V rozhodování nejsme jednotní

Milovaná série okem současného hráče

Kdo sbírá bodíky po vydání

Který heretik nehrál vůbec nic?

„Co bych si měl/a zahrát za hru, když hry vůbec nehraju?“ Je to otázka, se kterou se od našich přátel a rodinných příslušníků setkáváme poměrně často a není zas tak snadné na ni odpovědět. Jaká je ideální vstupní brána do světa počítačových her pro ty, kteří doteď hráli akorát Solitaire, Hledání min nebo s trochou štěstí nějaké staré Sims?

Jednotlivým žánrům herního průmyslu vládnou železnou pěstí těžko porazitelní obři. Když se řekne týmová střílečka, hned vás asi napadne Overwatch nebo CS:GO. Když se řekne battle royale, vytane vám na mysli nejspíš Fortnite. Kartičky: Hearthstone. Fotbal: FIFA. A tak dále. Nám se ale občas líbí menší, méně úspěšné projekty, o kterých se zas tolik nemluví. Pokud vás zajímá, kteří mrňousové podle názoru naší redakce prostřelili obrovi lebku prakem, čtěte dál.

Vánoce se děsivým kvapem blíží, Santovo hororové „Ho ho ho!“ se už rozléhá krajinou, Jezulátko spřádá pomstu těm zatraceným Římanům pomocí dárečky poblázněné armády dětských otroků a my se do toho chaosu samozřejmě musíme vmísit taky. Stejně jako loni vám v několika článcích doporučíme to, co byste mohli dát pod stromeček svým blízkým – případně sami sobě, jen tak, pro radost. Začínáme klasikou: počítačovými hrami.

Máme rádi české hry. Rádi o nich informujeme, rádi je hrajeme, a tak nás napadlo, že by nebylo od věci zjistit, které z nich jsou u nás v redakci ty nejopěvovanější. Každý z nás dal dohromady vlastní žebříček deseti nejoblíbenějších her. Šest vzniklých žebříčků jsme následně porovnali, obodovali a vytvořili z nich jeden redakční výběr toho nejlepšího, co nám za svou historii dala česká scéna.

Málokdo dneska hraje špatné hry. Nabídka těch dobrých je zkrátka až příliš bohatá. Občas se donutíte hrát nějakou průměrnou, když už jste si za ni zaplatili, zřídkakdy vás u sebe možná udrží i nějaká podprůměrná, pokud ji táhne silná značka nebo návykovost. Ale opravdové herní katastrofy pomalu mizí z hráčského diskurzu. V redakci jsme se tedy rozhodli, že si nostalgicky zavzpomínáme na ty nejhorší příšernosti, co nám kdy zašpinily harddisk.

Když jsem byl před časem odkázán pouze na výkon integrované grafiky Intel HD 4600, viděl jsem situaci dost černě. Řada her z posledních let trpí na odfláknutou optimalizaci, takže si na mizerný framerate stěžují i majitelé high-endových grafických karet. Co potom asi zmůže integrovaná grafická karta? Překvapivě hodně. Příjemně mě třeba překvapilo, když na ní spustil třeba páté Grand Theft Auto nebo Metal Gear Solid V: Phantom Pain. S pohodlím při hraní už je to ale trošku jinak.

Letos na jaře to budou dva roky, co přestali kravaťáci nadnárodních korporací v očích veřejnosti platit za jediného herního producenta. Za tuto dobu se crowdfunding, primárně skrze Kickstarter, vyšvihl s raketovou rychlostí a přinesl renesanci PC scény, které někteří milovníci velkých zvratů prorokovali brzký zánik. Leč na každý příklad zázračného úspěchu existuje mnohem více neznámých her, kterým štěstí nepřinesla ani moudrost mas.

Dnes zamíříme na orbitu a podíváme se, jak se střílí šmejd z vesmíru. Nebo se můžeme podívat, jak to vypadá, když se zkříží Minecraft s Call of Duty. Nebo… nám tu jedna šipka ukazuje do budoucnosti, jak bude vypadat matička Země a jak si na jejím průmyslově zhuntovaném povrchu budeme poskakovat jako kamzíci. Taky se můžeme podívat, jak vypadají myší mušketýři, již tak rádi krmí své věrné koně žáby. A Mario a Luigi? Ti se dali na automechaniku.

Taky už hrajete? My jsme v tom až po uši. Nejen že někteří členové redakce před sebou pořád tlačí The Evil Within 2 a Gran Turismo Sport, nemluvě o dalších starších hrách, na které prostě nebyl čas. Stejně jako se vším ostatním, i my jsme si museli zvolit jasné priority a tak třeba Vašek hraje Wolfensteina, Adam Maria, Aleš Assassína a Patrik... Ten odjel do Německa očumovat deskovky. Ale nebojte se, my ho příští týden zapřáhneme, ostatně na Maria si brousí zuby už nějakou dobu. Herní sezóna tak jede v plném proudu a to nás pořád ještě čeká nové Call of Duty, Need for Speed, druhý Battlefront a pak krásná prosincová tečka za celým rokem - Okami HD. Jednoduše se v příštích dnech a týdnech nudit nebudeme.

