Recenze
Tank Mechanic Simulator – recenze simulace, která se bojí hloubky
3. 3. 2020
|
Patrik Hajda
Duše člověka, který žije druhou světovou a jejími bojovými stroji, si ve hrách musí libovat. Free-to-play hry jako World of Tanks a War Thunder mu umožňují řídit desítky ikonických i méně známých tanků, případně jich ovládá několik najednou v různých strategiích. Ještě nikdy ovšem nemohl být válečným bestiím tak blízko jako v Tank Mechanic Simulatoru. Ale zatímco obdivovatel obrněné techniky ve mně taje blahem, můj vnitřní milovník simulací se docela nudí.
Tales of the Neon Sea – recenze
27. 5. 2019
|
Pavel Skoták
Pokud se u nás řekne kouzelné spojení „asijská hra“, asi si většina z nás vybaví některou z japonských herních sérií, které mají ve světě obecně dobré jméno. Asijský herní trh ovšem neobnáší ani zdaleka jen oblíbené Japonsko, ale najdete zde také Jižní Koreu, rychle rostoucí Tchaj-wan anebo Čínu. Právě z té k nám přes Kickstarter doputovala poutavá point-and-click adventura Tales of the Neon Sea.
WWE 2K19 – recenze
18. 10. 2018
|
Lucie Jiříková
Herní série WWE si po převzetí společností 2K Games v roce 2013 udržuje svůj zajetý standard. Kvalit WWE SmackDown! vs. Raw sice podle mého názoru nedosahuje (ačkoliv přiznávám, že tady může hrát roli i jistá dávka nostalgie), ale každoročně přináší velmi kvalitní zpracování toho vůbec nejbrutálnějšího videoherního zápasení, které ve skutečnosti vlastně ani zápasením není. To je docela obdivuhodné, protože tato hra nemá žádnou přímou konkurenci (nejbližším příbuzným je asi UFC, ale ta je o poznání jinde), a tak vývojáře v podstatě nic netlačí, aby ji vylepšovali.
Achtung! Cthulhu Tactics – recenze
15. 10. 2018
|
Patrik Hajda
Další variace na XCOM v poměrně krátké době a další zklamání pramenící z nedotaženosti. Achtung! Cthulhu Tactics má zajímavé nápady, ale jaksi na nich zapomněla vystavět zbylou hru. Jádro je zábavné, ale bez podpůrných systémů hratelnosti se po pár misích začnete nudit. Nejde o vyloženě špatnou hru, jen by ji to víc slušelo na mobilní platformě.
Mugsters – recenze
31. 7. 2018
|
Ondřej Švára
Tak zase jednou nepřátelé z vesmíru zotročili Zemi a vám nezbývá než ji zachránit v akční puzzlovce Mugsters. Podivuhodná směs starého GTAčka a Commandera Keena ohromí sandboxovou zábavou, za jejíž návykovost ručí vydavatelé ze zkušeného Teamu 17 (Worms). Zamrzí ovšem trhliny v umělé inteligenci a ovládání, kvůli kterým se jinak nápaditá arkáda ne vždy příjemně hraje.
Unravel Two - recenze kooperativní logické hopsačky
20. 6. 2018
|
Adam Homola
Z Unravel si nepamatuju skoro nic. Roztomilá a povedená plošinovka s panáčkem z příze, víc ze mě nedostanete. A už teď tuším, že z dvojky mi v hlavě zůstane to stejné plus coop. Jen na ni nebudu vzpomínat tak rád jako na první díl. Unravel Two bylo jedním z těch příjemných a ihned vydaných překvapení letošní E3, jenže podobně milé zjevení jako v případě jedničky se bohužel nekoná.
Dishonored: Death of the Outsider - recenze
29. 9. 2017
|
Šárka Tmějová
Císařovna je mrtvá, ať žije císařovna! Zatímco Emily Kaldwin se se svým otcem vrací do Dunwallu, aby právoplatně usedla na svůj znovunabytý trůn, kapitánka lodi Dreadful Wale Meagan Foster má jiné starosti. Kromě toho, že má tajnou identitu v podobě Billie Lurk, pravé ruky protřelého zabijáka Dauda, ji čeká nelehký úkol. Jak název hry předjímá – musí zabít Outsidera. Co je vlastně zač tenhle rádoby tajemný chlápek s černýma očima, který vede filosofické řeči a rozdává vyvoleným obyvatelům císařství magické schopnosti? A je možné doopravdy zničit božskou entitu, která přebývá v mystickém světě, kam smí jen snící a umírající?
Syndrome - recenze
14. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Kvalitních survival hororů není nikdy dost. Bohužel, zrovna Syndrome jejich řady nerozšíří. Což o to, děsit umí mistrovsky, jenomže na všech frontách. Temnou atmosféru na prokleté vesmírné lodi kazí špatné technické zpracování, odpudivý level design a mizerná AI. Hledáte-li alternativu k Dead Space, System Shock či Soma, berte dílo od studia Camel 101 s velkou opatrností.
Agatha Christie: The ABC Murders - recenze
28. 3. 2016
|
Ondřej Švára
Vraždit se dá i podle abecedy. Ukázala to Agatha Christie v jedné ze svých nejlepších detektivek s názvem The ABC Murders, která se dočkala videoherního zpracování. Adventura od Artefacts a Microids však úplně nezazářila. Stát se legendárním Herculem Poirotem je sice velká čest, nicméně hra zklame linearitou a stereotypem. Belgičanovo charisma naštěstí zůstalo neotřeseno.
