumbra přeskakuji, protože na ně nemám nervy a není lepší důkaz přechodu série Resident Evil k akci, než fakt, že jsem se u posledních dvou dílů bál tak nějak... trochu. Ale The Last of Us slibuje něco víc. O hodně víc. A vypadá jako zatraceně dobrá hra. Takže když jsme dostali od Sony možnost zahrát si dva levely, přišel čas nachystat svému budoucímu já perné chvilky.
Watch Dogs štěká i kouše: dojmy z hackerského sandboxu
Byl to jeden z těch dní bez vína, krmení kachen bagetami v královských zahradách a nočního výletu po Champs-Élysées, což jsou aktivity, podle kterých poznáte zkušeného cizince v Paříži. Ani na jedno nebyl čas. Ve sklepní místnosti poblíž Rues des Petit Champs vývojáři z montrealské pobočky Ubisoftu ukazovali kapitolu ze života Aidana Pierce v Chicagu blízké budoucnosti. Viděli jsme střelbu, hackování, odposlouchávání, pobíhání, kradení aut, zkrátka nic, o čem by se nedalo říci, že Ubisoft neatakuje výsostnou pozici Grand Theft Auto v žánru městských akcí.
Call of Juarez: Gunslinger je western jako od Tarantina
Call of Juarez patří mezi mé oblíbené značky a nic na tom nezměnil ani nemotorný a nepovedený přenos do současné doby v CoJ: Cartel. Vzhledem k tomu, že jiní si ale nepovedený díl k srdci brali, bylo třeba vrátit značce původní punc kvality. Výsledkem je cel shadingem hýřící, nadsazený a velmi příjemně vyhlížející titul Call of Juarez: Gunslinger, s jehož preview verzí jsem strávil pár hodinek.
Dojmy z hraní preview verze GRID 2 jsou rozporuplné
Původní GRID byl právem miláčkem PC publika. S kořeny v sérii TOCA, enginem z Dirtu, ale především se snahou poslat vás přímo do centra závodního dění, nabídnul na stolní klasice to, co hráči znali jen z konzolí. V mnohém taky předběhl svou dobu, protože skutečné budování závodní stáje, včetně najímání spolujezdce, se popravdě objevilo až v Gran Turismu 5.
Demoverze Last of Us nás provedla zamořeným Bostonem
Něco si musíme vyjasnit hned na úvod: The Last of Us není Uncharted se zombíky. Na hře sice dělá Naughty Dog a rukopis týmu je zřejmý z excelentního rozpohybování postav nebo filmových dialogů, ale spíše než Indiana Jonesem se inspirují snímky Já, Legenda nebo Cesta. A v té samé hře sice mají znetvořené lidi, kteří podlehli infekci z cizopasných hub Cordyceps, ale rozhodně se jimi nebudete prokopávat jako v místy směšném Resident Evil 6. Čím tedy The Last of Us je? Post-apokalyptickým hororovým dramatem a osobním příběhem o přežití.
Dvě hodiny s BioShock Infinite nadchly
Jednodenní předváděčky velkých her bývají tak trochu za trest. Člověk kvůli nim zpravidla létá přes kanál, a ačkoliv pak může dělat ramena jako kravaťák, co jezdí na otočku na pracovní cesty do Londýna, z onoho Londýna nevidí víc, než okénko taxíku a obrazovku s kýženou hrou. Rozhodnutí 2K Games dovézt BioShock Infinite přímo do stověžaté Prahy a prezentovat jej na našlapaných PC v pankráckých kancelářích Asusu jsem tudíž bral s povděkem.
Multiplayer beta Crysis 3 ukázala zábavní potenciál
Crytek v posledních lednových dnech otevřel přístup do multiplayer bety Crysis 3. Právě multiplayer má pod palcem pobočka Crytek UK (dříve Free Radical), která se starala o multiplayer již v minulém díle, díky čemuž jistě získala spoustu zkušeností a informací. Podíváme se, jak s nimi naložila.
Hráli jsme Splinter Cell: Blacklist - bude to učebnicový stealth
Paříž, město světla, láká turisty z celého světa na památky, Louver, romantiku u Seiny nebo poctivou bagetu. Jezdí sem všichni. Ani Sam Fisher není výjimkou, ale v galerii nebo kavárně (s Georgem Stobbartem) byste ho hledali marně. Jeho návštěvy mají pracovní charakter. Třeba ve Splinter Cell: Pandora Tomorrow namísto Moulin Rouge navštívil kryogenickou laboratoř, kde potkal spoustu milých francouzských a syrských občanů, kteří si s ním chtěli popovídat přes ústí samopalů. Na focení nebyl čas.
Dead Space 3 demo od plné hry neodrazuje, naopak
Při hraní Dead Space se prý někdo zbláznil. Taky jste to slyšeli? Nevím, jestli je to skutečně pravda, ale s přihlédnutím k náplni hry bych tomu klidně i věřila. Starý Dead Space byl prostě horor se vším všudy. Dobře vystihl tíživou atmosféru a nechybělo ani spousta lekavých momentů.
