Roku 2022 jsme kolektivně rádi dali sbohem a šáteček, protože objektivně nestál za moc. S o to větším nadšením vítáme rok 2023, který už nyní v kalendáři slibuje nálož zajímavých titulů a i kdyby se potýkal se spoustou odkladů, spousta herních pecek pořád zbyde. Které hry letos vyhlížíme nejúpěnlivěji?

Pavel Makal

Diablo IV

zdroj: Foto: Activision Blizzard

Dlouhých jedenáct let po vydání Diabla III snad konečně vyjde třetí pokračování a moje očekávání jsou vybičována na maximum. Sice je trochu zchladil loňský mobilní mrzák jménem Immortal, ale pořád věřím, že v případě prémiových titulů si Blizzard kvalitu ohlídá. Dosavadní ukázky i dojmy šťastlivců, kteří si mohli Diablo IV vyzkoušet, jsou veskrze pozitivní, cinematic trailery jsou poctivě blizzardovské, datum vydání patřičně pekelné… Tak snad to tentokrát klapne na první pokus, i když na potíže se servery při vydání bych si klidně vsadil už dneska.

Lies of P

zdroj: Foto: Round 8 Studio

Jihokorejská adaptace Pinocchia mě nadchla už při oznámení a osobní zkušenost na loňském Gamescomu mě v těšení jen utvrdila. Překrásná grafika v kombinaci s prozatím neokoukanou estetikou Belle Époque (ne, skutečně to není podobné Bloodborne, tedy kromě toho, že je tam tma) je prvoplánovým tahákem, zvědavost ve mně ale vzbuzuje prozatím záhadami opředený mechanismus lhaní, který má prý hrát zásadní roli. Když k tomu připočtu tradiční soulslike hratelnost, jsou pro mě Lies of P nepřekvapivým černým koněm letošního roku.

Flintlock: The Siege of Dawn

zdroj: 505 Games

Vybírat z her, na které se těším, je pro mě zpravidla těžké, protože stejně vím, že budu v průběhu příštích 12 měsíců hrát všechno zásadní. Vyberu tedy nenápadnější titul Flintlock: The Siege of Dawn od autorů staršího akčního RPG Ashen. I s Flintlockem jsem se blíže seznámil v Kolíně nad Rýnem, kde mi jeho nádherný magický svět a kombinace akční adventury s lehkými souls prvky okamžitě učarovaly. Autoři se tehdy navíc kasali, že by vydání chtěli stihnout už v prvním kvartálu letošního roku. Přesný termín sice zatím nemáme a od Gamescomu je ticho po pěšině, ale naděje umírá poslední!

Adam Homola

Diablo IV

zdroj: Foto: Activision Blizzard

Kdo by se netěšil na nové plnohodnotné Diablo? Možná ze začátku klopýtne, možná se bude Blizzardu ze serverů čoudit tak, až budeme na chybu č. 37 třetího Diabla ještě vzpomínat v dobrém, možná se vyskytnou jiné startovní problémy. Pevně ale věřím, že až bude po všem, až usedne prach, bude to pecka hodná legendárního jména.

Osobně vítám návrat k serióznějšímu vizuálu, stejně jako mi nijak nevadí větší zaměření na live service prvky. Předchozí Diablo vyšlo už před více než deseti lety, tudíž na nový díl je nejvyšší čas. Diablo Immortal bylo sice příjemné zpestření, jenže šlo původně jen o mobilní spin-off a hlavně mě zvládlo bavit jen pár hodin. Na poctivé rubání monster se tak nemůžu netěšit.

Spider-Man 2

zdroj: Sony

První Spider-Man z roku 2018 není kdovíjak revoluční, ale minimálně pro mě osobně jde o jeden z těch nejpříjemnějších otevřených světů posledních let. Pavoučí muž je tady sympaťák, kterému chcete fandit, záporáci jsou správně záporní a celé to má velice hravého ducha. Především se ale tvůrcům opravdu znamenitě povedl pohyb po městě a neméně zábavné jsou jak souboje, tak uspokojivý stealth.

Základy jsou tedy položeny tak dobře, že se už nemůžu dočkat toho, co na nich tvůrci z Insomniac postaví letos. Bohatě mi tu bude stačit jen menší pokrok v podobně nastavených mantinelech a vyladění slabších míst. Tuhle evoluci budu s chutí sledovat a když bůh dá, zakousnu se do ní hned v den vydání.

Star Wars Jedi: Survivor

zdroj: Foto: EA

V podstatě stejný případ jako druhý Spider-Man. Pár let starý Fallen Order položil skvělé základy a i když bych k němu mohl mít tu a tam pár výtek, šlo o velice povedenou a zábavnou akční adventuru. Chystaná dvojka pak z prvních informací a videí nevypadá na opětovné vymýšlení kola, což je za mě jedině dobře.

U Star Wars Jedi: Survivor se bohatě spokojím s konzervativním přístupem a doladěním, dotažením, rozšířením a upravením všeho, co v jedničce fungovalo. Pokud se tohle tvůrcům podaří, budu vrnět blahem. Zlobit se nebudu ani za přiměřené přitlačení na soulsovost, protože jakkoliv osobně regulérním soulsovskám neholduju, přetékání jejich prvků do jiných žánrů mi nejenže nevadí, vlastně ho i vítám.

Šárka Tmějová

Chvíli jsem přemýšlela, jestli 2/3 svého letošního těšení vyřešit prostým Ctrl+C, Ctrl+V z loňského článku, poněvadž Hogwarts Legacy ani Baldur’s Gate III jaksi nestihly vyjít. Po letmém pohledu do kalendáře jsem ale usoudila, že letošní rok má být na nové tituly natolik plodný a já očekávám tolik z nich, že k těmhle dvěma nedochvilným přihodím další trojici. A i tak jsem měla co dělat, abych se u čísla 3 zastavila.

Assassin’s Creed Mirage

zdroj: Foto: Se svolením Ubisoft / Assassin's Creed Mirage

Nemám nic proti otevřeným světům, ale i já jsem u Valhally musela poněkud neochotně uznat, že tomuhle konceptu v sérii Assassin’s Creed došel dech. Ne že bych vikinský přídavek ani tak nedohrála na 100 %, ale činila jsem tak za notného skřípění zuby a s rozhodnutím, že se do dalšího dílu tohohle střihu pouštět nehodlám, pokud nebude mít naprosto zářné recenze.

Křeč v čelisti bych si ráda uvolnila u Mirage, kde Ubisoft slibuje akční adventuru zaměřenou na stealth a parkour, zkrátka důraz na dva pilíře mých milovaných prvních dílů a obrazný návrat ke kořenům nejen v zasazení na Blízký východ. Podle komerčního úspěchu obřích RPG jsem asi v menšině, ale já prostě chci to hezké lineární Assassin’s Creed v jednom do nejmenších detailů vyšperkovaném městě.

The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom

zdroj: Foto: Se souhlasem Nintendo / The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom

Ano, sice jsem zrovna tak trochu vyhlásila válku RPG v otevřeném světě, ale kdyby Assassin’s Creed Valhalla bylo víc jako Breath of the Wild, neřekla bych ani popel. V roce 2023 bych celkově chtěla víc hrát na Switchi, který mi loni většinu času ležel ladem, a co jiného si tam pořídit než výsostnou exkluzivitu a pokračování jedné z nejoblíbenějších her všech dob.

Nintendo ohledně Tears of the Kingdom pořád docela úspěšně mlží, takže není jasné, jakých novinek nad rámec souostroví v oblacích se letos v květnu dočkáme. Létání a plachtění bude patrně docela důležitou složkou, ale lore Zeldy nemám nastudovaný natolik, abych se odvážila naskakovat do vagónu fanouškovských teorií a rozebírala jediný pořádný trailer do posledního snímečku. Patrně to ale zase bude stát za to.

