Recenze

Super Mario 3D World + Bowser’s Fury – recenze

Pokud máte Switch, měli byste mít i tuhle hru

Unto The End – recenze

Snaha byla. Nestačila

Mafia: Definitive Edition – recenze remaku české klasiky

Tommy a kultovní Mafia jsou zpět, krásnější než dřív

NHL 15 - recenze

Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.

Elden Ring – recenze nejambicióznější Souls hry

FromSoftware v nejlepší formě

Deponia - recenze

Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.

Beyond Blue – recenze

Slaná, mokrá nádhera

My Friend Pedro – recenze

Akce My Friend Pedro už od oznámení lákala na neuvěřitelně elegantní přestřelky, kterými se navíc táhla silná stylizace. Slibovala tak malebnou a chutnou řezničinu, až se nechtělo věřit, že balet doprovázený cinkajícími nábojnicemi prezentovaný trailery půjde napodobit – opak je však pravdou!

OmniBus - recenze

Společnost Devolver Digital si mezi milovníky indie a retro hraní vydobyla skvělou pověst podporováním nekomerčních a přitom neskutečně zábavných titulů. Na světlo světa pomohla takovým hitům, jako jsou Hotline Miami, Luftrausers nebo třeba Not A Hero. A tak se nemůžete divit, když má člověk chuť vyzkoušet všechno, co se s touto firmou pojí - třeba titul OmniBus lidí ze studia Buddy Cops. V téhle hromadné dopravě ale není zrovna zábavné cestovat.

Steve Jackson's Sorcery! - recenze 1. a 2. části

Stavět příběh nad herní mechanismy se na jednu stranu zdá být kontraproduktivní, na tu druhou to ale často produkuje zajímavé výsledky. Telltale by mohli vyprávět. Sledování filmu s možností sem tam něco ovlivnit a lehce si zahrát slaví úspěch, není tedy důvod nezkusit v inovovaném formátu i klasiku ve formě gamebooků. Jde o knihy, které umožňují v průběhu čtení příběhu určovat další kroky postavy. K tomu sbíráte vybavení, vylepšujete hrdinu a prostě před sebou máte klasické RPG. Ve stejném duchu se nese i herní Sorcery!, interaktivní adaptace stejnojmenného gamebooku Stevea Jacksona, která z mobilů nakonec doputovala i na PC.

Order of the Thorne: The King's Challenge - recenze

Časy, kdy zemi křižovali neohrožení rytíři, bardi a trubadúři jsou dávno ty tam. A do jisté míry i hry inspirované touto tématikou. Výjimky však existují. Milé až pohádkové prostředí, zajímavé postavy, kreslená grafika i okouzlující hudba, a v neposlední řadě také dojem epického dobrodružství, to vše se snaží hráčům nabídnout Order of the Thorne: The King’s Challenge.

Call of Duty: Warzone – recenze

Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.

Animal Crossing: New Horizons – recenze

Ráno vstanu, připravím si snídani, uvařím si čaj, vyčistím si zuby a vyrazím do práce. Ale poté vstanu znovu. Podívám se na výhodné nabídky v obchodě, posbírám, co vyplavilo moře a co urodila zahrádka, nachytám pár ryb a motýlů, vyrazím na trh a za vydělané peníze si pořídím nový nábytek. Animal Crossing: New Horizons se stalo mým druhým životem, ve kterém chci strávit každý další den.

Wolfenstein: Youngblood - recenze

Akční hrdina BJ Blazkowicz zmizel ze scény, ale sága Wolfenstein pokračuje neobyčejně svěžím spin-offem Wolfenstein: Youngblood. Štafetu protinacistického odboje převzaly drsňákovy dcery Jess a Soph, s nimiž se do hry vklínil kooperativní multiplayer a špetka RPG žánru. Ve spojení s tradičním akčním nářezem čekejte špičkovou zábavu, i když zatím v poněkud problematickém technickém zpracování.

Devil May Cry 5 – recenze

Červený kožený kabát, svižné tempo elektrických kytar, olbřímí meče i frajerské hlášky pronášené zády k explodujícím hlavám pekelné havěti. Devil May Cry se po originálním, ale fanoušky nepříliš vřele přijatém pokusu o restart od studia Ninja Theory vrátil k původním vývojářům a od prvního traileru bylo očividné, co nám chce Capcom říct: „Dante je zpátky i se vším, co jste na něm milovali“.

Vikings: Wolves of Midgard - recenze

„Diablo mezi Vikingy. Proč ne,“ říkal jsem si, když jsem spouštěl Vikings: Wolves of Midgard. Kdyby hry uměly mluvit, tahle Slovenka od studia Games Farm by mě nejspíš okamžitě opravila s tím, že Diablo III, Grim Dawn, Path of Exile a další podobné hry sice možná na první pohled připomíná, ale ve skutečnosti s nimi má společného pramálo, protože její vzdálenou sestřenicí je spíš Gauntlet. Jenže hry mluvit neumí, a tak jsem k tomuhle zjištění musel dospět na vlastní pěst.

FIFA 22 – recenze

Po letech zmaru přichází vykoupení

FIFA 23 – recenze

Jak dopadl závěrečný díl slavné série?

Monster Hunter Rise – recenze

Lovec, který není stopařem

Eye of Judgment - recenze & návod

Jedna z nejoriginálnějších her současnosti spojuje rozdílné světy karetních her (styl Magic the Gathering) a videoher do jednoho celku. A nejen kvůli chytrému využití PS3 kamerky si zaslouží vaši pozornost.

Nintendo Switch 2 – recenze

Větší, hezčí, výkonnější 

Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze

Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují