Seznamy pro Ježíška na poslední chvíli

Tahle série není pro každého

V redakci nežijeme jen hrami, a proto vám chceme, stejně jako loni, doporučit i několik více či méně neherních věcí. Náhodných tipů na náhodné věcičky či zážitky, kterými možná někomu tu radost uděláte. Nebo si ji udělejte sobě a dopřejte si jeden z níže uvedených dárků.

Tak a vyhlašování těch „nej“ za loňský rok můžeme uzavřít. Redakční část jsme zvládli rychle, tu čtenářskou jsme trochu protahovali, protože od vás pořád chodily hlasy. Ale teď už se můžeme podívat na to, jak zní vox populi. Samozřejmě je i zajímavé porovnání s tím, jak volila redakce, ale nejdůležitější na tomhle žebříčku jsou vaše volby. Ostatně, cílem není, abychom měli stejný názor jako čtenáři a naopak. Loňský rok byl velmi plodný, a tak by nebylo divu, kdybychom se odchýlili. Vždyť bylo z čeho vybírat. Takže, bez dalšího otálení se do toho pusťme.

Tak nám snaha o kopírování filmů v herním kontextu zabila The Order: 1886. Kontroverzní viktoriánská střílečka v posledních týdnech rozvířila vody svou (relativně) krátkou kampaní a (relativně) přílišným spoléháním na cutscény oproti herním pasážím. Jak už je v podobných případech tradicí, zvedla se promptně velká vlna nevole vyjádřená třeba skrze průměrné hodnocení  a Metacritic kolem 65 %. A stejně jako v minulých letech po každém kontroverznějším AAA titulu, který je obviněn ze slabší herní složky, se houfně objevuje volání po omezení "poslední dobou stále populárnější" snahy o vykrádání filmových postupů. Snad by prý vývojáři měli přestat následovat klišé Hollywoodu a konečně se zaměřit na to, co jde hrám nejlépe, totiž interaktivitu. Když se ale podíváme na historii složitého vztahu mezi hrami a filmem (popř. filmovým médiem, tj. i televizí), vyjde nám z toho jedno mnohem méně radikální řešení než jaké představuje naprostá žánrová očista.

Kam dnes ukazuje váš nezávislý Rozcestník? Do barevného Bavorska, na švédské fjordy za Vikingy, do alternativního rozpadajícího se Říma, na konec galaxie za piráty, za Linkem a za Zeldou, opět za japonským Indiana Jonesem, za Rambem na jednu nebezpečnou planetu a s Mafií na palubu Titanicu. Tak snad se v tom moři znaků neutopíte.

A kudy dnes? Do kouzelných bažin v kůži jednoho detektiva? Na americkou půdu 18. století? Nebo do světa, kde se propíchávají barevné pixely, mordují draci, zneškodňují katapulty a kosí nemrtví? Jen se v klidu rozhodněte – Rozcestník tu bude ještě dlouho sedět.

S hodně zajímavým, leč pro některé z nás možná nepříliš pozitivním příspěvkem do diskuse o financování her a vývoji herního trhu, přišel Will Wright. V rozhovoru pro Games Industry se mimo jiné věnuje tomu, jak vidí budoucnost herního průmyslu a vlastně také současnost. „Myslím, že se všichni lidé od konzolí bojí. Ne ani tak kvůli hardwaru, ale protože obchodní modely, jako je free-to-play a jemu podobné, jim mění půdu pod nohama“, říká jasně Wright. Ano, Wright mluví o konzolích, ale když začnete v rozhovoru číst mezi řádky a vlastně i samotné řádky, zjistíte, že tady není řeč jen o konzolích, ale o celém AAA trhu s dlouhá léta osvědčenými modely financování a prodeje bez ohledu na platformu. Podle něj nezadržitelně přichází čas, kdy se prostě alternativní platební modely dostanou do čela. Proč? Prvním příznakem je pro něj zakoupení Gaikaie Sony. Považuje to za důkaz unifikace herního zařízení. „Myslím, že to je budoucnost“, vysvětluje Wright. „Lidé teď mají tolik zařízení – své tablety, smartphony, domácí PC, Xbox... myslím, že hra, která bude přístupná na všech těchto zařízeních bude mnohem úspěšnější a návykovější, než něco, co si zahrajete jen na PC nebo na iPhonu. Myslím, že to osloví větší skupinu hráčů, než hry dedikované nějakému systému“.To je myšlenka zajímavá, leč z mého pohledu poměrně nehezká. Upřímně, já nechci hrát na svém iPhonu Total War. Nechci na tabletu cvakat na display, abych si zahrál pro potřeby této platformy upravenou verzi God of War. S unifikací přichází i logické upravení titulu pro všechny platformy. Myšlenka specializovaných zařízení přece není špatná. Jsou tituly, na které si uděláte pohodlí u počítače či konzole, které si zahrajete v tramvaji, které si zahrajete v dlouhé frontě na úřadě.