Final Fantasy VII Rebirth

zdroj: Foto: Square Enix

Série Final Fantasy se letos nedočká jen šestnáctky, ale na konci roku patrně i druhé ze tří epizod remaku legendární sedmičky. Není zatím moc jasné, jak velkou část původní hry hodlá pokračování s podtitulem Rebirth pokrýt – zvlášť potom, co první předělávka nafoukla příběhový úvod do plnohodnotné hry. Navíc se konec od původního dění do značné míry liší, a tak ani fanoušci čtvrtstoletí staré předlohy netuší, kam se příběh bude odvíjet dál a jak Cloudova vzpoura proti osudu s věcmi příštími zahýbá. Už proto, že sám Square Enix remake často skloňuje jako pokračování sedmičky, nejen coby její reimaginaci.

Zatímco první díl remaku u nás v redakci před lety vyhlížel tak maximálně Aleš, já si v mezičase doplnila vzdělání a na pokračování jsem natěšená patrně ještě víc než on. Producent Final Fantasy VII Rebirth Jošinori Kitase se na v novoroční zdravici nechal slyšet, že práce pokračují výborně, a tak se snad opravdu dočkáme ještě letos. 

Patrik Hajda

Hogwarts Legacy

zdroj: Foto: Se svolenm Avalanche / Hogwarts Legacy

Jakožto milovník Harryho Pottera jsem se na Hogwarts Legacy nemohl netěšit. Můj zájem se ale s každou další novou informací, obrázkem a videem ještě zvedá, až je momentálně na takové úrovni, že jde o mou nejočekávanější hru. I kdyby letos měl vyjít Starfield s The Elder Scrolls VI a Grand Theft Auto VI dohromady, Bradavice by pro mě pořád byly jasnou první volbou.

Vypadá to prostě strašně dobře – školní aktivity, jednotlivé koleje, zakázaná magie, samotný svět, létání na koštěti i různých bytostech… Jen ty souboje mi trošku dělají vrásky na čele. Aby jich tam nebylo příliš a nestala se z toho jen další střílečka maskující se za kouzelnický svět.

Assassin’s Creed Mirage

zdroj: Ubisoft

Můj opravdový zájem o sérii Assassin’s Creed pro mě končí se čtvrtým dílem. Vyzkoušel jsem i všechny po něm, ale na delší dobu mě chytnul pouze Origins díky zasazení, na o něco kratší dobu ještě Odyssey díky skvělé Kassandře. Ale vyložený, neskrývaný a vášnivý zájem ve mně nic po čtyřce nevzbudilo. Až do minulého roku.

Oznámení Assassin’s Creed Mirage mě vyloženě zvedlo ze židle a znovu ve mně vzplála naděje, že se série může vrátit do doby, kdy byla excelentní. Ke kořenům. Když ještě světy nebyly stokrát větší, než by musely být. Když ještě asasíni byli asasíny a dělali to, co asasíni dělávají. Doufám, že Mirage bude přesně takové, jak se zatím tváří – menší, tradičnější, bez zbytečných aktivit kolem. Prostě skvělé.

Spider-Man 2

zdroj: Insomniac

První Spider-Man od Insomniacu je pro mě osobně nejlepší exkluzivitou PlayStationu minulé generace a jednou z nejlepších her, s jakou jsem se kdy setkal. A to i přesto, že je svým způsobem obyčejná. Ale vynikající soubojový systém, skvělý stealth, promakaný pohyb městem na sítích, skvělé postavy i výborný příběh dávají dohromady famózní zážitek.

Studio nám pak znovu ukázalo, že své řemeslo prostě a jednoduše plně ovládá s menším pokračováním s Milesem Moralesem, a tak se nemůžu dočkat, jak to bude vypadat, až nám naservírují plnohodnotné pokračování. Budou souboje a poletování ještě lepší? Aktivity ještě pestřejší? A nebude New York po Xté už strašná nuda? Doufejme, že ne.

Další indie klenot

Nedokázal jsem ani jednu ze tří výše zmíněných her vynechat, stejně jako nedokážu vynechat tento poslední požadavek. Každý rok mě dokonale překvapí nějaká menší hra, o které předem nemám nejmenší potuchy. Loni jich bylo opravdu hodně: Strange Horticulture, Patrick’s Parabox, Last Call BBS, Card Shark, Dorfromantik, Vampire Survivors…

Takže mám jediné přání: Aby se i letos objevila alespoň jedna, ale ideálně hned několik takových her, které na rozdíl od AAA produkce přicházejí s něčím opravdu novým, neotřelým, odvážným, divným a bláznivým.

