Výsledky hledání pro: lords of the fallen

Heroes of Might & Magic III HD Edition - recenze

28. 1. 2015 | Ladislav Loukota

Skoro šestnáct let uplynulo od vydání Heroes of Might & Magic III: Restoration of Erathia, jedné z nejlepších tahových strategií všech dob, a zároveň i příčiny rozkolu mezi přáteli, rodinami či partnery vlivem vydařeného hotseat režimu na jediném počítači. HoM&M III se však zároveň stala i vrcholem série, který žádný z následovníků nepřekonal. Logika proto velí, že by aktuální HD verze pro PC Windows a iOS/Android tablety měla zábavu stále vyzařovat s nezměněnou intenzitou. Tak jednoduché to ale s Heroes of Might & Magic III HD bohužel není.

The Waylanders – recenze nešťastného RPG ze staré školy

16. 2. 2022 | Jakub Špiřík

Nové Neverwinter Nights ani Dragon Age tady nehledejte

The Good Life – recenze novinky od slavného Sweryho

20. 10. 2021 | Pavel Skoták

Japonský kočkopes ve staré dobré Anglii

The Dark Pictures: Little Hope – recenze hororové jednohubky

3. 11. 2020 | Pavel Makal

Vítejte v Silent... tedy v Little Hope

Doom Eternal: The Ancient Gods, Part One – recenze

27. 10. 2020 | Miloš Bohoněk

Ještě pekelnější, ještě božštější

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - recenze

8. 9. 2015 | Jan Olejník

Je konec. Právě se uzavřela další a zřejmě poslední kapitola ságy, kterou před 28 lety vytvořil Hideo Kodžima. Herní statistika ukazuje 82 hodin odehraného času a já tu v hrobovém tichu noci vstřebávám dojmy z díla, jaké tu snad ještě nebylo. Zpočátku jsem byl skeptický a nový Metal Gear troufale hodnotil po sotva pár hodinách. Jaká bláhovost! Všechno tu dává smysl, i ty nejmenší detaily a zdánlivě podivná designérská rozhodnutí. Kojima má totiž všechno naprosto suverénně pod kontrolou a v podobě The Phantom Pain servíruje nejlepší Metal Gear Solid všech dob.

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

3. 8. 2015 | Ladislav Loukota

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Stronghold: Warlords – recenze návratu slavné strategie

9. 3. 2021 | Pavel Skoták

Postav hrad, dobuď hrad

Warhammer 40,000: Boltgun – recenze boomer shooteru s mariňáky

23. 5. 2023 | Pavel Skoták

Za Císaře!

World of WarCraft: Warlords of Draenor - recenze

26. 12. 2014 | Radek Friedrich

Ahoj, jmenuju se Radek, a už tři roky jsem čistej. Už tři roky jsem se nedotknul žádného MMORPG, a speciálně Wowku jsem se vyhýbal širokým obloukem. (Drobná epizoda s Pandarií se nepočítá, protože mi někdo zaplatil herní dobu na měsíc, tak jsem jenom nakouknul, jestli mám pevnou vůli nehrát. Měl jsem.) Ale pak vyšel datadisk Warlords of Draenor a všechno bylo rázem jinak. Vezmu to ale popořádku.

Realms of Arkania: Blade of Destiny - recenze

17. 10. 2013 | Michal Nemec

Někdo vnímá remake jako sprosté slovo, pro jiného jde zase o způsob, jak přiblížit starší klasiku novým generacím hráčů. Jeden bere remake jako parazitování na původním díle, druhý v tom vidí způsob, jak vydělat nějaké peníze na starém nápadu. Trošku ho oprášit, tady něco vylepšit, tam něco přidat, přizpůsobit ho moderním trendům nebo ho jen zkrátka vydat, aby to nějak slušně vypadalo, a pamětníci před tím automaticky otevřeli peněženky. A když se k nim přidá nedůvěřivá „mládež“, o to lépe. Znamená to více peněz pro všechny, hlavně pro majitele značky.

World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze

24. 11. 2012 | Martin Kapalka

Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.

God of War: Ghost of Sparta - recenze

30. 11. 2010 | Jiří Škrampal

Kratos není v akčních adventurách žádným nováčkem. Je to už víc než pět let, co světlo světa spatřil první God of War (recenze) a teď ho s velkými ambicemi zase opouští. Fandové se ale nemusejí bát, v posledním dobrodružství je svérázný bůh války opět ve formě.

Company of Heroes Tales of Valor recenze

4. 5. 2009 | Redakce Games.cz

Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?

God of War Chains of Olympus recenze

8. 7. 2008 | Redakce Games.cz

Kratos si prosekal cestu i na handheld PSP. Krev stříká, končetiny létají a oponenty drtí brutalitou sobě vlastní. Vhodnější hru na ukrácení dlouhé cesty na dovolenou jen tak nenajdete.