Tohle asi tradiční hráči, kteří podobně jako já řešili problémy Albionu (Call of Duty bylo synonymem pro Druhou světovou a hranatá krev v Quakovi jako něco přelomového), uslyší buď neradi, nebo to vezmou jako zprávu z jiné planety. Jenže když ze sebe setřeseme nánosy mechu a lišejníků a protáhneme artritické prsty, musíme se podívat na současný herní byznys realistickým pohledem. Sociální vztahy a sítě na internetu se ukázaly být něčím víc, než jen tradiční bublinou a v současnosti ženou nemalou část herního průmyslu vpřed. V Activision si to uvědomili, a tak představili sociální platformu Call of Duty Elite, o níž jsme toho napsali opravdu spoustu. Electronic Arts následovala se svým Battlelogem pro Battlefield a oba top hráči tak mohou určit směr dalšího vývoje. A Jamie Berger z Activision na to konto prohlásil: „Věříme, že celoroční služba, která bude 24 hodin denně a sedm dní v týdnu rozšiřovat herní zážitek za hranici prostého hraní, bude v dalších letech nezbytností“. Proč se tak domnívá? „Teď to může být jen názor, ale za tři až pět let nebude, bude to realita. Budete chtít podporovat rozličnou hráčskou základnu a k tomu nuceni nabízet dostatečné služby a dlouhodobou obsahovou strategii. Nevidím způsob, jak by to hry jinak zvládly.“Mýlí se? Zřejmě, zdůrazňuji zřejmě ne, ale s mnoha a mnoha výjimkami. Je pravda, že současný příklon k socializaci her (mimochodem, všímáte si, jak slovo socializace a sociální ztrácí svůj původní význam?) je silný a nepopiratelný. FIFA 12 má EA Sports Football Club, NfS Autolog... a půjdeme dál. Od prostého propojení s Facebookem, až po vlastní komunitní platformy, které jsou logicky pro jejich provozovatele lepší.

Nedílnou součástí každého dílu našeho podcastu Klub rváčů je závěrečné pravidlo Lukáše Grygara. Občas je vtipné, občas poučné a občas... je úplně mimo. Ale o tom už se můžete přesvědčit sami. S vydatnou pomocí dvou našich věrných posluchačů, Petra Mervarta a Milana Janovského, jsme pro vás dali dohromady (občasně) aktualizovaný seznam pravidel našeho Klubu rváčů, který narůstá každým týdnem, vždy s novým podcastem. Pravidla Klubu rváčů můžete odebírat také na speciálním Twitteru!

Dnešní rozcestník ukáže na velmi pěkné a nápadité plošinovky: jedna je od samotného animátora kultovní série Jazz Jackrabbit; druhá vám dovolí vyfotit si slona a zhmotnit ho, kdekoliv jen chcete (což moc plošinovek neumí). Třetí vám dá do rukou obouručák a řekne: „Vyraž do knihovny a čti!“ Milovníci dobře napsaných a hezky vypadajících pohádek můžou na Popelce oči nechat, a kdo by si chtěl poslechnout, jak by Fus Ro Dah! znělo před 20 lety, ať kliká a nevěří vlastním uším! Úplně na závěr pak výběr toho nejvíc indie z uplynulého měsíce na Games. Čím váš ještě nalákat? Co třeba obrázkem Gracjany Zieliňské?