Změny v redakci Games.cz jsme sice oznámili už před týdnem ve Fight Clubu, ale teď vám je rádi představíme znovu, a hlavně v ucelené formě textového oznámení. Šéfredaktorskou pozici po Petrovi přebírá Aleš Smutný, zatímco Petr zase na pozici šéfa redakcí a produktu Tiscali střídá Martina. Více informací už najdete v článku níže. Vedle našeho menšího redakčního kolečka se prostřídaly pozice i v Sony, odkud odchází veterán Andrew House. A když už jsme u toho PlayStationu, věděli jste, že konzole už umí česky? Nenechte si ale ujít ani novinky o Assassin's Creed Origins, Mount & Blade II, RollerCoaster Tycoon nebo nové hře od Amanita Design - Chuchel. Zkrátka a dobře, je co číst a na co koukat, tak hurá do toho.

Společně s první dávkou informací o Assassin's Creed III se samozřejmě v myslích mnohých objevila i otázka, zda už se tahle série obsahově nevyčerpala, potažmo, zda není to, co zatím o třetím dílu víme, důkazem onoho vyčerpání. Podle Tonyho Keye, senior viceprezidenta Ubisoftu určitě ne. Nicméně, nebude na škodu jeho vyjádření podrobit bližšímu zkoumání. Není třeba se věnovat tradičním prohlášením, dle nichž jde o největší projekt v historii Ubisoftu, potažmo jak moc úsilí do vývoje hry bylo vloženo. Co se týče oné „únavy“, dle Keye není nic takového na místě. Proč? „Pro tuhle hru máme nového hrdinu, novou technologii, nový setting a mluvíme tu o zcela nové části historie, kde jsou zbraně, masivní armády a koloniální Amerika, k níž se váže mnoho věcí i z Evropy“. Key ještě pokračuje: „A náš hrdina je zcela skvělý. Je unikátní: napůl Brit, napůl Mohawk. To nám umožňuje přidat mu hodně skvělých atributů. Má nějaké typické zbraně původních obyvatel Ameriky, ale také ví, jak zacházet s pistolí“. Navíc, dle Keye samozřejmě musí vždy vydavatel počítat s tím, že by se mohla značka zajíst spotřebiteli. Ale dle něj to tady prostě nehrozí. „Musíte se samozřejmě snažit nevydávat tu samou hru každý rok. Musíte přinášet něco nového. S třetím Assassinem tohle nehrozí, ta hra je celá nová“.

Game Informer přišel s prvními informacemi (nomen omen) o Assassin’s Creed: Revelations a i když bychom uvítali víc postřehů o samotném prostředí, tak se na základě prvních zkazek o herních mechanismech rozhodně máme nač těšit. Faktem je, že Eziovi bude přes padesát a šeď mu notně postříbří bradku. Mimochodem, asi se vám budou různí lidé snažit nakukat, že na renesanční dobu už je nad hrobem a „přesluhuje“ - většinou totiž vychází z průměrného dožití, které je zkreslené velkou úmrtnostní dětí. Pokud jste však byli z dobré (čti bohaté) rodiny a udržovali se v kondici, padesátka nebyl žádný zázrak. A tohle všechno Ezio splňuje. Takže je milé, že konečně budeme hrát zase za někoho, kdo nesrší mladickým nadšením. Ale jako Snake v MGS4 také skomírat nemusí.Je jasné, že se podíváme do Istanbulu, ale tvůrci slibují i výlet do Kapadokie, území na východ od západního pobřeží dnešního Turecka. Je to velmi hornatá oblast s architekturou, která odpovídá popsanému prostředí. Takže pro potřeby hry nabídne spoustu lezení, převisů, vysokých věží, hradeb - zkrátka členitých sekvencí. Co se týče samotného Istanbulu, který už v té době patřil k Osmanské říši, zdá se, že se budeme nacházet v roce 1509 plus mínus pár let (podle tvůrců bude Eziovi něco přes padesát a narodil se 1459). To by spadalo do přelomu vlády Bajazída II. a Selima I.