Vašek Pecháček

Homeworld 3

zdroj: Foto: Gearbox

Pokusit se zpracovat vesmírné souboje ve 3D prostoru, kde můžete lítat nejenom doprava, doleva, rovně a dozadu, ale taky nahoru a dolů, to je pořádně ambiciózní nápad, který má ale série Homeworld zakódovaný ve své DNA. Umí to být nepřehledné, umí to být matoucí, ale jakmile si zvyknete, Arábie v Age of Empires II vám začne připadat jako zoufale nudné bojiště v porovnání s nekonečnými možnostmi černého vakua.

Třetí díl Homeworldu na tuhle tradici naváže a z videí už víme, že u toho bude vypadat zatraceně pěkně. A doufám, že nám taky odvypráví silný příběh, což je opět něco, co tahle série umí daleko líp než většina jiných strategií! Měli bychom se dočkat už v první půlce letoška, takže sem s tím, přátelé.

The Expanse: A Telltale Series

zdroj: Telltale

Ve vesmíru ještě chvíli zůstaneme, protože znovuzrozené studio Telltale svou příští příběhovou adventuru umisťuje do mnou milovaného světa The Expanse. Seriál jsem viděl celý, momentálně poslouchám audio verzi prvního dílu knížky a jsem šíleně namlsaný na sledování dobrodružství nekompromisní kapitánky Caminy Drummer.

Je ovšem potřeba uznat, že oproti Homeworldu je tady určitě mnohem víc důvodů k opatrnosti. V Telltale vždycky uměli překvapit výborným příběhem a posléze naprosto zklamat nějakým stupidním, který se navíc odmítal přizpůsobit vašim volbám. Svět The Expanse je ale natolik podmanivý, že jsem ochotný případně přehlídnout i nějaké ty scenáristické kotrmelce – a když nic jiného, aspoň se můžeme spolehnout, že hra bude graficky vypadat o něco líp než její starší sestřičky.

Company of Heroes 3

zdroj: Foto: Sega

Upřímně, na Harryho dávného předchůdce se těším asi víc, ale Hogwarts Legacy tu v redakci zmiňuje kdekdo, tak si pojďme maličko válečně zahipsteřit a společně vyhlížet strategii Company of Heroes 3. Kolem té panuje daleko menší haló, než bych u pokračování takhle přelomové série čekal, ale budiž, chápu, dvojka nebyla zas takové terno a za všechny ty roky už na značku určitě mnozí stačili zapomenout.

Já se ale skutečně těším, a to nejen kvůli novinkám, jako je strategická mapa po vzoru série Total War nebo atraktivní italsko-severoafrické zasazení. Hlavně si úplně jednoduše chci zase jednou zahrát Company of Heroes, mít důvod se opět věnovat drsnému boji na malé ploše s omezeným počtem jednotek, kde spíš než na nějaké ekonomice záleží na tom, jak dobrý kryt najdete pro svých pár puškařů. Upřímně nevím, jestli to dopadne dobře, z trailerů prozatím nejsem úplně přesvědčený, ale každopádně se těším, až to vyzkouším.

Aleš Smutný

Baldur's Gate III

zdroj: Vlastní foto autora

Opravdu, opravdu, opravdu už doslova prahnu po velkém západním fantasy RPG, kde si budu moct užívat příběh i soubojový systém, řešit vztahy mezi postavami i buildy a nebudu muset přistupovat na kompromisy, protože studio, které hru vyvíjí, prostě nedostalo závratný rozpočet. Nemám nejmenší obavy o příběh z pera Larianů a jsem rád, že opět uvidím pravidla DnD.

A protože Larian už vydání potvrdil a přece se neděje, že by se hry ještě odkládaly, tak si tučně píšu do srpna 2023 svou potenciální hru roku v podobě Baldur's Gate III.

Final Fantasy XVI

zdroj: Square Enix

Opravdu, opravdu, opravdu už doslova prahnu po velkém japonském fantasy RPG, kde si budu moct užívat příběh i soubojový systém, řešit vztahy mezi postavami i buildy a nebudu muset přistupovat na kompromisy, protože v současnosti je prostě mimo Switch o JRPG nouze. Hardware od Nintenda má své limity a já bych si dal něco krásného, rozmáchlého, prostě nové Final Fantasy.