Další záplava skvělých titulů?

Rod Fergusson se v tomto videu rozpovídal o tom, jak bude Gears of War 3 větší rozsahem, kdy půjde doslova o celoplanetární konflikt (nu, ne, že by předtím nebyl) a zároveň nabídne osobnější pohled na vztah jednotlivých aktérů. Všichni se tak trochu vrátí na počátek, do dnů, kdy ještě byla Serra v pořádku. A i díky tomu má nejen toto video, ale i celá hra, či spíše její aura, takový zvláštně melancholický nádech. Skoro bychom mohli tipovat, že na konci všichni zemřou... anebo alespoň Marcus. Nicméně, pokud vás zajímají další detaily, po prohlédnutí videa koukněte do článku, kde najdete i update novinky o zločinu a trestu. Co určitě potěší úplně všechny, je fakt, že bude k dipozici kooperace pro čtyři hráče. Ano, to už jsme nějakou dobu věděli, ale je příjemné si tenhle neméně milý fakt opakovat pořád dokolečka. A hlavně, díky tomu by hra měla být těžší. Celý nápad s monstrózními Lambenty prý tak trochu pramení z toho, že tvůrci potřebovali oponenty, co odolají taktice čtyř hráčů, což je o hodně účinnější, než jeden až dva hráči doplnění boty. Stejně tak AI se naučila víc taktizovat a design misí bude společně s vlastnostmi potvor náročnější pro adaptaci hráčů.Uvidíme tedy, jak se finále téhle, když si to tak vezmeme, docela depresivní ságy, dobere konce. I přes častý a nemístný výsměch totiž scenáristicky ukazuje spíše odvrácenější tvář military sci-fi, tu temnou, kde lidstvo dostává značně na sedací partie těla a nakonec se technologicky boří do primitivnějších fází, což bude dokazovat i improvizovaná výzbroj v trojce. Žádné hi-tech hračky, teď už se žije ze zbytků, armádní mašinerie je v troskách. A třeba v nich skončí i lidstvo. Anebo se třeba na konci společně Locusti a lidé postaví Lambentům a zvítězí... Nicméně to by bylo hodně překvapivé. Třeba nás čeká mile nemilý konec. Nu, a hlavně nás snad bude čekat pořádná frenetická řežba.

Už máte nakoupeného Ježíška?

Nejlepší dárek je interaktivní dárek

Po roce Váno-

Zatímco v sérii našich Best of článků hodnotíme uplynulý rok 2017, musíme se zahledět i do budoucnosti. Kdybyste se nás zeptali, na jaké hry se v tomto roce těšíme, byl by to sáhodlouhý seznam, kde by se spousta titulů nutně opakovala. Takže jsme si místo toho dali jiný úkol – říct tři hry z letošní nabídky, které si určitě zahrajeme. Nemusí jít nutně o blockbustery nebo superoriginální hry, ale prostě o tituly, o kterých víme, že je zkusíme. Co jednotlivým redaktorům Games.cz vyšlo si můžete přečíst v následujících odstavcích a následně klidně přidejte své hry, které rozhodně v roce 2018 chcete zkusit.

Máte halušky a vraždíte?! Zahoďte BFG a raději buďte zloději v The Dark Modu pro DOOM 3! Už jste přispěli na vesmírné mechy ze Strike Suit Zero? Dánové upečou hratelný dort z Diablo, Left 4 Dead, Magicka – ochutnáte? Krokujte kosmickými kobkami v Dungeonspace! Soutěžte o prestiž v TIGCompo: Sports a nezapomínejte na The Iconoclasts! Znáte Šmirgl-češtinu? Ne? Pak rekapitulujte říjen! Hlavně nezapomínejte, že: