Některé týdny spojuje jedno velké téma a tentokrát je to jasné: Návrat do Karibiku. Hned několik členů redakce vyplulo vstříc remaku Assassin's Creed Black Flag, ale vedle pirátských dobrodružství se našel čas i na společné výpravy do Diabla IV, budování domácího závodního simulátoru nebo další stovky hodin v Enshrouded. Co nás bavilo, překvapilo i trochu zklamalo během uplynulého týdne?
zdroj:
Ubisoft
Šárka Tmějová – Znovu pod černou vlajkou
No konečně! Ve středu po týdnech čekání padlo embargo na Assassin's Creed Black Flag, takže jsem mohla konečně přestat jenom vymýšlet karibské aluze a metafory, vypustit na širé moře svou recenzi a nepředstírat, že jsem poslední večery trávila třeba čtením účetních uzávěrek nebo nějakou podobně fascinující zábavou.
Návrat po více než deseti letech pro mě byl vlastně zajímavější, než jsem čekala. Člověk má totiž tendenci pamatovat si své oblíbené hry trochu idealizovaně a až po letech zjistí, kolik drobností tehdy přehlížel - ať už proto, že bývaly zlatým herním standardem, nebo že nic lepšího k dispozici nebylo. Právě v oboru drobných vylepšení a „kvality“ za mě remake odvedl nejlepší práci. Nesnaží se z Black Flag udělat úplně jinou hru ani z něj vytvořit další stohodinové RPG, jak je v sérii bohužel zvykem dneska, ale citlivě brousí hrany, které by působily zastarale.
To nejdůležitější totiž chytře nechává nedotčené - námořní souboje nebo hejska Edwarda Kenwaye, který pro mě zůstává jedním z těch charismatičtějších protagonistů Assassin's Creed, byť se z něj v nových kontraktech spíše neúspěšně snaží dělat většího klaďase, než jaký býval. Což je vlastně trochu škoda, respektive narušuje příběhový oblouk, kde to s ním a jeho blízkými dopadne jenom hrozně, ale víceméně se dá říct, že si o to karmicky koledoval.
Stačilo ale vyplout na otevřené moře, poslechnout si posádku při námořnických písních a okamžitě jsem věděla, proč se Black Flag dodnes řadí do mojí asasínské top 3 (ale proč Ezio stejně bude vždycky jenom jeden!). Trochu jako vklouznout do starého páru oblíbených bot, na které jste další sezónu zapomněli, ale navzdory prošlapanosti i pauze vám po několika letech pořád padnou skoro jako ulité. Dokonce jsem začala zvažovat, že bych po delší době zkusila kolem Havany ulovit nějakou tu platinu. Uvidíme, jak dlouho mi tahle úvaha vydrží!
