Na první pohled jde o krok zpět od Heavy Rain, který byl unikátní svou možností umírat a přesto pokračovat - se čtyřmi hrdiny se však takové vývojářské vylomeniny dělají přeci jen snáz. Beyond: Two Souls se celé točí kolem Jodie (Ellen Page) a jejího astrálního přítele Aidena. I když stačilo několik minut, a hned jsem si vybudoval vztah k drobnému klučinovi Salimovi. Jodie během infiltrační mise doprovázel, ale pochválit desetileté dítě za to, že umně ovládá AK-47, je mi proti srsti.

Celé to skončilo dosti krvavě a ani se nedivím, že Jodie ve všech videích vypadá jako lidská troska. Věci, které má na svědomí, by nenechaly spát většinu lidí. Neřeknu, oč šlo, protože také nemám rád, když mi někdo prozradí vypjaté momenty ještě před tím, než se na film podívám.

Film

Kvůli „filmovosti“ a příběhovosti působí Beyond dosti svázaným dojmem. Občas mi bylo dovoleno Jodie ovládat jako v klasické third-person hře a šlo o nejslabší momenty z celé prezentace. Protagonistka sama od sebe neustále někam zatáčela - i do dveří jsem chodil natřikrát.

zdroj: tisková zpráva

Většinu času ale divák pouze mačkal různá kontextuální tlačítka na DualShocku a Jodie na jejich základě prováděla různé věci. Přebíhání mezi kryty, tiché vraždění nepřátel i zaměřování zbraní dělá hra sama od sebe, stačí vydat povel tlačítkem X. A naopak zbraň se ze země nesbírá Xkem, ale skrze postřehový quick-time event složený ze správného namačkání čtyř (!) tlačítek.

To už ale zase zavání volností, takže je nutné dodat, že sebrat lze pouze předem definované zbraně. Stejné je to s Aidenem. Umí lidi posednout a nutit je, aby svým kolegům vrazili bajonet do krku. Umí je škrtit. Umí vyrážet dveře nebo převracet auta na střechy. Umí tvořit neprůstřelné kupole.

Aiden umí spoustu věcí, ale pouze pokud dostane od Davida Cage zelenou. Pokud si tvůrci usmyslí, že z deseti zaměnitelných lidí lze posednout pouze jednoho, musíte se podřídit. Žádné škrcení, žádné experimentování.

Průchod E3 demem jsem po zahrání ještě dvakrát sledoval a až na naprosté marginálie byl totožný. Jsem proto zvědav, jak se tyto drobnosti, např. v počtu utržených ran během bitek, promítnou do výsledné mozaiky. Game Over tu neuvidíte, nepovedené sekvence by měly vést k jiným událostem.

Šipkovaná bez šipek

Jak je u produkce Quantic Dream zvykem, akční pasáže byly zpracovány formou QTE, které ovšem vyžadovaly čtení situace a reakce skrze analogové páčky. Žádné mačkání vyskakujících čtverečků a koleček (viz video výše). Když se nepřítel napřahoval, hráč musel rozpoznat, že pro Jodie je momentální nejvýhodnější skrčení a musel zatáhnout analog dolů.

Jindy zase hra vyžadovala protiútok a tím pádem i jiný směr pohybu páčky. Většinou byly kontextuální quick-time eventy tuze intuitivní i přirozené. Občas se ale nedalo poznat, co by zrovna Jodie měla provést, a tak chuděrka dostala po tlamě. Také nevím, proč bych měl pomalu vrhat ovladačem do vzduchu, jen aby Jodie začala šplhat po žebříku.

Beyond je každopádně zajímavou podívanou. Filmové pasáže by sice na stříbrném plátně nadále neobstály, ale z hlediska her jde o jedinečný kousek. Kontextuálním a velice striktním QTE ovládáním se tvůrci zjevně snaží předejít zbytečnému bloumání, které by rozmělnilo intenzivní zážitek. Quantic Dream dělají interaktivní film a proti tomu nelze říct ani žbla. Jen je nutné k Beyond: Two Souls takovým způsobem přistupovat, sic do upjaté svázanosti narazíte jako do zdi.

zdroj: tisková zpráva

Bude to tedy stát za to? Nedovedu říct a jsem nesmírně zvědav. Beyond stojí na příběhu, který nám teď pochopitelně nikdo neprozradí, a na osobitých postavách, které teď pochopitelně moc neznáme. Dokážete se podívat na několikaminutový výsek z filmu a na jeho základě doporučit celek?