Dojmy z hraní preview verze DMC - Devil May Cry
Nový Dante je nenáviděný. Má špatnou barvu vlasů. Špatný výraz tváře. Je emo! Není to starý Dante. Nestojí za ním Japonci. Dokonce to došlo tak daleko, že nějaká duševně postižená individua vyhrožovala tvůrcům z Ninja Theory smrtí. A videa ze hry? Inu, občas dobrá, občas stylová, občas křečovitě cool. Jednoduše, z rebootu (což je syndrom, který nemám rád) jménem DMC - Devil May Cry kouká každým coulem průšvih. Kvalitativní i finanční. Vždyť to nedělají Japonci. A má špatnou barvu vlasů. A ...no ten zbytek už víte.
Dojmy z hraní české verze Sly Cooper: Thieves in Time
Vyhlášený chlupatý zlodějíček se po dlouhé době vrací na scénu v cross-platform arkádě Sly Cooper: Thieves in Time pro PlayStation 3 a PlayStation Vita, kterou jsme si vyzkoušeli v péestrojkové verzi a příjemně se navnadili na konec března, kdy se objeví v celé své kráse. Přestože nové eskapády protřelého mývalího chmatáka mají provedením blíže k dětskému publiku než třeba oblíbené duo Ratchet & Clank, má hra co nabídnout i odrostlejším příznivcům arkádového žánru, který osvěžuje nenásilně implementovanými stealth prvky.
Tři hodiny s Assassin's Creed III - pokažený čajový dýchánek
Londýnský Tower na břehu Temže zažil za necelých tisíc let své existence události, při kterých se vraždilo, kradlo a intrikovalo ve velkém. Kdyby kameny, shlížející na britské korunovační klenoty, mohly vyprávět, mluvily by jak o násilí, tak o krásné britské absurditě. Slyšeli byste třeba příběh o tom, jak Richard I. Lví srdce dotáhl z křížové výpravy krokodýla a na laně ho venčil v řece, dokud plaz neutekl. Anebo o partě šimpanzů, kteří dostali nábytkem vybavený pokoj. Nebo o slonovi, lvovi, pštrosovi krmeném železem... Ze zvířat přežívají dnes pouze legendární havrani a ti, když náhodou z přežraných těl dostali minulé pondělí nějaký zvuk, zakrákali: „Už vícreed ne!“
GC 2012 dojmy: kulhající kooperace v Epic Mickey 2
Kontrast. To nejpřiléhavější slovo. Sedíme ve skromné konferenční místnosti s Warrenem Spectorem a posloucháme ho (a natáčíme, rozhovory budou brzy) entuziasticky mluvit nejenom o své lásce k Disneyho postavičkám, zatímco o dveře dál pokračuje kolečko prezentací, na kterých jsme si před chvílí vyzkoušeli Warrenovu novou hru.
Anglické dojmy z hraní FIFA 13
Když dojde na fotbal, vždy u mě platilo, že se chvíli pobavím s FIFA, ale stejně pak skončím u Football Manageru, kde můžu nadávat hráčům a ne sobě. Mimo jiné i proto, že se u FIFA, jakkoliv se stále vyvíjí, vždycky objeví prvky, které jsou natolik vzdálené od reálu, že mi prostě chybí autentický pocit z fotbalu. Což není kritika hry, spíše mé duševní poruchy, protože tohle je prostě hra a ne realita. Jenže když jsem pak pár dní sportoval ve FIFA 13, začal jsem uvažovat o tom, že s tímhle dílem strávím toho času mnohem víc. Proč? Inu, on začíná opravdu hodně připomínat reálný fotbal.
GC 2012 dojmy: teenage vyvražďovačka Until Dawn
Při čtení poznámek z prezentace Until Dawn nejčastěji narážím na citoslovce: „Uuuu.“ Hned za ním jsou věty jako: „Proběhl sob,“ nebo: „Narazila do mě sova.“ Kdyby Until Dawn byla simulátorem pozorování zvířat pro zapáleného zoologa, znamenalo by to „uuuu“ nepokryté nadšení. Until Dawn je ovšem hororem pro Move ovládání na PlayStation 3, a při rekonstrukci poznámek si uvědomuji, že jsem měl alespoň ze začátku upřímnou snahu se bát – ale nefungovalo to. Později se objevuje mnohem lépe čitelné: „Eeeeeeh.“
GC 2012 dojmy: mise z Dishonored
Otevřený, post-bůhvíco-klasicistní svět a moje první kroky v něm? Do options menu, záložka ovládání, myš. Převracím osu Y a hráčská duše spokojeně zavrní. Hodina s Dishonored je na kolínské výstavě balzámem, protože jde proti všemu, co mě na současném herním mainstreamu nebaví.
GC 2012 dojmy: multiplayer v XCOM: Enemy Unknown
UFO: Enemy Unknown z roku 1993 mě naučila spoustu praktických věcí. Třeba to, že se nikdy...
Gamescom 2012 dojmy: Kapitán Connor vás vítá na palubě
Historie. Pro autory série Assassin's Creed je modlou. Ať už jsme obhlíželi svět z minaretů...