Nejsem si úplně jistý, jak bude fungovat kombinace týmu z onlinového FF XIV a veteránů, kteří mají prsty v titulech ze světa Ivalice, ale Hiroši Takai pracoval na, dle mne nedoceněném, The Last Remnant. A samotné FF XIV je vynikající MMO. Šestnáctka zároveň nebude mít otevřený svět, takže není třeba se bát syndromu MMO.

A protože se přece neděje, že by se hry ještě odkládaly, tak si tučně píšu do června 2023 svou potenciální hru roku v podobě Final Fantasy XVI.

Assassin's Creed Mirage

zdroj: Ubisoft

Opravdu, opravdu, opravdu už doslova prahnu po návratu ke starému stylu série Assassin's Creed, kde si budu moct užívat souvislý příběh, stealth a hratelnost pramenící z menšího prostoru, než jsou nekonečné lány otevřeného světa, a víc než na úrovni vašeho vybavení bude záležet na tom, jak dobře vyřešíte zapeklitou situaci se dvěma korzujícími strážemi. A jsem si docela jistý, že tohle bych měl dostat, protože tvůrci slibují návrat k pečlivě plánovaným vraždám, plížení a také herní dobu na 15-20 hodin! Ano, prosím.

A protože se přece neděje, že by se hry ještě odkládaly a Mirage je slíbená na příští rok, tak si tučně píšu do listopadu (?) 2023 svou potenciální hru roku v podobě Assassin's Creed Mirage.

Alžběta Trojanová

Banishers: Ghosts of New Eden

zdroj: Dontnod

Věřit filmovému traileru bez špetky herní ukázky se zdá být bláhové. O to víc, když jde o hru od stejného studia, co nám přinesla nepovedeného Vampyra. Jenže Banishers: Ghosts of New Eden zavání originálním zasazením v Americe 17. století a lovem duchů. Navíc trochu doufám v důraz na příběh. Potenciálně by z toho tak mohl být rychlý a originální čistič patra ke všem otevřeným světům, 50+ hodinám hratelnosti a variacím na soulsovky. A nakonec série Life is Strange od stejného studia není vůbec špatná, takže potenciál tam rozhodně je.

Starfield

zdroj: Bethesda

Než na mě zbytek kolegů začne házet shnilá rajčata a bučet, jak to, že tu mám Starfield, tak se přiznám, že za to může především touha po dobré space opeře. Nový Mass Effect je zoufale v nedohlednu, kdežto Starfield vypadá, že by letošní datum vydání měl stihnout.

Samozřejmě počítám s šílenou zabugovaností. To už je známka Bethesdy. Důležitější než technická kvalita je pro mě ovšem otázka hratelnosti. Studio oznámilo, že nemáme čekat multiplayer, potenciálně se tak můžeme vrátit ke kořenům starého dobrého Skyrimu. Ostatně Bethesda navzdory všemu ostatnímu vždycky uměla tvořit světy, které vás lákají k prozkoumávání. Doufám tedy, že Starfield bude něco podobného. Zajímavý svět, zábavné vedlejší mise a zkrátka pocit toho, že jste kovboj putující vesmírem. Co chtít víc?

Resident Evil 4

zdroj: Foto: Resident Evil 4

Musím říct, že mi Capcom dělá v poslední době radost. Celá série Resident Evil je podle mě ve skvělých rukou. Ať už se bavíme o nových dílech, které drží laťku proklatě vysoko, a nebo o remacích, co už dlouhodobě ukazují konkurenci, jak se správně přistupuje ke starým hrám. Resident Evil 4 jsem hrála před miliony let, v době, kdy vyšel. Moc si z něj nepamatuju, kromě hřejivých vzpomínek, že mě bavil. A to je vlastně ideální stav. Pochybuju, že by remake čtvrtého dílu mohl dopadnout špatně. Je to možná trochu srabácká volba, co jde na jistotu, ale proč vlastně ne.