Unity of Command II: Blitzkrieg – recenze famózního rozšíření

11. 12. 2020 | Mars Vertigo

Troška lásky pro wehrmacht

Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie

6. 12. 2019 | Mars Vertigo

Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.

SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech – recenze karetního RPG

7. 5. 2019 | Patrik Hajda

Studio Image & Form mě dříve potěšilo výbornými kousky SteamWorld Dig 2 a SteamWorld Heist. Dvě naprosto odlišné, originální a prostě skvělé hry, které jsou zasazené do jednoho krásného, vtipem nacucaného světa. Že mě bude zajímat i SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech, jsem věděl ještě před jejím oznámením. Cokoliv se značkou SteamWorld ve mně vyvolává absurdní touhu. Novinka ji sice uspokojila, ale po předchozích zkušenostech jsem čekal přeci jen víc.

Warhammer 40 000: Dawn of War III - recenze

12. 5. 2017 | Aleš Smutný

Ve zšeřelém pekle Acheronu práskají výstřely bolterů, zní výkřiky orků a do voxů směřovaná hlášení postupujících Adeptus Astartes. S neotřesitelným odhodláním se elita Impéria kryje za překážky a postupuje vpřed. Tam, kde jeden padne v nepřesné leč zuřivé palbě zelené hordy, nahradí jeho místo s lakonickým konstatováním jeden z bratrů, protože „oni nebudou znáti strachu“. I když se ztráta každého jednotlivce projeví na bojeschopnosti kapituly, mariňáci postupují… No, a přesně takový třetí díl Dawn of War není.

Phoenix Wright: Ace Attorney – Spirit of Justice - recenze

31. 1. 2017 | Jiří Pavlovský

Soudní dramata jsou pořád v módě. Ten okamžik, kdy se všechny stopy a důkazy dají na jednu hromadu a všechno se vyostří na souboj dvou lidí, kteří na sebe pokřikují v soudní síni, stojí za to. A série Phoenix Wright je na tom celá postavená. Poslední díl s podtitulem Spirit of Justice nevyjímaje.

Rebuild 3: Gangs of Deadsville - recenze zombie strategie

18. 8. 2015 | Lucie Jiříková

Jak nás naučily mnohé postapokalyptické knížky a filmy, po každém zdánlivém zániku civilizace následuje revitalizace v čele s opětovným osidlováním Země. A o tom je i Rebuild 3: Gangs of Deadsville. Vůbec bych se nedivila, kdyby vás původní verze Rebuild minula. Původně drobná, ač velmi nadějná webovka se v druhém dílu rozrostla do mobilního mrňouse, který znatelněji expandoval až nyní, s Kickstarterem v zádech v dílu třetím. Ten sice stojí na silných základech původního titulu, ale pro svou premiéru v rámci tradičních PC titulů nabral mnohem komplexnější prvky a bohatší obsah.

Brothers: A Tale of Two Sons Remake – recenze prvotiny tvůrce A Way Out a It Takes Two

27. 2. 2024 | Patrik Hajda

Kde to všechno začalo

Game of Thrones – recenze 3. epizody

29. 3. 2015 | Miloš Bohoněk

„Když hraješ hru o trůny, buď zvítězíš, nebo zemřeš.“ Památný citát královny Cersei rezonuje celou fantasy ságou Písně ohně a ledu, a i události ve videoherní adaptaci Game of Thrones toho jsou jasným důkazem. Mladičká služebná Mira Forrester se ocitá v královské metropoli a nezkušeně se zaplétá do mocenské hry plné intrik, tajných aliancí a dýk v zádech, jejíž pravidla nemůže znát. Jsou to nervy a také důkaz, že z tvorby studia Telltale Games se konečně stává dílo hodné své předlohy.

Monaco: What's Yours is Mine - recenze

25. 5. 2013 | Ondřej Švára

O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.

Chivalry: Medieval Warfare - recenze

26. 11. 2012 | Aleš Smutný

Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.

Wolfenstein II: The New Colossus - recenze verze pro Switch

12. 7. 2018 | Jan Slavík

Wolfenstein II: The New Colossus od MachineGames vyšel loni v říjnu a za necelý rok svého života stihl posbírat řadu nominací i prestižních ocenění. Na hrudi se mu blyští třeba medaile za akční hru roku z The Game Awards 2017. Možnost vzít si s sebou takhle povedený titul na cesty či do postele sice zní na papíře úžasně, ale port na Nintendo Switch ukazuje, že ne všechny hry mají na handheldu smysl a že zkrátka není každý den posvícení.

Thimbleweed Park - recenze

24. 4. 2017 | Pavel Dobrovský

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

Recenze