Je tomu už skoro šest let, kdy se universem World of Warcraft převalila epická událost, kterou tvůrci rozhodně v plánu neměli, a která ukázala krásu lidské nepředvídatelnosti i další možnosti využití her. Tehdy byla do hry uvedená nová raid instance Zul'Gurub a v ní boss Hakkar, který kolem sebe šířil nákazu, jež debuffovala a hlavně způsobovala zranění. Neměla se nikdy dostat z dungeonu, protože hráči buď zemřeli během boje (a tak se vyléčili) anebo zabili Hakkara a tím kouzlo na sobě zrušili. Jenže se našli i tací, kteří prostě před Hakkarem zdrhli a na sobě nesli onen veselý mor. Ten se šířil kontaktem a za chvíli byl Azeroth pod útokem. Postavy na nízkém levelu nákaza zabíjela hned a těm na úrovních vyšších silně znepříjemňovala hraní.Celá kauza se stala zajímavou i pro výzkumná oddělení, protože hráči reagovali na epidemii tak, jak by asi reagovali lidé v reálném životě. Kupříkladu se nejprve běželi podívat „co se děje“ a po prohlédnutí se začali strachovat. Mezi vědci, kteří se na případ vrhli, je i Nina Feffermanová. Ta od té doby zkoumá možnosti aplikace modelů epidemie ve virtuálním prostředí a se svými poznatky se podělila i na Game Developers Conference: „World of Warcraft byl unikátní svým složením. Nebyla to typická skladba hráčů: byli zde vojáci, politici, školáci, matky... lidé ze všech oblastí společnosti. To ze hry udělalo perfektní nástroj pro studování chování při epidemickém poplachu“. Že nemůže hra nasimulovat reálné chování? Kdepak.

Inspirace z našich herních doupat

Inspirace na herní dárky

Neony, velryby i to nejlepší z Tokia

Redakční dojmy po týdnu hraní

Ničit, či neničit?

Někdo sbírá sošky, někdo nesbírá nic

Jak jsme se naučili mít rádi bombu

Hledáme „velikonoční vajíčka“

Shepardi a Shepardky všech Zemí

Existuje spousta námi i vámi milovaných sérií, které jsou spjaté s jedním herním žánrem. Need for Speed jsou závody, Mass Effect je RPG, Call of Duty je střílečka, s tím zkrátka nic nenaděláme. Nás ale napadlo, že spousta z nich by nádherně fungovala, kdybychom jejich svět či mechaniky přenesli do úplně jiného žánru. Níže najdete výběr těch nejšťavnatějších starých známých v novém kabátku, které pravděpodobně nikdy neuvidíme.

Před mnoha a mnoha měsíci, v pochmurném, mrazivém lednu letošního roku, jsme v redakci dali hlavy dohromady a vytvořili seznam her, které si v roce 2019 určitě chceme zahrát. A vzhledem k tomu, že se tento rok chýlí ke konci, můžeme začít bilancovat. Některá přání se naplnila, jiná zmařil neočekávaný odklad… a našly se i hry, které jsme si radši přát vůbec neměli.

S remaky, remastery a všelijakými dalšími produkty vampýrsky sajícími peníze z chudáků nostalgiků se roztrhl extrémně lukrativní pytel, takže se do nového kabátku oblékají i hry, které bychom asi klidně dál vídali v roztrhaných hadrech (mluvíme o tobě, Panzer Dragoone). Naopak nějaké staré klenoty dál upí v osidlech odporné grafiky, špatného technického stavu a/nebo nízkého rozlišení. No a tak jsme dali hlavy dohromady a přinášíme vám redakční výběr toho, co by každopádně mělo být polapeno, přeleštěno a vypuštěno zpátky do světa. Jako obvykle – jeden redaktor, jedna hra.

Na stealth steampunkovou akci Dishonored se těším s každou novou zprávou více a více. Nyní se objevila první série článků od vyvolených, kteří měli možnost sledovat demonstraci hry a dozvěděli se více o jejím příběhu. Co nás tedy v Dishonored čeká? V první řadě to bude město Dunwall, na kterém je vidět silná inspirace viktoriánským Londýnem, ale je důležité nezapomenout, že tohle není Země a tento svět prošel jiným vývojem. V něm je společnost jasně rozdělena na ty vyvolené a na ty chudé, kteří se nejspíše nakazili morem. A běda, když chtějí něco víc, než mají - všudypřítomné jednotky kráčejících věží alias „Tall Boys“ umí zpacifikovat i větší davy. Nadobro. Ocitáte se v kůži Corva, elitního osobního strážce Vládkyně, která ovšem násilně skonala a nastupující Regent hodil vinu na vás. Během čekání na popravčí četu vás ale navštíví záhadný Outsider, bytost, kterou Harvey Smith z Arkane Studios popisuje jako „něco mezi bohem a ďáblem“. Outsider ví, že jste nevinný a pekelně naštvaný a nabídne vám možnost pomsty. Společně se svobodou dostanete i znamení na ruku, které vám umožní ovládat nadpřirozené síly a šanci vykonat pomstu na Regentovi, který právě zabral klíčové pozice v říši pro sebe.