Existuje jen málo prvoplánově roztomilejších herních protagonistů, než je růžová koule s obrovskýma očima jménem Kirby, která se rozkošně kolíbá a pojídá všechno, co jí přijde do cesty. Boubelatý gurmán utěšeně tloustne už 30 let a ke kulatým narozeninám od Nintenda dostal zbrusu nové dobrodružství. Bohužel je úplně jiné, než bych si přál já.

Kirby and the Forgotten Land není v žádném ohledu nástupcem Super Mario Odyssey, jak byste si (podobně jako já) naivně mohli z trailerů třeba myslet. Geniální, skoro pět let staré hře se prakticky v žádném ohledu nevyrovnává a svým pojetím je v rámci značky Kirby dost standardní. Větší otevřené světy se svobodou k prozkoumávání tedy nečekejte, Forgotten Land je veskrze lineární sérií po sobě jdoucích úrovní a nepovinných odboček.

Vzhůru za záchranou

Zápletka Kirbyho vezme do zcela nového světa, kam byli jeho kamarádi Waddle Dees uneseni smečkou zlotřilců a vaším úkolem je samozřejmě záchranná akce. Onen zapomenutý svět v podstatě připomíná o poznání méně ponurou verzi postapokalyptických kulis The Last of Us, kde původní obyvatelé zmizeli a příroda si opět nachází cestičku městským betonem, industriálními komplexy či lunaparkem. Pokud byste ale měli obavu, že bude nové Kirbyho dobrodružství dospělejším či více skličujícím zážitkem, můžete zůstat úplně v klidu, vše zůstává při starém a hra ve své dětinskosti nijak nestrádá.

Galerie

Po krátkém úvodu se vám zpřístupní městečko osvobozených Waddle Dees, které se bude rozrůstat, jak budete malé pišišvory postupně osvobozovat. Naleznete tu Kirbyho domeček, mnohem důležitější je ovšem obchod se zbraněmi (nebo spíš speciálními schopnostmi), které budete postupně odemykat a následně je skrz nalezené svitky můžete dále vylepšovat. Ze standardní bomby tak můžete vyrobit výbušninu s řetězovou reakcí, plivání ohně proměníte na lávové erupce a tak podobně.

Mimo to jsou v městečku k dispozici minihry, jako je rybaření nebo obsluha rychlého občerstvení, kde musíte v časovém limitu obsloužit hladové zákazníky přesně tím pokrmem, který si přejí. Bez přehánění je tahle aktivita tou patrně nejnáročnější a na nejvyšší obtížnostní stupeň už se docela zapotíte, což se o zbytku hry rozhodně říct nedá.

Nic pro velké hráče

Kirby je skutečně extrémně snadný až triviální. Nabízí sice dvě volby obtížnosti, ale ani na tu náročnější nepředstavuje pro dospělého hráče sebemenší výzvu, a pokud vývojáři mířili na děti, patrně měli namysli ty skutečně malé, případně nepříliš šikovné. Kirbyho jsem hrál těsně po absolvování Elden Ringu a tento brutální kontrast můj dojem ještě více umocnil, přesto mě ale zarazilo, že jsem po celou dobu hraní nenarazil na jediný bod, který by mě aspoň trochu potrápil a zvedl laťku zábavy o něco výš.

Hra v zásadě plně spoléhá na nápaditost jednotlivých schopností, které si může vás svěřenec přivlastnit. Kromě zmíněných „bojových“ skillů se tentokrát vývojáři vytasili s takzvaným „Mouthful Mode“, tedy s režimem plné papuly, díky němuž Kirby zvládne pozřít i opravdu velké předměty. Můžete tak třeba spolknout auto a zkusit si závod s časem, případně zdlábnout schodiště a s jeho pomocí vyřešit environmentální hádanku nebo se pořádně napít vody a stát se chodící hasičskou cisternou.

zdroj: Nintendo

Kirby and the Forgotten Land v tomto ohledu necílí ani tak na hráče, jako spíš na hračičky, kteří zábavu nenacházejí v nutnosti překonávat překážky, ale zkrátka v roztomilých výjevech a plynulé, nijak nezadrhávající hratelnosti. S ohledem na to, že dosáhnout smrti je v této hře náročnější než přežít, se můžete plně soustředit na prakticky jedinou skutečnou herní náplň, a sice hledání skrytých odměn.

Každá úroveň má sadu vedlejších úkolů, které ovšem dopředu neznáte a odhalíte je splněním dílčího kroku. Budete tak třeba ničit propagandistické plakáty, zalévat kytičky, konzumovat skryté dobroty nebo hledat zatoulané kačenky. Odměnou jsou vám zpravidla schovaní Waddle Dees a pak hvězdičky, které používáte jako platidlo. Výše zmíněné vylepšování zbraní totiž něco stojí, kromě běžně dostupných hvězdiček ale potřebujete také další druh měny, kterou můžete získat ve vedlejších úrovních, zpravidla koncipovaných jako výzvy s využíváním konkrétní schopnosti.

Sběratelé si užijí

Dalším hnacím motorem pak může být kompletování několika sad sběratelných předmětů, které si můžete následně vystavit ve svém domečku, případně prohlížet v menu. Právě sběratelská touha je patrně jediným důvodem, proč některé úrovně opakovat znovu, pokud vám náhodou něco uniklo. V porovnání s prozkoumáváním nádherných světů Odyssey ale Kirby bohužel ztrácí a podobnější, lineární mariovské 3D hry zas nabízejí přeci jen mnohem zábavnější hratelnost.

Recenze

Super Mario Odyssey - recenze

Kirby and the Forgotten Land nabízí kooperaci pro dva hráče, ve které bude jeden ovládat Kirbyho a druhý malého Waddle Dee s oštěpem, který sice hraje vyloženě druhé housle a nemá atraktivní možnost pohlcovat schopnosti ostatních, ale pro menší děti nebo nezkušené nehráče jde o schůdnou možnost, jak si hru taky užít a dělat něco společně.

Co se týče technické stránky hry, jsou prostředí i panďuláci samozřejmě dostatečně barevní a roztomilí, překvapilo mě ale, že zejména v handheldovém režimu není grafika nic extra, a pokud si opět půjčím ono srovnání s půl dekády starým Odyssey, vychází Kirby se svými zubatými a rozrastrovanými (na OLED Switchi) pozadími jako chudý příbuzný. Není to nic, co by nenáročným hráčům, na které hra míří, zkazilo zábavu, udivuje mě ale, že titul, na který Nintendo letos zjevně hodně sází, zrovna v tomhle ohledu není zcela tip ťop.

Pro rodiče s dětmi

Pokud máte malé děti a rádi s nimi hrajete, budete se patrně u Kirbyho bavit daleko víc než já. Ostatně už během recenzování jsem svým kolegům opakovaně říkal, že kdyby si Kirbyho na recenzi vzal Aleš a hrál ho se svými ratolestmi, budeme všichni mnohem spokojenější.

Jestli spadáte do kategorie veselých a nenáročných sběratelů, které těší prostě jen pocit z jednoduchého hraní a těšíte se, co dalšího může Kirby sežrat a jak se to na něm projeví, pak si k hodnocení klidně bod přičtěte.

Jestli jste ale jako já čekali, že Kirby překročí svůj stín a nabídne „větší hru“, pak raději počkejte na něco jiného. Forgotten Land není nic, co byste museli absolvovat. Už dlouho se mi nestalo, že bych se ve svém očekávání tak seknul.