| Autor: Jiří Škrampal Publikováno: 25.srpna 2009 | Verze: Wii/anglická/prodávaná Doba recenzování: pár týdnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce • Nenápaditý příběh a design Hra se tedy ovládá naprosto skvěle, tím však výčet superlativ bohužel končí. Singleplayer hry vás zavede do Spojených států, které se, velmi netradičně, ocitly pod sérií mimozemských útoků. Hra se vás sice ze začátku snaží udržet řadou konspiračních teorií, které však vyjdou vniveč, díky absolutní stupiditě a mizerné prezentaci. Namísto filmových sekvencí jsou jednotlivé mise pospojovány jen telefonními rozhovory hlavního hrdiny s jeho nadřízeným, který bez zjevné spojitosti s předchozími misemi posílá na zdánlivě náhodná místa, kde je úkol vždy stejný, tedy vystřílet vše živé. I přes absenci vší logiky se však příběhu na konci povedlo hráčům velmi otevřeně podsunout, že pravděpodobně uvidíme druhý díl. Situaci bohužel příliš nevylepšuje velmi nenápaditý design jednotlivých levelů. Až na drobné výjimky se jedná vždy o jednotvárnou cestu tunelem z bodu A do bodu B, přičemž cestou likvidujete nepřátele vlnu za vlnou. Cestou skrz mrtvá těla emzáků občas narazíte na nepochopitelné designérské kiksy. V místech, kdy vás hra donutí zastavit se a prozkoumávat okolí vám nad hlavu umístí hnízdo, ze kterého se donekonečna generují nepřátelé. V čem je problém? Díky omezeným možnostem natáčení kamery se nemůžete podívat přímo nad sebe, takže marně tápete, jak to, že se vám stále objevují monstra za zády. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Zbraně a monstra Výčet zbraní příliš nepřekvapí, stejně jako jejich účinky. Třída HUMAN čítá kousky jako je pistole, několik druhů samopalů, brokovnici a raketomet. O něco zajímavější jsou zbraně vetřelců z vesmíru. Jsou to různé variace na blastery, které můžete pro větší účinek podržením tlačítka střelby nabít. Jak je po vzoru Halo dnes standardem, zbraně unesete maximálně dvě najednou. I vzhled monster postrádá styl a většina z nich vypadá, jako by je vytvořil generátor. Jeden z druhů mimozemšťanů je navíc naprosto bezostyšně okopírovaný z kultovního Halo. • Ošklivá hra i na Wii poměry Kapitolou samu pro sebe je grafické zpracování. Od hry na Wii by v dnešní době, kdy i next-gen konzolím začíná pomalu docházet dech, čekal zázraky málokdo. Situaci kolem Conduitu ale rapidně změnila jeho reklamní kampaň, která se hrdě oháněla revoluční technologií nového enginu, který údajně umožní na Wii rozjet hry ve stejné vizuální kvalitě jako na PS3 a Xboxu 360. Bič, který na sebe vývojáři Conduitu upletli, byl dokonán sérií působivých technologických demonstrací. Jejich sledování nutně vedlo k zamyšlení nad tím, kam směřuje grafika na Wii a jestli Conduit nasadí laťku skutečně tak vysoko. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Dopad na zem z nebeských výšin očekávání nemohl být tvrdší. Conduit je velmi, velmi ošklivá hra a to i na poměry Wii. Problém není ani tak v samotném enginu, jako v jeho aplikovaném použití ve hře. Všechno je přehnaně a nepřirozeně hranaté, ne snad proto, že by to Wii nezvládalo, ale někdo si jednoduše nedal tu práci 3D modely pořádně udělat. Vizuální dojem ze hry se v jednotlivých levelech osciluje mezi šedým průměrem a naprostou katastrofou. V některých úrovních jsou interiéry s okny a výhledem na město. Podívanou vám trochu zkazí fakt, že výhled z okna je jen textura plácnutá těsně za okno, což je něco skutečně neuvěřitelného. Dílo zkázy je dokonáno, když se směle odvážíte použít zbraně či granáty, které generují světelné efekty, a všechen ten hranatý hnus se začne ještě poškubávat. The Conduit je graficky někde na úrovni prvního Half-Lifu a nesnese srovnání ani s first person shootery minulé konzolové generace, jako byl například Black. Snažení vývojářů vyrovnat se next-gen hrám potom nelze popsat jinak než epic fail. • Málo muziky Singleplayerovou kampaň, která se skládá z devíti misí, projdete během necelých osmi hodin, vzhledem k výše uvedenému by se tak mohlo zdát, že Conduit je hodně málo muziky za relativně hodně peněz. Naštěstí do hry vstupuje poslední trumf Conduitu a to je multiplayer. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Online možnosti Conduitu jsou z pohledu běžného hráče samozřejmostí, na poměry Wii se však jedná o vyložený luxus. Najdete v něm všechno, co by měla moderní FPS mít, tedy jednoduchý a přístupný matchmaking, zkušenostní body s úrovněmi a spoustu map, kde se vyřádit. K hraní online nepotřebujete otravné friend kódy a pokud si chcete jen zapnout hru a hrát, možnost quick match vám najde nejvhodnější hru podle pingu a lokace ostatních hráčů. Hru může hrát najednou až dvanáct hráčů a ve hře najdete i podporu voice chatu. Za celou dobu testování jsem ale bohužel nenarazil na nikoho, kdo by voice chat používal. Celkově se však ani o multiplayeru nedá říct, že by byl bez chyby. Rychlý matchmaking sice funguje dobře, až pětiminutové čekání, než se hra sesynchronizuje s ostatními hráči, je prostě příliš. Čas od času se v online zápasech objevují nejrůznější chybky, od podivných lagů, až po náhodné propadnutí skrz zeď. U Conduitu navíc není žádná možnost stažení patche a tak chyby téměř jistě nebudou nikdy opraveny. Nejvýraznější problém však je celková jednoduchost multiplayeru, díky které rychle omrzí. Ve srovnání s online hity, jako je Halo 3, Killzone 2 nebo Call of Duty 4, toho Conduit nabízí trestuhodně málo. Stáhněte si: Trailery, Videa Související články: Novinka, Red Steel recenze |
| Jiří Škrampal | |
| autorovi je 25 let, studuje na katedře systémové analýzy VŠE, psal pro PlayOn, OXM a několik herních webů; z žánrů preferuje především bojovky, japonská RPG a FPS, nepohrdne ani kvalitními závody či MMORPG |