Super Mario 3D World + Bowser’s Fury – recenze
10. 2. 2021
|
Adam Homola
Pokud máte Switch, měli byste mít i tuhle hru
Mafia: Definitive Edition – recenze remaku české klasiky
25. 9. 2020
|
Pavel Makal
Tommy a kultovní Mafia jsou zpět, krásnější než dřív
Elden Ring – recenze nejambicióznější Souls hry
23. 2. 2022
|
Pavel Makal
FromSoftware v nejlepší formě
South Park: Snow Day! – recenze plivance do tváře fanoušků
31. 3. 2024
|
Pavel Makal
Kdyby Terrance a Phillip dělali hru
Grand Tactician: The Civil War - Whiskey & Lemons – recenze skvělého DLC, které nejde hrát
14. 9. 2023
|
Ondřej Rolník
Tyto citróny jsou příliš kyselé
Age of Empires Online - recenze
2. 9. 2011
|
Karel Drda
Age Of Empires je v herním světě silná a dokonale fungující značka. Podobně je na tom v automobilovém průmyslu třeba takový Volkswagen Golf. Pravidelně se objevují nové modely, které si drží vysoký punc kvality a nabízí lepší a dokonalejší technologie. Pořád však sedíte v klasickém Golfu, který s sebou nese něco z letité klasiky a tradice původních modelů. Srovnávat auto se strategickou hrou je možná na pováženou, ale když se nad tím zamyslíte, tak podobně zodpovědně přistupuje Microsoft právě ke značce Age Of Empires, jejíž první díl vyšel již před čtrnácti lety. A to prosím není žádné pochlebování, v tomto případě tak tomu skutečně je.
Ghost of Yótei – recenze pomstychtivé akční adventury
25. 9. 2025
|
Jan Slavík
Návrat do překrásného Japonska
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Animal Crossing: New Horizons – recenze
16. 3. 2020
|
Patrik Hajda
Ráno vstanu, připravím si snídani, uvařím si čaj, vyčistím si zuby a vyrazím do práce. Ale poté vstanu znovu. Podívám se na výhodné nabídky v obchodě, posbírám, co vyplavilo moře a co urodila zahrádka, nachytám pár ryb a motýlů, vyrazím na trh a za vydělané peníze si pořídím nový nábytek. Animal Crossing: New Horizons se stalo mým druhým životem, ve kterém chci strávit každý další den.
Wolfenstein: Youngblood - recenze
26. 7. 2019
|
Ondřej Švára
Akční hrdina BJ Blazkowicz zmizel ze scény, ale sága Wolfenstein pokračuje neobyčejně svěžím spin-offem Wolfenstein: Youngblood. Štafetu protinacistického odboje převzaly drsňákovy dcery Jess a Soph, s nimiž se do hry vklínil kooperativní multiplayer a špetka RPG žánru. Ve spojení s tradičním akčním nářezem čekejte špičkovou zábavu, i když zatím v poněkud problematickém technickém zpracování.
Devil May Cry 5 – recenze
6. 3. 2019
|
Vincent Olejník
Červený kožený kabát, svižné tempo elektrických kytar, olbřímí meče i frajerské hlášky pronášené zády k explodujícím hlavám pekelné havěti. Devil May Cry se po originálním, ale fanoušky nepříliš vřele přijatém pokusu o restart od studia Ninja Theory vrátil k původním vývojářům a od prvního traileru bylo očividné, co nám chce Capcom říct: „Dante je zpátky i se vším, co jste na něm milovali“.
Vikings: Wolves of Midgard - recenze
27. 4. 2017
|
Václav Pecháček
„Diablo mezi Vikingy. Proč ne,“ říkal jsem si, když jsem spouštěl Vikings: Wolves of Midgard. Kdyby hry uměly mluvit, tahle Slovenka od studia Games Farm by mě nejspíš okamžitě opravila s tím, že Diablo III, Grim Dawn, Path of Exile a další podobné hry sice možná na první pohled připomíná, ale ve skutečnosti s nimi má společného pramálo, protože její vzdálenou sestřenicí je spíš Gauntlet. Jenže hry mluvit neumí, a tak jsem k tomuhle zjištění musel dospět na vlastní pěst.
My Friend Pedro – recenze
28. 6. 2019
|
Vilém Koubek
Akce My Friend Pedro už od oznámení lákala na neuvěřitelně elegantní přestřelky, kterými se navíc táhla silná stylizace. Slibovala tak malebnou a chutnou řezničinu, až se nechtělo věřit, že balet doprovázený cinkajícími nábojnicemi prezentovaný trailery půjde napodobit – opak je však pravdou!
OmniBus - recenze
23. 6. 2016
|
Vilém Koubek
Společnost Devolver Digital si mezi milovníky indie a retro hraní vydobyla skvělou pověst podporováním nekomerčních a přitom neskutečně zábavných titulů. Na světlo světa pomohla takovým hitům, jako jsou Hotline Miami, Luftrausers nebo třeba Not A Hero. A tak se nemůžete divit, když má člověk chuť vyzkoušet všechno, co se s touto firmou pojí - třeba titul OmniBus lidí ze studia Buddy Cops. V téhle hromadné dopravě ale není zrovna zábavné cestovat.